Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

38 C 243/2022-97

Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní Mgr. Silvií Hodaňovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 73.079 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15.999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 15.999 Kč od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 57.080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 14.801 Kč od datum do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 25.272 Kč od datum do zaplacení se zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 15.999 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 15.999 Kč od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba žalobkyně na zaplacení částky 57.080 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 13,75 % ročně z částky 14.801 Kč od [datum] do zaplacení, se smluvním úrokem z prodlení ve výši 0,10 % denně z částky 25.272 Kč od [datum] do zaplacení se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá zaplacení částky celkem 73.079 Kč s tím, že požaduje smluvní úroky z prodlení ve výši 0,10 % denně z dlužné částky 25.272 Kč, kdy částka 20.000 Kč představuje zbylou část jistiny, částka 17.008 Kč představuje zbylou částku úroků a částka 25.272 Kč představuje zbylou část doplňkové služby podpora (odklad, anonymizováno a práce) a dále 800 Kč jsou náklady upomínání, dále je zde smluvní úroky za prodlení 47,77 Kč a smluvní pokuta 10.000 Kč. Žalobkyně svůj návrh odůvodňuje tím, že uzavřela se žalovanou smlouvu o úvěru na částku 20.000 Kč. Dále se žalovanou uzavřela doplňkovou službu podpora, kdy měla možnost žalovaná odkladu 3 splátek, dále měla možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažná anonymizováno nebo anonymizováno a měla možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec.

2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

3. Provedeným dokazováním zjistil soud následující skutkový stav věci. Účastníci uzavřeli smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 20.000 Kč, a to prostřednictvím elektronické komunikace, kdy žalovaná zaslal verifikační platbu 1 Kč (viz e-mail a potvrzení po platbě). Smlouva o spotřebitelském úvěru byla mezi účastníky sjednána na částku 20.000 Kč s tím, že 16.000 Kč bude vyplaceno na účet spotřebitele uvedeném ve smlouvě, 16.000 Kč bude použito na náklady spojené s vyřízením úvěru. Úvěr (částka celkem 37.008 Kč) měl být hrazen měsíční splátkou 514 Kč vždy k 15. dni v měsíci. Dále zde bylo dohodnuto, že v případě částky, s níž je spotřebitel v prodlení, má právo na poplatky za upomínání, 1. upomínka 300 Kč, další upomínka 500 Kč, dále zde byla sjednána jednorázová smluvní pokuta v případě zesplatnění jistiny ve výši 50 % z jistiny a dále byla sjednána doplňková služba podpora, upravená také smlouvou o doplňkové službě podpora. Účastníci sjednali doplňkovou službu podpora, kde byla sjednána možnost odkladu 3 splátek úvěru ročně, vždy o jeden kalendářní měsíc po řádném termínu splácení, dále možnost přerušení splácení až na 9 měsíců v případě nezaviněného úrazu, závažného onemocnění nebo hospitalizace a možnost přerušení splácení na dobu až 9 měsíců nad rámec uvedených v článku V. v případě nezaviněné ztráty zaměstnání. Za tuto doplňkovou službu podpora se pak spotřebitel zavázal platit celkem 25.272 Kč měsíčně po 351 Kč měsíčně (viz smlouva o spotřebitelském úvěru a smlouva o doplňkové službě podpora). Žalovaná byla v době poskytnutí úvěru osobou samostatně výdělečně činnou s dílčím základem daně za rok 2021 451 208 Kč. Počáteční zůstatek na účtu byl v březnu 2021 4.803,33 Kč, žalovaná si v tomto měsíci sjednala úvěr u právnická osoba anonymizováno ve výši 102.000 Kč u právnická osoba 3.000 Kč, u právnická osoba 4.000 Kč a další úvěr u neznámé společnosti ve výši 19.000 Kč a konečný zůstatek byl 176,91 Kč (výpis z účtu).

4. Podle smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

5. Provedeným dokazováním bylo prokázáno, že mezi účastníky došlo byť pomocí prostředků komunikace na dálku k uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru podle a následující . Účastníci se dohodli, že žalobkyně poskytne žalované úvěr ve výši 20.000 Kč s tím, že ji bude vyplacen úvěr na účet spotřebitele ve výši 16.000 Kč. příjmení 4.000 Kč pak měla být započtena na náklady spotřebitele. Dále pak uzavřeli účastnici další, k tomu se vážící smlouvy, a to smlouvu o podpoře, za kterou se žalovaná rovněž zavázala hradit poplatky.

Pokud jde o žalobkyni, pak se jednoznačně jedná o společnost, která byla založena za účelem generování zisku. Žalobkyně je tak jednoznačně v postavení podnikatele, neboť se jedná o nebankovního poskytovatele úvěru a žalovaná je v postavení spotřebitele. Jedná se tak o spotřebitelský úvěr podle , o spotřebitelském úvěru (také jen ZosÚ) a na závazkový vztah je proto nutno aplikovat i ustanovení ZosÚ.

