Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

5 C 110/2022-80

Okresní soud v Mělníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Šídovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně anonymizována dvě slova údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 25 260 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 650 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení

a) částky 11 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 546,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 649,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 350 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 13 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení,

b) částky 8 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 078,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 651,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 300,11 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,6 % ročně z částky 6 300,11 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 5 650 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 5 650 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně po žalované domáhala zaplacení a) částky 11 510 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 546,19 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 649,81 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8.1.2022 do 21.2.2022, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 350 Kč od 22.2.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,81 % ročně z částky 13 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, b) částky 8 100 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 078,02 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 2 651,93 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 300,11 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 24,6 % ročně z částky 6 300,11 Kč od 8.1.2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se žalobou došlou místně nepříslušnému Okresnímu soudu v Nymburce dne 19.5.2022, doplněnou podáním ze dne 10.2.2023, domáhala po žalované zaplacení částky 25 260 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO po posouzení úvěruschopnosti žalované uzavřela s žalovanou dne 13.6.2019 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 13 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 600 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a za hotovostní inkaso částku 5 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 396 Kč počínaje 20.6.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 6.8.2020. Při uzavření smlouvy žalovaná dále zvolila doplňkovou službu životního pojištění, za níž se zavázala platit poplatek ve výši 360 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dlužná částka nebyla ke dni 6.8.2020 uhrazena, a proto se neuhrazená jistina ve výši 13 000 Kč dle čl. 1 smlouvy o úvěru úročí od 7.8.2020 do zaplacení úrokem ve výši 24,81 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, postoupení pohledávky bylo žalované dopisem z téhož dne oznámeno. Za dobu smluvního vztahu žalovaná uhradila pouze částku 7 350 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započítala ve výši 2 600 Kč na úrok, ve výši 2 424,61 Kč na poplatek za administrativní činnost, ve výši 1 473,39 Kč na hotovostní inkaso splátek a ve výši 102 Kč na poplatek za životní pojištění. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 17 160 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 13 000 Kč a dlužného poplatku za služby ve výši 4 160 Kč. Žalobkyně dále požaduje zaplatit kapitalizovaný úrok ve výši 4 649,81 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 546,19 Kč, úrok ve výši 24,81 % ročně z jistiny ve výši 13 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 000 Kč od 8.1.2022 do zaplacení. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 8.3.2019 po posouzení úvěruschopnosti žalované smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytla žalované částku 10 000 Kč v hotovosti. Žalovaná se zavázala zaplatit poskytnutou jistinu, úrok za poskytnutí úvěru ve výši 2 000 Kč, odměnu za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso částku 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 15.3.2019, přičemž poslední splátka byla stanovena na 1.5.2020. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas, dlužná částka nebyla ke dni 1.5.2020 uhrazena, a proto se neuhrazená jistina ve výši 6 300,11 Kč dle čl. 1 smlouvy o úvěru úročí od 2.5.2020 do zaplacení úrokem ve výši 24,6 % ročně. Pohledávka za žalovanou byla právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni postoupena na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, postoupení pohledávky bylo žalované dopisem z téhož dne oznámeno. Za dobu smluvního vztahu žalovaná uhradila pouze částku 10 650 Kč, kterou právní předchůdkyně žalobkyně započítala ve výši 3 699,89 Kč na jistinu, ve výši 2 000 Kč na úrok, ve výši 2 000 Kč na poplatek za administrativní činnost a ve výši 2 200,11 Kč na hotovostní inkaso splátek. Ke dni postoupení pohledávky činila výše pohledávky 8 100 Kč a skládala se z dlužné jistiny ve výši 6 300,11 Kč a dlužných úhrad za služby ve výši 1 799,89 Kč. Žalobkyně dále požaduje uhradit kapitalizovaný úrok ve výši 2 651,93 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 078,02 Kč, úrok ve výši 24,6 % ročně z jistiny ve výši 6 300,11 Kč od 8.1.2022 do zaplacení a úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 6 300,11 Kč od 8.1.2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se ve věci nikterak nevyjádřila.

