Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 36/2023-66
Okresní soud v Prostějově rozhodl samosoudkyní JUDr. Kateřinou Švarcovou, Ph.D., ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa žalobkyně, Francouzská republika
podnikající v České republice svým odštěpným závodem
právnická osoba, IČO
sídlem adresa
zastoupená advokátkou JUDr. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem ulice a číslo, PSČ obec
o zaplacení 33 688,05 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 490 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Soud žalobu zamítá pro částku 1 198,05 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 688,05 Kč od datum do zaplacení.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 884 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 32 490 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Soud žalobu zamítá pro částku 1 198,05 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 688,05 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení 2 884 Kč, k rukám zástupce žalobkyně, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
1. Předmětem řízení je spor o zaplacení částky 33 688,05 Kč s 8,5% úrokem z prodlení ročně z částky 33 688,05 Kč od datum do zaplacení, dlužné částky ze smlouvy o úvěru, kterou uzavřela žalobkyně s žalovaným dne datum, a na základě které poskytla žalobkyně žalovanému úvěr účelově vázaný na koupi zboží ve výši 32 490 Kč, žalovaný se zavázal k jeho vrácení s úrokem 0 % ročně v 15 měsíčních splátkách splatných k 17. dni kalendářního měsíce, první splátka splatná datum, ve výši 2 166 Kč (celkem by tak žalovaný zaplatil 32 490 Kč). Žalovaný se dostal do prodlení, ničeho neuhradil, proto žalobkyně odstoupila o uvedeného závazku ke dni datum, žalobkyně se domáhá žalované částky, která představuje dluh na jistině 32 490 Kč, zpoplatněné upomínání 800 Kč (200 Kč za odeslání upomínky ze dne datum a datum, 600 Kč na nákladech spojených s vymáháním splatného závazku), smluvní pokutu 398,05 Kč. Žalobkyně uvedla, jakým způsobem zkoumala úvěruschopnost žalovaného, který uvedl, že je osoba samostatně výdělečně činná s měsíčním příjmem 40 000 Kč a měsíčními výdaji 10 000 Kč, a splácen jiných závazků 5 000 Kč, další výdaje nemá. Je svobodný, nemá vyživovací povinnost, bydlí v nájmu. Žalobkyně žalovaného lustrovala v rejstřících.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.
3. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “), soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.
4. Na základě listinných důkazů činí soud tento závěr o skutkovém stavu.
5. Dle žádosti/ smlouvy o klasickém úvěru číslo uzavřela žalobkyně, za kterou jednal zprostředkovatel úvěru právnická osoba, a žalovaný, tuto smlouvu dne datum (podpis žalovaného a zprostředkovatele je z datum, podpis žalobkyně datum), na základě které žalobkyně žalovanému poskytla úvěr 32 490 Kč, na prodejní cenu zboží, mobilní telefon (prodejní cena zboží byla 35 490 Kč, žalovaný učinil přímou platbu 3 000 Kč; dne datum bylo toto zboží žalovanému dodáno). Žalovaný se jej zavázal vrátit v 15 měsíčních splátkách ve výši 2 166 Kč, cena úvěru 0 Kč, s roční úrokovou sazbou 0 %. Při nesplácení úvěru byla sjednána smluvní pokuta za prodlení s úhradou splatné splátky 0,1 % denně z dlužné částky splátky v prodlení, náhrada nákladů spojených s vymáháním splatného závazku 600 Kč, poplatek za odeslání upomínky 100 Kč. Žalovaný uvedl, že je svobodný, bydlí v nájmu a nemá děti, podniká v zemědělství či řemeslnictví od číslo, s měsíčním příjmem 40 000 Kč, jeho výdaje jsou 10 000 Kč, dále finanční závazky 5 000 Kč. Jiné závazky nemá. Dle přehledu plateb a předpisu požadovaných položek žalovaný ničeho od první splátky nezaplatil, následně mu žalobkyně účtovala upomínací poplatky a smluvní pokutu. Dopisem ze dne datum žalobkyně odstoupila od smlouvy. Žalovaný byl opakovaně upomínán o zaplacení dlužné částky (upomínka ze dne datum, datum). Žalobkyně doložila všeobecní obchodní podmínky pro poskytování bankovních produktů a služeb, účinné od 10. 3. 2021, produktové podmínky pro klasické úvěry účinné od 10. 3. 2021, sazebník pro úvěry platný od datum.
