Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 395/2022-25
Okresní soud Plzeň-město rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Auterskou Šaškovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 24 949,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 304 Kč
s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 4 954 Kč jdoucím od 12. 3. 2022 do zaplacení,
s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 11 350 Kč jdoucím od 12. 3. 2022 do zaplacení,
to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zbytku se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 16 304 Kč s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 4 954 Kč jdoucím od 12. 3. 2022 do zaplacení, s 11,75 % zákonným úrokem z prodlení z částky 11 350 Kč jdoucím od 12. 3. 2022 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zbytku se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů tohoto řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou zdejšímu soudu dne 23. 9. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 24 949,18 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným došlo dne 18. 3. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce číslo na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč v hotovosti, kdy v souvislosti s tímto se žalovaný zavázal taktéž uhradit částku 9 759 Kč představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 1 968 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, odměnu za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 548 Kč a poplatek za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 243 Kč. To vše se zavázal žalovaný uhradit formou 60 týdenních splátek po 346 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 11. 5. 2020. Žalovaný však sjednané splátky řádně a včas nehradil, ke dni 11. 5. 2020 činila dlužná jistina 8 244,94 Kč a dlužný poplatek částku 6 468,06 Kč. Žalovaný celkem uhradil částku 6 046 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.
2. Žalobkyně dále uvedla, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovaným byla dne 19. 11. 2018 uzavřena smlouva o zápůjčce číslo na základě které byla žalovanému poskytnuta peněžní hotovost ve výši 20 000 Kč. Žalovaný se zavázal tuto částku vrátit společně s poplatkem ve výši 19 496 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 6 592 Kč, s úrokovou sazbou ve výši 29 % ročně, poplatku za odměny za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a poplatku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal uhradit formou 24 měsíčních splátek po 1 646 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 19. 11. 2020. Žalovaný však splátky řádně a včas nehradil. Žalovaný uhradil celkem částku 8 650 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 byla pohledávka postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně informován.
3. Žalobkyně taktéž sdělila, že v obou případech právní předchůdce žalobkyně řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného.
4. K výzvě soudu, kdy soud z tvrzení žalobkyně neměl prokázáno tvrzení o řádném prověření úvěruschopnosti žalovaného ze strany právního předchůdce žalobkyně, žalobkyně uvedla, že právní předchůdce žalobkyně vycházel z informací získaných od žalovaného před uzavřením smlouvy s tím, že tyto informace byly ověřovány oproti dokladům vyžádaných od žalovaného. Žalobkyně poukázala na zákaznické karty s tím, že právní předchůdce žalobkyně neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného.
5. Žalovaný se k věci nevyjádřil.
6. Soud v dané věci postupoval v souladu s § 115a o.s.ř. a k projednání ve věci samé nenařídil jednání, neboť ve věci bylo možné rozhodnout jen na základě žalobcem předložených listinných důkazů. Žalobkyně s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasila a žalovaný se v rámci lhůty ve výzvě doručené mu do vlastních rukou se v tomto směru nevyjádřil, ačkoliv byl poučen o tom, že pokud se ve stanovené lhůtě nevyjádří, soud bude předpokládat, že s rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí.
7. Z předložených listin má soud za prokázaný následující skutkový stav. Mezi žalovaným a právním předchůdcem žalobkyně došlo dne 18. 3. 2019 k uzavření smlouvy o zápůjčce, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 11 000 Kč s tím, že žalovaný se současně zavázal uhradit za poskytnutí těchto prostředků poplatek ve výši 9 759 Kč, sestávající se z úroku ve výši 1 968 Kč, částky za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 4 548 Kč a částky za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 3 243 Kč Celkem se tak zavázal uhradit částku 20 759 Kč, formou 60ti týdenních splátek po 346 Kč až do zaplacení. Úroková sazba byla sjednána ve výši 29 % ročně, RPSN byla stanovena ve výši 239,28 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr vyplynulo, že žalovaný svůj měsíční příjem uvedl ve výši 13 500 Kč s tím, že další příjmy do domácnosti uvedl ve výši 11 000 Kč Tyto příjmy nebyly blíže specifikovány. Běžné výdaje byly uvedeny ve výši 4 900 Kč, kdy externí splátky zápůjček byly ve výši 1 500 Kč měsíčně a interní splátky ve výši 1 646 Kč. Z karty dále vyplynulo, žalovaným že měla být předložena pracovní smlouva na dobu určitou do 31. 