Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

9 C 50/2022-102

Okresní soud v Jičíně rozhodl samosoudkyní Mgr. Gabrielou Sedláčkovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro 33 529 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 850,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 850 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 827,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 678,90 Kč, úrok ve výši 56 % ročně z 11 850,10 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 11 850,10 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 850 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 827,86 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, v níž se žalobkyně domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 21 678,90 Kč, úrok ve výši 56 % ročně z 11 850,10 Kč od 18. 3. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se u soudu domáhala, aby žalované byla uložena povinnost zaplatit žalobkyni 33 529 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela s žalovanou dne 1. 12. 2019 smlouvu o úvěru, na jejímž základě byla žalované poskytnuta zápůjčka 16 000 Kč. Před tím byla schopnost splácet úvěr posouzen s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru. Žalovaná se zavázala úvěr vrátit s poplatkem za poskytnutí zápůjčky a její spravování ve výši 17 174 Kč, který je vypočten jako úrok 56 % p. a. spolu s částkou za zpracování, doručení a flexibilní splacení a částku za administrativní činnost. Celkem měla žalovaná zaplatit 34 174 Kč v 18 měsíčních splátkách po 1 891 Kč. Žalovaná uhradila pouze 9 000 Kč, která byla částkou 4 149,90 Kč započtena na jistinu a částkou 4 850,10 Kč na poplatky. Pohledávka ve výši 34 356,86 Kč byla z právního předchůdce postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022. Poté žalobkyně vyzvala žalovanou k dobrovolnému plnění, žalovaná však nic nezaplatila. Žalobkyně požaduje zaplacení jistiny ve výši 11 850,10 Kč, poplatku 12 678,90 Kč, smluvní pokuty 8 000 Kč a sankčního poplatku 1 000 Kč a úroku a úroku z prodlení ve výši 827,86 Kč.

2. Žalobkyně na výzvu soudu doplnila tvrzení a uvedla, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z bankovních registrů, nebankovních registrů, ostatních registrů a databází. Prověřila bankovní registr klientských informací (BRKI), nebankovní registr klientských informací (NRKI), zájmové sdružení právnických osob na ochranu leasingu, úvěrů a dalších služeb (SOLUS), interní databázi právní předchůdkyně žalobkyně, insolvenční rejstřík, centrální evidenci exekucí, databázi neplatných dokladů, evidenci adres obecních/městských úřadů a nenalezla žádný negativní záznam. Prověřila příjem žalované komplexním vyhodnocení její aktuální finanční situace. Žalovaná před podpisem smlouvy měla předložit pracovní smlouvu, z které vyplývalo, že je zaměstnána jako servírka ba dobu neurčitou u pana jméno příjmení. Žalovaná uvedla jako svůj měsíční příjem částku 13 516 Kč čistého, která byla prověřena vázaným zástupcem právního předchůdce žalobce z výplatních pásek předložených žalovanou. Dále bylo žalovanou sděleno a následně vázaným zástupcem ověřeno, že další čisté příjmy domácnosti jsou ve výši 30 000 Kč měsíčně, v součtu tedy dosahují 43 519 Kč. Pokud jde o vyhodnocení výdajů žalované, byly posuzovány nejen výdaje sdělené žalovanou, ale konfrontoval je takto s právními instituty z oblasti sociální politiky např. životního minima a částkami vycházejícími ze statistických dat. Dále se obšírně žalovaná vyjadřuje ke způsobu, jakým soudy přistupují k hodnocení otázky zkoumání úvěryschopnosti před uzavřením spotřebitelských smluv, přitom uvádí řadu rozhodnutí napříč soudy různého stupně a věcné příslušnosti. Dále žalobkyně argumentuje tím, že v tomto případě byl žalované poskytnut úvěr ve výši pouze 16 000 Kč. Jedná se o nízký úvěr a proto tomu musí odpovídat i zkoumání úvěryschopnosti žalované, neboť nelze klást stejné nároky na úvěr takovéto úvěry a oproti úvěrům v řádech statisíců nebo dokonce milionů korun.

3. Žalovaná se k žalobě nijak nevyjádřila.

