Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
61 C 227/2022-41
Okresní soud v Mostě rozhodl samosoudkyní Mgr. Janou Čermákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
pro 11 464 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba se co do částky 2 464 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do 17. 12. 2021 a částky 2 030 Kč, zamítá.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba se co do částky 2 464 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, smluvní pokutou ve výši 0,1 % denně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do 17. 12. 2021 a částky 2 030 Kč, zamítá. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 9 000 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou došlou soudu dne 6. 10. 2022 ve znění doplnění ze dne 8. 3. 2023 domáhala na žalované zaplacení částky 11 464 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 19. 8. 2021 elektronicky prostřednictvím svých webových stránek webová adresa smlouvu o úvěru číslo. Na základě této úvěrové smlouvy byl žalované poskytnut úvěr do výše 9 000 Kč. Žalovaná si dále při uzavírání úvěrové smlouvy sjednala se žalobkyní i následující služby„ klidné spaní“ za poplatek 110 Kč, službu„ presto“ za poplatek 165 Kč, službu„ informační SMS servis“ za poplatek 29 Kč. Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit úvěr spolu s výše uvedenými poplatky a poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, nejpozději do 18. 9. 2021. Úvěryschopnost žalované byla ověřena na základě databází: CEE, ISIR, výpisu z registru neplatných dokladů, výpisu z registru PČR, výpisu z registru politicky aktivních osob, katastrálního rejstříku, bankovních a nebankovních databází, údajů sdělených žalovanou, bankovních výpisů žalované, případně z jejích platebních pásek a z databáze neplatných dokladů Ministerstva vnitra ČR. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila. V případě prodlení se splácením úvěru se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Žalovaná částka se skládá z jistiny ve výši 9 000 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, poplatku za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatku za službu„ presto“ ve výši 165 Kč, poplatek za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč, zákonného úroku v kapitalizované výši 1 161,64 Kč a účelně vynaložených nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 2 030 Kč. Dále se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do 17. 12. 2021 a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.
3. Soud podle § 115a o.s.ř. rozhodl věc bez nařízení jednání, jen na základě předložených listinných důkazů, když žalobkyně s tímto postupem souhlasila a žalovaná se na výzvu soudu ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ve stanovené lhůtě nevyjádřila. Soud tak má za to, že žalovaná s rozhodnutím bez nařízení jednání souhlasí.
4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:
Žalovaná uzavřela dne 19. 8. 2021 s žalobkyní prostředky komunikace na dálku prostřednictvím webových stránek webová adresa smlouvu o spotřebitelském úvěru s postupným čerpáním (viz smlouva), na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalované jako spotřebiteli úvěr do výše 9 000 Kč Součástí smlouvy byl i sazebník poplatků (viz sazební poplatků), údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru (viz údaje o poskytovateli spotřebitelského úvěru), souhlas se zpracováním osobních údajů (viz souhlas se zpracováním osobních údajů) a všeobecné obchodní podmínky (viz všeobecné obchodní podmínky). Žalovaná se zavázala žalobkyni splatit úvěr spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč, poplatkem za službu„ klidné spaní“ ve výši 110 Kč, poplatkem za službu„ presto“ ve výši 165 Kč a poplatkem za službu„ informační SMS servis“ ve výši 29 Kč do 18. 9. 2021. Částka 9 000 Kč byla poukázána na bankovní účet žalované č. bankovní účet uvedený v úvěrové smlouvě dne 19. 8. 2021 (viz zpráva banky, viz přehled bankovních transakcí vyplacených spotřebiteli). právnická osoba ze dne 13. 1. 2023 byla v době poskytnutí úvěru majitelem bankovního účtu č. bankovní účet žalovaná (viz sdělení banky). Žalovaná byla ve smlouvě o úvěru identifikován m.j. rodným číslem, číslem mobilního telefonu, bankovním číslem účtu, číslem občanského průkazu, bydlištěm. Dále byla totožnost žalovaného ověřena z občanského průkazu a z náhledu na bankovní účet žalovaného (viz kopie občanského průkazu, viz autorizace ověření totožnosti). V případě prodlení s úhradou se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky (viz č.l. 6 všeobecných obchodních podmínek). Úvěryschopnost žalované byla posouzena z údajů ve výpisu o posouzení úvěryschopnosti u žalobkyně (viz výpis o posouzení úvěryschopnosti, viz záznam o identifikovaných příjmech), dle kterého činily výdaje žalované 2 500 Kč měsíčně, výše ověřeného příjmu 10 566 Kč čistého měsíčně, výše příjmu sdělená žalovanou 15 000 Kč čistého měsíčně. Disponibilní příjem činil 5 200 Kč měsíčně. Počet členů domácnosti činil 4 osoby, z toho dvě pracující a dvě nepracující. Žalobkyně úvěryschopnost žalované splácet úvěr prověřila dle výpisů z osobního účtu žalované č. bankovní účet. Konečný zůstatek na předmětném účtu za období od 31. 8. 2020 do 18. 8. 2021 činil 88,44 Kč. V průběhu této doby byly žalované na tento účet poukazovány dávky sociální podpory - příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí, přídavky na děti. Žádné jiné příjmy na účet nebyly žalované za posledních šest měsíců připisovány. Žalovaná v četných případech za služby a zboží platila kartou a vybírala peníze z bankomatu (viz výpis z účtu za období od 31. 8. 2020 do 18. 8. 2021). Žalovaná byla k zaplacení dlužné částky vyzvána předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022 (viz předžalobní výzva, viz doklad o odeslání – podací lístek).
