Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
14 C 29/2023-37
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 15 497,60 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.400 Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 7.097,60 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 10.585 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 8.400 Kč do 4 měsíců od právní moci rozsudku. II. Co do částky 7.097,60 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % p. a. z částky 10.585 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou doručenou soudu dne 6. 10. 2022 a doplněnou dne 14. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalované zaplacení celkem částky 15.497,60 Kč s úrokem shora, sestávající z jistiny včetně sjednaných poplatků ve výši 10.585 Kč, nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 4.165 Kč a smluvní pokuty ve výši 747,60 Kč. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že mezi účastníky byla dne 3. 4. 2021 uzavřena smlouva o úvěru č. 21402218, na základě které byl žalované poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 8.400 Kč. Žalovaná požádala o poskytnutí úvěru prostřednictvím internetové stránky webová adresa, kde vyplnila žádost a poskytla údaje, na základě kterých žalobce posoudil její úvěruschopnost. Žalobce při ověřování úvěruschopnosti zjistil u žalované informace o celkovém počtu členů žijících ve společně hospodařící domácnosti se spotřebitelem, počet členů domácnosti majících příjem, pravidelné měsíční výdaje uvedené spotřebitelem při žádosti o spotřebitelský úvěr, čisté měsíční příjmy uvedené spotřebitelem, ověřené čisté měsíční příjmy a další. Dále žalobce ověřil, zda se žalovaná nenachází v registrech - centrální evidenci exekucí, insolvenčním rejstříku, registru neplatných dokladů, registru PČR hledaných osob, registru politicky aktivních osob, katastrálním rejstříku a interních registrech historie klienta. Žalobce provedl posouzení úvěruschopnosti žalovaného podle interní metodiky schválené ČNB a v souladu s požadavky vyplývajícími ze zák. č. 257/2016 Sb. Žalobce takto nahlédl do databází vedených spol. CNCB – Czech Non-Banking Credit Bureau, která provozuje a spravuje registr bankovních a nebankovních klientských informací (NRKI a BRKI registry), dále do insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a to se závěrem, že dlužník byl a je schopen své závazky splácet. Následně žalobce vycházel z informací získaných náhledem na bankovní účet dlužníka a související transakce dokládající jeho příjmy a výdaje (resp. kladný rozdíl mezi příjmy a výdaji umožňující řádné splácení závazků dlužníka), případně předložením výpisu z účtu a z výplatních pásek dlužníka prokazujících jeho pravidelný příjem. Smlouva se žalovanou byla uzavřena elektronicky, přičemž se žalovaná jednoznačně identifikovala. Úvěr byl žalované vyplacen prostřednictvím bankovního převodu dne 3. 4. 2021 ve výši 8.400 Kč. Žalovaná si při sjednávání smlouvy zvolila další volitelné služby, v souladu s čl. II, odst. 5 Smlouvy a čl. 2 Sazebníku a to službu“ Presto” za poplatek ve výši 165 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit do 3. 5. 2021. Žalovaná na dlužnou částku dosud nic nezaplatila. Žalobce tak požaduje zaplacení dlužné jistiny včetně poplatků 10.585 Kč (jistina 8.400 Kč + poplatek za poskytnutí úvěru 2.020 Kč + poplatek Presto 165 Kč), smluvní pokuty, která byla sjednána ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny a žalobce ji požaduje pouze za 90 dní celkem ve výši 747,60 Kč, a nákladů spojených s uplatněním pohledávky 4.165 Kč, které představují účelně vynaložené náklady v souvislosti s prodlením žalované a to paušálně ve výši 35 Kč denně maximálně však ve výši 490 Kč za jeden kalendářní měsíc vymáhání pohledávky. Žalobce může posílat zpoplatněné upomínky, vždy za částku 105 Kč za jednu upomínku, vše dle čl. 6 VOP a čl. 3 Sazebníku.
2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované.
3. Žalobce byl soudem vyzván k označení a doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované, a byl poučen, že jinak bude soud věc posuzovat podle ustanovení o bezdůvodném obohacení a žalobce bude ve věci částečně neúspěšný.
4. Na výzvu soudu žalobce reagoval podáním ze dne 17. 2. 2023, ve kterém ve kterém zopakoval svůj postup při ověřování úvěruschopnosti žalované a k důkazu doložil výpisy z jejího běžného účtu za měsíce leden, květen – červenec 2020.
5. K jednání dne 18. 4. 2023 se žalobce omluvil a souhlasil, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti. Žalovaná se k jednání nedostavila bez omluvy, ač jí bylo předvolání se žalobou doručeno postupem dle § 49 odst. 2 , 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 13. 3. 2023. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků. Žalovaná se tak k žalobě nevyjádřila.
