Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
33 C 342/2022-59
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem JUDr. Petrem Blažejem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 25 050 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 014,06 Kč, s úrokem v částce 3 020,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 950 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 050 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 014,06 Kč, s úrokem v částce 3 020,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do [datum], s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 950 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 050 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 050 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá nárok na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhala rozhodnutí, kterým by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku 25 050 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplacené zápůjčky, kterou poskytla žalované společnost právnická osoba (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“). Právní předchůdce žalobkyně žalované poskytl na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum částku 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně částku 27 000 Kč, tvořenou jistinou 15 000 Kč a souhrnným poplatkem 12 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Žalovaný své závazky nehradil řádně a včas. Žalovaný uhradil pouze částku 1 950 Kč. Výše nesplacené jistiny činí 15 000 Kč. Dále žalobkyně požaduje přiznání dlužných úhrad za služby ve výši 10 050 Kč, úroků ve výši 3 020,06 Kč, úroků z prodlení ve výši 1 014,06 Kč, úroků ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení a úroků z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum došlo k postoupení pohledávek na žalobkyni. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
2. Soud provedl dokazování v následujícím rozsahu a zjistil následující skutečnosti z důkazů, které jsou uváděny v závorce za tím kterým dílčím skutkovým zjištěním.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum soud zjistil, že právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne datum zápůjčku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč.
4. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum a přílohy číslo – seznamu pohledávek ze dne datum soud zjistil, že došlo k postoupení pohledávky za žalovanou na žalobkyni.
5. Žalované bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno (z oznámení o postoupení pohledávek ze dne datum, informace o zpracování osobních údajů ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).
6. Žalovaná byla vyzvána k úhradě částky 30 410,60 Kč do datum (z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne datum a podacího lístku ze dne datum).
7. Z karty zákazníka ze dne datum soud zjistil, že žalovaná v této listin ě uvedla celkový měsíční příjem ve výši 13 655 Kč a měsíční výdaje v souhrnné výši 7 750 Kč.
8. Z pokynu k dočasnému přidělení zaměstnanci agentury práce k jinému zaměstnavateli ze dne datum soud zjistil, že žalovaná byla svým zaměstnavatelem (agenturou práce) od datum dočasně přidělena k jinému zaměstnavateli (společnosti právnická osoba) se mzdou 150 Kč za hodinu.
9. Z výplatní pásky za měsíc listopad 2019 soud zjistil, že z příjmu žalované v měsíci listopadu 2019 byly provedeny exekuční srážky pro přednostní pohledávku.
10. Z výplatních pásek na č. l. 25, 26 spisu soud zjistil, že průměrná čistá mzda žalované dosáhla za měsíce říjen až prosinec 2019 výše 13 655 Kč měsíčně.
11. Z dohody o nájmu ze dne datum soud zjistil, že sjednané nájemné činí včetně záloh na služby spojené s nájmem bytu částku 5 500 Kč a žalovaná není stranou této nájemní smlouvy.
12. Z výpisu z běžného účtu třetí osoby za období za leden 2020 soud zjistil, že konečný zůstatek na účtu třetí osoby činil 20,16 Kč, na účet byla dvakrát připsána částka 13 190 Kč a zaplacena částka 433 Kč na splátce jiného úvěru a částka 5 500 Kč na nájemném.
13. Ze statistiky rodinných účtu v roce 2019 soud zjistil průměrné měsíčních náklady domácností v roce 2019 po odečtení zbytných výdajů na alkohol, dovolenou, kulturu, restaurace a ubytování ve výši cca 12 600 Kč { (187 894 – 6 553 - 18 586 - 11 558) /12}.