3. Žalobkyně se podáním ze dne 23.2.2023 omluvila z účasti na jednání konaném dne 24.2.2023, žalovaná se k tomuto jedná nedostavila bez omluvy, ač má soud předvolání k jednání vykázáno dne 20.1.2023. Soud tedy jednal v jejich nepřítomnosti dle

4. Na základě provedeného dokazování učinil soud následující skutková zjištění:

Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 8.3.2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 15.3.2019. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 32,15 % ročně a RPSN činilo 206,15 % /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 45-46 Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná bydlí od prosince 2018 v nájemním bydlení na adrese adresa žalované, na které hradí 8 000 Kč měsíčně, pobírá státní podporu ve výši 7 600 a 9 846 Kč, dále má další příjmy ve výši 5 238 Kč a 6 000 Kč (přičemž zdroj těchto příjmů není nijak specifikován), její osobní výdaje činí 15 000 Kč měsíčně. Celkové příjmy tak dosahují výše 28 684 Kč, celkové výdaje výše 23 000 Kč, žalovaná tak má použitelný příjem ve výši 5 684 Kč /karta zákazníka na č.l. 37-38 Dále právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná uzavřely dne 12.6.2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 5 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 396 Kč počínaje 19.6.2019. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 32,15 % ročně a RPSN činilo 216,39 % /smlouva o spotřebitelském úvěru na č.l. 52-53 Před poskytnutím úvěru právní předchůdkyně stran úvěruschopnosti žalované zjistila, že žalovaná bydlí od ledna 2015 v nájemním bydlení na adrese adresa žalované, na které hradí částku 4 000 Kč, pobírá státní podporu ve výši 7 600 Kč a 7 951 Kč, dále má další příjmy ve výši 4 000 Kč, její osobní výdaje činí 8 000 Kč a na ostatní splátky úvěrů vydává měsíčně 1 500 Kč. Celkové příjmy tak dosahují výše 19 551 Kč, celkové výdaje výše 13 500 Kč, žalovaná tak má použitelný příjem ve výši 6 051 Kč /karta zákazníka na č.l. 39-40 Žalovaná byla ke dni 12.6.2019 zařazena do skupinové pojistné smlouvy pro zákazníky právní předchůdkyně žalobkyně uzavřené se právnická osoba anonymizováno d.a.c., která se týkala pojištění schopnosti splácet úvěr /zařazení na č.l. 36 Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 7.1.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobkyni, o tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3.2.2022 /smlouva o postoupení pohledávek na č.l. 41 - 44, seznam postoupených pohledávek na č.l. 47 a 51, oznámení o postoupení pohledávek včetně dokladu o odeslání na č.l. 55 a 56/. Žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě pohledávek předžalobní výzvou ze dne 14.4.2022 /předžalobní výzva na č.l. 48-49, podací lístek na č.l. 50 Žalovaná na svůj dluh ze smlouvy uzavřené dne 8.3.2019 uhradila celkem 10 650 Kč, na svůj dluh ze smlouvy ze dne 13.6.2019 potom celkem 7 350 Kč /tvrzení žalobkyně/. Žalovaná netvrdila a ani jinak nevyšlo v řízení najevo, že by na svůj dluh hradila více, než jak tvrdila žalobkyně, nebo že by celý dluh zanikl z jiného důvodu.

5. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu:

Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 8.3.2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 10 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 000 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 4 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 300 Kč počínaje 15.3.2019, poslední splátka měla být uhrazena dne 1.5.2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 32,15 % ročně a RPSN činilo 206,15 %. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na tuto zápůjčku částku 10 650 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky ze dne 8.3.2019 zjistila, že žalovaná bydlela od prosince 2018 v nájemním bydlení na adrese adresa žalované, na které hradila 8 000 Kč měsíčně, pobírala státní podporu ve výši 7 600 a 9 846 Kč, dále měla další příjmy ve výši 5 238 Kč a 6 000 Kč, její osobní výdaje činily 15 000 Kč měsíčně. Celkové příjmy tak dosahovaly výše 28 684 Kč, celkové výdaje výše 23 000 Kč, žalovaná tak měla použitelný příjem ve výši 5 684 Kč. Dále právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela s žalovanou dne 12.6.2019 smlouvu o zápůjčce, na základě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti jistinu ve výši 13 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala splatit spolu s úrokem ve výši 2 600 Kč, s odměnou za administrativní činnost ve výši 2 600 Kč a s odměnou za hotovostní inkaso ve výši 5 200 Kč v 60 týdenních splátkách po 396 Kč počínaje 19.6.2019, poslední splátka měla být uhrazena dne 6.8.2020. Zápůjční úroková sazba byla sjednána na 32,15 % ročně a RPSN činilo 216,39 %. Žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na tuto zápůjčku částku 7 350 Kč. Žalovaná byla ke dni 12.6.2019 zařazena do skupinové pojistné smlouvy pro zákazníky právní předchůdkyně žalobkyně uzavřené se právnická osoba anonymizováno d.a.c., která se týkala pojištění schopnosti splácet úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti před poskytnutím zápůjčky ze dne 29.6.2020 zjistila, že žalovaná bydlela od ledna 2015 v nájemním bydlení na adrese adresa žalované, na které hradila částku 4 000 Kč, pobírala státní podporu ve výši 7 600 Kč a 7 951 Kč, dále měla další příjmy ve výši 4 000 Kč, její osobní výdaje činily 8 000 Kč a na ostatní splátky úvěrů vydávala měsíčně 1 500 Kč. Celkové příjmy tak dosahovaly výše 19 551 Kč, celkové výdaje výše 13 500 Kč, žalovaná tak měla použitelný příjem ve výši 6 051 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalobkyně uzavřely dne 7.1.2022 smlouvu o postoupení pohledávek, na základě které byly obě pohledávky za žalovanou postoupeny na žalobkyni, o tomto postoupení byla žalovaná vyrozuměna dopisem ze dne 3.2.2022.

6. Po právní stránce soud hodnotil věc podle ustanovení , , (dále jen„ o. z.”), a dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZoSÚ“), vždy ve znění platném a účinném ke dni rozhodné právní skutečnosti.

7. Podle § 2390 o. z. se přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce.

8. Podle § 2 odst. 1 ZoSÚ je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (…).

10. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Dle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

12. Dle § 2991 odst. 1 o. z. ten, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

13. Dle ust. § 1879 o. z. může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).

14. Po provedeném dokazování a hodnocení důkazů každého jednotlivě a všech v jejich vzájemné souvislosti soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná jen částečně.