6. Dle § 2395 o. z., smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 2397 o. z., úvěrovaný může uplatnit právo na poskytnutí peněz ve lhůtě určené ve smlouvě. Není-li lhůta ujednána, může právo uplatnit, dokud závazek ze smlouvy trvá. Dle § 2398 odst. 1 o. z., úvěrující poskytne úvěrovanému peněžní prostředky na jeho žádost v době určené v žádosti; neurčí-li úvěrovaný dobu plnění v žádosti, poskytne ji úvěrující bez zbytečného odkladu. Dle § 2399 odst. 1 o. z., úvěrovaný vrátí úvěrujícímu poskytnuté peněžní prostředky v dohodnuté době, jinak do měsíce ode dne, kdy byl o vrácení požádán.
7. Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Dle § 75 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Dle § 76 odst. 1 uvedeného zákona, poskytovatel a zprostředkovatel jedná čestně, transparentně a zohledňuje práva a zájmy spotřebitele. Dle § 78 odst. 1 , poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) , se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dle § 78 odst. 4 , poskytovatel a zprostředkovatel uchovává dokumenty a záznamy podle odstavce 1 po dobu nejméně 5 let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty nebo záznamy vznikly, nebo 1 rok ode dne, kdy byla žádost spotřebitele o poskytnutí spotřebitelského úvěru zamítnuta.
9. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle § 86 odst. 2 uvedeného zákona, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. (ve znění platném a účinném do 28. 5. 2022), poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. K této úpravě také směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS.
12. Soud je dle judikaturního vývoje povinen zjišťovat, zda žalobkyně splnila povinnost zkoumat schopnost žalovaného splácet, k tomu nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C- číslo ze dne datum.
13. Dle § 2991 odst. 1, 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 věta první o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila.
14. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 , již z textu samotného ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. vyplývá, že toto ustanovení upravuje dobu (okamžik) vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny spotřebitelského úvěru, tj. splatnost plnění vyplývajícího z neplatné úvěrové smlouvy, resp. ze smlouvy neplatné podle § 87 odst. 1 věty první. Vzhledem k tomu, že plnění z neplatné smlouvy bývá obecně vypořádáváno podle obecných zásad bezdůvodného obohacení, představuje toto ustanovení speciální úpravu vypořádání plnění z neplatné smlouvy. Ust. § 87 zákona č. 257/2016 Sb. , lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení dle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době dle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
15. Dle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
16. Soud má s ohledem na shora uvedené za to, že žalovaný uzavřel dne datum s žalobkyní smlouvu o úvěru (§ 2395 an. zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , dále jen „o. z.“), na základě které mu byl poskytnut účelově vázaný úvěr na koupi zboží ve výši 32 490 Kč. V této věci se jednalo o závazkový vztah, kdy na jedné straně vystupovala právnická osoba, jejímž předmětem podnikání je poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru (§ 420 odst. 1 a 2 o. z.), a na straně druhé žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o. z.). Na tento úvěr dopadá právní úprava zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (platného a účinného od 1. 12. 2016, k tomu soud odkazuje zejména na § 2 odst. 1 , § 75 , § 76 odst. 1 , § 78 odst. 1 , § 78 odst. 2 písm. b) , § 78 odst. 4 , § 86 odst. 1 , 2, § 87 odst. 1 a 2). Žalobkyně mohla dle zákonné úpravy § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Ust. § 86 představuje pro spotřebitele určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytnutí úvěru postupovat tak, aby jej alespoň do jisté míry chránil před neschopností splácet. Nesplnění povinnosti posoudit s odbornou péčí schopnost úvěrovaného poskytnutý úvěr splácet, resp. neprověření úvěrovaného dostatečně, nebo poskytnutí úvěru úvěrovanému i přes negativní zjištění, způsobuje neplatnost předmětné smlouvy. Žalobkyně k výzvě soudu žalobu doplnila o tvrzení, jakým způsobem ověřila úvěruschopnost žalovaného, kdy vycházela z údajů poskytnutých žalovaným, žalovaný byl navíc lustrován v rejstřících. Protože žalovaný uvedl, že má příjem 40 000 Kč s měsíčními výdaji 10 000 Kč a na závazcích 5 000 Kč, jiné závazky nemá a bydlí v nájmu, je svobodný a bezdětný, a