5. Po právní stránce posoudil soud věc následovně:
Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „o.z. “) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Dle § 562 odst. 1 o.z. písemná forma je zachována i při právním jednání učiněném elektronickými nebo jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby.
Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
Dle § 1880 odst. 1 o.z. postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
Dle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákona o spotřebitelském úvěru “), spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
Dle § 87 odst. 1 věta první a třetí a odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
Dle § 580 odst. 1 o.z neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
Dle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
Dle § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Dle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
6. Soud má na základě provedeného dokazování, kdy na zjištěný skutkový stav aplikoval výše uvedenou právní úpravu, za prokázané, že žalobkyně se žalovanou uzavřela dne 19. 8. 2021 prostředky komunikace na dálku písemnou formou smlouvu o úvěru, na jejímž základě žalobkyně poskytla žalované úvěr 9 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit žalobkyni spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 2 160 Kč a dalšími poplatky do 18. 9. 2021. Žalovaná na úvěr ničeho neuhradila.
7. Žalobkyně poskytla žalované úvěr v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu § 3 odst. 1 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru . Žalovaná smlouvu o úvěru uzavřela jako fyzická osoba – spotřebitel. Zároveň tento úvěr nebyl vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru (viz § 4 tohoto zákona). Žalobkyně tak byla povinna řádně posoudit úvěryschopnost žalované dle spotřebitelského zákona.
8. Dle rozsudku NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto zákon, konkrétně zákon o spotřebitelském úvěru (jeho § 9 odst. 1) stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. příjmení, L a příjmení, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN číslo). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dovodil ve svém rozhodnutí ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015 , i Nejvyšší správní soud, jehož závěry použil na podporu své argumentace již odvolací soud v napadeném rozhodnutí. Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru , je správný.“
9. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 21.3.2019, č.j. 14 Co 4/2019 -89„ schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr je třeba chápat jako situaci, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby mohl za normálního běhu věcí bez problémů a omezení splácet splátku úvěru v předpokládané výši. Proto věřitel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů. Jak pokud jde o stránku příjmovou, tak i stránku výdajovou, spokojil se právní předchůdce žalobkyně s pouhým tvrzením žalovaného, aniž by jej žalovaný doložil. Skutečnost, že jeho výdělek činí 17 000 Kč měsíčně, tedy žalovaný nikterak neprokázal a pravidelné měsíční výdaje zjišťoval právní předchůdce žalobkyně pouze ve vztahu k bydlení, další výdaje (např. náklady na dopravu, domácnost, případnou vyživovací povinnost apod.) pak nezkoumal, přičemž ani údaje ohledně bydlení následně neověřil. Povinnost věřitele vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit přitom vyjádřil Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 32 Cdo 1726/2006 již dne 27. 9. 2007. Tuto povinnost věřitele pak zdůraznil ve svém rozhodnutí ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/18 , v němž současně řešil, zda ke splnění povinnosti věřitele posoudit s odbornou péčí úvěruschopnost postačí provedení lustrace v registru SOLUS.“
10. Dle rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 19.5.2020, č.j. 14 Co 36/2020 -63„ posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splácení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.“
11. Shodně k posouzení úvěryschopnosti též rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 29.7.2021, sp.zn. 14 Co 65/2021 , dle kterého při posouzení úvěryschopnosti dlužníka nelze vycházet pouze z odhadovaných výdajů uvedených dlužníkem bez prověření jejich skutečné výše.