6. § 86 zákona o spotřebitelském úvěru ukládá poskytovateli před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 téhož ustanovení, poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.

Podle § 87 odst. 1 věta prvá ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěrv rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

Také při výkladu ustanovení § 86 ZosÚ se prosadí závěry zformulované v rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, sp. zn. (k tomu srovnej zejména bod 26 rozsudku NSS), že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka. Poskytovatel je povinen aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru se považuje taková obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje. Jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky majetkových poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem.

7. Soud vychází z ustanovení , kdy neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle , soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zřejmě příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle , bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

10. Povinnost posuzovat úvěruschopnost spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale i zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence, narušení rodinných a sociálních vztahů, chrání také samotné věřitele, kteří poskytli spotřebiteli úvěry již dříve.

11. Soud dospěl k závěru, a to na základě směrnic Evropské unie a konkrétně směrnice 93/11 EHS zneužívající klauzule ve spotřebitelských smlouvách a směrnice Evropského parlamentu a rady 208/48 příjmení o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice rady 87/102 EHS, že povinností České republiky bylo zajistit ochranu spotřebiteli. Současná koncepce ochrany spotřebitele jak v  , tak o spotřebitelském úvěru, zajišťuje ochranu spotřebitele formou relativní neplatnosti, kdy spotřebitel je ten, kdo musí uplatnit námitku neplatnosti. To však neodpovídá Evropským směrnicím, což potvrzuje judikatura Evropského soudního dvora, a to např. v rozsudcích ve věci C číslo Océano Grupo Editorial versus příjmení příjmení a rozhodnutí ve věci C číslo Pannon. V těchto rozhodnutích Evropského soudního dvora je vyjádřeno, že účelu směrnice o nepřiměřených podmínkách ve spotřebitelských smlouvách by nebylo dosaženo, kdyby spotřebitel měl mít povinnost sám uplatnit nepřiměřený charakter takových podmínek. Objasňuje se tu důležitost role soudu, který má povinnost otázku neplatnosti takového ujednání posuzovat z vlastního podnětu a nejen v případech, kdy se neplatnosti některá ze stran dovolala.

12. Soud má tedy za to, že věřitel nedostojí své povinnosti stanovené zákonem o spotřebitelském úvěru, pokud zkoumá pouze příjmovou stránku a nezkoumá i výdaje spotřebitele. Žalobkyně vycházela pouze z daňového přiznání. Nechala si doložit výpis z účtu, ze kterého je však zřejmé, že žalovaná si v jednom měsíci sjednala 4 úvěry a zůstatek na účtu přesto dosahoval minimálního zůstatku a přes deklarovaný příjem ji tento na úhradu jejich nákladů a závazků nestačil. Přitom dle § 86 odst. 2 zák. o spotřebitelském úvěru má poskytoval posuzovat úvěruschopnost na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, což žalobkyně neučinila a poskytla žalovanému další úvěr ke splacení již jednoho poskytnutého úvěru.

13. Neposoudí-li poskytovatel úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí podle ustanovení § 86 ZosÚ, soud k neplatnosti tohoto právního jednání přihlíží, aniž by se jí spotřebitel dovolal. Jedná se o neplatnost absolutní, je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti, pozitivním zásahem ze strany soudu.

14. Důvodem absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy je nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované ze strany žalobkyně před uzavřením smlouvy o úvěru. Soud tedy pouze přiznal žalobkyni nárok na vrácení vzájemně přijatých plnění, tedy to, co žalobkyně poskytla žalované a co žalovaná zaplatila na smlouvu. Žalobkyně fakticky poskytla žalované pouze částku 16.000 Kč a žalovaná uhradila pouze 1 Kč, zbývá ji uhradit 15.999 Kč. Tuto částku, jako bezdůvodné obohacení získané žalovanou na základě absolutně neplatné smlouvy, je žalovaný povinen vrátit. Soud také v souladu s  přiznal žalobkyni právo na úroky z prodlení ve výši dané Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítl.

15. Pokud jde o náklady řízení, soud postupoval podle , kdy úspěšnějším účastníkem, který by měl právo na náhradu nákladů řízení s ohledem na poměr věci, kterým bylo žalobkyni vyhověno, a která ji byla zamítnuta, je žalovaná, avšak té dle obsahu spisu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení písemně, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále ke Krajskému soudu v Ostravě.

Nesplní-li žalovaná dobrovolně to, co jí toto rozhodnutí ukládá, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem u soudu výkonu tohoto rozhodnutí.