Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 119/2022-86
Okresní soud v Rakovníku rozhodl samosoudkyní Mgr. Bc. Radkou Lukáškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 47 202 Kč s příslušenstvím + 5 340,72 Kč
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 940 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 262 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 202 Kč ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, pohledávku ve výši 5 340,72 Kč, úroku ve výši 59,79% ročně z částky 39 078,50 Kč od datum do datum ve výši 1 375,44 Kč, úroku ve výši 11,75% ročně, z částky 39 078,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 127 123 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 29 940 Kč a to do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části v níž se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 17 262 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 202 Kč ve výši 15% ročně od [datum] do zaplacení, pohledávku ve výši 5 340,72 Kč, úroku ve výši 59,79% ročně z částky 39 078,50 Kč od [datum] do [datum] ve výši 1 375,44 Kč, úroku ve výši 11,75% ročně, z částky 39 078,50 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od [datum] dosáhne částky 127 123 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 47 202 Kč s příslušenstvím a částky 5 340,72 Kč. Svoji žalobu odůvodnila tím, že s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalované poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč, který se žalovaná spolu se sjednaným úrokem ve výši 59,79% p.a. zavázala žalobkyni splácet v pravidelných splátkách po 2 515 Kč měsíčně. Žalovaná se však s úhradou splátek dostala do prodlení, v důsledku čehož byl úvěr ke dni datum zesplatněn. Žalovaná uhradila částky 2 515 Kč ve dnech datum, datum, datum a datum. Žalobkyně požadovala uhradit pohledávku ve výši 47 202 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 202 Kč ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, pohledávku ve výši 5 340,72 Kč, úrok ve výši 59,79 % ročně z částky 39 078,50 Kč od datum do datum ve výši 1 375,44 Kč, úrok ve výši 11,75 % ročně z částky 39 078,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 127 123 Kč. Žalovaná dlužnou částku dosud neuhradila, přestože ji k tomu žalobkyně vyzývala.
2. Žalobkyně dále doplnila, jak zjišťovala úvěruschopnost žalované, kdy z dokladů o příjmech vyplynul měsíční příjem žalované ve výši 21 000 Kč a náklady žalované 6 463 Kč, volné zdroje ke splácení 13 537 Kč. Dále bylo žalobkyní prověřeno, že žalovaná nebyla evidována v insolvenčním rejstříku, doklad totožnosti nebyl evidován jako neplatný, zaměstnavatel žalované nebyl evidován v insolvenčním rejstříku, žalovaná neměla u žalobkyně smlouvu ve stavu žalobního vymáhání, formulář hodnocení klienta, byl doložen výpis z registru příjmení, NRKI, informativní výpisy z bankovního účtu a přihláška do pojištění. Při posouzení výdajů žalované žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovanou v kartě hodnocení klienta. Žalovaná uvedla, že náklady na bydlení činí 2 603 Kč (nájemné a inkaso). Po zhodnocení dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního skóringu provedeného žalobkyní.
3. Žalovaná se k žalobě přes výzvu soudu nevyjádřila. K jednání ve věci se nedostavila, přestože byla řádně předvolána postupem podle ustanovení § 46b o.s.ř., a proto soud jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.
4. Soud ve věci provedl dokazování, ze kterého učinil níže popsaná skutková zjištění:
5. Z úplného výpisu ze seznamu regulovaných a registrovaných subjektů finančního trhu registru nebankovních poskytovatelů spotřebitelského úvěru spisu soud zjistil, že žalobkyně je registrována jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů jiných než na bydlení od datum.
6. Z hodnocení klienta soud zjistil, že příjem žalované měl činit 21 000 Kč čistého měsíčně. Její výdaje měly být 3 860 Kč měsíčně, 2 603 Kč výdaje na bydlení, celkem výdaje měly činit 6 463 Kč Celkem žalované mělo zbývat 13 537 Kč měsíčně. Z výpisu záznamů z registru příjmení ze dne datum soud zjistil, že žalovaná zde nemá záznam. Z potvrzení o mzdě soud zjistil, že žalované příjem činil mezi 17 651 Kč - 21 024 Kč.