12. Dle rozsudku Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo ze dne 5.3.2020„ Články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“
13. Žalobkyně se v žalobě u posouzení úvěryschopnosti žalované omezila na sdělení, že provedla u žalované lustraci velkého množství různých databází včetně bankovních a nebankovních registrů. Dále vycházela z údajů sdělených jí žalovanou a z údajů, které získala náhledem na bankovní účet žalované. Listina„ identifikované příjmy“ žalované mající prokazovat příjmy žalované, je zcela neprůkazná. Žalobkyně soudu předložila výpisy z osobního účtu žalované, ze kterých vyplývá, že žalovaná v době uzavření úvěrové smlouvy pobírala sociální dávky. Jiné příjmy žalovaná za min. šest měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy neměla. Z těchto údajů je zjevné, že žalovaná nebyla schopná úvěr splatit řádně a včas, neboť byla odkázána na sociální dávky. Žalovaná zároveň měla vyživovací povinnost ke dvěma dětem. Tedy ze sociálních dávek musely vyžit min. tři osoby a zároveň musely být uhrazeny náklady na bydlení. Údaje o příjmech dalšího člena domácnosti zcela chybí. Konečně je soudu z jeho informačního systému známo, že žalované před 19. 8. 2021 bylo rozsudkem zdejšího soudu č.j. 14 C 140/2022 - 22 ze dne 16. 6. 2022 uloženo, aby zaplatila dlužnou částku ve výši 2 743,96 Kč s příslušenstvím představující dluh ze smlouvy o elektronických komunikacích na základě vyúčtování splatných v období od 20. 6. 2020 do 5. 10. 2020, rozsudkem zdejšího soudu ze dne 26. 7. 2022, č.j. 39 C 167/2022 -27 bylo žalované uloženo uhradit dlužnou částku ve výši 12 255,72 Kč s příslušenstvím za odběr elektřiny v období od 10. 6. 2020 do 27. 5. 2021, rozsudkem zdejšího soudu č.j. 32 C 292/2022 -49 ze dne 8. 11. 2022 bylo žalované uloženo, aby zaplatila dlužnou částku ve výši 4 500 Kč s příslušenstvím vyplývající ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 13. 8. 2021.
14. Pokud by právní předchůdkyně žalobkyně řádně posoudila úvěryschopnost žalované, jak učinil soud, úvěr by žalované neposkytla. Soud tak dospěl k závěru v souladu s výše uvedenou judikaturou, že úvěschopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr nebyla řádně žalobkyní řádně posouzena.
15. Za těchto okolností soudu nezbylo než z důvodu neunesení důkazního břemene žalobkyní posoudit smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, tedy k neplatnosti přihlédnout i bez návrhu dle § 588 o.z. , neboť porušením svých povinností žalobkyně nezasáhla pouze do zájmů žalované jako spotřebitele, nýbrž zjevně narušila veřejný pořádek, neboť ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru chrání také celou společnost (viz rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 11.12.2018, č.j. 17 Co 149/2018 -86, viz rozsudek NS ČR ze dne 25.7.2018, č.j. 33 Cdo 2178/2018 , viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie sp.zn. C číslo ze dne 5.3.2020). Od 29.5.2022 je stanovena absolutní neplatnost rovněž v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru .
16. Jelikož soud shledal smlouvu o úvěru jako absolutně neplatnou, představuje částka 9 000 Kč (částka poskytnutá žalované) bezdůvodné obohacení, které je žalovaná dle § 2991 o.z. a § 2993 o.z. povinna vrátit žalobkyni.
17. Dle rozsudku NS ČR ze dne 20.4.2022, sp.zn. 33 Cdo 3675/2021 ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru . Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.
18. Soud tak vyhověl žalobě co do částky 9 000 Kč (viz výrok II). Soud žalobkyni nepřiznal úrok z prodlení z této částky ve smyslu § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. , neboť v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, z nichž by byl zřejmý okamžik vzniku prodlení žalované s úhradou dlužné částky.
19. Ve zbývající části, tedy co do částky 2 464 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do zaplacení, smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně z částky 11 464 Kč od 19. 9. 2021 do 17. 12. 2021 a částky 2 030 Kč, soud žalobu zamítl jako nedůvodnou (viz výrok I).
20. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl ve výroku III dle § 142 odst. 2 o.s.ř. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Důsledně tomu soud náhradu nákladů řízení nepřiznal žádnému z účastníků.
21. Lhůtu ke splnění rozsudkem uložených povinností určil soud v délce tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o.s.ř. , jelikož v řízení nevyšly najevo žádné skutečnosti, které by odůvodňovaly uložení jiné lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Mostě. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.