Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 41/2023-58

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, PSČ obec

zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 24 317,20 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 19 152 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 165,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 474,78 Kč od 11. 7. 2022 do 17. 2. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 322,78 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, a dále úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 474,78 Kč od 10. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 292,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 19 152 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 18. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 5 165,20 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 474,78 Kč od 11. 7. 2022 do 17. 2. 2023 a zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 2 322,78 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, a dále úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 474,78 Kč od 10. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 3 292,90 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobou doručenou soudu dne 25. 8. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 24 317,20 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně (dříve právnická osoba, IČO) uvedla, že dne 22. 10. 2021 uzavřela se žalovaným smlouvu o hotovostním úvěru číslo nedílnou součástí smlouvy byly rovněž Úvěrové podmínky. Na základě shora uvedené smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 25 000 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr splácet ve 21 pravidelných měsíčních splátkách po 1 462 Kč měsíčně, v nichž byla zahrnuta příslušná část úvěru a úroky. Roční úroková sazba byla sjednána na 15 %. Žalovaný celkem na poskytnutý úvěr uhradil částku 5 848 Kč. Žalovaný však porušil povinnost hradit úvěr řádně a včas. Žalobkyně proto úvěr ke dni 10. 7. 2022 zesplatnila a požadovala okamžité zaplacení celé dlužné částky sestávající se z neuhrazené jistiny ve výši 21 474,78 Kč, neuhrazených úroků ke dni zesplatnění ve výši 1 342,42 Kč, smluvních pokut ve výši 1 500 Kč. Žalovaný však neuhradil ničeho i přes zaslání předžalobní výzvy právním zástupcem žalobkyně.

2. V podání došlém soudu dne 26. 3. 2023 žalobkyně zevrubně popsala postup při prověřování bonity spotřebitele. Při posouzení úvěruschopnosti žalovaného vzala žalobkyně v úvahu zdroj příjmu žalovaného (čistý příjem ze zaměstnání ve společnosti právnická osoba ve výši 22 500 Kč, příjem byl ověřen prostřednictvím výpisů z bankovního účtu klienta), žalovaný uvedl, že žije s partnerkou a nemá vyživovací povinnost, žalovaný rovněž uvedl, že žije ve vlastním bytě nebo domě bez hypotéky, žalovaný uvedl celkové měsíční výdaje domácnosti 9 000 Kč, tyto údaje byly ověřeny prostřednictvím jejich porovnání s normativními náklady na bydlení a životním minimem. Dále žalobkyně provedla kontrolu žalovaného v registru SOLUS, dále v NRKI. Po zohlednění verifikovaných výdajů a příjmu 22 500 Kč byl stanoven disponibilní příjem ve výši 13 500 Kč. Disponibilní příjmy žalovaného pro splácení úvěru převyšují měsíční splátku poskytnutého úvěru, která činí 1 462 Kč. Na základě uvedených zjištění a též s ohledem na výši úvěru žalobkyně shledala žalovaného schopného splácet předmětný úvěr.

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

5. Žalobkyně předložila Smlouvu o hotovostním úvěru číslo ze dne 22. 10. 2021 (poskytovatelem služby je uvedeno anonymizováno, právnická osoba s.r.o.), kdy tato není opatřena vlastnoručním podpisem žalovaného, v kolonce„ Váš podpis smlouvy“ na poslední ě smlouvy je uveden SMS kód„ číslo“. Předmětem smlouvy bylo poskytnutí úvěru žalovanému ve výši 25 000 Kč, a to na bankovní účet žalovaného. Žalovaný se měl zavázat úvěr splácet v měsíčních splátkách po 1 462 Kč, roční úroková sazba činila 19,99 %. Z Úvěrových podmínek plyne, že tyto podmínky jsou nedílnou součástí úvěrové smlouvy a upravují vztahy vyplývající z úvěrových smluv. Z y Potvrzení o prověření úvěruschopnosti klienta před poskytnutím úvěru číslo ze dne 3. 2. 2023 plyne, že v kolonce příjem klienta je uvedeno, že je zaměstnán, částka 22 500 Kč, hlavní příjem: bankovní výpis, název zaměstnavatele – právnická osoba, dále je v kolonce výdaje celkem uvedeno 9 000 Kč, druh bydlení - ve vlastním bytě nebo domě bez hypotéky, rodinný stav- žije s partnerkou/partnerem, počet dětí - 0, příjmy ostatních členů domácnosti - 0 Kč. Žalovaný dále předložil kopii občanského průkazu. Ze splátkového kalendáře vyplývá, že celková dlužná částka činila 30 165,20 Kč, zaplaceno bylo celkem 5 848 Kč, k úhradě tedy zbývá 24 317,20 Kč. Z y Ztráta výhody splátek a zesplatnění úvěru ze dne 11. 7. 2022 vyplývá, že žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě celého čerpaného úvěru, tj. částky 24 317,20 Kč. Z předžalobní výzvy ze dne 12. 8. 2022 plyne, že právní zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k úhradě dlužné částky. Tato výzva byla předána k poštovní přepravě dne 13. 8. 2022. Z výpisu z účtu právnická osoba za období od 11. 9. 2021 do 12. 10. 2021 (č.ú. bankovní účet) vyplývá, že zůstatek činil 19 465,58 Kč, dne 1. 10. 2021 byla na shora uvedený účet přijata platba v částce 8 000 Kč od společnosti právnická osoba Z výpisu z účtu právnická osoba za období od 13. 7. 2021 do 12. 8. 2021 (č.ú. bankovní účet) vyplývá, že zůstatek činil 20 978,88 Kč, Z y označené jako Potvrzení o zaslání potvrzovací SMS a následném podpisu smlouvy číslo ze dne 11. 7. 2022, vyplývá, že žalobkyně uvedla, že předmětná smlouva byla podepsána zadáním SMS kódu na webových stránkách webová adresa. Z opisu výpisu proplacení smlouvy plyne, že žalobkyně potvrdila, že dne 22. 10. 2021 byla na účet číslo bankovní účet vyplacena částka 25 000 Kč s variabilní symbol.

6. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovanému byla poskytnuta ze strany žalobkyně částka 25 000 Kč, a to na jeho bankovní účet. Žalovaný žalobkyni uhradil platby v celkové výši 5 848 Kč. Žalobkyně při zkoumání schopnosti žalovaného řádně úvěr splácet vycházela z bankovního účtu žalovaného za období 13. 7. - 12. 8. 2021 a 11. 9. - 12. 10. 2021, dále provedla šetření v registru SOLUS, v registru NRKI. Žalobkyně ke dni 10. 7. 2022 úvěr zesplatnila. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní výzvu.

7. Dle , se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

9. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

10. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

12. Dle je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

13. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

14. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

15. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného řízení vyplynulo, že žalobkyně s žalovaným uzavřela smlouvu o úvěru číslo (dle ) shora specifikovanou, na jejímž základě žalovaný obdržel 25 000 Kč, přičemž na shora uvedený úvěr žalovaný uhradil celkem 5 848 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu neplatnou, dále se nezabýval jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

16. K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

17. Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.

18. V projednávané věci uzavírala žalobkyně s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatelka úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měla tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.

19. Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Schopnost žalovaného splácet žalobkyně prověřila na základě prohlášení dlužníka. Příjmy žalovaného ve výši 22 500 Kč uvedené v hodnocení klienta vyplývají z dokladů o příchozí platbě. Pokud jde o náklady, výdaje a závazky žalovaného dle žalovaného činily jeho celkové výdaje 9 000 Kč. Žádný z dokladů, potvrzující výdaje žalovaného, však soudu předložen nebyl a ani z prohlášení dlužníka nevyplývá, že by je žalovaný předkládal. Žalobkyně neprověřila tvrzení žalovaného o výši nákladů na bydlení (např. cena energií). Žalobkyně tedy bez bližšího prověření vycházela z nedoložených údajů o výdajích žalovaného. Je pouze patrné, že žalobkyně ověřila identitu žalovaného na základě doložené kopie občanského průkazu. S ohledem na výše uvedené skutečnosti (poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele, posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru, věřitel smí poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet), soud tak dospěl k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřila schopnost žalovaného poskytnutý úvěr spolu se zápůjční úrokovou sazbou splatit, kdy ohledně výdajů vycházela pouze z tvrzení žalovaného, aniž by je relevantním způsobem ověřila. Ze strany žalobkyně tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet (srovnej rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.7.2020 sp.zn. ).

21. Podle ustanovení , je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s  je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. a sp.zn. ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že žalobkyně jako poskytovatelka úvěru nedostála odborné péči náležitě zjistit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje , neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu ( ).

22. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobkyně uhradila žalovanému 25 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 5 848 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 19 152 Kč (tj. 25 000 – 5 848 = 19 152 Kč) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhu vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že ten měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 16. 2. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (18. 2. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.).

23. Ve výroku II. rozsudku soud žalobu částečně zamítl ve zbytku žalobního nároku, tedy ohledně částky 5 165,20 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 21 474,78 Kč od 10. 7. 2022 do 17. 2. 2023, úrokem z prodlení z částky 2 322,78 Kč od 18. 2. 2023 do zaplacení, úrokem ve výši 15 % ročně z částky 21 474,78 Kč od 11. 7. 2022 do zaplacení (viz výše).

24. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. dle většinového úspěchu žalobkyně, jež zároveň doložila, že splnila podmínky stanovené Náklady řízení na straně žalobkyně pak tvoří uhrazený soudní poplatek ve výši 973 Kč a náklady na právní zastoupení. Náklady zastoupení advokátem sestávají z odměny stanovené dle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24 317,20 Kč sestávající z částky 2 100 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle a. t., z částky 2 100 Kč za výzvu k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející návrhu ve věci samé dle a. t., z částky 2 100 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 200 Kč ve výši 1 512 Kč Celkem tedy náklady řízení na straně žalobkyně při součtu výše uvedených částek činí 9 685 Kč (973 + 3 x 2 100 + 3 x 300 + 1 512). Žalobkyně byla úspěšná ohledně zaplacení 19 152 Kč spolu s úroky z prodlení, jak jsou výše specifikovány, v kapitalizované výši k datu vyhlášení rozsudku činí jistina s příslušenstvím na její straně celkem 19 632,11 Kč, žalovaný byl úspěšný ohledně zaplacení 5 165,20 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem a kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši k datu vyhlášení rozsudku, kdy jistina s příslušenstvím na jeho straně činí celkem 9 688,99 Kč. Z celkového předmětu řízení ve výši 29 321,10 Kč tak představuje úspěch žalobkyně 67 %, úspěch žalovaného 33 %. Při odečtení úspěchu od neúspěchu vychází, že žalobkyně má právo na úhradu 34 % svých nákladů, z částky 9 685 Kč, tedy ve výši 3 292,90 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.