Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

47 C 125/2022-38

Obvodní soud pro Prahu 2 rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Mlčochovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

pro zaplacení 100 000 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 47 438 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba o zaplacení 52 562 Kč se zamítá.

III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 47 438 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 52 562 Kč se zamítá. III. Žalovaná je povinna nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 10 228 Kč, a to do 15 dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se žalobou podanou ke zdejšímu soudu dne 8. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení částky 100 000 Kč s příslušenstvím jakožto zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou jí nepřiměřenou délkou řízení vedeného u Městského soudu v Brně (dále jen„ městský soud“) pod sp. zn. (dále jen„ posuzované řízení“) s odůvodněním, že návrh na zahájení řízení byl podán dne 1. 2. 2015. Naříkané řízení bylo přerušeno do rozhodnutí Okresního soudu ve Vyškově ve věci dodatečného projednání dědictví vedeného pod sp. zn. (dále jen„ vedlejší řízení“), jež bylo zahájeno dne 12. 12. 2014. Dodatečné projednání dědictví o majetku v hodnotě 40 000 Kč trvalo 29 měsíců, což samo o sobě žalobkyně považuje za nepřiměřené. Konečné rozhodnutí v napadeném řízení bylo vydáno dne 18. 5. 2021 s tím, že právní moci nabylo dne 22. 6. 2021. Žalobkyně dále zdůraznila, že v době zahájení řízení jí bylo již 79 let, tedy nepřiměřené délka řízení jí způsobila větší morální újmu, než by tomu bylo u osob mladšího věku. Nárok u žalované žalobkyně uplatnila dne 10. 11. 2021. Žalobkyně za délku trvání předmětného řízení požadovala částku 100 000 Kč, za 1. a 2. rok celkem 20 000 Kč a dále 20 000 Kč za každý další rok trvání řízení, přičemž celková délka řízení byla 6 let a 4 měsíce.

2. Žalovaná ve svém vyjádření z 8. 8. 2022 žalobou uplatněný nárok neuznala, přičemž učinila nespornou skutečnost, že u ní žalobkyně uplatnila dne 10. 11. 2021 nárok na poskytnutí zadostiučinění za nemajetkovou újmu způsobenou nesprávným úředním postupem ve smyslu (dále jen„ OdpŠk“) v řízení vedeném u Městského soudu v Brně pod sp. zn. . Spisovým šetřením bylo zjištěno, že předmětem posuzovaného řízení byla žaloba o vydání bezdůvodného obohacení za neoprávněné užívání zahradní chaty ve výši 7 500 Kč, po rozšíření žaloby ve výši 18 000 Kč s příslušenstvím. Řízení se vyznačovalo určitým stupněm skutkové i právní složitosti, bylo potřeba širšího dokazování prostřednictvím listin včetně výslechu svědka. Ve věci bylo rozhodováno soudy na dvou úrovních soudní soustavy, posléze byla podána ústavní stížnost. Konečně význam řízení žalovaná shledala pro žalobkyni jako snížený, když měla za to, že lze důvodně usuzovat, že se nejednalo o částku pro žalobkyni, která navíc trvale pobývá v USA (když předmětem napadeného řízení bylo užívání chaty v ČR) měla existenční a zásadní význam. S ohledem na shora uvedené žalovaná konstatovala, že v posuzovaném řízení nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu.

3. Protože byly splněny podmínky ust. , soud rozhodl, aniž by ve věci nařizoval jednání.

4. Z listinných důkazů zjistil soud tento skutkový stav:

5. Z nesporných tvrzení soud zjistil, že žalobkyně uplatnila u žalované nárok na náhradu nemajetkové újmy dne 10. 11. 2021.

