Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 413/2022-54
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudkyní JUDr. Taťánou Hodaňovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 123 870 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 000Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 19 368 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 89 368 Kč od datum do zaplacení, částky 34 502 Kč s 102,09 % ročním úrokem z částky 71 000 Kč od datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 996 Kč.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 959 Kč k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 70 000Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b> <b>II. Zamítá se žaloba na zaplacení částky 19 368 Kč s 8,5 % ročním úrokem z prodlení z částky 89 368 Kč od [datum] do zaplacení, částky 34 502 Kč s 102,09 % ročním úrokem z částky 71 000 Kč od [datum] do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 996 Kč.</b> <b>III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 3 959 Kč k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa žalobkyně], do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 123 870 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 89 368 Kč ve výši 8,5 % ročně od datum do zaplacení, úroku ve výši 102,09 % ročně z částky 71 000 Kč od 23, 3. 2018 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový úrok dosáhne částky 237 996 Kč a náhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tvrzením, že s žalovanou uzavřela datum Smlouvu o úvěru číslo. Na základě této smlouvy poukázala na účet žalované peněžní prostředky ve výši 71 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit ve 30 měsíčních splátkách ve výši 6 611 Kč, splatných vždy k 15. dni kalendářního měsíce, počínaje měsícem leden 2018 spolu s úrokem ve výši efektivní úrokové sazby 166,38 % ročně. Schopnost žalované splácet úvěr byla prověřena na základě dokladů a informací získaných od žalované, databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, jakož i na základě provedeného tzv. scoringu klienta, z nichž žalobkyně zjistila, že volné zdroje žalované ke splácení jsou dostatečné. Žalovaná neplnila řádně podmínky smlouvy a ocitla se v prodlení s úhradou splátek poskytnutého úvěru. Do data zesplatnění celého úvěru byla žalobkyni žalovanou uhrazena dne datum částka 1 000 Kč. Před zesplatněním celého úvěru v důsledku prodlení žalované o délce více než 30 dnů vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvní pokuty dle bodu 6.1 smlouvy v celkové výši 998 Kč. Žalobkyni dále vzniklo právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované dle bodu 6.2 smlouvy v celkové výši 400 Kč. Podle uzavřené smlouvy platí, že žalobkyni vzniká právo na zaplacení této náhrady nákladů ve výši 200 Kč za každou splátku, u které se žalovaná ocitne v prodlení o délce 15 dnů. Žalobkyni takto vzniklo právo na zaplacení této náhrady nákladů u dvou splátek číslo u kterých se žalovaná ocitla v prodlení o délce 15 dnů. Následně došlo automaticky k zesplatnění celého úvěru, a to v souladu s bodem 6. 3. smlouvy, podle kterého platí, že pokud se žalovaná ocitne v prodlení s úhradou kterékoli splátky či její části o délce 65 dnů, dochází tímto dnem bez dalšího k zesplatnění celého úvěru. Žalovaná se takto dostala do prodlení s úhradou splátky či její části o délce 65 dnů u splátky číslo splatné dne datum. K datu datum tak došlo v souladu se smlouvou k zesplatnění celého úvěru. Podle bodu 6. 4. smlouvy se pak ke dni zesplatnění úvěru celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré dosud nezaplacené úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění úvěru staly součástí nové jistiny úvěru s tím, že tuto novou jistinu ve výši 87 970,73 Kč byla žalovaná povinna uhradit žalobkyni nejpozději v den zesplatnění úvěru. Před zesplatněním úvěru byla žalovaná vyzvána k úhradě dlužné splátky a byla jí poskytnuta lhůta 30 dnů. V bodě 6. 5. smlouvy bylo dále sjednáno, že jestliže žalovaná po zesplatnění úvěru nezaplatí novou jistinu úvěru v den zesplatnění úvěru, vzniká jí povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou. V daném případě ode dne datum až do jejího úplného zaplacení. V bodě 2. 2. smlouvy bylo sjednáno, že sjednané úroky za poskytnutí úvěru běží od data poskytnutí úvěru až do skutečného vrácení jistiny úvěru s tím, že tento úrok běží i po zesplatnění úvěru, když poté i nadále přirůstá pouze k původní nesplacené jistině úvěru zahrnuté do nové jistiny úvěru, a to až do doby její úplné úhrady. Po zesplatnění celého úvěru nebylo žalovanou uhrazeno ničeho. Žalovaná tak dluží - částku ve výši 87 970,73 Kč odpovídající dlužné nové jistině úvěru (odpovídající zbývající dlužné původní jistině ve výši 71 000 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 16 970,73 Kč) s příslušenstvím, smluvní pokutu ve výši 998 Kč, náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč, smluvní pokutu za prodlení s úhradou dle bodu 6. 5. smlouvy ve výši 0,1 % denně z částky 87 970,73 Kč ode dne datum do zaplacení, žalobkyně požaduje pouze zaplacení smluvní pokuty ve výši 34 502 Kč a úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 71 000 Kč ode dne datum do zaplacení, maximálně však do doby, kdy úrok dosáhne částky 237 996 Kč, v nominální úrokové sazbě 102,09 % ročně.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. K jednání nařízenému na den datum se žalovaná bez omluvy nedostavila. Právní zástupkyně žalobkyně na podané žalobě setrvala a navrhla, aby soud žalobě v celém rozsahu vyhověl.
4. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena prostřednictvím komunikace na dálku Smlouva o úvěru číslo na základě které žalobkyně poukázala na účet žalované dne datum částku 71 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet ve 30 měsíčních splátkách po 6 611 Kč, splatných vždy k 15. dni každého kalendářního měsíce, počínaje měsícem leden 2018 Celkem měla zaplatit částku ve výši 198 330 Kč, tzn. jistinu, úroky, a případné další náklady související s úvěrem. Výše úrokové sazby činila 166,38 % ročně, RPSN 166,38 %. V případě prodlení s úhradou jakékoliv splátky či její části byla žalobkyně oprávněna požadovat smluvní pokutu ve výši 499 Kč za každou splátku, u které se ocitne úvěrovaná v prodlení o délce 30 dnů. Žalobkyně má právo na náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč v případě prodlení žalované s každou splátkou o více než 15 dnů. Jestliže je klient v prodlení s úhradou kterékoli splátky nebo její části v délce 65 dnů, dojde automaticky k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění celá dosud nezaplacená jistina úvěru a veškeré úroky za poskytnutí úvěru přirostlé ke dni zesplatnění, se stávají součástí nové jistiny úvěru, kterou je úvěrovaná povinna splatit ke dni zesplatnění. Jestliže po zesplatnění nedojde k zaplacení nové jistiny úvěru, vzniká žalované povinnost zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru za každý den prodlení s její úhradou, a to ode dne následujícího po dni zesplatnění až do jejího úplného zaplacení. V době uzavírání smlouvy o úvěru byla žalovaná zaměstnaná, její čistý měsíční příjem činil cca 12 000 Kč, byla svobodná, měla 1 dítě, pobírala dávku státní sociální podpory – příspěvek na bydlení ve výši 3 004 Kč měsíčně a výši svých měsíčních výdajů uvedla v částce 7 110 Kč. Žalovaná nehradila splátky řádně a včas ani přes upomínky žalobkyně z datum a datum. Žalobkyně jí dne datum zaslala oznámení o zesplatnění úvěru a vyzvala ji k okamžité úhradě částky 89 368 Kč sestávající z dlužné jistiny ve výši 71 000 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, úroku za poskytnutí úvěru přirostlého k jistině ke dni zesplatnění ve výši 16 970,73 Kč a nákladů v souvislosti s prodlením žalované ve výši 400 Kč. Do data zesplatnění uhradila žalovaná částku ve výši 1 000 Kč, po zesplatnění už neuhradila ničeho. Žalobkyně zaslala žalované dne datum předžalobní upomínku k zaplacení dlužné částky, což žalovaná do dnešního dne neučinila.
5. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2395 občanského zákoníku , podle něhož smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
6. Podle ustanovení § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále též ZoSÚ), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
8. Uvedený skutkový stav soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovanou byla dne datum uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ustanovení § 1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. Žalobkyně jednala při jejím uzavření jako poskytovatel spotřebitelského úvěru ve smyslu ustanovení § 3 odst. 1 písmeno d) zákona č. 257/2016 Sb. , zatímco žalovaná vystupovala jako spotřebitel. Uplatní se tedy právní úprava zakotvená v § 86 odst. 1 ZoSÚ, podle něhož poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele a poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
9. Princip odpovědného úvěrování zahrnující ochranu spotřebitele před neúměrným zadlužováním a zároveň ochranu věřitele před nedobytností pohledávky je vyjádřen v ustanovení § 86 ZoSÚ a posílen v ustanovení § 87 odst. 1 zavedením sankce pro případ, že věřitel nedostojí odborné péči při posuzování schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (k tomu srovnej rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 odst. 26). Nejvyšší správní soud ČR v citovaném rozhodnutí zformuloval závěr o nezbytnosti poskytovatele úvěru aktivně zjišťovat a prověřovat úvěruschopnost dlužníka. Za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto údaje také aktivně zjišťuje a prověřuje. Tyto závěry potvrdil rovněž Nejvyšší soud ČR ve svém rozsudku ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 , z něhož mimo jiné vyplývá, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Gramatickým a logickým výkladem zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele, nýbrž odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. příjmení je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu) a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
10. Rovněž Ústavní soud ČR ve svém nálezu III. ÚS 4129/18 ze dne datum zdůraznil, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Řádným splněním této povinnosti není chráněn jen samotný spotřebitel a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale v širším pojetí sama společnost jako taková. Obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit.