15. V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 8.3.2019 částku 10 000 Kč a dne 12.6.2019 částku 13 000 Kč. Soud vzal dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná chtěly uzavřít smlouvy o zápůjčce, ve kterých by se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalované zápůjčku ve výši 10 000 Kč a 13 000 Kč, a žalovaná by se zavázala vrátit právní předchůdkyni žalobkyně jistinu zápůjčky spolu s příslušenstvím. Podle soudu tyto smlouvy nebyly platně sjednány, neboť právní předchůdkyně žalobkyně řádně nezkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr. Právní předchůdkyně žalobkyně při posuzování úvěruschopnosti žalované vyšla pouze z žalovanou uvedených údajů, které zapsala do karty zákazníka. Z karty zákazníka ze dne 8.3.2019 potom vyplývá, že žalovaná bydlela od prosince 2018 v nájemním bydlení na adrese adresa žalované, na které hradila 8 000 Kč měsíčně, pobírala státní podporu ve výši 7 600 a 9 846 Kč, dále měla další příjmy ve výši 5 238 Kč a 6 000 Kč, její osobní výdaje činily 15 000 Kč měsíčně. Celkové příjmy tak dosahovaly výše 28 684 Kč, celkové výdaje výše 23 000 Kč, žalovaná tak měla použitelný příjem ve výši 5 684 Kč. Dle této karty obchodní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyplněné údaje o příjmech ověřil z bankovních výpisů a složenek, výdajové údaje potom ověřil z nájemní smlouvy a faktur za energie. Z karty zákazníka ze dne 12.6.2019, která byla vyplňována o tři měsíce později, se potom podává, že žalovaná bydlela od ledna 2015 v nájemním bydlení na adrese adresa žalované, na které hradila částku 4 000 Kč, pobírala státní podporu ve výši 7 600 Kč a 7 951 Kč, dále měla další příjmy ve výši 4 000 Kč, její osobní výdaje činily 8 000 Kč a na ostatní splátky úvěrů vydávala měsíčně 1 500 Kč. Celkové příjmy tak dosahovaly výše 19 551 Kč, celkové výdaje výše 13 500 Kč, žalovaná tak měla použitelný příjem ve výši 6 051 Kč. Dle této karty opět obchodní zástupce právní předchůdkyně žalobkyně vyplněné údaje o příjmech ověřil z výpisu z bankovního účtu a složenek, výdajové údaje potom neověřoval. Nelze ovšem přehlédnout, že údaje v jednotlivých kartách zákazníka jsou v přímém rozporu. Zatímco v kartě ze dne 8.3.2019 byla výše státní podpory jako hlavního příjmu uvedena částka 7 600, vedlejšího příjmu státní podpory částka 9 846 Kč a další příjmy ve výši 5 238 Kč a 6 000 Kč (přičemž nelze z předložené zákaznické karty zjistit, o jaké konkrétní příjmy se mělo jednat, tzn. jaké konkrétní dávky státní podpory měly příjmy tvořit a už vůbec nelze zjisti původ tvrzených dalších příjmů), pak o pouhé tři měsíce později již byl uveden hlavní příjem ze státní podpory ve výši ve výši 7 600 Kč, ale vedlejší příjem ze státní podpory jen 7 951 Kč a další příjmy jen ve výši 4 000 Kč, přičemž tyto rozdíly nelze ničím vysvětlit. Stejně tak je v rozporu částka uvedená jako výdaj na bydlení. Žalovaná totiž v obou kartách uvedla, že bydlí na stejném místě (ač v jedné kartě uváděla od roku 2015, v druhé od roku 2018), zatímco jako výdaj na bydlení byla v kartě ze dne 8.3.2019 uvedena částka 8 000 Kč, v kartě ze dne 12.6.2019 je jako výdaj na bydlení uvedena částka 4 000 Kč. Stejně tak výše osobních výdajů je v kartě ze dne 8.3.2019 uvedena 15 000 Kč, v kartě ze dne 12.6.2019 už pouze 8 000 Kč. Soud má tedy značné pochybnosti o tom, jakým způsobem byly údaje do zákaznických karet obchodním zástupcem právní předchůdkyně žalobkyně zapisovány a zda vůbec byly nějakým způsobem ověřovány, když není možné, aby se příjmy a výdaje v rozmezí tří měsíců takto podstatně změnily. Nadto ze zákaznické karty ze dne 12.6.2019 vyplývá, že výdaje žalované nebyly ověřovány žádným způsobem. Soud proto chtěl vyzvat žalobkyni k označení a doložení dalších důkazů k prokázání způsobu zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím obou zápůjček dle , žalobkyně se ovšem k jednání nedostavila, čímž se sama zbavila možnosti být v tomto směru poučena, když takovéto poučení je soud oprávněn poskytovat jen při jednání. Žalobkyně se z jednání omluvila a požádala, aby bylo rozhodnuto v její nepřítomnosti. Svým procesním postupem se tak sama zbavila možnosti být poučena soudem při jednání o povinnosti označit důkazy, včetně následku nesplnění této povinnosti v podobě neúspěchu ve sporu dle ustanovení Na základě shora uvedeného nemá soud za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle ZoSÚ, pročež jsou obě předmětné smlouvy o spotřebitelském úvěru absolutně neplatné.

16. Smyslem zakotvení povinnosti poskytovatelů spotřebitelských úvěrů posuzovat úvěruschopnost spotřebitele v zákoně je především ochrana spotřebitelů před rizikovými úvěry a dále řešení problému rostoucího zadlužeností domácností (viz důvodovou zprávu k zákonu o spotřebitelském úvěru). Povinnost věřitele posoudit před uzavřením smlouvy bonitu spotřebitele představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že věřitel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho insolvenci se všemi negativními následky, a to jak ekonomickými v podobě ztráty majetku, tak společenskými v podobě společenské stigmatizace (viz příjmení, L.; příjmení, J. Zákon o spotřebitelském úvěru. Komentář. 1. vyd. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 99). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. -39, publikovaný ve Sbírce rozhodnutí Nejvyššího správního soudu pod číslo 2015, použitelný i za účinnosti ).