6. Ze spisu Okresního soudu ve Vyškově, sp. zn. , soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh posuzovaného řízení. Z úmrtního listu bylo zjištěno, že jméno celé jméno žalobce zemřel dne 29. 7. 2011. Dne 24. 8. 2011 byly úmrtní list spolu s oznámením Městského úřadu Ivanovic na Hané doručeny Městskému soudu v Brně. Dne 16. 8. 2011 bylo soudu doručeno vyrozumění o úmrtí od Policie ČR. Usnesením Městského soudu v Brně ze dne 30. 8. 2011, č.j. bylo rozhodnuto o zahájení řízení zemřelého jméno celé jméno žalobce a součaně byl ve věci provedení úkonů dědického řízení pověřen notář Mgr. jméno příjmení. Dne 20. 9. 2011 byl u notáře sepsán záznam s pozůstalou sestrou zůstavitele jméno jméno příjmení. Usnesením ze dne 21. 9. 2011 vyslovil Městský soud v Brně místní nepříslušnost a postoupil věc Okresnímu soudu ve obec. Právní moci nabylo rozhodnutí dne 21. 9. 2011. Referátem ze dne 26. 9. 2011 byl spis odeslán Okresnímu soudu ve obec. Usnesením ze dne 7. 10. 2011 zahájil Okresní soud ve obec řízení o dědictví výše uvedeného zůstavitele a pověřil úkony dědického řízení notářku JUDr. jméno příjmení. Dne 20. 10. 2011 dle protokolu o předběžném šetření se na předvolání notářky dostavila sestra zůstavitele. Následují úkony ke zjištění majetku zůstavitele, dne 24. 10. 2011 dotazovány bankovní i nebankovní instituce na zůstatky na bankovních účtech a zjišťována výše pohledávek. Dne 1., 2. a 4. 11. 2011 doručena sdělení o majetku. Dne 25. 11. 2011 doručeno notářce sdělení o pozůstalých zemřelého bratra zůstavitele. Dne 16. 12. 2011 bylo nařízeno jednání u notáře s pozůstalými (manželka, dcera a 3 synové). Dne 28. 12. 2011 byl sepsán protokol u notáře s pozůstalými a proveden soupis majetku, závěrem došlo k uzavření dohody o vypořádání dědictví. Usnesením z téhož dne, č.j. , byla určena obvyklá cena majetku, výše dluhů a čistá hodnota dědictví a byla schválena dohoda o vypořádání dědictví. Pozůstalí se vzdali práva na odvolání, právní moci nabylo usnesení dne 28. 12. 2011. S přípisem o skončení dědictví byl spis odeslán Okresnímu soudu ve obec, doručen byl dne 30. 12. 2011. Dne 12. 12. 2012 doručen jméno celé jméno žalobce dopis Okresnímu soudu ve obec, že její manžel, zůstavitel, zemřel, avšak nemá o tom žádné zprávy. Na to z úředního záznamu ze dne 9. 1. 2013 vyplývá, že u Magistrátu města Brna bylo zjištěno, že zůstavitel uzavřel sňatek se jméno příjmení, dále však není založena žádná další poznámka. Dne 13. 2. 2013 učiněn dotaz na matriku městského úřadu Ivanovice na Hané ke zjištění, zda byl zůstavitel rozvedený. Dne 13. 2. 2013 bylo městským úřadem sděleno, že zde není založen záznam o rozvodu zůstavitele. Přípisem ze dne 19. 3. 2013 soud vyzval jméno jméno příjmení k zaslání listin prokazujících skutečnost, že byl zůstavitel rozvedený. Následuje úřední záznam ze dne 25. 4. 2013, že soudu nebylo nic doručeno. Dne 9. 5. 2013 soud zaslal sdělení o zjištěném stavu jméno celé jméno žalobce ostatním účastníkům. Následuje dohledávání doručenky od zaslaných sdělení jméno celé jméno žalobce, na to obdržen doklad o doručení písemnosti ke dni 20. 5. 2013. Dne 22. 5. 2013 doručen dotaz města Brna ve věci provedení odtahu vozidla zůstavitele. Dne 5. 11. 2013 odeslána soudem ve věci odpověď. Dne 12. 12. 2014 podán návrh na dodatečné projednání dědictví navrhovatelkou jméno celé jméno žalobce z důvodu nově objeveného majetku. Usnesením ze dne 14. 1. 2015, č.j. -76, soud zahájil řízení o pozůstalosti a pověřil JUDr. jméno příjmení k provedení úkonů v řízení. Dne 8. 10. 2015 notář zaslal přípis právnímu zástupci žalobkyně s tím, ať sdělí, zda byla podána žaloba o vydání bezdůvodného obohacení. Dne 31. 8. 2015 město Brno přihlásilo svou pohledávku do dědického řízení. Dne 6. 11. 2015 zástupce celé jméno žalobce sdělil skutečnosti ohledně nabytí nemovitosti a informoval o podání žalob proti neoprávněným dědicům. Následují dotazy na stav řízení Městským soudem v Brně, dne 31. 12. 2015 spis zapůjčen Městskému soudu v Brně, vrácen dne 6. 4. 2016. Dne 6. 5. 2016 odeslán přípis právnímu zástupci k doložení rozhodnutí, z nichž je patrné, že je paní celé jméno žalobce oprávněnou dědičkou zůstavitele. Dne 4. 7. 2016 byl spis předložen ke kontrole. Dne 20. 7. 2016 doručena odpověď právního zástupce, který uvedl, že paní celé jméno žalobce je manželkou zůstavitele a nebyla zahrnuta mezi dědice. Na to přípisem z 29. 12. 2016 odeslána žádost zástupci o doložení smluv k nemovitosti a jiných důkazů. Dne 2. 1. 2017 spis předložen ke kontrole. Dne 22. 2. 2017 byly soudu doručeny žaloby na vydání bezdůvodného obohacení. Dne 3. 3. 2017 soudem učiněn dotaz na úřad městské části obec - obec ohledně nájmu předmětných pozemků. Dne 3. 4. 2017 spis předložen ke kontrole a 6. 4. 2017 vrácen k provedení dalších úkonů. Dne 10. 4. 2017 soudu sděleno Úřadem městské části obec - obec, že zůstavitel byl ke dni úmrtí nájemcem pozemku a byla přiložena nájemní smlouva. Usnesením ze dne 17. 5. 2017 bylo rozhodnuto o ceně nově objeveného majetku zůstavitele a současně bylo určeno, že nově objevené jmění nabyla pozůstalá manželka celé jméno žalobce, neboť bylo zjištěno, že zůstavitel nebyl rozvedený. Usnesení nabylo právní moci dne 7. 6. 2017. Dne 27. 6. 2017 byl spis notářem předložen jako věc skončená Okresnímu soudu ve obec.

