Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 378/2022-51
Okresní soud v Litoměřicích rozhodl samosoudkyní JUDr. Karolínou Kudláčkovou Řezáčovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši částka, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje uhradit částku částka, zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, úrok ve výši 44,8 % ročně z částky částka od datum do zaplacení
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši [částka], to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, ve které žalobce požaduje uhradit částku [částka], zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, úrok ve výši 44,8 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení</b> <b>III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>
1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky uvedené ve výroku tohoto rozsudku spolu se zákonným úrokem z prodlení. Žalobkyně se domáhala uhrazení částky částka s příslušenstvím. V žalobě uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne číslo uzavřena smlouva o úvěru číslo. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně porušila svou povinnost, neboť včas a řádně nesplatila úvěr, který jí předchůdce žalobkyně poskytl. Žalovaná se úvěr zavázala splácet pravidelnými týdenními splátkami ve výši částka. Žalovaná se zavázal kromě jistiny ve výši částka uhradit poplatek ve výši částka. Žalovaná dle tvrzení žalobkyně uhradila pouze částku částka. Žalobkyně požaduje uhradit kromě jistiny ve výši částka, poplatky za správu úvěru ve výši částka, smluvní pokutu ve výši částka, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení a dále žalobkyně požaduje uhradit zákonný úrok z prodlení od datum z částky částka a úrok ve výši 44,8 % od datum z částky částka. Žalobkyně na základě výzvy soudu uvedla, že řádně zkoumala úvěruschopnost žalované před uzavřením smlouvy, a to především zkoumáním dostupných registrů (insolvenční rejstřík, centrální registr exekucí, interní databáze) a dále zkoumala příjem žalované, což vyplývá ze zákaznické karty. K prokázání úvěruschopnosti žalované žalobkyně navrhla výslech vázaného zástupce přítomného při uzavírání smlouvy (jméno anonymizováno).
1. Žalovaná se k věci nevyjádřila, k jednání se bez omluvy nedostavila.
2. Z listinných důkazů, a to zejména z listin y označené jako smlouva o úvěru ze dne datum soud zjistil, že žalovaná akceptovala (podepsala) smlouvu o úvěru. Celková výše úvěru byla sjednána částka. Ve smlouvě je uvedeno, že má žalovaná zaplatit celkově částka, výše splátky byly sjednány na částka týdně. Ze smlouvy vyplývá, že žalovaná prostřednictvím úvěru refinancovala jiný úvěr, když ve smlouvě bylo dohodnuto, že částka částka bude použita na refinancování úvěru z dříve uzavřené smlouvy číslo žalované bude vyplacen úvěr ve výši částka.
3. Z listin y označené jako zákaznická karta je patrno, že předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalované. Z této listin y se podává, že žalovaná ke dni uzavření smlouvy o úvěru byla na mateřské dovolené, žila s rodiči, měla příjem částka měsíčně a dále uvedla další čisté příjmy domácnosti jsou částka měsíčně, aniž by toto bylo blíže specifikováno. Odhadované výdaje žalovaná uvedla na částka měsíčně. Z listin y dále vyplývá, že žalovaná předložila pověřenému zástupci předchůdce žalobkyně před uzavřením smlouvy dva výpisy z bankovního účtu, a dvě výplatní pásky.
4. Z výzvy k okamžitému splacení dluhu bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou, aby uhradila svůj dluh do datum.
5. Žalovaná byla vyzvána k úhradě dluhu předžalobní výzvou ze dne datum.
6. Ze smlouvy o postoupení pohledávky a z oznámení soud ověřil, že předchůdce žalobkyně svoji pohledávku za žalovanou převedla na žalobkyni a tato skutečnost byla oznámena žalované.
7. Soud zamítl návrh žalobkyně na výslech svědkyně příjmení, která se žalovanou uzavírala úvěrovou smlouvu, vzhledem k časovému odstupu a množství smluv, jež tato osoba jako zástupce právnická osoba uzavírala. Z výslechu svědkyně by soud přesné informace o příjmech ani výdajích žalované nezískal. Navíc podle názoru soudu bylo ověřování ze strany zástupce pouze formální záležitost, což mimo jiné vyplývá z toho, že v zákaznické kartě je v kolonce výdaje uvedena částka pouze částka, což neodpovídá realitě.
8. Jiné než výše uvedené důkazy k prokázání úvěruschopnosti žalované žalobkyně ač byla soudem poučena nepředložila.
9. Soud posuzoval daný spor po právní stránce s ohledem na okamžik uzavření úvěrové smlouvy a postavení žalovaného jako spotřebitele zejména podle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o. z) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru).
