Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

8 C 335/2022-77

Okresní soud Brno-venkov v obec rozhodl soudkyní JUDr. Soňou Nedbalovou v právní věci

žalobce: ; právnická osoba, IČ: osobní údaje žalobce

se sídlem adresa žalobkyně

zastoupený anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, advokátem

se sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 73.629,96 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 51.363 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.

II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 22.266,96 Kč

- s úrokem z prodlení ve výši 10.768,38 Kč

- s úrokem ve výši 3.607,87 Kč

- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 73.629,96 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 15. 2. 2023

- s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 22.266,96 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení

- s úrokem 14 % ročně z částky 73.629,96 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci 51.363 Kč s úrokem z prodlení 9,75 % ročně za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení, to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Zamítá se návrh v části, v níž se žalobce domáhá po žalovaném zaplacení částky 22.266,96 Kč - s úrokem z prodlení ve výši 10.768,38 Kč - s úrokem ve výši 3.607,87 Kč - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 73.629,96 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do 15. 2. 2023 - s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 22.266,96 Kč za dobu od 16. 2. 2023 do zaplacení - s úrokem 14 % ročně z částky 73.629,96 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobce se domáhá vydání rozsudku, jímž by soud zavázal žalovaného zaplatit žalobci 73.629,96 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10.768,38 Kč, s úrokem ve výši 3.607,87 Kč, s úrokem z prodlení 9,75 % ročně z částky 73.629,96 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do zaplacení a s úrokem 14 % ročně ze téže částky za tutéž dobu. Tvrdí, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 9. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě níž žalovaný obdržel na účet peněžní prostředky 100.000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit původnímu věřiteli navíc úrok 15.231 Kč, odměnu za zpracování a administrativní činnost a flexibilní splácení 33.640 Kč a poplatek za vedení účtu 14.640 Kč Celkem měl žalovaný uhradit 163.511 Kč ve splátkách ve výši 6.813 Kč měsíčně v počtu 24 do 14. 8. 2020. Žalovaný však celkem uhradil pouze 48.637 Kč, což bylo započteno na jistinu, úroky a poplatky. Žalovaná částka 73.629,96 Kč představuje jistinu. Kapitalizované úroky 3.607,87 Kč odpovídají sazbě 14 % ročně z dlužné jistiny za dobu od 15. 8. 2020 do 18. 12. 2020. Kapitalizovaný úrok z prodlení 10.768,38 Kč byl vypočten v sazbě 9,75 % ročně z téže jistiny za dobu od 28. 6. 2019 do 18. 12. 2020. Původní věřitel před uzavřením smlouvy zkoumal úvěruschopnost žalovaného, údaje sdělené žalovaným ověřil pracovní smlouvou a dvěma výpisy z účtu, nahlédl do insolvenčního rejstříku a neměl důvod pochybovat o správnosti a pravdivosti tvrzení žalovaného. Původní věřitel postoupil svoji pohledávku za žalovaným na žalobce postupní smlouvou.

2. Ve věci byl dne 15. 7. 2022 vydán platební rozkaz, který však musel být zrušen, neboť se ho nepodařilo žalovanému doručit do vlastních rukou.

3. Procesní stanovisko žalovaného nebylo v průběhu řízení zjištěno. Soudní písemnosti byly žalovanému doručovány postupem podle . Žalovaný se k nařízenému jednání nedostavil, o odročení nepožádal, a soud proto věc projednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti.

4. Dne 9. 8. 2018 požádal žalovaný původního věřitele právnická osoba o spotřebitelský úvěr na tiskopisu Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr. Z této y soud zjistil, že žalovaný uvedl, že bydlí jako vlastník blíže nespecifikovaným způsobem, že je svobodný, je zaměstnán na plný pracovní úvazek, má starobní důchod, přičemž jeho zaměstnání bylo ověřeno z pracovní smlouvy a výpisu z bankovního účtu. Žalovaný uvedl, že má dva zdroje příjmu, přičemž jeho čistý příjem činí 43.410 Kč, ostatní příjmy žalovaného jsou 17.234 Kč, odhadované měsíční výdaje činí 10.000 Kč a externí splátky zápůjček byly 11.500 Kč. Žalovaný měl kreditní kartu, měl zápůjčku u jiné společnosti a účet na své jméno, předložil pracovní smlouvu na dobu neurčitou a dva výpisy z účtu za květen a červen 2018. Všechny tyto údaje žalovaný potvrdil svým podpisem. Obsah pracovní smlouvy ani výpisu z účtu, tedy listin předložených žalovaným původnímu věřiteli, není soudu znám, žalobce je nepředložil.