11. Soud odkazuje rovněž na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě. Ze závěrů tohoto rozsudku vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají, spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, bez ohledu na to, zda spotřebitel tuto neplatnost namítne v tříleté promlčecí době.
12. S ohledem na uvedená zákonná ustanovení a citovanou judikaturu dospěl soud k závěru, že neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zák. č. 257/2016 Sb. , soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží z moci úřední, aniž by se jí spotřebitel dovolal námitkou v tříleté promlčecí lhůtě. Jedná se tedy o absolutní neplatnost úvěrové smlouvy. Stanovení relativní neplatnosti právního jednání by bylo v rozporu s citovanou směrnicí a se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli z hlediska vyjednávací a ekonomické síly.
13. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že prověřovala schopnost žalované splácet úvěr na základě dokladů o příjmech, z prohlášení žalované a z lustrací v registrech dlužníků, na základě nichž řádně posoudila úvěruschopnost žalované. Žalobkyně vycházela z listin předložených žalovanou, kterými prokazovala své příjmy a výši dávky státní sociální podpory (což nepředstavuje klasický příjem osoby). Z výplatní pásky soud zjistil, že čistý příjem žalované u zaměstnavatele právnická osoba za měsíc říjen 2017 činil 12 536 Kč a za měsíc září 2017 činil 11479Kč. Úvěrující vůbec nezkoumala skutečné výdaje žalované, neboť vycházela pouze z údajů, které žalovaná sama uvedla (náklady na bydlení včetně inkasa 1 500 Kč, výdaje na 1 dítě v domácnosti 2 000 Kč, životní minimum 3 410 Kč). Pokud žalovaná uvedla náklady na bydlení ve výši 1 500 Kč měsíčně, je potřeba vzít v úvahu, že dále na bydlení žalovaná pobírala státní příspěvek ve výši 3 410 Kč měsíčně a rovněž při nákladech na výživu nelze vycházet z životního minima (cca 113 Kč denně), neboť rozhodující jsou skutečné náklady. Skutečné výdjaše žalované nebyly ověřeny žádným dokladem. Všechna tato zjištění vedou soud k přesvědčení, že žalobkyně řádně nezkoumala a neposuzovala úvěruschopnost žalované ve smyslu ustanovení § 86 zákona č. 256/2016 Sb.
14. Z uvedených důvodů posoudil předmětnou smlouvu jako neplatnou podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, s odkazem na výše citovanou judikaturu. Žalované tak vznikla toliko povinnost vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jejím možnostem. Žalovaná od žalobkyně obdržela částku 71 000 Kč a na tento dluh dosud uhradila částku 1 000 Kč. K dnešnímu dni nevrácená jistina poskytnutého úvěru, kterou je žalovaná povinna žalobkyni vrátit, činí částku 71 000 Kč ohledně které, soud žalobě vyhověl. Žalovaná v řízení zůstala nečinná, tedy při určení doby vrácení nebylo možno přihlédnout k jejím příjmům a celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Proto soud lhůtu pro vrácení nesplacené jistiny stanovil do tří dnů od právní moci rozhodnutí (§ 160 odst. 1 občanského soudního řádu ).
15. Ohledně dalších nároků nad rámec dosud nevrácené jistiny spotřebitelského úvěru soud žalobu zamítl, včetně požadovaného zákonného úroku z prodlení. S odkazem na ustanovení § 87 odst. 2 ZoSÚ dosud nenastala splatnost dluhu, která v daném případě neodvisí od výzvy věřitele, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele). Nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. věřiteli vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající jistiny v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 ze dne 20. 4. 2022).
16. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 959 Kč, přičemž tato částka představuje 13,02 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 56,51 % a úspěchu žalované v rozsahu 43,49 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 6 194 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 123 870 Kč sestávající z částky 6 060 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t., v souvislosti s cestou realizovanou dne datum náhrada 928,61 Kč za 58 ujetých km v částce 528,61 Kč (41,20 Kč za litr paliva dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů, při průměrné spotřebě 9,5 l číslo km a 5,20 Kč/km za amortizaci vozidla dle vyhlášky č. 467/2022 Sb. , ve znění pozdějších předpisů) podle § 13 a. t. a náhrada za ztrátu času v trvání 4 × 30 minut v částce 400 Kč podle § 14 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 20 008,61 Kč ve výši 4 201,81 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Novém Jičíně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, je možno rozhodnutí vykonat.