Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 2/2023-42

Okresní soud v Kroměříži rozhodl samosoudcem Mgr. Markem Peřinou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o zaplacení 36 846,93 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 527 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 785,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 312,85 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 702,04 Kč od 18. 10. 2021 do 15. 3. 2022, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a částky 7 534,08 Kč, zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 19 527 Kč, do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 9 785,85 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 29 312,85 Kč od 16. 3. 2022 do zaplacení, s kapitalizovaným úrokem ve výši 15 702,04 Kč od 18. 10. 2021 do 15. 3. 2022, s náklady spojenými s uplatněním pohledávky ve výši 900 Kč a částky 7 534,08 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu podaným u Okresního soudu v Kroměříži dne 19. 12. 2022 se žalobkyně domáhá po žalované zaplacení částky v celkové výši 36 846,93 Kč s příslušenstvím tak, jak je blíže zachyceno v návrhu.

2. Podle tvrzení žalobkyně uzavřela tato s žalovanou dne 17. 6. 2021 Smlouvu o spotřebitelském úvěru anonymizována dvě slova číslo (dále jen„ Smlouva“), na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 30 000 Kč. Nedílnou součástí Smlouvy jsou také Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka. Ve smlouvě se žalovaná zavázala vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Žalovaná však splátky nehradila řádně a včas. Žalobkyni tak měl vzniknout nárok na úhradu dosud nesplacené části dlužné částky, sjednaného úroku z prodlení, smluvní pokuty a nákladů řízení spojených s uplatněním pohledávky. Dle tvrzení žalobkyně uhradila žalovaná na zmíněný dluh celkem 3 x částku 3 941 Kč (konkr. dne 6. 8. 2021, 20. 8. 2021 a 20. 9. 2021), dále již neuhradila ničeho.

3. Soud dospěl k závěru, že ve věci lze rozhodnout podle na základě účastníky předložených listinných důkazů. Žalobkyně již v žalobním návrhu sdělila, že s takovým postupem souhlasí. Žalovaná byla vyzvána, aby se vyjádřila, zda s tímto postupem soudu souhlasí, na tuto výzvu se nevyjádřila. Soud proto v souladu s  u žalované předpokládal, že nemá žádné námitky. Soudem bylo nařízeno vyhlášení rozsudku na den 4. 5. 2023. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud při svém rozhodování vycházel z připojených listinných důkazů na č. l. 9-30 spisu.

5. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů ve smyslu soud zjistil následující skutkový stav.

6. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru bylo zjištěno, že žalované byly žalobkyní poskytnuty informace o výši úvěru, podmínkách splácení, poplatcích, smluvní pokutě.

7. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne 17. 6. 2021, jejíž Přílohu tvořily Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka, bylo zjištěno, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 89 760 Kč ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč. Pro případ prodlení byla ujednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč, resp. ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den prodlení. Dále byly ve smlouvě pro případ prodlení ujednány i další částky nákladů s tím spojených.

8. Z potvrzení o provedení tuzemské odchozí úhrady bylo zjištěno, že žalobkyně zaslala dne 22. 6. 2021 na účet žalované (viz Smlouva) částku ve výši 30 000 Kč.

9. Z kopií dokladů předložených žalobkyní bylo dále zjištěno, že žalované měla na její účet dojít dne 14. 6. 2021 mzda ve výši 27 368 Kč, dne 12. 5. 2021 doplatek mzdy ve výši 76 705 Kč spočívající v odměně za COVID. Žalovaná přitom neměla být ke dni 17. 6. 2021 vedena v Centrální evidenci exekucí a neměla mít ke dni 16. 6. 2021 žádné splátkové ani nesplátkové kontrakty, karty či služby.

10. Z dopisu ze dne 5. 5. 2022 včetně poštovního podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal žalované předžalobní výzvu s vyčíslením aktuálního dluhu.

11. Po provedeném dokazování a zjištění skutkového stavu soud věc posoudil podle , (dále jen„ o. z.“) a podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“), po právní stránce následovně.

12. Podle § 580 odst. 1 o. z., je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

14. Podle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Podle § 2991 odst. 1 a 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

16. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ, spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

17. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

18. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle odstavce 2 téhož ustanovení je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Podle odstavce 3 téhož ustanovení změní-li se možnosti spotřebitele, může soud na návrh některé ze smluvních stran sjednanou dobu nebo dobu určenou rozhodnutím změnit.

19. Na základě provedeného dokazování při hodnocení všech důkazů jednotlivě a ve vzájemné souvislosti dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním a právním závěrům.

20. Na základě zjištění učiněných z předložených listin, a to zejména ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne 17. 6. 2021, jejíž Přílohu tvořily Smluvní podmínky ke Smlouvě o spotřebitelském úvěru Pronto půjčka, má soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovanou byl uzavřen závazkový vztah, konkrétně pak smlouva o úvěru, na základě které byla žalované poskytnuta částka 30 000 Kč s tím, že žalovaná se zavázala vrátit částku 89 760 Kč ve 30 pravidelných měsíčních splátkách po 2 992 Kč