5. Ve stejný den 9. 8. 2018 uzavřel žalovaný s právním předchůdcem žalobce, tedy s původním věřitelem právnická osoba, IČO, Smlouvu o zápůjčce

– Modrá na účet číslo. Původní věřitel se zavázal poskytnout žalovanému peněžní prostředky 100.000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal původnímu věřiteli uhradit navíc poplatek za zápůjčku ve výši 63.511 Kč, který se skládá z úroku ve výši 15.231 Kč, z poplatku za zpracování, administrativní činnost a flexibilní splácení 33.640 Kč a z poplatku za vedení zákaznického účtu 14.640 Kč. Celková dlužná částka činila 163.511 Kč a žalovaný ji měl uhradit formou 24 splátek ve výši 6.813 Kč měsíčně.

6. Podle y tabulka umoření uhradil žalovaný původnímu věřiteli celkem na zápůjčku 48.637 Kč tak, že ve dnech 11. 9., 12. 10., 29. 11. 2018 a 30. 1. a 28. 5. 2019 zaplatil vždy splátku 6.813 Kč, a dne 7. 3. 2019 zaplatil 14.572 Kč.

7. Čerpání peněžních prostředků vzal soud za prokázáno z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet a z potvrzení právnická osoba Tato banka potvrdila, že majitelem zmíněného účtu je žalovaný. Podle výpisu z účtu byla na tento účet dne 9. 8. 2018 připsána částka 100.000 Kč z účtu původního věřitele. Z výpisu z účtu soud navíc zjistil, že žalovaný v červnu, červenci a srpnu 2018, tedy tři měsíce před poskytnutím zápůjčky, pobíral starobní důchod 17.234 Kč měsíčně. Žádný příjem žalovaného 43.410 Kč měsíčně, uvedený v žádosti o úvěr, nebyl ve výpisu z účtu žalovaného za dobu od 20. 5. 2018 až do 9. 8. 2018 uveden, ani žádný jiný příjem v přibližně této výši. Dne 27. 6. 2018 na tentýž účet žalovaného byla připsána částka 80.000 Kč jakožto půjčka z účtu s názvem jméno jméno. Ve dnech 4. 7. a 6. 8. 2018 byla z účtu odepsána vždy částka 32.933 Kč, v prvním případě byla platba označena nájem květen a ve druhém případě nájem PB.

8. Ohledně postoupení pohledávky na žalobce zjistil soud ze smlouvy o postoupení pohledávek, že byla uzavřena mezi původním věřitelem jako postupitelem a žalobcem jako postupníkem dne 18. 12. 2020. Podle seznamu postoupených pohledávek byla předmětem postoupení rovněž pohledávka za žalovaným, označená na straně 53 seznamu pořadovým číslem 4707.

9. Žalobce se pokusil dosáhnout úhrady žalované částky od žalovaného dopisem svého právního zástupce ze dne 28. 6. 2021. V řízení však nebylo zjištěno, kterého dne, případně zda vůbec, byl tento dopis žalovanému odeslán či doručen.

10. Ze zjištěných skutečností učinil soud tento závěr o skutkovém stavu. Žalovaný s původním věřitelem právním předchůdcem žalobce právnická osoba, uzavřel dne 9. 8. 2018 smlouvu o zápůjčce, na základě níž čerpal bezhotovostně na účet tentýž den částku 100.000 Kč. Zápůjčka byla žalovanému poskytnuta na jeho žádost po zkoumání jeho poměrů a jejich ověření, jak je uvedeno v ě Zákaznická karta – žádost o spotřebitelský úvěr shora. V době poskytnutí zápůjčky měl žalovaný ještě závazek z jiné zápůjčky či úvěru a jeho splátky činily 11.500 Kč měsíčně. Žalovaný se zavázal uhradit původnímu věřiteli kromě jistiny 100.000 Kč navíc ještě poplatek 63.511 Kč, tvořený shora uvedeným úrokem a poplatky, celkem 163.511 Kč formou 24 splátek po 6.813 Kč měsíčně do 14. 8. 2020. Žalovaný však zaplatil pouze 48.637 Kč, poslední platbu provedl 28. 5. 2019 a dále nehradil ničeho. Původní věřitel uzavřel s žalobcem smlouvu o postoupení pohledávek, a součástí postoupení byla i pohledávka za žalovaným. V řízení nebylo zjištěno, zda postoupení pohledávky bylo žalovanému oznámeno a kdy se tak mělo stát. Rovněž nebylo zjištěno, kterého dnem žalobce vyzval žalovaného k úhradě dluhu. Žalovaný žalobci na žalovanou částku ničeho nezaplatil.