dle lustrace v rejstřících nevznikla pochybnost o jeho platební schopnosti, žalobkyně mu úvěr poskytla. K výzvě soudu ke splnění povinnosti tvrzení a povinnosti důkazní co do zkoumání úvěruschopnosti žalovaného však žalobkyně ničeho nedoložila. Žalobkyně nijak neověřovala tvrzení žalovaného co do jeho měsíčních příjmů a výdajů (nevyžadovala potvrzení o takovém příjmu, nijak neověřovala měsíční výdaje žalovaného), žalobkyně nedoložila ani to, s jakým výsledkem k datu sjednání úvěru žalovaný prošel jednotlivými lustracemi. Informace, které měla k dispozici, byly velice kusé. Soud má za to, že žalobkyně nedostála své zákonné povinnosti dle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , a úvěr poskytla přesto, že informace, které měla, byly kusé a samostatně nestačí k posouzení úvěruschopnosti. Žalobkyně měla po žalovaném vyžadovat doklady, které by osvědčily jeho majetkovou situaci (dle § 78 zákona č. 257/2016 Sb. , měla povinnost, pořídit dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem, ve smyslu § 78 odst. 2 písm. b) uvedeného zákona, se jedná zejména o dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele). Důsledkem nesplnění povinnosti v § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je neplatnost úvěru, a s ohledem na judikaturu, se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlíží z úřední povinnosti (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ve věci C číslo ze dne datum, nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Soud nemůže v tomto případě poskytnout soudní ochranu žalobkyni, neboť ochrana takto nabytých práv stojí mimo základní hodnotový rámec práva. V souladu s uvedeným soud dospěl k závěru o absolutní neplatnosti úvěru. S ohledem na uvedené se soud dále nezabýval ostatními ujednáními dle smlouvy. Porušením § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , však není dotčena povinnost žalovaného vrátit poskytnuté peněžní prostředky, neboť jinak by se jednalo o bezdůvodné obohacení žalovaného. Protože žalovanému byla poskytnuta částka 32 490 Kč a žalovaný ničeho neuhradil, jedná se v tomto rozsahu o bezdůvodné obohacení žalovaného, k jehož vydání je povinen, proto soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I. Protože se žalovaný v řízení nevyjádřil, soud nemohl posoudit, jaká doba je dobou přiměřenou jeho možnostem ke splacení, proto soud rozhodl v souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Přiznání úroku z prodlení není možné s ohledem na závěry rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. 33 Cdo 3675/2021 . S ohledem na uvedené soud žalobu ve zbytku zamítl.
17. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , dle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Soud při rozhodování o nákladech řízení zohledňuje i příslušenství (nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08 ). Žalobkyně byla úspěšná částečně v rozsahu 87 %, v rozsahu 13 % úspěšná nebyla. Náhrada žalobkyni přiznaných nákladů řízení pak spočívá v 74 % (od úspěchu se odečítá neúspěch). Náklady žalobkyně účelně vynaložené k uplatňování práva spočívají v zaplaceném soudním poplatku v částce 2 022 Kč dle položky 2 bod 2., položky 1 bodu 1. písm. b) sazebníku soudních poplatků, přílohy zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, a nákladech právního zastoupení – odměna za zastoupení advokátem 2× 500 Kč dle § 14b odst. 1 , § 11 odst. 1 písm. a) , d) vyhlášky č. 177/1996 Sb. o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (advokátní tarif), za úkony příprava a převzetí zastoupení, návrh ve věci samé, 1× 250 Kč dle § 14b odst. 1 , § 11 odst. 2 písm. h) jednoduchá výzva k plnění předcházející návrhu ve věci samé, paušální náhrada hotových výdajů 3× 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) této vyhlášky, 325,50 Kč náhrada daně z přidané hodnoty dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , celkem 3 897,50 Kč. Soud žalobkyni nepřiznal odměnu za vyjádření ze dne datum, neboť tato skutková tvrzení a důkazy měly být obsahem již žaloby samotné, ani za vyjádření ze dne datum, neboť to nebylo s ohledem na poučení dle § 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. nutné zasílat. Proto soud žalobkyni přiznal na nákladech řízení částku 2 884 Kč (74 % z 3 897,50 Kč). Lhůta k placení byla stanovena dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání, které se podává do patnácti dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Prostějově.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se žalobkyně domáhat výkonu rozhodnutí.