7. Ze spisu Městského soudu v Brně, sp. zn. , soud zjistil a vzal za prokázaný následující průběh řízení. Žalobkyně celé jméno žalobce podala dne 1. 2. 2015 soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 500 Kč proti jméno příjmení, který měl bez právního důvodu užívat nemovitost, která byla ve vlastnictví zůstavitele, jméno celé jméno žalobce, který byl současně nájemcem přilehlého pozemku. Zůstavitel byl manželem žalobkyně, která se žalobou domáhala úhrady za užívání nemovitosti. Usnesením ze dne 4. 3. 2015 byla žalobkyně vyzvána k zaplacení soudního poplatku, který uhradila dne 9. 3. 2015 a usnesením z 25. 3. 2015 soud vyzval žalovaného k vyjádření k žalobě, které bylo doručeno dne 28. 4. 2015 a žalobkyni odesláno dne 29. 4. 2015. Žalobkyně se vyjádřila dne 20. 5. 2015. Vyjádření bylo dne 25. 5. 2015 zasláno žalovanému. Usnesením ze dne 29. 6. 2015 soud přerušil řízení do doby skončení řízení o dodatečném projednání dědictví vedeného u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. . Usnesení nabylo právní moci dne 7. 7. 2015. Následuje dotaz na stav řízení ze dne 2. 11. 2015, dne 4. 1. 2016 žádost o zapůjčení spisu, 20. 1. 2016 ze spisu ofoceny y, následují dotazy na stav řízení dne 14. 4. 2016, 16. 5. 2016, úřední záznam ze dne 6. 2. 2017 se sdělením, že ve věci dosud nebylo rozhodnuto. Dne 11. 7. 2017 doručeno rozhodnutí o dodatečném projednání dědictví. Usnesením ze dne 14. 7. 2017 bylo rozhodnuto o pokračování v řízení. Dne 9. 8. 2017 soudem vyžádán list vlastnictví u KÚ pro Jihomoravský kraj. Dne 28. 8. 2017 soud nařídil jednání na 26. 9. 2017. Zástupce žalobkyně zažádal dne 4. 9. 2017 o odročení jednání, dne 6. 9. 2017 soud odročil jednání na 10. 10. 2017. Dne 10. 10. 2017 se konalo jednání, které soud závěrem odročil na neurčito z důvodu učinění pokusu o mimosoudní vyřízení věci. Dne 31. 10. 2017 žalobce sdělil, že návrh na smírné řešení věci neobdržel. Dne 3. 11. 2017 soud vyzval žalovaného ke sdělení, zda ve věci jedná o smíru s žalobcem. Dne 7. 11. 2017 žalovaný požádal o prodloužení lhůty pro mimosoudní jednání do 21. 11. 2017. Dne 15. 12. 2017 soud nařídil jednání na 11. 1. 2018. Dne 9. 1. 2018 se omluvil zástupce žalovaného z jednání z důvodu pracovní neschopnosti, na to jednání odročeno na 6. 2. 2018. Dne 6. 2. 2018 se konalo jednání, které bylo závěrem za účelem zpracování znaleckého posudku odročeno na neurčito. Usnesením ze dne 7. 2. 2018 soud ustanovil znalce, který dne 20. 2. 2018 požádal o zproštění. Dne 20. 2. 2018 navrhla žalobkyně přistoupení nového účastníka. Usnesením ze dne 26. 2. 2018 soud zprostil znalce a ustanovil nového. Dne 13. 3. 2018 zaslán přípis znalci se souhlasem užití vozidla a odeslán spis. Dne 27. 4. 2018 soud obdržel znalecký posudek, který dne 3. 5. 2018 rozeslal účastníkům. Dne 17. 5. 2018 obdržel soud vyjádření žalobkyně. Usnesením ze dne 26. 