Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
31 C 203/2019-54
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Kamilou Krausovou ve věci
žalobkyně: ; celé jméno žalobkyně, narozená dne datum
bytem adresa žalobkyně a žalovaného
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení
sídlem adresa, obec
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
trvale bytem adresa žalovaného,
t. č. ulice a číslo, PSČ obec
o zvýšení výživného
takto:
I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2015 č. j. 84 P 1/2015-104, který nabyl právní moci dne 28. 10. 2015 a kterým bylo naposled žalovanému stanoveno výživné pro žalobkyni ve výši 2 500 Kč měsíčně, se mění tak, že se toto výživné zvyšuje z částky 2 500 Kč na částku 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15 dne každého měsíce předem k rukám žalobkyně a to s účinností od 1. 9. 2018.
II. Nedoplatek na výživném vzniklý zvýšením výživného, za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 11. 2021 v celkové částce 58 500 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám žalobkyně v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek.
III. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen platit výživné 2 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2018 do budoucna, se zamítá.
IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Rozsudek Městského soudu v Brně ze dne 7. 9. 2015 č. j. 84 P 1/2015-104, který nabyl právní moci dne 28. 10. 2015 a kterým bylo naposled žalovanému stanoveno výživné pro žalobkyni ve výši 2 500 Kč měsíčně, se mění tak, že se toto výživné zvyšuje z částky 2 500 Kč na částku 4 000 Kč měsíčně, splatnou vždy do 15 dne každého měsíce předem k rukám žalobkyně a to s účinností od 1. 9. 2018. II. Nedoplatek na výživném vzniklý zvýšením výživného, za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 11. 2021 v celkové částce 58 500 Kč je žalovaný povinen uhradit k rukám žalobkyně v měsíčních splátkách po 1 000 Kč splatných spolu s běžným výživným, počínaje měsícem následujícím po měsíci, ve kterém tento rozsudek nabude právní moci, a to pod ztrátou výhody splátek. III. Návrh žalobkyně, aby jí byl žalovaný povinen platit výživné 2 000 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2018 do budoucna, se zamítá. IV. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala vydání rozsudku, kterým by soud změnil s účinností od 1. 9. 2018 rozsudek Městského soudu v Brně č. j. 84 P 1/2015-104 ze dne 7. 9. 2015 tak, aby výživné bylo zvýšeno na 6 000 Kč měsíčně. Tímto rozsudkem byla naposledy upravena vyživovací povinnost jejího otce, žalovaného, k její osobě, nicméně od doby poslední úpravy výživného se poměry na straně žalobkyně změnily. Studiem vysoké školy se soustavně připravuje na budoucí povolání a v rámci svých časových možností i pracuje. Její zálibou je plážový volejbal, který provozuje na profesionální úrovni, jedná se o značně nákladnou záležitost, proto její příjmy ani příjmy její matky nepokrývají zcela její náklady, rozdíl v nich hradí děda žalobkyně.
2. Žalovaný s žalobou nesouhlasil. Namítal, že nárok na výživné žalobkyni nevznikl, protože při studiu pracuje a je schopná se sama živit. Ke svým osobním a majetkovým poměrům neuvedl žádné informace.
3. Soud ve věci provedl důkazy, ze kterých zjistil následující skutkový stav:
4. Rozsudkem Městského soudu v Brně č. j. 84 P 1/2015-104 ze dne 7. 9. 2015 bylo upraveno výživné celé jméno žalovaného (žalovaného) ve vztahu k jeho nezletilé dceři celé jméno žalobkyně (žalobkyni) na částku 2 500 Kč měsíčně s účinností od 1. 9. 2014. Z odůvodnění tohoto rozsudku vyplývá, že žalovaný má kromě vyživovací povinnosti k žalobkyni ještě vyživovací povinnost k synovi jméno, narozenému v roce 2008, ve výši 1 000 Kč měsíčně.
5. Z potvrzení o studiu ze dne 10. 7. 2018 bylo zjištěno, že žalobkyně studuje na Fakultě sportovních studií v prezenční formě studia v 1. semestru bakalářského studijního programu Tělesná výchova a sport. Dle potvrzení o studiu ze dne 7. 10. 2019 žalobkyně studuje na Fakultě sportovních studií v kombinované formě studia ve 3. semestru bakalářského studijního programu Tělesná výchova a sport. Potvrzení platí pro období od 1. 9. 2019 do 29. 2. 2020. Z potvrzení o studiu ze dne 30. 5. 2021 bylo zjištěno, že žalobkyně studuje na Fakultě sportovních studií v kombinované formě studia v 6. semestru bakalářského studijního programu Tělesná výchova a sport. Potvrzení platí pro období od 1. 9. 2020 do 31. 8. 2021.
