Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
7 C 361/2022-68
Okresní soud v Chomutově rozhodl soudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
se sídlem adresa žalobkyně,
zastoupené anonymizováno jméno příjmení, advokátkou
se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 105 831,18 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 82 560,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 23 270,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 341,86 Kč od 20. 10. 2020 do 8. 11. 2022, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 749,77 Kč od 29. 9. 2022 do 8. 11. 2022, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 99 725,01 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 99 725,01 Kč od 9. 11. 2022 do 21. 2. 2023, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 17 164,03 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 729,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni 82 560,98 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 22. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalované zaplacení částky 23 270,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 341,86 Kč od 20. 10. 2020 do 8. 11. 2022, dále kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 749,77 Kč od 29. 9. 2022 do 8. 11. 2022, úrokem ve výši 11,5 % ročně z částky 99 725,01 Kč od 9. 11. 2022 do zaplacení, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 99 725,01 Kč od 9. 11. 2022 do 21. 2. 2023, a dále zákonným úrokem z prodlení z částky 17 164,03 Kč od 22. 2. 2023 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaná je povinna uhradit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 7 729,56 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právní zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 11. 2022 se žalobkyně na žalované domáhá zaplacení částky 105 831,18 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že uzavřela dne 20. 10. 2020 se žalovanou smlouvu o úvěru, na jejímž základě se žalovaná zavázala úvěr čerpat jednorázově a splatit jistinu úvěru spolu se smluvními úroky z vyčerpané jistiny úvěru. Doba trvání úvěru byla stanovena na 48 měsíců s výpůjční úrokovou sazbou v pohyblivé výši odpovídající součtu RS žalobkyně v korunách a pevné odchylky ve výši 11,50 % ročně z jistiny úvěru, přičemž výše měsíční splátky byla stanovena na 3 449 Kč. Od 15. 12. 2020 byla žalovaná povinna splácet vyčerpanou jistinu úvěru spolu s úroky z vyčerpané jistiny úvěru shora uvedenou anuitní splátkou vždy ke každému 15. dni kalendářního měsíce. Výše poslední splátky jistiny měla odpovídat částce nesplacené jistiny úvěru a nesplacených úroků. Žalovaná vyčerpala částku úvěru dne 20. 10. 2020. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou měsíčních splátek a tímto se dopustila porušení smlouvy, neboť nesplnila svou povinnost splácet své závazky z poskytnutého úvěru řádně a včas. V souladu s ustanovením Všeobecných obchodních podmínek tak došlo k zesplatnění celé úvěrové pohledávky. Žalobkyně zaslala žalované dne 10. 8. 2022 dopis, kde žalovanou informovala, že v důsledku prodlení s úhradou splatných závazků žalované požaduje okamžité splacení všech svých úvěrových pohledávek. Žalobkyně ve výzvě stanovila lhůtu k zaplacení celé úvěrové pohledávky do 28. 9. 2022. Žalovaná však dlužnou částku neuhradila. Celková výše žalované pohledávky odpovídá částce 118 922,81 Kč, tato částka sestává z nesplacené části jistiny úvěru ve výši 99 725,01 Kč a úvěrových poplatků ve výši 6 106,17 Kč, dále smluvního úroku v částce 10 341,86 Kč a úroku z prodlení ve výši 2 749,77 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovanou k úhradě dlužné částky, kdy žalovaná svou povinnost nesplnila a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.