7. 2018 přiznal soud znalečné. Následuje úřední záznam, že ke dni 31. 7. 2018 došlo ke změně soudce v senátu. Usnesením ze dne 22. 11. 2018 soud připustil vstup nového účastníka na straně žalované. Usnesením ze dne 11. 2. 2019 soud připustil změnu žaloby. Dne 22. 3. 2019 soud nařídil jednání na 16. 5. 2019 a vyzval soud druhou žalovanou k vyjádření k žalobě, která v podání doručeném dne 13. 5. 2019 navrhla žalobu zamítnout. Dne 16. 5. 2019 se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno na 20. 6. 2019 za účelem provedené dokazování. Téhož dne soud učinil dotaz na Městskou část obec – obec a žalobkyně doručila sdělení k věci do spisu, které bylo 17. 5. 2019 odesláno žalovaným. Dne 20. 5. 2019 se k věci vyjádřila městská část. Dne 24. 5. 2019 byl předvolán k jednání znalec. Dne 7. 6. 2019 bylo doručeno vyjádření žalovaných. Dne 19. 6. 2019 bylo doručeno vyjádření žalobkyně. Na jednání dne 20. 6. 2019 byl vyslechnut znalec a závěrem bylo jednání odročeno za účelem doplnění dokazování na 19. 9. 2019. Usnesením ze dne 20. 6. 2019 soud připustil změnu žaloby. Usnesením ze dne 15. 7. 2019 soud přiznal znalečné. Dne 19 9. 2019 se konalo jednání, kde byla vyslechnuta svědkyně a závěrem bylo odročeno na 26. 9. 2019 za účelem vyhlášení rozhodnutí. Dne 26. 9. 2019 soud vyhlásil rozsudek č.j. -179, který nabyl částečně právní moci dne 30. 10. 2019 co do zamítnutí žaloby ve výši 1 200 Kč vůči 2. žalované. Dne 14. 10. 2019 podal odvolání ve věci žalovaný. Usnesením ze 14. 11. 2019 byl vyzván k zaplacení soudního poplatku za odvolání, který uhradil dne 21. 11. 2019 a dne 3. 12. 2019 bylo odvolání rozesláno žalobkyni k vyjádření, která se k věci vyjádřila dne 29. 12. 2019. Dne 15. 1. 2020 byl spis předložen odvolacímu soudu, který referátem ze dne 25. 11. 2020 nařídil jednání na 7. 1. 2021. Dne 23. 12. 2020 zažádala žalobkyně o odročení jednání z důvodu rekonvalescence po operaci. Referátem soudu z 30. 12. 2020 bylo jednání odročeno na neurčito. Dne 21. 1. 2021 a 12. 2. 2021 zaslal soud výzvu k podání odborného vyjádření znalci. Dne 27. 1. 2021 znalec doručil odborné vyjádření a usnesením ze dne 18. 2. 2021 soud přiznal znalci odměnu. Dne 26. 2. 2021 nařídil soud jednání na 20. 4. 2021. Dne 20. 4. 2021 se konalo jednání, které bylo závěrem odročeno na 11. 5. 2021. Dne 5. 5. 2021 podala k věci vyjádření žalobkyně. Dne 11. 5. 2021 se konalo jednání, které bylo za účelem vyhlášení rozhodnutí odročeno na 18. 5. 2021. Dne 13. 5. 2021 žalobkyně doplnila závěrečnou řeč. Při jednání dne 18. 5. 2021 soud vyhlásil rozsudek č.j. -229, kterým změnil výroky I. a II. tak, že žalobu zamítl. Spis byl vrácen Městskému soudu v Brně dne 10. 6. 2021 a rozsudek nabyl právní moci dne 22. 6. 2021. Žalobkyně podala ve věci ústavní stížnost, o níž rozhodl Ústavní soud usnesením ze dne 2. 11. 2021 tak, že se stížnost odmítá.