6. Ve věci byly provedeny listinné důkazy smlouvou o úvěru ze dne 3. 4. 2021, včetně sazebníku a údajů o poskytovateli, výpisy o posouzení úvěruschopnosti, výpisy z účtu a předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022, včetně podacího lístku ze dne 25. 8. 2022.
7. Soud vzal na základě listinných důkazů za prokázané, že účastníci uzavřeli dne 3. 4. 2021 postupem popsaným v žalobě úvěrovou smlouvu, na základě které žalobce poskytl žalované úvěr ve výši 8.400 Kč za poplatek 2.020 Kč a poplatek Presto 165 Kč. Žalovaná je ve smlouvě označena jménem, příjmením, rodným číslem, adresou, číslem mobilního telefonu, e-mailovou adresou a číslem OP. Splatnost úvěru byla ve smlouvě sjednána 3. 5. 2021. Žalobce tvrdí, že před uzavřením smlouvy prověřil a s odbornou péčí posoudil úvěruschopnost žalované. Podle interních podkladů žalobce vycházel z toho, že měsíční příjem žalované je 14.000 Kč s tím, že ve společné domácnosti žijí 4 členové, z toho 3 s příjmem. Žádné doklady k výši příjmů žalované a spolužijících osob a k výši jejich nákladů nebyly doloženy, ač byl žalobce k jejich předložení soudem vyzván. Žalobce předložil pouze výpisy z účtu žalované, které jsou z počátku a poloviny roku 2020, ač úvěr byl poskytnut v roce 2021. Navíc dle těchto výpisů byla finanční situace žalované špatná, zůstatek na účtu byl většinou mínusový, kladný byl, když žalovaná 6. 2. 2020 čerpala úvěr 100.000 Kč. Podle žalobce žalovaná na úvěr ničeho nezaplatila. Předžalobní výzvou ze dne 25. 8. 2022 vyzval žalobce žalovanou k úhradě částky 16.024,50 Kč a nákladů právního zastoupení. Žalovaná je v řízení nečinná, netvrdí a neprokazuje, že by platbu na úvěr provedla.
8. Žalobce se k jednání dne 18. 4. 2023 nedostavil, proto nemohl být poučen, že soud nemá z provedených důkazů za to, že před uzavřením smlouvy mezi účastníky byla řádně prověřena úvěruschopnost žalované.
9. Dle § 86 odst. 1 , 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Dle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
12. Žalobce poskytl žalované na základě smlouvy o úvěru uzavřené 3. 4. 2021 částku 8.400 Kč, která byla žalované převedena na účet. S ohledem na označení žalované ve smlouvě i s ohledem označení smlouvy se nepochybně jedná o spotřebitelskou smlouvu, na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru řádně prověřil úvěruschopnost žalované. K prokázání tohoto tvrzení nepředložil jiné důkazy než interní dokumenty a výpisy z účtů žalované, a to ani za situace, kdy byl soudem vyzván k jejich předložení a byl poučen o následcích, pokud se tak nestane. Dle předložených dokladů žalobce vyšel co do příjmů žalované z částky 14.000 Kč. Dle smlouvy měla během měsíce žalovaná vrátit částku 10.585 Kč, která představovala cca 75 % jejího tvrzeného měsíčního příjmu. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje žalované, popř. osob s ní žijících ve společné domácnosti.
13. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalované. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech. Taktomu bylo v případě žalované. Takovýto závěr odpovídá rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, který konstatuje, že„ pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady.“ Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval příjmy a konkrétní výdaje ani samotné žalované, natož osob žijících s ní ve společné domácnosti. I kdyby žalovaná dosahovala tvrzeného příjmu, nemohlo být s ohledem na výši úvěru a lhůtu splatnosti být provedeno ověření její úvěruschopnosti se závěrem, že úvěr je možno poskytnout, odpovídajícím způsobem. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr byl žalované poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalované. S tím koresponduje fakt, že žalovaná vůbec nezačala úvěr splácet.
14. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalované, je smlouva ze dne 13. 4. 2022 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této smlouvě.
15. Protože žalobce poskytl žalované částku 8.400 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalované vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaná povinna vydat.
16. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 8.400 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaná netvrdila a neprokázala, že by něco zaplatila. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaná se doposud neocitla v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaná je v řízení nečinná, nedoložila soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalované, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, kdy žalovaná částku převzala, s přihlédnutím k výši nesplacené částky na 4 měsíce od právní moci rozsudku. Žalované proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 8.400 Kč ve výše uvedené lhůtě.
17. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaná z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 doposud v prodlení, proto co do částky 7.097,60 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 10.585 Kč od 4. 5. 2021 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.
18. Výrok o nákladech řízení se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce byl ve věci úspěšný co do částky 8.400 Kč, neúspěšný byl co do částky 7.097,60 Kč a úroku z prodlení. Úspěch účastníků ve věci je tak cca poloviční, proto bylo rozhodnuto, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinná dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.