7. Z oznámení o schválení úvěru ke smlouvě o úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že žalobkyně akceptovala návrh žalované na uzavření smlouvy o úvěru.
8. Ze smlouvy o úvěru číslo uzavřené mezi žalobkyní a žalovanou (dále jen„ smlouva“) včetně informací o pojištění a přílohy číslo přihlášky do pojištění soud zjistil, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 40 000 Kč. Žalovaná se zavázala úvěr splatit v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 515 Kč splatných nejpozději 18. dne každého kalendářního měsíce, a to počínaje kalendářním měsícem následujícím po měsíci, ve kterém byl úvěr vyplacen. Zápůjční úroková sazba činila 59,79 % ročně. V čl. 6 smlouvy si účastníci sjednali, že v případě prodlení žalované s úhradou splátky, či její části o délce 30 dnů, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 499 Kč, a to za každou splátku, se kterou se ocitla v prodlení. Toto právo zanikne po zesplatnění úvěru. V čl. 6 smlouvy bylo sjednáno, že žalobkyni vzniká právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč, které jí vznikly v souvislosti s prodlením žalované, u každé splátky u které se žalovaná ocitla v prodlení s její úhradou o délce 15 dnů. Jestliže se žalovaná ocitla v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části o délce 65 dnů mělo dle čl. 6 písm. b) smlouvy automaticky dojít k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění úvěru se dle článku 6.4. smlouvy celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že žalobkyni vzniklo oprávnění požadovat po žalované v případě prodlení žalované s její úhradou z nové jistiny úvěru úroky z prodlení až do jejího zaplacení. V článku 6.5. smlouvy bylo sjednáno, že jestliže žalovaná nezaplatí novou jistinu úvěru v den jejího zesplatnění, vzniká mu povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1% z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího zaplacení.
9. Ze splátkového kalendáře ke smlouvě o úvěru soud zjistil, jakým způsobem byla v jednotlivých splátkách rozložena úhrada jistiny a úhrada úroku.
10. Z dokladu o vyplacení úvěru soud zjistil, že žalobkyně poukázala dne datum na účet žalované částku 40 000 Kč.
11. Z výzev k zaplacení ze dne datum a datum soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradám splátek a upozorňovala ji na možnost zesplatnění celého úvěru.
12. Z oznámení ze dne datum soud zjistil, že v důsledku prodlení žalované s úhradou splátky o délce 65 dnů, došlo k zesplatnění úvěru. Dlužnou částku k tomuto datu žalobkyně vyčíslila na 47 202 Kč (39 078,50 Kč jistina, 5 802,21 Kč úrok za poskytnutí úvěru, 998 Kč smluvní pokuta, 400 Kč náhrada nákladů vzniklých s prodlením, 924 Kč úhrada za pojištění).
13. Z předžalobní výzvy ze dne datum s dodejkou soud zjistil, že žalobkyně vyzývala žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.
14. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti důležité pro rozhodnutí ve věci.
15. Po zhodnocení shora uvedených důkazů učinil soud skutkový závěr, že žalobkyně jako nebankovní poskytovatel spotřebitelských úvěrů před uzavřením smlouvy o úvěru k osobě žalované zjistila, že má průměrný příjem ve výši 21 000 Kč. Výdaje žalované měly činit 3 860 Kč měsíčně, 2 603 Kč na bydlení, celkem výdaje měly činit 6 463 Kč Celkem žalované mělo zbývat 13 537 Kč měsíčně. Za těchto okolností se žalobkyně rozhodla s žalovanou uzavřít smlouvu o úvěru, na základě které jí poskytla úvěr ve výši 40 000 Kč. Úvěr byl žalované vyplacen dne datum. Žalovaná se zavázala úvěr splácet spolu se sjednaným úrokem v pravidelných 48 měsíčních splátkách po 2 515 Kč splatných nejpozději 18. dne každého kalendářního měsíce. Žalovaná však uhradila dle tvrzení žalobkyně celkově částku 10 060 Kč, s úhradou dalších splátek se dostala žalovaná do prodlení. K úhradě splátek žalobkyně žalovanou vyzývala. V důsledku prodlení žalované s úhradou jednotlivých splátek, které trvalo déle než 15 dnů, požaduje žalobkyně po žalované úhradu náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 200 Kč za 2 splátky a v důsledku prodlení žalované delším než 30 dnů požaduje žalobkyně úhradu smluvní pokuty ve výši 499 Kč za 2 splátky. Žalobkyně pro prodlení žalované s úhradou splátek, které bylo delší než 65 dnů, úvěr zesplatnila, o čemž žalovanou informovala. Dle čl. 6 smlouvy se k tomuto datu měly dosud neuhrazené úroky stát součástí nové jistiny úvěru a dle čl. 6 smlouvy žalobkyni mělo vzniknout právo požadovat po žalované smluvní pokutu ve výši 0,1% z nové jistiny úvěru. Před podáním žaloby žalobkyně opětovně vyzývala žalovanou k úhradě.
16. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“), dle kterého se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Podle § 2399 odst. 1 o.z. úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době.
17. Podle ustanovení § 3016 o.z. ustanoveními tohoto zákona nejsou dotčena ustanovení jiných právních předpisů o ochraně spotřebitele. Proto soud vycházel i ze zákona
číslo o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ z.o.s.“), který byl platný v době uzavření smlouvy o úvěru. Konkrétně soud aplikoval ustanovení § 2 odst. 1 z.o.s., dle kterého je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Dále soud vycházel z ustanovení § 86 z.o.s., dle kterého poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
18. Podle § 87 odst. 1 z.o.s. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
19. Podle § 75 z.o.s. je poskytovatel úvěru povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí.
20. Podle § 78 z.o.s. je poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru povinen uchovávat dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly.
21. Podle ustanovení § 580 o.z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ustanovení § 588 o.z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek.
22. Podle ustanovení § 2991 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila (§ 2993 o.z.).
23. Dále soud aplikoval § 1970 o.z., dle kterého po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením.
24. Po zhodnocení provedených důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti se soud v prvé řádě zabýval tím, zda mezi žalobkyní a žalovanou došlo k platnému uzavření smlouvy o úvěru. Vzhledem ke skutečnosti, že žalovaná uzavírala smlouvu jako spotřebitel a žalobkyně při poskytnutí úvěru jednala v rámci svého podnikání, jednalo se o smlouvu, která musí splňovat požadavky zákona o spotřebitelském úvěru. V souladu se shora citovanými ustanoveními tohoto zákona se soud tedy zabýval tím, zda žalobkyně řádně před poskytnutím úvěru posoudila schopnost žalované úvěr splácet. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018, který lze dle soudu aplikovat i v poměrech zákona č. 257/2016 Sb., však věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele. Žalobkyně by si tedy měla veškeré údaje týkající se finanční a majetkové situace spotřebitele řádně ověřit předložením potřebných listin a nikoli spoléhat pouze na tvrzení spotřebitele, které může být úmyslně či neúmyslně zkresleno subjektivním vnímáním. Tuto povinnost však žalobkyně nesplnila, ačkoli tvrdila, že úvěruschopnost žalované řádně zkoumala.
25. Žalobkyně si ověřila příjem žalované. Výdaje žalované nebyly žádným způsobem ověřovány (nájemní smlouvou, složenkami o úhradě energií, předpisem splátek energií apod.), ačkoli měla mít neobvykle nízké výdaje na bydlení, pouze ve výši 2 603 Kč. Soud tedy uzavřel, že žalobkyně řádně nezkoumala majetkové poměry žalované ve smyslu § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru. Soud má tak za to, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované splácet úvěr, a proto je úvěrová smlouva neplatná podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o.z., přičemž se jedná o neplatnost absolutní, neboť odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. Při úvaze o absolutní neplatnosti smlouvy pro případ nedostatečného zkoumání schopnosti spotřebitele splácet úvěr, soud vychází z toho, že zákon o spotřebitelském úvěru je svou povahou kogentní předpis, jehož účelem je ochrana slabší strany a zajištění socioekonomické rovnováhy ve společnosti, neboť v mnoha případech je spotřebitelský úvěr uzavírán při jednostranně určených podmínkách a v situaci, kdy potřeba peněžních prostředků je pro spotřebitele zpravidla aktuálně tíživá a jednorázově mu tak úvěr pomůže, avšak v dlouhodobém horizontu další zadlužení situaci tohoto spotřebitele naopak dále ztěžuje a v konečném důsledku toto zatěžuje i celou společnost. Absolutní neplatnost právního jednání potom působí přímo ze zákona ex lege a od počátku ex tunc, takže subjektivní občanská práva a občansko-právní povinnosti z takového úkonu vůbec nevzniknou (soudní výrok o neplatnosti právního úkonu není třeba). Soud má potom za to, že zabývat se tím, zda při zkoumání úvěruschopnosti žalované bylo postupováno s odbornou péčí, je povinen z úřední povinnosti (viz. Rozsudek soudního dvora ve věci C číslo ve věci OPR- právnická osoba proti GK ze dne datum).