8. Zjištěný skutkový stav soud právně posoudil následovně:

9. Podle § 1 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu způsobenou při výkonu státní moci.

10. Podle OdpŠk platí, že stát odpovídá za podmínek stanovených tímto zákonem za škodu, která byla způsobena rozhodnutím, jež bylo vydáno v občanském soudním řízení, ve správním řízení, v řízení podle nebo v řízení trestním b) nesprávným úředním postupem.

11. Podle § 13 odst. 1 OdpŠk platí, že stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávným úředním postupem je také porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v zákonem stanovené lhůtě. Nestanoví-li zákon pro provedení úkonu nebo vydání rozhodnutí žádnou lhůtu, považuje se za nesprávný úřední postup rovněž porušení povinnosti učinit úkon nebo vydat rozhodnutí v přiměřené lhůtě.

12. Podle § 14 odst. 3 OdpŠk platí, že uplatnění nároku na náhradu škody podle tohoto zákona je podmínkou pro případné uplatnění nároku na náhradu škody u soudu.

13. Podle § 15 odst. 2 OdpŠk platí, že domáhat se náhrady škody u soudu může poškozený pouze tehdy, pokud do šesti měsíců ode dne uplatnění nebyl jeho nárok plně uspokojen.

14. Podle § 31a odst. 1 OdpŠk platí, že bez ohledu na to, zda byla nezákonným rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem způsobena škoda, poskytuje se podle tohoto zákona též přiměřené zadostiučinění za vzniklou nemajetkovou újmu. Podle odstavce 2 ustanovení platí, že zadostiučinění se poskytne v penězích, jestliže nemajetkovou újmu nebylo možno nahradit jinak a samotné konstatování porušení práva by se nejevilo jako dostačující. Při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění se přihlédne k závažnosti vzniklé újmy a k okolnostem, za nichž k nemajetkové újmě došlo. Podle odstavce 3 ustanovení platí, že v případech, kdy nemajetková újma vznikla nesprávným úředním postupem podle § 13 odst. 1 věty druhé a třetí nebo § 22 odst. 1 věty druhé a třetí, přihlédne se při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž ke konkrétním okolnostem případu, zejména k a) celkové délce řízení, b) složitosti řízení, c) jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům v řízení, a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy v řízení, d) postupu orgánů veřejné moci během řízení a e) významu předmětu řízení pro poškozeného.

15. Žalobkyně splnila podmínku pro soudní uplatnění nároku na náhradu nemajetkové újmy způsobené nesprávným úředním postupem předvídanou ust. § 14 OdpŠk, neboť u žalované předběžně nárok uplatnila.

16. Na základě provedeného dokazování a s odkazem na shora citovaná zákonná ustanovení, judikaturu Nejvyššího soudu ČR, judikaturu ESLP a Stanovisko soud posoudil věc následovně: zákonná úprava zakotvuje odpovědnost státu za škodu, způsobenou nesprávným úředním postupem, spočívající v tom, že nebylo rozhodnuto v přiměřené lhůtě. Úprava postihuje případy, kdy poškození jsou vystaveni frustraci z nepřiměřeně dlouhého průběhu řízení. Přiměřenost délky řízení závisí na okolnostech jednotlivých případů. Rozhodující je přitom celková délka řízení, za kterou je náhrada poskytována. Nejedná se o odškodňování poškozeného za jednotlivý průtah v řízení (viz Stanovisko). V tomto smyslu Nejvyšší soud ve svém usnesení z 19. 12. 2012, sp. zn. také dovodil, že jednotlivé průtahy v řízení, nemusí vždy znamenat, že došlo k porušení práva na přiměřenou délku řízení, jestliže řízení, jako celek odpovídá dobou svého trvání, v němž je možné skončení řízení v obdobné věci zpravidla očekávat. Za porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě, které je ve svém důsledku nesprávným úředním postupem ve smyslu výše citovaného ustanovení § 13 OdpŠk, lze považovat jen takový postup soudu v řízení, kdy doba jeho průběhu neodpovídá složitosti, skutkové a právní náročnosti projednávané věci a kdy délka řízení tkví v příčinách vycházejících z působení soudu v projednávané věci; oproti tomu stát nemůže odpovídat za průtahy, které jsou způsobeny nedostatkem součinnosti, či dokonce záměrným působením ze strany účastníků, či jsou vyvolány jinými okolnostmi, které nemají původ v povaze soudu a jejich institucionálním a organizačním vybavení (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 8. 2. 2011, sp. zn. ).

17. V každé jednotlivé věci je třeba hodnotit právo účastníka, aby jeho věc byla projednána a rozhodnuta v přiměřené době, a zároveň obecný požadavek, aby v řízení bylo postupováno v souladu s právními předpisy a byla zajištěna spravedlivá ochrana práv účastníků. Nelze přitom vycházet z předem dané a paušálně stanovené doby řízení, která by z pohledu § 31a OdpŠk, popřípadě čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, mohla být pokládána za přiměřenou.