2. V podání ze dne 13. 4. 2023 žalobkyně k výzvě soudu uvedla, že před uzavřením smlouvy o poskytnutí úvěru, jehož zaplacení se v projednávané věci domáhá, s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet poskytnutý úvěr, a to vyhodnocením informací získaných především z dostupných registrů, konkrétně BRKI (v dané věci žalobkyně zjistila, že žalovaná neměla v době nahlížení do registru poskytnuty žádné úvěry od jiných poskytovatelů úvěrů), dále z výpisů z databáze SOLUS (žalobkyně nezjistila o žalované žádné negativní informace) a NRKI, interní databáze žalobkyně (žalobkyně nezjistila o žalované žádné negativní informace), insolvenční rejstřík, centrální evidence exekucí, neplatné doklady a evidence adres obecních (městských) úřadů. Schopnost žalované splácet úvěr byla žalobkyní před poskytnutím úvěru posouzena a vyhodnocena na základě Prohlášení o příjmu ze dne 19. 10. 2020, v němž žalovaná čestně prohlásila, že její příjem společně s příjmem rodinných příslušníků činí 55 000 Kč a tento příjem je po zohlednění pravidelných výdajů dostatečný při splácení měsíční splátky úvěru ve výši 3 449 Kč. Dále žalobkyně skóringovým modelem provedla zhodnocení úvěruschopnosti žalované z hlediska demografických dat, žalobkyně k důkazu zkoumání příjmu žalované ve svém vyjádření otiskla příjmy žalované z běžných účtů žalované. Žalobkyně rovněž po posouzení příjmu žalované provedla také vyhodnocení všech rozhodných výdajů žalované. Žalobkyně přitom posuzovala nejen výdaje sdělené žalovanou, ale konfrontovala je také s právními instituty z oblasti státní sociální politiky (např. životní minimum) a částkami vycházejícími ze statistických dat. V Žádosti o poskytnutí osobního úvěru žalovaná mezi pravidelnými měsíčními výdaji uvedla náklady na bydlení 4 000 Kč, ostatní výdaje 1 000 Kč. Žalobkyně v rámci jí provedeného posouzení výdajů žalované zohledňovala ostatní výdaje, výdaje na bydlení, životní minimum a výdaje na splátky jiných úvěrů jak u žalobkyně, tak u jiných poskytovatelů úvěrů. Žalobkyně v rámci provedeného řádného posouzení úvěruschopnosti vycházela z výdajů žalované v celkové výši 23 792 Kč (ostatní výdaje ve výši 1 000 Kč, výdaje na bydlení 14 436 Kč a částka představující životní minimum 7 940 Kč, výdaje žalované na závazky u jiných poskytovatelů úvěru ve výši 0 Kč a výdaje žalované na závazky u žalobkyně ve výši 416 Kč). Žalobkyně považovala uvedené zkoumání úvěruschopnosti za zcela dostačující, kdy po zhodnocení výše uvedených dokumentů, v jejich vzájemném souladu, a po porovnání příjmů a výdajů, bylo prokázáno, že bylo možno poskytnout úvěr ve sjednané výši, a to i na základě interního scoringu provedeného žalobkyní. Dále žalobkyně uvedla, že žalovaná uhradila celkem do podání žaloby částku 47 439,02 Kč, tato částka se skládá z částek, a to 45 875,19 Kč, kterou žalovaná uhradila na splátkách a dále 1 563,83 Kč, kterou žalovaná uhradila na poplatcích.
3. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
4. K jednání soudu nařízenému na den 19. 4. 2023 se žalobkyně omluvila, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána, bez předchozí omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání. Soud proto za užití § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) věc projednal a rozhodl v její nepřítomnosti.
Provedeným dokazování byly soudem zjištěny následující skutečnosti:
5. Ze smlouvy o úvěru číslo bylo zjištěno, že žalobkyně se zavázala žalované poskytnout úvěr ve výši 130 000 Kč (lhůta čerpání končí dne 14. 11. 2020), přičemž úvěr měl být čerpán jednorázově na běžný účet. Žalovaná se zavázala vrátit úvěr formou 48 pravidelných měsíčních splátek, splatnost úvěru byla stanovena na 15. 10. 2024, zápůjční úroková sazba činila 11,50 % ročně a výše anuitní splátky činila 3 449 Kč. Celková splatná částka činila 163 111,10 Kč a cena pojištění 130 Kč měsíčně. Smlouva je opatřena vlastnoručním podpisem žalované. Žalobkyně rovněž ke smlouvě doložila Oznámení o úrokových sazbách v českých korunách, Všeobecné obchodní podmínky žalobkyně, Úvěrové podmínky pro fyzické osoby nepodnikatele, Pojistné podmínky pro volitelné kolektivní pojištění ke spotřebitelským úvěrům KB a Sazebník právnická osoba pro občany.
6. Z žádosti o poskytnutí osobního úvěru ze dne 19. 10. 2020 vyplývá, že žalovaná požádala žalobkyni o úvěr ve výši 130 000 Kč s tím, že jsou zde zaznamenány osobní údaje žalované, a to jméno, příjmení, rodné číslo, adresa trvalého pobytu, číslo občanského průkazu, číslo mobilního telefonu, e-mail. Dále je uvedeno, že žalovaná je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti (děti do 10 let), bydlí v nájmu, má základní vzdělání. Dále je zde uvedeno, že žalovaná má pravidelný měsíční příjem z rodičovského příspěvku a rodičovského příspěvku příslušníku ve výši 55 000 Kč, měsíční výdaje domácnosti činí 4 000 Kč (výdaje spojené s bydlením), ostatní výdaje činí 1 000 Kč. Tuto žádost žalovaná vlastnoručně podepsala.
7. Z interní listiny žalobkyně (otisk z registru) vyplývá, že v systému BRKI/NRKI bylo zjištěno, že žalovaná vykazovala v registru jednu odmítnutou žádost mimo KB o požadovaném objemu 20 000 (datum žádosti 7. 4. 2020, kreditní karta splátková).
8. Z Návrhu na rozhodnutí o poskytnutí Osobního úvěru bylo zjištěno, že banka disponovala osobními údaji žalované s tím, že na základě interního vyhodnocení schválila žádost žalované.