10. Podle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru pak upravuje důsledky porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele:
(1) Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
(2) Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
(3) Změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.
13. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
14. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
15. Podle § 2991 odst. 2 o. z., bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Problematikou posouzení úvěruschopnosti spotřebitele se zabýval jak Nejvyšší soud České republiky, tak i Ústavní soud Nejvyšší soud se k následkům, které nastanou, pokud poskytovatel s odbornou péčí neposoudí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjádřil v rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, v němž dospěl k závěru, že pokud poskytovatel takovou povinnost nesplní, je smlouva (absolutně) neplatná. Nejvyšší soud přitom uvedl, že povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Ačkoli v tomto rozsudku byl řešen spotřebitelský úvěr poskytnutý podle dřívějšího zákona o spotřebitelském úvěru (zák. č. 145/2010 Sb. ), jsou tyto závěry aplikovatelné i na spotřebitelský úvěr poskytnutý podle zák. č. 257/2016 Sb. , a to s ohledem na judikaturu Evropského soudního dvora vztahující se zejména k článkům č. 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 (k tomu blíže Rozsudek soudního dvora ze dne 5. března 2020 ve věci C -679/18, jejímž předmětem byla žádost o rozhodnutí o předběžné otázce na základě článku 267 SFEU, podaná rozhodnutím Okresního soudu v Ostravě ze dne 25. října 2018, v řízení OPR- Finance s. r. o. proti GK.). Ústavní soud pak ve svých nálezech sp. zn. III. ÚS 4129/18 a II. ÚS 3194/18 řešil tuto otázku i ve vztahu k vykonávacímu řízení. Všechna tato uvedená rozhodnutí při porušení povinnosti věřitele řádně zkoumat úvěruschopnost spotřebitele směřují k aplikaci § 580 odst. 1 , resp. § 588 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , tj. absolutní neplatnosti právního jednání, k níž je soud povinen přihlédnout i bez návrhu.
18. Pro posouzení platnosti posuzované smlouvy o úvěru ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je proto rozhodující posouzení, zda žalobce své zákonem stanovené povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí skutečně dostála. Soudní judikatura se v tomto směru ustálila tak, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, bez toho, aby údaje poskytnuté dlužníkem ověřil, resp. objektivně podložil, bez ohledu na to, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladujícími úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka.
19. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při
posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných a nezbytných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
20. Po provedené dokazování dospěl soud k závěru, že žalobkyně neprokázala, že předchůdce žalobkyně řádně provedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče, tak jak bylo uvedeno výše. Předchůdce žalobkyně vycházel ze situace, že žalovaná má měsíční příjem celkem částka, výdaje částka měsíčně a další příjem domácnosti částka měsíčně. Žalobkyně však soudu nepředložila žádný důkaz o příjmech ani výdajích žalované. Za této situace má soud za to, že ověřování úvěruschopnosti žalované bylo pouze formální a předchůdce žalobkyně nedostál zákonné povinnosti. Ze smlouvy navíc vyplývá, že žalovaná část úvěru použila k úhradě jiného dluhu u právního předchůdce žalobkyně a i z této skutečnosti je možno dovozovat, že žalovaná nebyla schopna řádně splácet sjednanou úvěrovou částku.
21. Žalobkyně jako poskytovatel úvěru nedostála odborné péče náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr ve sjednaných splátkách, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 o.z., neplatná; k této neplatnosti přihlédl soud bez návrhu (§ 588 o. z.). Převzala-li žalovaná předmět úvěru na základě neplatné smlouvy, je povinna tuto částku vrátit podle § 2991 odst. 2 o. z. jako bezdůvodné obohacení; bezdůvodné obohacení činí částka, neboť žalovaná z částky, kterou jí předal předchůdce žalobkyně (částka hotově a částka částka byla použita na splátku jiného dluhu) uhradila pouze částka. Žalovaná je povinna uhradit rovněž zákonný úrok z prodlení.
22. Ve zbytku nároku soud žalobu zamítl z důvodů neplatnosti sjednané úvěrové smlouvy.
23. O nákladech řízení bylo rozhodnuto ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný pouze v nepatrné části, proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
24. K otázce úspěšnosti v řízení soud odkazuje na nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 , podle něhož je-li předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství (např. úroky z prodlení), je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci (§ 142 o. s. ř. o. s. ř. ) zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství.
25. Pokud jde o lhůtu k plnění, ta byla stanovena v souladu s § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15-ti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím soudu podepsaného. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebudou-li povinnosti uložené tímto rozsudkem splněny v uvedených lhůtách, bude možné se domáhat po právní moci rozsudku výkonu rozhodnutí u soudu, nebo prostřednictvím exekuce.