11. Zjištěné skutečnosti soud právně hodnotil podle č. a podle o spotřebitelském úvěru. Smlouvu o zápůjčce upravuje v  tak, že přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze ve smyslu ujednat úroky. Původní věřitel jakožto zapůjčitel či věřitel si svoji povinnost ze smlouvy o zápůjčce splnil tím, že žalovanému bezhotovostně poskytl dohodnutou částku 100.000 Kč. Žalovaný tuto částku čerpal, avšak nedostál již své povinnosti vrátit v dohodnutých splátkách předmětnou částku a zaplatit úroky. Smlouva o zápůjčce je jedním z druhů spotřebitelského úvěru.

12. Smlouvu o zápůjčce z hlediska její platnosti bylo však třeba posoudit také podle zákona o spotřebitelském úvěru. Jedná se o spotřebitelskou smlouvu a původní věřitel byl při jejím sjednávání ve výhodnějším postavení z důvodu své odborné převahy nad žalovaným, kterému poskytoval své služby v podobě zápůjčky či spotřebitelského úvěru. Lze proto po původním věřiteli důvodně očekávat, že se bude chovat ve vztahu k žalovanému poctivě a seriózně, neboť nepoctivému jednání nelze poskytnout právní ochranu. Zákon o spotřebitelském úvěru v § 75 a § 76 vyžaduje od původního věřitele provozovat jeho činnost s odbornou péčí a jednat čestně, transparentně a zohledňovat práva a zájmy spotřebitele, tedy žalovaného. Pravidla pro posouzení úvěruschopnosti a poskytování rady jsou stanovena v § 84 až § 89 téhož zákona. Podle § 86 byl původní věřitel před uzavřením předmětné smlouvy povinen posoudit úvěruschopnost žalovaného na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od žalovaného jakožto spotřebitele, a pokud to bylo nezbytné, také z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Původní věřitel byl oprávněn poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyplývalo, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Původní věřitel byl povinen posoudit zejména schopnost žalovaného splácet splátky na základě porovnání příjmů a výdajů žalovaného a jeho dosavadních závazků.