6. Žalobkyně jako účastník řízení uvedla, že v období od listopadu do dubna má tzv. přípravu, během které je potřeba zaplatit příspěvky klubu, fyzioterapeuta, regeneraci, různé sportovní vybavení, permanentku do posilovny, doplňky stravy jako je protein, magnesium, vitamin D, omega 3D, glutamin, apod. Ročně činí náklady na doplňky potravin 6 341 Kč. V souvislosti se školou zaplatila dvakrát zimní kurz, kurz běžek stál 3 800 Kč a lyžařský 4 800 Kč. Měsíčně zaplatí za benzín 2 000 až 3 000 Kč, náklady na drogerii činí 1 500 Kč. Za kondičního trenéra zaplatí 1 500 Kč měsíčně. Od října 2021 se poplatek za kondičního trenéra navýšil na 2 000 Kč měsíčně. Běžné výdaje za nájemné, elektřinu, internet hradí její matka. Strava, kterou si platí sama, stojí 6 000 Kč měsíčně, nájemné 6 413 Kč měsíčně, elektřina 2 503 Kč měsíčně a telefon a internet 600 Kč měsíčně. Za saunu a kryokomory zaplatí 700 Kč měsíčně. V závodní sezoně, která trvá od května do září, musí v současné době platit PCR testy, cestovní pojištění, dálniční známky, startovné ve výši 500 Kč na dvojici, turnajů odehraje za sezonu 21. Hradí si dopravu na všechny turnaje. Za sportovní oblečení utratí za sezonu 3 600 Kč, za běžné oblečení 500 Kč měsíčně. Tělovýchovné jednotě Sokol Brno I, které je členem, platí příspěvky klubu 7 000 Kč za půlrok a za ten další půlrok 14 000 Kč. Učebnice do školy vyjdou přibližně na 4 000 Kč za rok. Přestože sama vydělává a snaží se zajistit si příjmy, tak její příjmy a příjmy její matky zdaleka nekryjí její výdaje. Rozdíl pokrývá její děda.
7. Z jednotlivých účetních dokladů předložených žalobkyní vyplývá, že zaplatila dne 22. 2. 2020 za vázání a snowboard 6 035 Kč, za boty na snowboard a obal na snowboard celkem 3 435 Kč. Dne 20. 9. 2021 zaplatila za tričko a blejzr v Zaře 1 048 Kč. Za permanentku do posilovny v srpnu 2021 zaplatila 1 500 Kč. Za standardní sportovní prohlídku zaplatila dne 28. 1. 2021 900 Kč. V souladu se smlouvou o mimořádném příspěvku ze dne 5. 5. 2021 zaplatila Českému volejbalovému svazu jako jeho člen dobrovolný a nevratný finanční příspěvek 13 100 Kč. Za tiskárnu kopírku a multifunkční zařízení zaplatila dne 20. 3. 2021 3 538 Kč.
8. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období srpna a září 2019 bylo zjištěno, že základ daně žalobkyně za uvedené měsíce činil 20 000 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období od 15. 11. do 31. 12. 2019 vyplývá, že základ daně žalobkyně za uvedené období činil 15 735 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za říjen 2019 vyplývá, že žalobkyně měla příjem v úhrnné výši 2 850 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období od 19. 11. do 31. 12. 2019 vyplývá, že úhrn zúčtovaných příjmů žalobkyně ze závislé činnosti činil 14 647 Kč. Z přiznání k dani z příjmu fyzických osob za kalendářní rok 2019 vyplývá, že základ daně žalobkyně ze závislé činnosti činil 53 232 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za období od 1. 1. do 29. 2. 2020 vyplývá, že uvedené období činil základ daně žalobkyně 16 485 Kč. Z potvrzení o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti za měsíce leden až květen roku 2020 soud zjistil, že úhrn zúčtovaných příjmů žalobkyně ze závislé činnosti činil 20 000 Kč.