14. Na základě účastníky předložených listinných důkazů, které soud hodnotil dle své úvahy, a to každý jednotlivě, jakož i všechny v jejich vzájemné souvislosti, které soud shledal zcela důvěryhodnými, neboť nezaznamenal žádnou skutečnost, která by jejich věrohodnost zpochybňovala, a taktéž žádný z účastníků takovou skutečnost netvrdil. Listinné důkazy si navzájem neodporují a tvoří spolu jednotný logický celek postačující k učinění spolehlivého závěru o následujícím skutkovém stavu:
15. Právní předchůdce žalobkyně poskytl žalované dne datum zápůjčku 15 000 Kč, kterou se žalovaná zavázala vrátit právnímu předchůdci žalobkyně spolu se souhrnným poplatkem ve výši 12 000 Kč v 60 týdenních splátkách po 450 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky právním předchůdcem žalobkyně oznámeno. Žalovaná splátky řádně nehradila, když uhradila pouze částku 1 950 Kč. Žalovaná byla vyzván k úhradě částky 30 410,60 Kč do datum. Žalovaná v kartě zakazníka uvedla celkový měsíční příjem ve výši částka a měsíční výdaje v souhrnné výši částka. Žalovaná byla svým zaměstnavatelem (agenturou práce) od datum dočasně přidělena k jinému zaměstnavateli (společnosti právnická osoba) se mzdou částka za hodinu. Z příjmu žalované v měsíci měsíc rok byly provedeny exekuční srážky pro přednostní pohledávku. Průměrná čistá mzda žalované dosáhla za měsíce měsíc až měsíc rok výše částka měsíčně. Sjednané nájemné činí včetně záloh na služby spojené s nájmem bytu částku částka a žalovaná není stranou této nájemní smlouvy. Konečný zůstatek na účtu třetí osoby činil 20,16 Kč, na účet byla dvakrát připsána částka 13 190 Kč a zaplacena částka 433 Kč na splátce jiného úvěru a částka 5 500 Kč na nájemném. Průměrné měsíční náklady domácností v roce 2019 po odečtení zbytných výdajů na alkohol, dovolenou, kulturu, restaurace a ubytování dle statistiky rodinných účtu v roce 2019 dosáhly výše 12 600 Kč.
16. Po právní stránce soud věc posuzoval jako soukromoprávní vztah týkající se práv a povinností majetkové povahy, pročež ve věci aplikoval ustanovení občanského zákoníku účinného ke dni uzavření smlouvy (zákon č. 89/2012 Sb. , dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru ve znění účinném do 28. 5. 2022 (dále jen„ z. s. ú.“).
17. Podle § 86 odst. 1 z. s. ú. poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
18. Podle § 86 odst. 2 z. s. ú. poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
19. Podle § 87 z. s. ú. poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
21. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
22. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
23. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
24. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
25. Soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované v souladu s požadavkem náležité péče ve smyslu § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. Účet třetí osoby před poskytnutím úvěru byl téměř na nulovém zůstatku (20,16 Kč). Žalovaná měla v měsíci listopadu problém hradit své závazky, když její příjem byl exekučně postižen pro přednostní pohledávku. Na základě porovnání příjmu žalované (částka), průměrných výdajů domácností za rok 2019 (12 600 Kč) a výše splátky na žalovanou pohledávku (1 800 Kč) bylo možné předpokládat, že žalovaná bude mít problém v budoucnu hradit splátky ve smluvené výši. Za těchto okolností neměl být úvěr žalované poskytnut.
26. Ust. § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. jsou transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Soud proto musí tato ustanovení výklad v souladu s právem Evropské unie a judikaturou Soudního dvora Evropské unie (tzv. eurokonformní výklad). Soud v tomto směru odkazuje na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, ze kterého se podává, že pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48 musí být vykládán zaprvé v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem, za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady, a zadruhé, že neukládá poskytovateli úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu informací poskytnutých spotřebitelem. Soud se ztotožňuje se závěry Soudního dvora Evropské unie a ve shodě s ním dospěl k závěru, že se nelze při posuzování úvěruschopnosti omezit pouze na ničím nepodložená tvrzení žadatele o úvěr, ale je nutné trvat na předložení listin, které tvrzení žadatele o úvěr osvědčují (zejména potvrzení o výši příjmu). Jiný výklad by byl v rozporu se smyslem a účelem zákona, který má zabránit úvěrování bez dostatečného posouzení schopnosti žadatele o úvěr poskytnutý úvěr splácet (srovnej též rozsudek Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , ze dne 25. 7. 2018).