13. Soud v této souvislosti poukazuje na shora uvedená skutková zjištění. Původní věřitel na straně žalovaného zjistil tzv. ostatní příjem 17.234 Kč, a jak vyplývá ze shora uvedeného výpisu z účtu žalovaného, jednalo se o starobní důchod žalovaného. Původní věřitel skutečně mohl ověřit tento příjem ze dvou výpisů z bankovního účtu za květen a červen 2018, jak je uvedeno v zákaznické kartě. Další čistý příjem žalovaného 43.210 Kč měsíčně však původní věřitel nikterak neověřil, alespoň z údajů v zákaznické kartě ničeho takového nevyplývá. Jak soud zjistil z výpisu z účtu žalovaného, žádný takový příjem od jakéhokoli zaměstnavatele nebyl na účet žalovaného za dobu více než tři měsíce před poskytnutím zápůjčky vůbec připsán. Původní věřitel v zákaznické kartě uvádí mezi ověřenými dokumenty kromě dvou výpisů z účtu ještě pracovní smlouvu, avšak v pracovní smlouvě nemůže být uveden čistý měsíční příjem žalovaného. Soud tedy má za to, že v řízení bylo prokázáno, že původní věřitel měl ověřen pouze starobní důchod žalovaného 17.234 Kč měsíčně. Ohledně výdajové stránky žalovaného se původní věřitel spokojil pouze s odhadem žalovaného ohledně měsíčních výdajů 10.000 Kč a externích splátek zápůjček 11.500 Kč. Nebylo prokázáno, že by původní věřitel jakýmkoli bližším způsobem zkoumal druhy měsíčních výdajů žalovaného 10.000 Kč, ani že by je jakýmkoli způsobem ověřil. Obdobná situace je u dalších závazků žalovaného, které splácel po 11.500 Kč měsíčně. Původní věřitel nezjistil, o jaké konkrétní závazky se jedná, jaká je jejich výše, po jakou dlouhou dobu ještě je žalovaný povinen tyto splátky platit a jaká je jeho platební morálka. Soud dále poukazuje na to, že z výpisu z účtu žalovaného vyplývá, že žalovaný přibližně před měsícem a půl před čerpáním zápůjčky od původního věřitele si vzal půjčku 80.000 Kč, a že žalovaný platil vysoké měsíční nájemné 32.933 Kč. Soud připomíná, že původní věřitel zjistil celkový příjem žalovaného 60.644 Kč za měsíc. Pokud by tato částka odpovídala skutečnosti, což v žádném případě nebylo v řízení prokázáno, musel by původní věřitel od ní odečíst výdaje 21.500 Kč měsíčně celkem, a ještě odečíst vysoké měsíční nájemné 32.933 Kč. Rozdíl těchto částek činí 6.211 Kč, a z toho by nebylo možné hradit dohodnuté splátky zápůjčky 6.813 Kč měsíčně. Soud tedy za této situace má za to, že původní věřitel nesplnil svoji povinnost stanovenou ve výše citovaném ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť řádně a úplně nezjištěné příjmy žalovaného a pouze částečně ověřený příjem žalovaného nemohl porovnat s úplně nezjištěnými a zcela neověřenými výdaji žalovaného. Z takového nedostatečného posouzení úvěruschopnosti žalovaného nemohl původní věřitel učinit závěr, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet.

14. Je obecně známou skutečností, že spotřebitelé, kteří si berou úvěry na nebankovním trhu, mají výrazně posunuté vnímání vlastní schopnosti splácet úvěr ve srovnání s běžnými klienty bank. O to více pak záleží na posouzení úvěruschopnosti takového spotřebitele, jako je žalovaný, a právě k tomu je nutná odborná péče původního věřitele jakožto poskytovatele úvěru. Původní věřitel tedy poskytl žalovanému spotřebitelský úvěr v rozporu s ustanovením § 86 odst. 1 věty druhé citovaného zákona, a proto je smlouva o zápůjčce neplatná podle § 87 odst. 1 téhož zákona. Soud ze zjištěných skutečností dovodil, že jednání původního věřitele, jakým postupoval vůči žalovanému při sjednání předmětné smlouvy, se zjevně příčí dobrým mravům, odporuje citovanému zákonu o spotřebitelském úvěru a zjevně narušuje veřejný pořádek. Chování původního věřitele výše popsané jakožto poskytovatele spotřebitelského úvěru je vysoce nežádoucí a vede ke zbytečnému prohlubování zadlužení spotřebitelů, kteří nevykazují dostatečnou míru zkušenosti, rozumové vyspělosti a zralosti. Toto se týká nejen vztahů mezi věřitelem a dlužníkem, ale má důsledky pro celou společnost, neboť značně zadlužení spotřebitelé nejsou schopni postarat se o zajištění potřeb svých a své rodiny, což musí nahrazovat stát, a stávají se předmětem řízení u různých státních orgánů a soudů, a čerpají tak pro sebe státní prostředky, které by bylo možné využít ve prospěch většiny občanů.