9. Dle potvrzení o zdanitelných příjmech matky žalobkyně, paní jméno příjmení, za období od ledna do prosince roku 2019 činí základ daně 325 554 Kč a její čistý příjem 252 365 Kč.
10. Ze zprávy Úřadu práce ČR, Kontaktního pracoviště Frenštátu pod Radhoštěm ze dne 17. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá žádné dávky státní sociální podpory ani příspěvek na péči, ani dávky pomoci v hmotné nouzi, není ke dni 17. 6. 2021 veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, ani v minulosti nebyl veden jako uchazeč o zaměstnání.
11. Ze zprávy ČSSZ ze dne 21. 6. 2021 bylo zjištěno, že žalovaný nepobírá důchod ani nemocenské dávky, v období od 1. 4. 2017 do 31. 8. 2017 pobíral podporu a v období od 1. 9. 2017 do 7. 2. 2018 ani v období od 15. 1. 2020 do 27. 1. 2020 podporu nepobíral. Z evidenčního listu důchodového pojištění žalovaného bylo zjištěno, že za rok 2019 činil vyměřovací základ žalovaného 30 282 Kč a byl zaměstnán u zaměstnavatele právnická osoba
12. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: žalobkyně je zletilou dcerou žalovaného. Studuje Fakultu sportovních studií bakalářského studijního programu Tělesná výchova a sport. Při studiu v rámci svých časových možností pracuje, nicméně její vlastní příjmy ani příjmy její matky nepokrývají její skutečné měsíční náklady, které jsou značně vysoké, protože žalobkyně se věnuje plážovému volejbalu na profesionální úrovni a v souvislostí s uvedenou aktivitou jí vznikají nadstandardní náklady. Její příjmy a příjmy její matky na výdaje žalobkyně nestačí, rozdíl pokrývá děda žalobkyně. Žalovaný má kromě vyživovací povinnosti k žalobkyni ještě vyživovací povinnost k nezletilému synovi, který se narodil v roce 2008. Žalovaný není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání, není příjemcem dávek státní sociální podpory, jeho vyměřovací základ za rok 2019 činil 30 282 Kč.
13. Dle § 910 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, dále jen „občanského zákoníku“, předci a potomci mají vzájemnou vyživovací povinnost.
14. Dle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.
15. Dle § 913 odst. 1 občanského zákoníku, pro určení rozsahu výživného jsou rozhodné odůvodněné potřeby oprávněného a jeho majetkové poměry, jakož i schopnosti, možnosti a majetkové poměry povinného.
16. Dle § 915 odst. 1 občanského zákoníku, životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. Toto hledisko předchází hledisku odůvodněných potřeb dítěte.
17. V řešené věci bylo jednotlivými potvrzeními o studiu prokázáno, že žalobkyně se studiem na vysoké škole soustavně připravuje na budoucí povolání, forma studia je kombinovaná. Žalovaný se žalobě bránil poukazem na skutečnost, že u žalobkyně nejsou splněny základní předpoklady pro vznik nároku na výživné, protože je schopna se sama živit. Stav odkázanosti na výživu na straně oprávněného je základním a obecným předpokladem pro vznik a trvání vyživovací povinnosti, tedy neschopnost samostatně uspokojovat všechny své potřeby, ať už vlastní prací či ze svého majetku. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně při studiu v rámci svých časových možností skutečně pracuje, své příjmy soudu osvědčila jednotlivými potvrzeními o zdanitelných příjmech ze závislé činnosti a přiznáními k dani z příjmu fyzických osob, nicméně její náklady spojené s výkonem plážového volejbalu na profesionální úrovni jsou značné a výživné, které jí poskytuje matka, spolu s příjmem z její výdělečné činnosti nestačí k její výživě. Soud proto uzavírá, že za situace, kdy se žalobkyně soustavně připravuje studiem na vysoké škole na budoucí povolání, stav její odkázanosti na výživu ve smyslu § 911 občanského zákoníku stále trvá, přestože v období od listopadu do dubna pracuje.