12. 2019 a dvě výplatní pásky za leden a únor 2019 (tyto listin y žalobkyně soudu nepředložila). Soud dále z předložených listin zjistil, že mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovaným byla uzavřena smlouva o zápůjčce dne 19. 11. 2018, na základě které byly žalovanému poskytnuty peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, kdy v souvislosti s poskytnutím těchto peněžních prostředků se žalovaný zavázal uhradit poplatek ve výši 19 496 Kč, představující úrok ve výši 6 592 Kč, částku za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 7 626 Kč a částku za vedení zákaznického účtu a komfortní splácení ve výši 5 278 Kč Celkem se tak zavázal uhradit částku 39 496 Kč formou 24 měsíčních splátek po 1 646 Kč. Zápůjční úroková sazba byla uvedena ve výši 29 %, RPSN pak ve výši 109,40 %. I v souvislosti s touto smlouvou žalobkyně předložila zákaznickou kartu- žádost o spotřebitelský úvěr ze dne 19. 11. 2018, z které vyplynulo, že tvrzený měsíční příjem žalovaného činil 6 621 Kč, přičemž další příjmy do domácnosti měly být 15 000 Kč, konkrétněji nebylo uvedeno, o jaké příjmy se jedná. Jako výdaje byla uvedena t externí splátka zápůjček ve výši 1 000 Kč, odhadované měsíční výdaje pak byly uvedeny ve výši 5 400 Kč. Z listin y vyplývá, že žalovaný měl právnímu předchůdci předložit potvrzení o příjmu z úřadu práce (žalobkyní předloženo nebylo). Ze smlouvy o postoupení pohledávek má soud za prokázané, že pohledávky byly postoupeny žalobkyni, přičemž žalovaný byl o postoupení těchto pohledávek informován (smlouva o postoupení pohledávek, oznámení o postoupení pohledávek). Z tvrzení žalobkyně a přehledu plateb má soud za prokázané, že v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dne 18 3. 2019 uhradil žalovaný částku 6 046 Kč a v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dne 19. 11. 2018 uhradil částku 8 650 Kč, žalovaný netvrdil, tudíž ani neprokazoval opak.
8. Podle ustanovení § 86 odst. 1 ,2 zákona č. 257/2016 , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
10. V daném případě soud dospěl k závěru, že na obě shora uvedené smlouvy je nutno nahlížet jako na absolutně neplatné, kdy právní předchůdce žalobkyně nesplnil svoji povinnost dle ustanovení § 86 a následujících zákona o spotřebitelském úvěru řádně ověřit úvěruschopnost žalované hradit poskytnutý úvěr. V souvislosti s tímto soud poukazuje například na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 . Právní předchůdce žalobkyně nedostál povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalovaného jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, pokud žalovaného vyhodnotil jako osobu, která je schopná splácet částku 346 Kč týdně v případě smlouvy ze dne 18. 3. 2019 a částku ve výši 1 646 Kč měsíčně v případě smlouvy ze dne 19. 11. 2018. Je zřejmé, že právní předchůdce žalobkyně nepostupoval s odbornou péčí, o čemž svědčí i skutečnost, že žalovaný poskytnuté úvěry řádně a včas nehradil. Soud tak s ohledem absolutní neplatnost obou smluv posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ustanovení § 2991 Občanského zákoníku . V řízení bylo prokázáno, že žalovanému byla poskytnuta jistina ve výši 11 000 Kč v případě smlouvy ze dne 18. 3. 2019, na kterou žalovaný uhradil částku 6 046 Kč, k uhrazení tak zbývá částka 4 954 Kč a v souvislosti s poskytnutím peněžních prostředků dne 19. 11. 2018 mu byla poskytnuta částka 20 000 Kč, na kterou uhradil toliko částku 8 650 Kč, k uhrazení tak stále zbývá částka 11 350 Kč. Soud tedy žalobě vyhověl co do částky 16 304 Kč s tím, že žalobkyni přiznal i úrok z prodlení od data následujícího po uplynutí lhůty, která byla žalovanému po výzvě k úhradě stanovena tedy od 12. 3. 2022, kdy z podacího archu vyplynulo, že výzva k úhradě do 10 dnů byla zaslána dne 24. 2. 2022, domněnka dojití pak nastala dne 1. 3. 2022 v souladu s ustanovením § 573 Občanského zákoníku , nejpozději do 11. 3. 2022 měl žalovaný plnit, pokud tak neučinil dostal se od 12. 3. 2022 do prodlení (§ 1970 Občanského zákoníku ).
11. O náhradě nákladů řízení soud rozhodoval dle ustanovení § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů nepřiznal. Žalovaný byl ve věci převážně úspěšný (nutno přihlédnout i k požadovanému příslušenství kapitalizovanému ke dni vydání rozhodnutí), nebylo však prokázáno, že by žalovanému nějaké náklady vznikly.
12. O lhůtě k plnění soud rozhodoval dle ustanovení § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Plzni, prostřednictvím Okresního soudu Plzeň-město. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.