15. Jak zmiňuje Nejvyšší soud v rozhodnutí z 25. 7. 2018 sp. zn. , povinnost odborného posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání i samotné věřitele, tedy i původního věřitele, neboť toto posouzení při žádosti o další úvěry snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry nebo jiné služby již dříve. Z toho soud dovodil, že žalovaná úvěrová smlouva nejen odporuje citovanému zákonu, ale narušuje i veřejný pořádek, a rovněž tak se i zjevně příčí dobrým mravům. Ústavní soud rovněž podpořil a zdůraznil význam a důležitost povinnosti zjišťovat úvěruschopnost spotřebitelů ve svém rozhodnutí ze dne 26. 2. 2019 sp. zn. , v němž uzavřel, že obecné soudy by měly poskytovatele úvěrů vést k přesvědčivému zkoumání toho, zda budoucí dlužník nebude mít zjevný problém úvěr splatit. Soud z dlouholeté rozhodovací činnosti zjistil, že větší pečlivost a uvážlivost poskytovatelů úvěrů před uzavřením úvěrových smluv by často mohla zabránit zbytečnému zadlužování spotřebitelů, kteří nemají dostatečné odborné znalosti a mnohdy pod různými vlivy nejsou schopni své poměry a schopnosti rozumně vyhodnotit. Právě proto zákon o spotřebitelském úvěru klade na odbornost a postup poskytovatelů úvěrů takový důraz.

16. Za takové situace soud považuje smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou podle . Z takové smlouvy nemohly vzniknout žádné povinnosti ani žádná práva. Žalovanému nemohla vzniknout povinnost vrátit dohodnutou částku v ujednané lhůtě ve stanovených splátkách ani platit původnímu věřiteli jakékoli úroky či poplatky. Na takovou situaci se vztahuje úprava bezdůvodného obohacení obsažená v  , podle něhož se bezdůvodně obohatí ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, přičemž podle věty první

plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný od původního věřitele čerpal 100.000 Kč a vrátil pouze 48.637 Kč. Rozdíl těchto částek 51.363 Kč představuje bezdůvodné obohacení na straně žalovaného.

17. Původní věřitel postoupil pohledávku za žalovaným písemnou smlouvou na žalobce v souladu s ustanovením . Žalobce postoupením pohledávky nabyl také její příslušenství a práva se pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění, jak je uvedeno v  .

18. Pro povinnost vydat bezdůvodné obohacení zákon nestanoví dobu splnění a tato doba nebyla ani smluvena. Podle v takovém případě věřitel může požadovat plnění ihned, a dlužník je povinen poté splnit dluh bez zbytečného odkladu. V řízení nebylo prokázáno, že by žalovanému bylo oznámeno postoupení pohledávky a v tomto oznámení byl vyzván k úhradě dluhu, ani že by žalovanému byla odeslána předžalobní výzva žalobce. První prokazatelnou výzvou k plnění je tudíž až žaloba, která byla pro žalovaného uložena na poště od 7. 2. 2023. Soud vycházel z toho, že do dispozice žalovaného se žaloba dostala 10. 2. 2023, žalovaný měl plnit bez zbytečného odkladu, tedy do 15. 2. 2023, a do prodlení se tak dostal dnem následujícím 16. 2. 2023. Od téhož dne žalobci v souladu s ustanovením vzniklo právo na úroky z prodlení, jejichž výše je stanovena v  vládního Jiná sazba úroků za prodlení smluvena nebyla a žalobce požaduje nižší sazbu úroku z prodlení, pouze 9,75 % ročně.

19. Na základě všech výše uvedených skutečností soud vyhověl žalobě pouze ohledně bezdůvodného obohacení 51.363 Kč s úrokem z prodlení až od 16. 2. 2023 do zaplacení. Výrokem II. byla žaloba ve zbytku zamítnuta, tedy ohledně části jistiny, požadovaného úroku a úroku z prodlení.

20. Žalovaný měl ve sporu úspěch ve větší míře než žalobce. Při stanovení míry úspěchu a neúspěchu ve sporu soud přiznané či zamítnuté úroky a úroky z prodlení kapitalizoval ke dni tohoto rozhodnutí. Neúspěch žalobce představuje jistina 22.266,96 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení 10.768,38 Kč, kapitalizovaný úrok 3.607,87 Kč a s připočtením úroku 14 % ročně z částky 73.629,96 Kč za dobu od 19. 12. 2020 do dne tohoto rozhodnutí, který představuje 23.016,92 Kč, je zřejmé, že úspěch žalovaného ve sporu daleko převyšuje úspěch žalobce. Žalovanému však žádné náklady řízení nevznikly, a soud tedy v souladu s ustanovením rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu Brno-venkov.

Nesplní-li povinná strana dobrovolně, co jí ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněná strana domáhat soudního výkonu rozhodnutí či exekuce.