18. Při určování rozsahu výživného, které má žalovaný žalobkyni platit, soud v souladu s § 913 odst. 1 občanského zákoníku soud hodlal k majetkovým poměrům žalovaného přistoupit komplexně a zohlednit celkovou majetkovou situaci na jeho straně. Žalovaný však zůstal ve sporu neaktivní, omezil se pouze na námitku neexistence zákonných předpokladů na straně žalobkyně pro vznik a trvání nároku na výživné. K jednání soudu se bez omluvy nedostavoval, den před posledním jednáním soud obdržel nepodepsaný email, že odesílatel žádá odročit jednání z důvodu pandemie. Takovou omluvu soud vyhodnotil jako zcela nedůvodnou a nepodloženou, protože v žádosti o odročení jednání není uvedeno, zda je žalovaný covid pozitivní nebo v karanténě, jaký je tedy konkrétní důvod žádosti, žádost nebyla nijak podložena. Samotná existence pandemie není důvodem ro odročení jednání, tato situace trvá přibližně od března roku 2020 a není reálné, že by v brzké době skončila, i v období pandemie soudy konají svá jednání a život jde dále. O nedůvodnosti omluvy byl odesílatel emailu obratem informován.
19. K důkaznímu návrhu žalobkyně byl zjištěn z evidenčního listu žalovaného jeho vyměřovací základ za rok 2019 ve výši 30 282 Kč, že žalovaný není veden v evidenci uchazečů o zaměstnání a není příjemcem dávky státní sociální podpory. Z odůvodnění rozsudku Městského soudu v Brně č. j. 84 P 1/2015-104 ze dne 7. 9. 2015 vyplývá, že žalovaný má kromě vyživovací povinnosti k žalobkyni ještě vyživovací povinnost k synovi jméno. Žádné další skutečnosti o majetkových a osobních poměrech žalovaného soudu známy nejsou ani v řízení nevyšly najevo, nebylo proto možné hodnotit majetkové poměry žalovaného a jeho životní úroveň celkově, zjistit celkovou sumu jeho movitého a nemovitého majetku, přihlédnout ke způsobu jeho života. Soud proto vyšel ze skutečností, které byly v řízení prokázány, a dospěl k závěru, že žalovaný je zaměstnán a je schopen dosahovat výdělku ve výši minimálně jako dosahoval v roce 2019 u zaměstnavatele právnická osoba Současně zohlednil jeho vyživovací povinnost k nezletilému synovi jméno. Soud zdůrazňuje, že v řešené věci nelze zcela vycházet pouze z odůvodněných potřeb žalobkyně, které jsou značně vysoké a jejich výše je ovlivněna profesionální sportovní kariérou žalobkyně, nicméně je nezbytné zohlednit též kritérium stanovené § 915 odst. 1 občanského zákoníku, že životní úroveň dítěte má být zásadně shodná s životní úrovní rodičů. V případě žalobkyně uplatnění kritéria znamená, že žalovaný nemá povinnost přispívat na všechny odůvodněné potřeby žalobkyně, ale pouze na ty, na které reálně přispívat může s ohledem na své příjmy a celkové majetkové poměry. Žalobkyně se tak má podílet na životní úrovni žalovaného bez ohledu na to, jak moc vysoké její měsíční výdaje vznikající v souvislosti s její výživou, studiem a sportovní kariérou jsou. Soud proto v řešené věci upustil od matematicky přesného vyčíslení částky, která je nezbytná k pokrytí všech odůvodněných měsíčních nákladů žalobkyně, a zaměřil se na zjištění, v dané věci spíš odhad, částky, kterou by žalovaný mohl reálně žalobkyni měsíčně platit. Po zohlednění příjmu žalovaného dosaženého v roce 2019 a jeho další vyživovací povinnosti k nezletilému synovi dospěl k závěru, že by měl být schopen platit žalobkyni výživné měsíčně alespoň ve výši 4 000 Kč.
20. S ohledem na výše uvedené odůvodnění soud shledal nárok žalobkyně na zvýšení výživného s účinností od 1. 9. 2018 důvodný v rozsahu částky 4 000 Kč měsíčně (I. výrok) a ve zbytku žalobu zamítl (III. výrok). S ohledem na skutečnost, že žalovanému vznikl za dobu od 1. 9. 2018 do 30. 11. 2021 nedoplatek na výživném v důsledku zvýšení výživného v celkové částce 58 500 Kč, uložil mu soud povinnost tento nedoplatek splácet spolu s běžným výživným (II. výrok).
21. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o. s. ř., kdy procesní úspěch i neúspěch obou účastníků řízení je více méně stejný, proto soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení nevznikl (IV. výrok).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Městského soudu v Brně.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.