21. V této souvislosti soud uvádí, že výše citovaná ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru provádí v českém právu směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru. Soudní dvůr Evropské unie v rozsudku ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18 OPR Finance proti G. K., dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ačkoliv směrnice nemají tzv. přímý horizontální účinek a textu směrnice se proto nelze ve vztahu mezi jednotlivci přímo dovolávat (viz např. stanovisko občanskoprávního a obchodního kolegia Nejvyššího soudu ze dne 9. 10. 2013, sp. zn. , uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. R 79/2013), když postulát o ochraně spotřebitele obsažený v dotčených směrnicích směřuje především k zákonodárci (aby správně provedl transpozici směrnice do národního práva), nicméně v rámci tzv. nepřímého účinku směrnic směřuje i k národním soudům, které mají povinnost volit v rámci národního práva ex offo eurokonformní výklad tak, aby uvedeného účelu bylo dosaženo. K předmětné problematice se vyjádřil i Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 6. 10. 2021, kdy poukázal na to, že Soudní dvůr Evropské unie (SDEU) rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 rozhodl o předběžných otázkách předložených Okresním soudem v Ostravě v průběhu rozhodování sporu ohledně návrhu na zaplacení dlužných částek na základě úvěrové smlouvy. Dle Ústavního soudu SDEU uvedeným rozsudkem rozhodl následovně:„ (v ) nitrostátní soudy... musí případně změnit ustálenou vnitrostátní judikaturu, vychází-li tato judikatura z výkladu vnitrostátního práva, který není slučitelný s cíli směrnice“ (bod 43).„ Z toho plyne, že předkládající soud nemůže ve věci v původním řízení platně dospět k závěru, že dotčená vnitrostátní ustanovení nelze vyložit v souladu s unijním právem... Předkládajícímu soudu tedy přísluší zajistit plný účinek směrnice 2002/48 tím, že na základě své vlastní pravomoci případně nepoužije výklad českých soudů, jestliže uvedený výklad není slučitelný s unijním právem“ (bod 44).„ Tato povinnost konformního výkladu však má své meze, které jsou dány obecnými právními zásadami, zejména zásadou právní jistoty, a to v tom směru, že nemůže být základem pro výklad vnitrostátního práva contra legem“ (bod 45).

22. Soud se proto v prvé řadě zabýval posouzením otázky, zda žalobkyně dostatečně zkoumala úvěruschopnost dlužnice/žalované při uzavření Smlouvy o spotřebitelském úvěru anonymizováno půjčka číslo ze dne 17. 6. 2021 a tedy posouzení otázky, zda byla smlouva o úvěru platně sjednána.

23. Pokud jde o zkoumání a posouzení úvěruschopnosti žalované ve smyslu § 86 odst. 1 ZSÚ, je soud nucen konstatovat, že žalobkyně nikterak nedoložila, že si opatřila dostatečné informace, aby mohla kvalifikovaně tuto úvěruschopnost posoudit (k tomu viz zejména rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. ), přičemž tak nebyla schopna uvážit (a má přitom tak činit s odbornou péčí), zda je žalovaná schopna splácet sjednané splátky. Posouzení úvěruschopnosti žalované pouze v souvislosti s jedním dokladem o mzdě ze dne 14. 6. 2021 a dalším dokladem o doplatku mzdy ze dne 12. 5. 2021 (kdy už sama skutečnost, že žalovaná krátce po obdržení částek v celkové výši cca 100 000 Kč si sjednává úvěr na částku 30 000 Kč) bez jakéhokoliv uvedení, doložení a následného ověření a posouzení výdajové stránky žalované, při spokojení se pouze s výpisem z Centrální evidence exekucí a s Úvěrovou zprávou NRKI - BRKI, nemůže být považováno za dostatečné.

24. Žalobkyně tak poskytnutím úvěru žalované porušila § 86 odst. 1 druhou větu ZSÚ, což má podle § 87 odst. 1 ZSÚ (potažmo § 580 o. z. a § 588 o. z.) za následek neplatnost předmětné smlouvy; žalované vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu v době přiměřené jejím možnostem. Soud přitom sankci neplatnosti zakotvenou v ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ vyložil v souladu se smyslem a účelem daného ustanovení (nikoli pouze za použití gramatického výkladu) jako neplatnost absolutní podle ustanovení § 588 o. z. (viz soudní praxe Krajského soudu v Praze sp. zn. , , , , aj.). Za stavu, kdy mezi účastníky nebyl sjednán platný závazek, se při vypořádání vztahu mezi nimi na místo obecných ustanovení o bezdůvodném obohacení uplatní speciální ustanovení § 87 odst. 1 věty poslední ZSÚ, podle kterého vzniká žalobkyni vůči žalované pouze nárok na vrácení poskytnuté jistiny a na nic jiného. Uvedený způsob vypořádání neplatného závazku pak dle soudu neumožňuje jiný postup, než že se vůči této jistině musí započítat částky, které žalovaná žalobkyni (jejímu právnímu předchůdci) na neplatný závazek již zaplatila. Proto se soud zabýval tím, zda žalovaná splnila povinnost vrátit poskytnout jistinu spotřebitelského úvěru ve výši 30 000 Kč žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení, neboť získala majetkový prospěch plněním z neplatného právního důvodu. Soud zjistil, že žalovaná na svůj dluh ze smlouvy o úvěru uhradila žalobkyni před zahájením soudního řízení částky v celkové výši 10 473 Kč (tj. 3 x částku 3 941 Kč), proto již nemá žalovaná povinnost tuto část jistiny vracet. Soud proto zavázal žalovanou uhradit žalobkyni zbývající část poskytnuté jistiny v částce 19 527 Kč (výrok ad I. tohoto rozsudku), a to z titulu bezdůvodného obohacení. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl (výrok ad II. tohoto rozsudku).

25. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle , tj. podle poměru úspěchu ve věci, kdy žalobkyně byla ve sporu úspěšná pouze částečně (a to v rozsahu méně než 50 % požadovaného plnění) a žalované náklady řízení v důsledku její nečinnosti nevznikly, soud tedy nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení ani jednomu z účastníků (výrok ad III. tohoto rozsudku).

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím podepsaného soudu.

Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené v tomto rozhodnutí, může být podán návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.