4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že se právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaná dne 1. 12. 2019 dohodly s odkazem na ustanovení o. z. a , o spotřebitelském úvěru na tom, že žalované bude poskytnut úvěr ve výši 16 000 Kč a že žalovaná poskytnuté peněžní prostředky vrátí s poplatkem 15 852 Kč, v němž je zahrnut úrok 8 000 Kč a částka za zpracování úvěru 7 852 Kč. Úroková sazba byla sjednána ve výši 56 % p. a. po celou dobu trvání smlouvy. Žalovaná přistoupila i doplňkovému pojištění s pojistným 2 022 Kč. Celkově tak právní předchůdkyni žalobkyně měla zaplatit 34 174 Kč v 18 měsíčních splátkách. Dle navazujících smluvních podmínek pro případ prodlení úhrady splátek byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Mimo to byly dojednány sankční poplatky za zahájení vymáhání dluhu a za upomínky.

5. Zákaznickou kartou - žádostí o spotřebitelský úvěr je prokázáno, že uvedené údaje zjistil, ověřil a zaznamenal jméno příjmení. Žalovaná uvedla, že žije s rodiči, je svobodná, má základní vzdělání. Má jednu vyživovací povinnost, nevlastní auto. Je zaměstnána na plný úvazek jako servírka u

jméno příjmení. příjmení příjem žadatelky byl zjištěn ve výši 13 519 Kč, přičemž jako ověřované dokumenty byly uvedeny dvě výplatní pásky (za měsíc září a říjen 2019), políčko u pracovní smlouvy není zaškrtnuto. Dále byly zaznamenány další příjmy domácnosti ve výši 30 000 Kč. Odhadované měsíční výdaje žadatele byly vyčísleny částkou 6 500 Kč měsíčně.

6. Smlouva o postoupení pohledávky ze dne 28. 1. 2022 právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní prokazuje, že se účastnice této smlouvy dohodly na postoupení pohledávek ze smluv o zápůjčce, uvedených v příloze, kde na str. 10 přílohy je uvedena i pohledávka za žalovanou. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupení pohledávky oznámila žalované dopisem z 1. 2. 2022, odeslaným doporučenou poštou. Dopisem žalobkyně z 10. 2. 2022 je prokázáno, že žalovaná byla žalobkyní vyzvána k okamžitému zaplacení pohledávky. Dle připojeného potvrzení, i tato výzva byla žalované doručována doporučenou poštou.

7. Z výpovědi svědka jméno příjmení, který pro právní předchůdkyni žalobkyně uzavření smlouvy s žalovanou zprostředkoval vyplývá, že si již nevzpomene, za jakých okolností byla smlouva o úvěru s žalovanou uzavírána. Obecně při uzavírání smluv klienti předkládali své příjmy prostřednictvím výplatních pásek za 3 měsíce a na základě toho vypočítával, zda jsou schopni úvěru dosáhnout. Zadávané příjmy a výdaje byly zapisovány v zákaznické kartě, údaje zasílal do anonymizováno. Dokládaly se veškeré příjmy, které klient měl, nevzpomene si, zda žalovaná předložila něco jiného než výplatní pásky. On kontroloval osobní údaje, v rejstřících nevyhledával, tam neměl přístup. Kontrola v rejstřících probíhala na anonymizováno. Jemu pak došlo vyhodnocení, zda je dotyčný zájemce schopen úvěr platit a jakou částku.

8. Podle , o spotřebitelském úvěru, ve znění platném v době uzavření předmětné smlouvy, (dále ZSÚ) je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle ZSÚ, poskytovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele.

9. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. (2) Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

12. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku k nemožnému.

13. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

14. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že v daném případě nelze učinit závěr, že právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy s žalovanou postupoval s odbornou péčí a splnil svou povinnost posoudit schopnosti žalované úvěr řádně splácet. Soud nemá ničeho proti tomu, jakým způsobem právní předchůdce žalobce prováděl lustrace z jemu dostupných registrů a že by v tomto směru zjistil nějaké nedostatky v jeho odborné péči. Pouze je nutné říct, že žalobkyní předložený výpis centrální evidence exekucí je datován dnem 21. 11. 2022 a nepochází tedy z doby, kdy žalovaná žádala o zápůjčku. Nicméně ani soudu není z úřední činnosti známo, že by v té době byla proti žalované vedena nějaká exekuce. Účelem povinnosti posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, jež vyplývá ze shora cit. zákonných ustanovení, je ochrana spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnosti jako celku, neboť napomáhá předcházet negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí a součástí této péče je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, ale i k jejich prověření a posouzení. Důsledkem nesplnění povinnosti řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele je dle již ustálené judikatury závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy, kterou soud zkoumá bez ohledu na uplatněnou námitku k tomu viz. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 sp. zn. C -79/18, nález Ústavního soudu ČR sp. zn. , rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. ). Soud nemá žádné výhrady k používání skóringových modelů poskytovateli úvěrů pro zhodnocení zda určitému spotřebiteli úvěr poskytne, je však nutné přihlédnout k tomu, jaké údaje jsou do takových modelů zadávány. V tomto případě, ze zjišťovaných údajů právního předchůdce žalobkyně vyplývá, že žalovaná je osobou bez žádných nebo malých pracovních zkušeností, soud při tom vychází z toho, že v době sjednání smlouvy jí bylo 19 let, dále neměla vlastní bydlení, bydlela s rodiči, měla pouze základní vzdělání, její příjmem byl nízký ve výši 13 519 Kč čistého měsíčně, nebylo prokázáno, že by měla uzavřený pracovní poměr na dobu neurčitou, což vyplývá ze zákaznické karty, kdy byly zjišťovány údaje z výplatních pásek, údaj u pracovní smlouvy není zaškrtnut. Již z těchto údajů je na první pohled zřejmé, že o platební stabilitě žalované lze pochybovat. Právní předchůdce žalobce ověřoval příjem žalované ve výši 13 519 Kč čistého ze dvou výplatních pásek, které mu předložila žalovaná, na tom soud neshledává žádný vadný postup. Dále zjišťoval právní předchůdce žalobkyně od žalované příjem domácnosti, v tomto případě zřejmě jejích rodičů, který byl 30 000 Kč čistého. Tento příjem právní předchůdce žalobce nijak neověřoval. Právní předchůdce žalobkyně přitom kalkuloval s celým příjmem domácnosti žalované, tedy jak jejím, tak jejích rodičů. Pokud jde o výdaje, tak vycházel z předpokládaných výdajů žadatele, tedy pouze žalované. Takto zjišťované a porovnávané údaje neudávají objektivní obraz o majetkových poměrech žalované k její schopnosti splácet úvěr. Soud má za to, že právní předchůdce žalobkyně nevěnoval náležitou odbornou pozornost při zjišťování údajů o majetkových poměrech žalované vůči jejím schopnostem úvěr splácet, na tom nic nemění skutečnost, že žalovaná po uzavření smlouvy několik splátek uhradila. Předmětnou úvěrovou smlouvu proto soud hodnotí jako absolutně neplatné právní jednání se všemi důsledky, jež z tohoto závěru plynou. Pro úplnost by ještě soud uvedl, že se neztotožňuje s argumentem žalobkyně, že byl žalované poskytnut úvěr ve výši pouze 16 000 Kč a vzhledem k tomu, že se jednalo o nízký úvěr, proto by tomu měla odpovídat i míra zkoumání úvěryschopnosti žadatele. Soud má za to, že je nutné věnovat stejnou odbornou péči při sjednávání jakéhokoliv úvěru a nelze tento postup podceňovat, právě s ohledem na shora uvedené důvody tohoto zkoumání úvěryschopnosti dlužníka. Nutno k tomu dodat, že pouze jistina v tomto případě činila 16 000 Kč, dále pak byla sjednána povinnost zaplatit žalovanou i poplatek ve výši 18 174 Kč, který zahrnuje mimo jiné úrokovou sazbu ve výši 56 % ročně! z dlužné částky. Celková částka, kterou měla žalovaná zaplatit, tedy není pouze 16 000 Kč, jak argumentuje žalobkyně, ale činí 34 174 Kč, což jistě není zanedbatelná částka.

15. Nárok žalobkyně proto soud posoudil jako pohledávku z bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 2 o. z. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované částku ve výši 16 000 Kč. Žalovaná však vrátila pouze 4 149,90 Kč. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou dluhu ve výši 11 850,10 Kč a soud proto rozhodl o povinnosti žalované zaplatit žalobkyni tuto částku s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně, tj. ve výši dle , od 18. 3. 2022 do zaplacení a dále kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 827,86 Kč. Ve zbytku shledal soud vzhledem k přijatým závěrům žalobu žalobkyně nedůvodnou a jako takovou ji zamítl.

16. O nákladech řízení rozhodoval soud podle , podle výsledku řízení, tedy podle poměru úspěchu a neúspěchu stran. Úspěšnější byla ve sporu žalovaná, která by tak mohla mít proti žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení. Žalované však žádné náklady v řízení nevznikly. Soud proto rozhodl, tak že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

17. Podle odst. l stanovil soud lhůtu ke splnění povinnosti v trvání 3 dnů od právní moci rozsudku.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Hradci Králové, prostřednictvím Okresního soudu v Jičíně.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu nebo exekuce.