18. Předmětné řízení trvalo ve vztahu k žalobkyni od 1. 2. 2015, kdy podala k městskému soudu žalobu na vydání bezdůvodného obohacení, do 2. 11. 2021, kdy Ústavní soud ČR rozhodl o odmítnutí ústavní stížnosti, tj. 6 let a 9 měsíců. Lze shrnout, že v posuzovaném řízení došlo k nesprávnému úřednímu postupu spočívajícím v nevydání rozhodnutí v přiměřené lhůtě, čímž žalobkyni vznikla nemajetková újma v podobě nejistoty ohledně výsledku posuzovaného řízení. Naříkané řízení bylo po skutkové, právní i procesní stránce složitější, žalobkyně se na délce řízení nepodílela, v postupu orgánů moci byly shledány průtahy v období od 20. 7. 2016 do 29. 12. 2016, od 26. 7. 2018 do 22. 11. 2018 a od 15. 1. 2020 do 25. 11. 2020 a do určité míry nekoncentrovaný postup městského soudu a jednalo se o řízení se zvýšeným významem pro žalobkyni, neboť v době zahájení řízení jí bylo 79 let. Nicméně s přihlédnutím na delší dobu posuzovaného řízení, není možné posuzované řízení ve smyslu § 13 odst. 1 OdpŠk považovat za přiměřeně dlouhé, přestože se jednalo o řízení složitější a řízení bylo přerušeno do skončení vedlejšího řízení. Pokud jde o formu zadostiučinění, soud dospěl k závěru, že se nejedná o řízení s nepatrným významem pro žalobkyni a celkovou délku řízení nelze klást k její tíži, proto se uplatní silná domněnka o adekvátnosti peněžitého zadostiučinění, když k případnému zadostiučinění ve formě konstatování porušení práva u nepřiměřené délky soudních řízení lze přistupovat pouze ve výjimečných případech, což v daném případě není splněno, tuto formu zadostiučinění soud neshledal dostačující a dospěl k závěru, že je na místě odškodnit újmu v penězích.

19. Soud se při stanovení přiměřeného zadostiučinění zabýval kritérii vymezenými v ust. § 31a odst. 3 OdpŠk. Zmíněná kritéria nejsou jedinými, k nimž může soud při posouzení přiměřenosti délky řízení v konkrétní věci přihlédnout, jsou ale zpravidla těmi základními (viz bod IV. Stanoviska).

20. Z konstantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva a Nejvyššího soudu ČR (viz např. rozsudek z 12. 1. 2011, sp. zn. nebo Stanovisko) plyne, že za soudní řízení lze přiznat účastníku řízení základní částku v rozmezí mezi 15 000 Kč až 20 000 Kč za první dva roky a dále pak za každý další rok řízení. Za posuzované soudní řízení v délce trvání 6 let a 9 měsíců, soud přiznal žalobkyni základní částku ve výši 86 250 Kč, když vycházel z částky 15 000 Kč za první dva roky (každé soudní řízení musí trvat určitou dobu, přičemž nemajetková újma v prvních letech trvání řízení není příliš závažná) a z částky 15 000 Kč za každý další rok řízení a částky 1 250 Kč za jeden měsíc řízení. Částku ve výši 15 000 Kč ročně pak soud stanovil s ohledem na celkovou délku namítaného řízení, která překračuje jako celek dobu, ve které bylo možné uzavření rozumně očekávat, avšak není extrémně dlouhá. ulice rozmezí částky ve výši 20 000 Kč za jeden rok řízení, jak se toho domáhala žalobkyně, zvolil Nejvyšší soud v případě délky řízení 21 let, se zohledněním toho, že v době rozhodování v kompenzačním řízení nebylo řízení, ve kterém docházelo k průtahům stále skončeno (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Základní částku ve výši 18 000 Kč považovaly soudy za přiměřenou v řízení trvajícím 14 let a 11 měsíců (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ) nebo v řízení trvajícím déle než 15 let (rozsudek Nejvyššího soudu sp. zn. ). Při porovnáními s uvedenými rozhodnutími považoval proto soud za přiměřené vycházet ze základní částky na 15 000 Kč, jež je běžně přiznávána i v řízeních trvajících zhruba do doby trvání 10 let.