27. Ustanovení § 86 z. s. ú. a § 87 z. s. ú. nestanovují přesný výčet listin, které si má poskytovatel úvěru vyžádat. Posouzení o potřebě listin musí provést primárně poskytovatel úvěru, a to podle konkrétní situace. Míra zkoumání bude odlišná za situace, kdy žadatel o úvěr je klientem poskytovatele úvěru, a poskytoval úvěru má tak přehled o příjmech a výdajích žadatele prostřednictvím pohybů na jeho běžném účtu. Odlišná situace je však, pokud žadatel o úvěru klientem poskytovatele není. Úvaha v tom směru, že se takového žadatele poskytovatel alespoň dotáže na výši jeho běžných výdajů a vyžádá si potvrzení o výši jeho příjmů, je úvahou elementární. Schopnost žadatele splácet úvěr totiž jednoznačně plyne z výše jeho disponibilních příjmů. Z pohledu soudu se nejedná o nepřiměřenou administrativní zátěž a tuto činnost nelze nahradit prostřednictvím matematického modelu, který nemusí odrážet skutečné možnosti žadatele o úvěr.
28. Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (srovnej rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, ve věci C -679/18, OPR- Finance s. r. o., dostupný na: http://curia.europa.eu/juris/recherche.jsf?language=cs).
29. Soud dospěl k závěru, že v případě porušení povinnosti ke kontrole úvěruschopnosti se nejedná pouze o relativní neplatnost, které se musí žalovaná dovolat. Naopak dospěl k závěru, že smysl a účel zákona a zájem na ochraně spotřebitele jako slabší smluvní strany vyžaduje, aby se jednalo o neplatnost absolutní (§ 580 odst. 1 a 588 o. z.). Jinak by se nejednalo o skutečně účinnou a odrazující sankci. Ustanovení na ochranu spotřebitele jsou součástí veřejného pořádku. Porušení povinnosti provést kontrolu úvěruschopnosti v souladu s požadavkem náležité péče je tak ve zjevném rozporu s veřejným pořádkem (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 ).
30. V daném případě právní předchůdce žalobkyně neprovedl kontrolu úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru v souladu s požadavkem náležité péče. Soud proto posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru jako neplatnou a právní vztah mezi účastníky jako vztah z bezdůvodného obohacení (§ 2991 odst. 1 o. z.), konkrétně jako plnění bez právního důvodu (§ 2991 odst. 2 o. z.).
31. Žalovaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni (§ 1879 o. z.). Žalovaná je povinna bezdůvodné obohacení odpovídající dočasně poskytnutým prostředkům vydat žalobkyni (§ 2991 odst. 1 o. z.) a soud jí tak uložil, aby zaplatila žalobkyni částku 13 050 Kč (původní jistina ve výši 15 000 Kč po uhrazení 1 950 Kč) s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 13 050 Kč od datum do zaplacení (bod II. výroku). V části, v níž se žalobkyně na žalované domáhala zaplacení částky 12 000 Kč s úrokem z prodlení v částce 1 014,06 Kč, s úrokem v částce 3 020,06 Kč, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do datum, s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 950 Kč od datum do zaplacení a s úrokem ve výši 24,57 % ročně z částky 15 000 Kč od datum do zaplacení, soud žalobu zamítl (bod I. výroku), neboť tato částka převyšovala výši bezdůvodného obohacení ke dni rozhodování soudu. Vzhledem k tomu, že žalovaná nezaplatila žalovanou částku do dne určeného žalobkyní ve výzvě k úhradě (datum), ocitla se žalovaná s placením dluhu v prodlení a soud proto žalobkyni přiznal i úroky z prodlení ode dne následujícího po splatnosti dle výzvy žalobkyně (§ 1970 o. z.) ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ohledně části úroků z prodlení do data splatnosti soud žalobu rovněž zamítl s ohledem na skutečnost, že prodlení žalované nastalo teprve dnem následujícím po splatnosti.
32. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že nepřiznal žádnému z účastníků nárok na náhradu nákladů řízení. Procesně úspěšné žalované žádné náklady řízení nevznikly, a proto jejich náhrada nebyla přiznána žádnému z účastníků.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nebude-li plněno dobrovolně, co ukládá vykonatelné rozhodnutí soudu, lze se jeho splnění domáhat výkonem rozhodnutí dle části šesté o. s. ř. o. s. ř. , či exekucí dle příslušných ustanovení exekučního řádu (zákona č. 120/2001 Sb. ).