Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

7 C 23/2023-71

Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Nikolou Reifovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o zaplacení 34 199,06 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 18 135,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 063,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 412,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 243,21 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 199,06 Kč od 26. 1. 2022 do 27. 2. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 063,50 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 32 319,61 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen uhradit žalobkyni 18 135,56 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky od 28. 2. 2023 do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala vůči žalovanému zaplacení částky 16 063,50 Kč spolu s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 412,93 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 1 243,21 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 199,06 Kč od 26. 1. 2022 do 27. 2. 2023, zákonným úrokem z prodlení z částky 16 063,50 Kč od 28. 2. 2023 do zaplacení a úrokem ve výši 8,9 % ročně z částky 32 319,61 Kč od 21. 5. 2021 do zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobou doručenou soudu dne 1. 12. 2022 se žalobkyně na žalovaném domáhá zaplacení částky 34 199,06 Kč s příslušenstvím. Žalobkyně uvedla, že dne 13. 4. 2018 uzavřela právní předchůdkyně žalobkyně společnost právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) s žalovaným smlouvu o úvěru s pojištěním schopnosti splácet – Expres půjčka, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut bezhotovostně úvěr ve výši 52 000 Kč, a to z úvěrového účtu č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal vrátit poskytnuté peněžní prostředky předchůdkyni žalobkyně spolu se smluveným úrokem a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách. Úroková sazba činila 8,9 % ročně. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, předchůdkyně žalobkyně přistoupila k zesplatnění úvěru ke dni 20. 5. 2021 předchůdkyně žalobkyně dále uplatnila právo na úhradu smluvní pokuty ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum uzavřené mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně se domáhá zaplacení dlužné jistiny ve výši 32 319,61 Kč, poplatků a smluvní pokuty ve výši 1 879,45 Kč, smluvního úroku kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 1 243,21 Kč a úroku z prodlení kapitalizovaného ke dni zesplatnění ve výši 1 412,93 Kč. Žalobkyně prostřednictvím svého právního zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky, kdy žalovaný svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla dosud uhrazena.

2. V podání došlém soudu dne 27. 2. 2023 žalobkyně na výzvu soudu uvedla, že při schvalování úvěrů vycházela předchůdkyně žalobkyně z údajů poskytnutých žalovaným. Dále žalobkyně prověřovala informace o žalovaném v interních a externích databázích, bankovním a nebankovním registru klientských informací, insolvenčním rejstříku, databázi Ministerstva vnitra ČR. V žádosti o úvěr ze dne 12. 4. 2018 žalovaný uvedl čistý měsíční příjem 29 616 Kč a celkový čistý měsíční příjem domácnosti 46 000 Kč. Příjem žalovaného byl porovnáván s jeho výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ. Žalovaný dále uvedl, že nemá vyživovací povinnost vůči dalším osobám. Z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně zjistila, že v době podání žádosti měl žalovaný vůči ní závazky ve výši měsíčních splátek 6 577,20 Kč. Z externích zdrojů bylo zjištěno, že žalovaný neměl žádné další závazky. Žádost o úvěr ze dne 16. 10. 2018 předchůdkyně žalobkyně hodnotila individuálně, žádosti vyhověla a úvěr schválila. V podání došlém soudu dne 21. 3. 2022 žalobkyně shrnula dosavadní tvrzení a doplnila, že žalovaný na předmětný úvěr uhradil pouze částku v celkové výši 4 826,50 Kč (7 x 689,50 Kč).

3. Žalovaný se ve věci nijak nevyjádřil.

4. Žalovaný se, ač řádně a včas předvolán, bez omluvy k jednání soudu nedostavil, soud tedy s odkazem na , (dále jen „ “) věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

Provedeným dokazováním byly soudem zjištěny následující skutečnosti:

5. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet Expres půjčka ze dne 13. 4. 2018 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 52 000 Kč. Žalovaný se zavázal vrátit úvěr formou 72 pravidelných měsíčních splátek jistiny úvěru a úroků ve výši měsíční splátky 1 018,75 Kč (včetně 84 Kč za pojištění). Roční úroková sazba byla stanovena v pevné výši 8,9 %. Žalobkyně dále předložila Všeobecné produktové podmínky účinné od 1. října 2017.

6. Z vysvětlení některých pojmů používaných ve standardní informaci o spotřebitelském úvěru a doplnění předsmluvní informace pro Expres půjčku včetně formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru vyplývají bližší údaje ohledně předmětného úvěru (jako například výše úvěru, doba trvání, splátky, celková částka, kterou je třeba zaplatit, apod.).

7. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 22. 5. 2021 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně prohlásila s ohledem na neplnění povinností z předmětného úvěru tento úvěr č. bankovní účet za splatný ke dni 20. 5. 2021 a vyzvala žalovaného k úhradě dluhu.

8. Z výpisů z úvěrového účtu č. bankovní účet byly zjištěny pohyby na účtu a historie plateb s tím, že z výpisu ze dne 21. 1. 2022 vyplynulo, že celkový dluh na jistině úvěru činí 32 319,61 Kč, na smluvním úroku 1 243,21 Kč, na úroku z prodlení z jistiny 1 345,87 Kč, na úroku z prodlení z úroku 67,06 Kč a na poplatcích, pojištění a pokutách 1 879,45 Kč.

9. Z Platební historie ke smlouvě číslo ze dne 13. 4. 2018 bylo zjištěno, že shora uvedeného data byl čerpán úvěr ve výši 52 000 Kč, přičemž žalovaný provedl na úvěrový účet za období od 15. 5. 2018 do 12. 3. 2021 platby v celkové částce 33 864,44 Kč.

10. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 1. 2022, dohody ze dne 20. 1. 2022 a přílohy číslo bylo zjištěno, že pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni.

11. Z oznámení o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky na žalobkyni.

12. Z výzvy k plnění ze dne 3. 8. 2022 a poštovního podacího lístku ze dne 4. 8. 2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně zaslal před pováním žaloby žalovanému výzvu s upozorněním, že je v prodlení se splácením dluhu z předmětného úvěru.

13. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaný uzavřel dne 13. 4. 2018 s předchůdkyní žalobkyně smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpal bezhotovostně 52 000 Kč, které se zavázal vrátit spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně v pravidelných 72 měsíčních splátkách ve výši 1 018,75 Kč. Jelikož žalovaný nehradil splátky řádně a včas, předchůdkyně žalobkyně v souladu se smluvními ujednáními prohlásila úvěr za splatný ke dni 20. 5. 2021. Žalovaný žalobkyni vrátil celkem 33 864,44 Kč. Pohledávka za žalovaným byla postoupena předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno. Žalobkyně zaslala žalovanému předžalobní upomínku s výzvou k zaplacení dlužné částky.

14. Dle , (dále jen „ “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

15. Dle , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

16. Dle po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

17. Dle , odst. 2 , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

18. Dle , neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

19. Dle , o spotřebitelském úvěru (dále jen „ “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

20. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

21. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 52 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 33 864,44 Kč. Jelikož však soud shledal tuto smlouvu o úvěru neplatnou z dále uvedených důvodů, dále se nezabýval procesem jejího uzavření a jejími ujednáními a vzájemný vztah účastníků řízení vypořádal dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.

22. Je nepochybné, že na právní vztahy, od nichž žalobkyně odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá , neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobkyně pak opakovaně argumentovala tím, že se předchůdkyně žalobkyně schopností žalovaného splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabývala v souladu se zákony. Shora uvedenému však soud nepřisvědčil. Předchůdkyně žalobkyně sice po formální stránce měla učinit příslušná zkoumání (šetření v registrech a zkoumání měsíčního příjmu žalovaného), nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotila. Je zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr. Dle tvrzení žalobkyně při žádosti o úvěr dne 12. 4. 2018 žalovaný uvedl, že je zaměstnán, jeho čistý měsíční příjem činí 29 616 Kč, celkový čistý příjem domácnosti pak 46 000 Kč, nemá žádnou vyživovací povinnost; z interních zdrojů předchůdkyně žalobkyně měla zjistit, že žalovaný má vůči ní závazky ve výši měsíčních splátek 6 577,20 Kč. Tato tvrzení však žalobkyně nijak nedoložila. Žalobkyně ani netvrdila, že by se předchůdkyně žalobkyně zabývala skutečnými výdaji žalovaného, pouze měla vycházet ze statistických údajů. Dle názoru soudu z uvedeného jednoznačně vyplývá, že nebylo dostatečně zjištěno, zda je žalovaný schopen podmínkám úvěrů dostát, když uvedené tvrzení nebyla prokázána, a i kdyby byla, nebylo ani tvrzeno, že by předchůdkyně žalobkyně vůbec zjišťovala skutečné výdaje žalovaného. Z výše uvedeného je pak zřejmé, že nebylo objektivně zjištěno, zda je žalovaný osobou, jejíž majetkové poměry by odůvodňovaly schopnost splácet úvěr. V tomto ohledu je zcela lhostejno, zda se ze strany žalovaného jednalo o liknavost či akutní řešení zjevné finanční nouze, když bylo povinností předchůdkyně žalobkyně jako profesionála, aby se shora uvedeným náležitě a kvalifikovaně zabývala. Soud má tedy za to, že předchůdkyně žalobkyně nepostupovala s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnut spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele úvěr splácet. Vycházeje z popsaných závěrů, nelze než učinit závěr, že ze strany předchůdkyně žalobkyně došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem, přičemž věřitel předem počítá s možností, že dlužník nebude pravděpodobně schopen poskytnutý úvěr splácet. (k tomu srov. rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21. 7. 2020, č.j.  – 119). Je pravdou, že v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou ( zákona o spotřebitelském úvěru) ve formě námitky, nicméně Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v  d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle zákona o spotřebitelském úvěru, tak dle ). Ostatně k výkladu zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplanost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru je tedy nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.

23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně uhradila žalovanému 52 000 Kč, žalovaný vrátil pouze 33 864,44 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách 18 135,56 Kč (52 000 – 33 864,44) pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalovaného, neboť mu bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinen takové obohacení žalobkyni vydat ( , odst. 2 ). Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaný byl tedy povinen bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele ( ). Žalovaný sice byl dle tvrzení žalobkyně k zaplacení dluhů vyzván předžalobní výzvou, avšak žalobkyně neprokázala, že tato výzva byla žalovanému doručena a že měl možnost se s ní seznámit. Žalovaný byl tak k vrácení bezdůvodného obohacení poprvé prokazatelně vyzván až žalobou, která mu byla doručena dne 24. 2. 2023. Bez zbytečného odkladu, tedy nejpozději následujícího pracovního dne, měl žalovaný bezdůvodné obohacení žalobkyni vrátit, a protože tak neučinil, ocitl se ode dne následujícího (28. 2. 2023) v prodlení. K prvnímu dni prodlení byla dle sazba úroku z prodlení 15 % ročně (výrok I.). Ve zbytku žalobního nároku (viz výše) soud žalobu zamítl (výrok II.).

24. Podle rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle

, když měl žalovaný v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnil a žádné na jeho straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.