21. Posuzované řízení je nutno s ohledem na jeho předmět považovat za řízení skutkově, hmotněprávní i procesně složitější (– minus 25 %). Jednalo se o žalobu na vydání bezdůvodného obohacení nejprve ve výši 7 500 Kč, po rozšíření žaloby o 18 000 Kč, když řízení bylo přerušeno do skončení řízení o dodatečném projednání dědictví vedeného u Okresního soudu ve obec pod sp. zn. , kdy již z důvodu vedení vedlejšího řízení je na místě snížit základní zadostiučinění o 15 % (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze č. j. -104). Dále orgány veřejné moci musely rozhodovat o ustanovení znalce, o znalečném, o připuštění změny žalovy, o připuštění vstupu nového účastníka do řízení, o odměně za zpracování odborného vyjádření, o výzvě k zaplacení soudního poplatku za žalobu a odvolání. Řízení si vyžádalo znalecké zkoumání, včetně výslechu znalce u nařízeného jednání a posléze i zpracování odborného vyjádření. Dále byl v řízení proveden důkaz četnými listinnými důkazy.

22. Řízení probíhalo na dvou stupních soudní soustavy a před Ústavním soudem ČR. Zohlednění počtu instancí vyjadřuje zásadu, že délka řízení prodlužovaná zásadně o dobu za řízení před další instancí, tj. o dobu potřebnou pro předložení věci přezkumnému soudu, pro jeho přezkumné posouzení a pro případné promítnutí výsledků přezkumu do dalšího postupu v řízení, je ospravedlnitelná (srovnej bod IV. Písm. a) Stanoviska). Soud prvního stupně rozhodoval jedenkrát, rovněž jako odvolací soud a Ústavní soud, což s ohledem na délku namítaného řízení a na okolnost, že k prodloužení řízení nedošlo z důvodu využití mimořádných opravných prostředků, soud shledal četnost rozhodování jako věci přiměřenou a uvedené kritérium se v zadostiučinění nepromítlo.

23. Jde-li o kritérium jednání poškozeného, v tomto směru lze uzavřít, že se žalobkyně na délce řízení svým postupem ve smyslu obstrukčním nepodílela. Žádost žalobkyně o odročení jednání ze 4. 9. 2017, stejně jako dne 23. 12. 2020 sice řízení prodloužily, avšak s ohledem na celkovou dobu řízení zcela nepatrně, aby soud z tohoto důvodu přistoupil k modifikaci základní částky zadostiučinění.

24. Jde-li o postup orgánů veřejné moci, soud v postupu orgánů moci byly shledány průtahy v období od 20. 7. 2016, kdy byla notářce doručeno k výzvě podání žalobkyně, do 29. 12. 2016, kdy jí byla opětovně zaslána žádost o poskytnutí dalších informací, od 26. 7. 2018, kdy soud rozhodl o znalečném, do 22. 11. 2018, kdy městský soud připustil vstup nového účastníka na straně žalované a od 15. 1. 2020, kdy byl spis předložen odvolacímu soudu, do 25. 11. 2020, kdy bylo referátem odvolacího na 7. 1. 2021 a do určité míry nekoncentrovaný postup soudu I. stupně, kdy např. až usnesením z 11. 2. 2019 připustil změnu žaloby učiněnu podáním z 20. 2. 2018. Uvedené nedostatky v postupu soudu jsou již dostatečně zohledněny jednak v závěru o nesprávném úředním postupu spočívajícím v nepřiměřené délce řízení, jednak ve stanovení formy zadostiučinění, proto není třeba základní částku jakkoliv navyšovat.