9. Z prohlášení o zdravotním stavu ze dne 20. 10. 2020 žalovaná jakožto pojištěná podepsala čestné prohlášení o zdravotním stavu, a dále souhlasy, prohlášení a zmocnění.
10. Z Historického výpisu čísla úvěru číslo ze dne 8. 11. 2022 vyplývá, že žalovaná dne 20. 10. 2020 čerpala úvěr ve výši 130 000 Kč, kdy za dobu od 15. 11. 2020 do 11. 1. 2022 uhradila celkem 47 439,02 Kč.
11. Z Výzvy k okamžitému splacení dluhu ze dne 10. 8. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovanou k úhradě dluhu do 28. 9. 2022. Z dodejky vyplývá, že žalované byla zásilka doručována dne 11. 8. 2022.
12. Z Předžalobní upomínky ze dne 20. 10. 2022 a poštovního podacího archu z téhož dne soud zjistil, že právní zástupkyně žalobkyně zaslala před podáním žaloby žalované výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.
13. Žalobkyně rovněž předložila kopii občanského průkazu žalované a interní účetní doklad, z něhož vyplývá, že dne 20. 10. 2020 byla žalované vyplacena částka 130 000 Kč.
14. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela dne 20. 10. 2020 s žalobkyní smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala celkem 130 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 11,50 % ročně v pravidelných 48 měsíčních splátkách v částce 3 449 Kč. Jelikož žalovaná nehradila splátky řádně a včas, žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný, což žalované písemně oznámila dopisem ze dne datum. Žalobkyně zaslala žalované předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky. Žalovaná před podáním žaloby uhradila celkem 47 439,02 Kč.
15. Dle § 2395 občanského zákoníku, se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
16. Dle § 1968 občanského zákoníku, dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
17. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
18. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku, kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
19. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku, neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
20. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru (dle § 2395 občanského zákoníku) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaná obdržela 130 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaná uhradila celkem 47 439,02 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
23. Na právní vztah, od něhož žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, je nutné aplikovat zákon o spotřebitelském úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Této argumentaci však soud nepřisvědčil. Žalobkyně sice po formální stránce učinila příslušná zkoumání (šetření v registrech, žádost o spotřebitelský úvěr, návrh na rozhodnutí o poskytnutí osobního úvěru), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je však zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Žalobkyně se při zkoumání úvěruschopnosti žalované zabývala pouze příjmovou částí poměrů žalované, a to pouze prohlášením žalované o jejích příjmech včetně příjmu rodinných příslušníků v celkové výši 55 000 Kč (příjem žalované měl být pokryt z rodičovského příspěvku), aniž by jakkoliv tento příjem zjišťovala a komplexněji hodnotila za delší období. Dále žalobkyně zcela pominula výdajovou položku, když vycházela z údajů uvedených žalovanou, že je svobodná, má dvě vyživovací povinnosti a bydlí v nájmu, kdy výdaje spojené s bydlením činí 4 000 Kč a ostatní výdaje dosahují částky 1 000 Kč. Z výše uvedeného nelze tedy shledat, že se žalobkyně odpovídajícím způsobem zabývala úvěruschopností žalované jako spotřebitele. V tomto ohledu je již pak zcela lhostejno, zda se ze strany žalované jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí, když při posuzování úvěruschopnosti žalované zcela rezignovala na ověření a zhodnocení věrohodnosti výdajů uváděných žalovanou. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j. 9 Co 109/2020 – 119)
24. Je pravdou, že zákon o spotřebitelském úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku). Ostatně k výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
25. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalované 130 000 Kč, žalovaná vrátila pouze 47 439,02 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 82 560,98 Kč (tj. 130 000 – 47 439,02) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1, odst. 2 občanského zákoníku). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku). Žalovaná sice byla dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzvána předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalované doručena a že ta měla možnost se s ní seznámit. Žalovaná byla tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzvána až žalobou, která jí byla doručena dne 20. 2. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měla žalovaná bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinila, ocitla se ode dne následujícího (22. 2. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).
26. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené § 142a o. s. ř. Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 5 292 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 105 831,18 Kč sestávající z částky 5 340 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 5 340 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t., a dále z částky 5 340 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 16 920 Kč ve výši 3 553,20 Kč Náklady řízení na straně žalobkyně tak tvoří celkem 25 765,20 Kč (5 292 + 3 x 5 340 + 3 x 300 + 3 553,20). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 82 560,98 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 84 494,94 Kč, žalovaná byla úspěšná ohledně zaplacení 23 270,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na její straně činí celkem 46 157,16 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 130 652,10 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 65 %, úspěch žalované 35 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 30 % svých nákladů, z částky 25 765,20 Kč, tedy ve výši 7 729,56 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.