26. Z provedeného dokazování však soud dospěl k závěru, že žalovaná se v důsledku shora popsaných skutečností bez právního důvodu na úkor žalobkyně obohatila, neboť žalobkyně žalované plnila a tato plnění přijal, aniž zde existoval platný závazek. Z daného důvodu žalobkyně měla právo požadovat po žalované to, co sama plnila, tedy vrácení částky 40 000 Kč. Žalovaná však dosud uhradila pouze 10 060 Kč, kdy sama žalovaná výši uhrazené částky nerozporovala. Zbývající část dlužné částky neuhradila.
27. Ze shora popsaných důvodů soud žalobu v rozsahu částky 17 262 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 47 202 Kč ve výši 15% ročně od datum do zaplacení, pohledávku ve výši 5 340,72 Kč, úroku ve výši 59,79% ročně z částky 39 078,50 Kč od datum do datum ve výši 1 375,44 Kč, úroku ve výši 11,75% ročně, z částky 39 078,50 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od datum dosáhne částky 127 123 Kč, zamítl. Naopak ohledně částky 29 940 Kč, o kterou se žalovaná bezdůvodně obohatila, vyhověl a uložil žalované povinnost k její úhradě způsobem uvedeným ve výroku tohoto rozsudku. V souladu s ustanovením § 160 odst. 1 o.s.ř. uložil soud žalované třídenní lhůtu k plnění, a to od právní moci rozsudku.
28. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je, krom ochrany spotřebitele, postih poskytovatele spotřebitelského úvěru, jenž nedostatečně posoudil úvěruschopnost žadatele o úvěr, neboť upřednostnil svůj ekonomický zájem tento úvěr poskytnout, čímž však zapříčinil neplatnost úvěrové smlouvy. Jde o soukromoprávní sankci, jejímž faktickým důsledkem je ztráta zisku v podobě smluvních úroků a dalších poplatků za poskytnutí spotřebitelského úvěru. Zákon také v zájmu ochrany spotřebitele stanoví, že poskytnutou jistinu není povinen vrátit ihned, ale v době odpovídající jeho možnostem. Není-li ji tedy zjevně schopen vrátit najednou, v soudem určené lhůtě k plnění, musí být povinnost k vrácení poskytnuté jistiny rozložena v čase, neboli spotřebitel je povinen ji vrátit v takových splátkách, v jakých je schopen splácet. Z toho rovněž plyne, že vrací-li spotřebitel poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení, takže poskytovateli úvěru nemůže vzniknout ani nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. (k tomu srov. především rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021). K vydání bezdůvodného obohacení byla soudem určena nová doba splatnosti, která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, ale od možností dlužníka, proto soud žalobu zamítl i co se týče zákonných úroků z prodlení.
29. O nákladech řízení soud rozhodl podle ustanovení § 142 odst. 2 za použití § 151 odst. 1 o.s.ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť žalované, která byla ve věci úspěšnější než žalobkyně (kdy soud při posuzování úspěchu a neúspěchu účastníků potom soud zohlednil i výši požadovaného příslušenství dle rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 3.12.2015 sp. zn. 23 Cdo 2585/2015), v souvislosti s řízením žádné náklady nevznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Rakovníku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li dobrovolně plněna povinnost uložená tímto rozhodnutím, má oprávněná osoba možnost domáhat se svého práva návrhem na výkon rozhodnutí nebo návrhem na nařízení exekuce.