25. Jako poslední z hledisek soud zohlednil význam řízení pro žalobkyni, tento soud vidí jako zvýšený. Soud sice nejprve uvážil, že ani obecně podle judikatury ESPL se neposkytuje poškozenému zvýšený význam řízení, oproti řízením typu: opatrovnických sporů (srovnej rozsudek ESLP ve věci Kříž proti České republice z 9. 1. 2007, číslo, § 72), pracovně právních sporů (srov. rozsudek ESLP ve věci příjmení proti České republice z 26. 10. 2004, číslo, § 47), věci osobního stavu (rozsudek ESLP ve věci Kniat proti Polsku z 26. 7. 2005, číslo, § 41), věci sociálního zabezpečení (rozsudek ESLP ve věci Salomonsson proti Švédsku z 12. 11. 2002, číslo, § 38), trestní věci (srovnej např. nález Ústavního soudu z 31. 3. 2005, sp. zn. , publikovaný ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavního soudu pod číslo) a věci týkající se zdraví nebo života (rozsudek ESLP ve věci jméno příjmení proti Portugalsku z 23. 3. 1994, číslo číslo § 39). Tyto druhy řízení více negativně ovlivňují a zatěžují osobní život poškozeného a mají tak pro poškozeného vyšší význam než řízení jiná (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu sp. zn. ). Jedná se o hledisko obecné, typové, k němuž není třeba vést dokazování, neboť plyne ze samotné podstaty zkoumaných řízení (shodně Stanovisko). Nicméně soud zohlednil skutečnost, že žalobkyni v době zahájení řízení bylo téměř 80 let a ve smyslu judikatury ESLP je to okolnost, jež subjektivně zvyšuje význam řízení pro žalobce, pročež soud přistoupil k zvýšení základní částky zadostiučinění o 5 %. Posuzované řízení byl spor o vydání bezdůvodného obohacení ve výši 7 500 Kč, po rozšíření žaloby o vydání bezdůvodného obohacení 18 000 Kč z titulu užívání nemovitosti ve vlastnictví žalobkyně ze strany žalovaných bez právního důvodu. Soud neopominul, že judikatura dovodila, že zadostiučinění poskytované podle § 31a odst. 2 OdpŠk v případě nepřiměřené délky řízení musí být přiměřené újmě poškozeného, jejíž intenzita je dána především významem předmětu řízení pro poškozeného. Je-li předmětem řízení peněžité plnění, není obecně důvodné, aby je zadostiučinění přiznané v penězích svou výší přesahovalo, nadto několikanásobně, leda by pro mimořádnou výši zadostiučinění svědčilo některé z kritérií uvedených v § 31a odst. 3 písm. a) až d) uvedeného zákona (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 9. října 2012, sp. zn. ). V rámci posuzování významu předmětu řízení pro poškozeného nelze odhlédnout od příslušenství plnění, které je předmětem řízení, a od jeho případně narůstající výše v průběhu řízení (viz rozhodntuí Nejvyššího soudu ze dne 17. června 2015 sp. zn. , resp. sp. zn. ) Příslušenstvím se má na mysli ve smyslu citované judikatury úrok z prodlení i náklady řízení. V posuzované věci tak v součtu činily náklady řízení cca 40 000 Kč. Soud proto přistoupil k ponížení základní částky zadostiučinění o 25 % z důvodu sníženého významu řízení pro žalobkyni, tedy výsledně snížil základní částku zadostiučinění o 20 % při zohlednění věku žalobkyně (srovnej rozsudek Městského soudu v Praze č. j.: -167, kdy odvolací soud v případě sporu o 6 000 Kč, kde náklady řízení činily cca 35 000 Kč, přistoupil pro snížený význam řízení na ponížení o 30 % ze základní částky zadostiučinění).

26. Na základě výše uvedeného soud vyčíslil přiměřené zadostiučinění tak, že základ vypočtený ze základní částky 15 000 Kč/rok, se zohledněním poloviční částky za první dva roky snížil o 45 %. Celková částka, která náleží žalobkyni jako přiměřené zadostiučinění proto činí 47 438 Kč a žalobu na zaplacení nemajetkové újmy ve zbývajícím rozsahu (52 562 Kč) neshledal důvodnou a žalobu zamítl (výrok II.) Soud neshledal žádné další relevantní okolnosti pro zvýšení či snížení základní částky.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl dle ust. , 3 , když žalobkyně byla úspěšná pouze částečně, avšak rozhodnutí o výši plnění záviselo na úvaze soudu. Náklady žalobkyně jsou představovány zaplaceným soudním poplatkem ve výši 2 000 Kč a náklady za právní zastoupení ve výši 8 228 Kč. Odměna advokáta byla určena dle , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), když advokát dle ust. , (usnesení Nejvyššího soudu ČR z 29. 1. 2014, sp. zn. ) a , d) advokátního tarifu vykonal 2 úkony právní služby á 3 100 Kč, spočívající v převzetí a přípravě zastoupení a písemném podání ve věci samé. K odměně advokáta dále náleží paušální náhrada hotových výdajů advokáta za každý ze dvou vykonaných právních úkonů 300 Kč dle ust. advokátního tarifu. Soud dále advokátu přiznal dle ust. daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z jeho odměny, neboť soudu doložil, že je jejím plátcem. Celkem tak náklady řízení činí 10 228 Kč. Závěrem soud uvádí, že ve smyslu ust. odst 4 OdpŠk nemá poškozený právo na náhradu nákladů zastoupení, které vznikly v souvislosti s projednáváním uplatněného nároku u příslušného úřadu.

28. Lhůtu k plnění náhrady nákladů řízení i nároku samotného stanovil soud v souladu s  věta za středníkem , neboť se jedná o plnění ze státního rozpočtu, podléhající , o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších právních předpisů a je tak na místě poskytnout žalované lhůtu delší. O povinnosti žalované zaplatit náklady řízení k rukám zástupce žalobce bylo rozhodnuto dle

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to k Městskému soudu v Praze, prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 2. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.