17. Ohledně následku absolutní neplatnosti soud konstatuje, že v § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele řádně a s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití ust. § 588 o. z. jako neplatnost absolutní, neboť dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a zároveň (pro širší dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek (k tomu srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, č. j. -77 či nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele (v podrobnostech srov. např. rozsudky Krajského soudu v Praze ze dne 1. 8. 2019, č. j. -97 nebo ze dne 25. 6. 2019, č. j. -129), v nichž se soud detailně zabýval otázkou výkladu právní úpravy účinné od 1. 12. 2016 a obsažené v §§ 86 a 87 ZoSÚ a uzavřel, že výklad předmětného § 87 odst. 1 ZoSÚ stanovujícího důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, aby respektoval smysl a účel daného ustanovení (teleologický výklad), kontinuitu (historický výklad) a dosavadní vývojové trendy v dané právní oblasti (výklad z judikatury), a aby se současně jednalo o výklad eurokonformní, nepřipouští, aby důsledkem uvedeného porušení povinnosti věřitele (poskytovatele úvěru) byla pouhá relativní neplatnost, ale zákonem stanovenou neplatnost, k níž v důsledku daného porušení dochází, je nutno chápat jako absolutní, k níž musí soud přihlédnout již z úřední povinnosti. Na tomto místě soud dále odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C číslo z jehož závěru vyplývá, že Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu.

18. V poměrech projednávané věci tudíž soud uzavírá, že právní předchůdkyně žalobkyně svou povinnost stanovenou jí zákonem nesplnila. Důsledkem nesplnění této zákonné povinnosti je absolutní neplatnost dotčených smluv a redukce nároku právní předchůdkyně žalobkyně vůči žalované na vrácení holého zůstatku jistiny spotřebitelského úvěru z titulu bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. Pakliže byly smlouvy o úvěru neplatně sjednány, neměla právní předchůdkyně žalobkyně nárok na příslušenství ve formě smluvních úroků a na jiné související poplatky. Stejně tak neměla žalobkyně právo na úhradu pojistného, které bylo vázáno na poskytnutí spotřebitelského úvěru, přičemž pokud soud dospěl k závěru, že nebyla platně uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, nemohla být platně uzavřena ani pojistná smlouva s ní spojená. Soud proto žalobu v tomto rozsahu zamítl (výrok II.).

19. Ohledně zbývající části žalobkyní uplatněné pohledávky soud uvádí, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 8.3.2019 jistinu ve výši 10 000 Kč bez právního titulu a dne 12.6.2019 jistinu ve výši 13 000 Kč bez právního titulu (s ohledem na zjištěnou absolutní neplatnost předmětných smluv), došlo tak k bezdůvodnému obohacení žalované. Jelikož však žalovaná uhradila právní předchůdkyni žalobkyně na bezdůvodné obohacení ze dne 8.3.2019 částku 10 650 Kč a na bezdůvodné obohacení ze dne 12.6.2019 částku 7 350 Kč, zbývá jí povinnost vrátit právní předchůdkyni žalobkyně částku 5 650 Kč (bezdůvodné obohacení ze dne 8.3.2019 bylo uhrazeno zcela, jedná se tedy o rozdíl částek 13 000 – 7 350 na bezdůvodné obohacení ze dne 12.6.2019). Právní předchůdkyně své pohledávky za žalovanou postoupila na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7.1.2022, žalobkyně tak je aktivně legitimována k podání žaloby v dané věci. Soud proto v této části žalobě vyhověl. Splatnost pohledávky z titulu bezdůvodného obohacení nastala uplynutím lhůty bez zbytečného odkladu po výzvě k plnění (§ 1958 o. z.). Soud vzal za prokázané, že první výzvou k úhradě dlužné částky, která se dostala do dispozice žalované, bylo oznámení o postoupení pohledávky ze dne 3.2.2022, které bylo odesláno dne 4.2.2022, když lze mít za to, že do dispozice žalované se dostalo třetí pracovní den po odeslání (§ 573 o.z.), tedy dne 9.2.2022, poslední den k úhradě dluhu byl 21.2.2022, když v oznámení byla stanovena lhůta k plnění do 10 dnů od obdržení dopisu. Od následujícího dne, tedy od 22.2.2022, je tak žalovaná v prodlení a žalobkyni náleží též nárok na úrok z prodlení dle o.z. v jí požadované výši. Lhůta k plnění byla určena v souladu s ustanovením (výrok I. tohoto rozsudku).

20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že žádnému z účastníků nepřiznal náhradu nákladů řízení, neboť v řízení úspěšnějšímu žalované žádné náklady nevznikly, přičemž v tomto případě soud ohledně poměru úspěchu a neúspěchu přihlédl i k uplatněnému příslušenství pohledávky v souladu s nálezem Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010, sp. zn. (výrok III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mělníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.