Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
14 C 64/2023-46
Okresní soud v Trutnově rozhodl samosoudkyní JUDr. Irenou Šolínovou ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 24 540 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku.
II. Co do částky 9.540 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 326 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 15.000 Kč do 3 měsíců od právní moci rozsudku. II. Co do částky 9.540 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobci náklady řízení ve výši 326 Kč do 3 dnů od právní moci rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení].
1. Žalobou podanou soudu dne 9. 11. 2022 se žalobce domáhal po žalovaném zaplacení částky 24.540 Kč s úrokem z prodlení shora. K odůvodnění žaloby žalobce uvedl, že žalobce uzavřel se žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 4671909580, na jejímž základě poskytl žalobce za podmínek uvedených ve smlouvě žalovanému dne 15. 7. 2021 spotřebitelský úvěr. Smluvní strany uzavřely smlouvu prostřednictvím prostředků komunikace na dálku přes webový portál věřitele www. webová adresa. Žalovaný se zaregistroval na webovém portálu, přičemž v průběhu registrace zadal své údaje (jméno, příjmení, číslo OP nebo jiného průkazu, adresu trvalého pobytu, číslo mobilního telefonu, e-mailovou adresu). Dále si žalovaný zvolil heslo ke svému účtu na portálu. Po založení svého účtu požádal žalovaný prostřednictvím portálu v sekci„ Mé aktivity" o poskytnutí úvěru, kdy si prostřednictvím portálu zadal výši požadovaného úvěru a splatnost a seznámil se s veškerými informacemi, které je povinen věřitel poskytnout před uzavřením smlouvy v souladu s ustanovením § 95 zákona o spotřebitelském úvěru, což žalovaný potvrdil stiskem tlačítka„ Zažádat”. Poté mu byly vygenerovány dokumenty spjaté s poskytnutím úvěru, mj. text smlouvy, všeobecné obchodní podmínky (VOP) a formulář s informacemi poskytovanými před uzavřením smlouvy. V případě souhlasu s podmínkami žalovaný zaškrtnutím tlačítka„ Souhlasím s podmínkami smlouvy",„ Souhlasím s VOP" a„ Souhlasím s podmínkami Předsmluvního formuláře" vyslovil souhlas s podmínkami dokumentace. Poté byl žalovaný přesměrován na dotazník týkající se jeho finanční a majetkové situace, kde musel uvést zejména informace o zaměstnání, měsíčních příjmech a dalších existujících závazcích. Po kliknutí na tlačítko„ Potvrdit žádost” se považovala žádost o úvěr za podanou. Veškerá smluvní dokumentace byla zaslána žalovanému na e-mail uvedený při registraci. K uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru došlo odesláním finančních prostředků žalovanému. Na základě uzavřené smlouvy byl poskytnut žalovanému dne 15. 7. 2021 úvěr ve výši 15.000 Kč, přičemž se žalovaný zavázal tento úvěr k poslednímu dni splatnosti uhradit spolu se sjednanou úrokovou sazbou 0,9 % denně z vypůjčené částky. Termín splatnosti byl sjednán ke dni 15. 10. 2021. Celková částka, kterou byl žalovaný povinen žalobci uhradit, činila 19.050 Kč. Žalovaný však nic neuhradil. Žalobci tak vzniklo právo požadovat úhradu dlužné částky, tj. jistiny úvěru a úroku z úvěru v celkové výši 19.050 Kč, dále zákonného úroku z prodlení z jistiny a smluvní pokuty. Ta byla sjednána pro případ prodlení žalovaného s vrácením úvěru ve výši 0,1% denně z částky (jistiny), ohledně níž byl dlužník v prodlení. Smluvní pokuta byla účtována ode dne 16. 10. 2021 z částky 15.000 Kč. Byla vyčíslena ke dni sepsání předžalobní upomínky, tj. ke dni 17. 10. 2022 Smluvní pokuta činí 5.490 Kč.
2. Vydaný elektronický platební rozkaz byl soudem zrušen, neboť se jej nepodařilo doručit předepsaným způsobem žalovanému. Žalobce byl soudem přípisy ze dne 14. 11. 2022 a ze dne 27. 2. 2023 vyzván k doložení důkazů k prokázání tvrzení, že byla řádně zkoumána úvěruschopnost žalovaného, včetně prověřování a dokládání údajů o nákladech a výdajích žalovaného a osob případně s ním žijících ve společné domácnosti. Podáním ze dne 14. 11. 2022 žalobce doplnil tvrzení ohledně prověřování úvěruschopnosti žalovaného tak, že žalobce posoudil úvěruschopnost žalovaného mj. dotazníkem vyplněným žalovaným, ze kterého je patrný příjem a jeho měsíční náklady. Příjem žalovaného byl doložen 2 výpisy z účtu a výpisem o přijetí platby od zaměstnavatele. Z doložených výpisů nevyplývají žádné exekuční srážky. Příjem žalovaného byl ověřen skrze aplikaci Kontomatik. Za účelem zjištění dosavadního plnění závazků byla mj. provedena lustrace v insolvenčním rejstříku a registru SOLUS. Podáním ze dne 3. 3. 2023 žalobce doplnil, že z dotazníku vyplněného žalovaným bylo zjištěno, že žalovaný není ženatý, uvedl, že v domácnosti se žalovaným žije další osoba s příjmem.
3. K jednáním soudu se žalobce i žalovaný omluvili a souhlasili, aby bylo jednáno v jejich nepřítomnosti. Soud proto dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. ve věci jednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků.
4. Ve věci byly provedeny listinné smlouvou o spotřebitelském úvěru č. 4671909580 se všeobecnými obchodními podmínkami, formulářem pro standardní informace o spotřebitelském úvěru, fakturou ke smlouvě o spotřebitelském úvěru, výpisem z účtu ohledně platby 15.000 Kč žalovanému, výpisy z účtu žalovaného za květen a červen 2021, vyrozuměním o splatnosti úvěru a předžalobní upomínkou ze dne 17. 10. 2022 s dokladem o odeslání.
5. Listinnými důkazy bylo prokázáno, že účastníci uzavřeli za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu o spotřebitelském úvěru č. 4671909580. Žalovaný je ve smlouvě dostatečně identifikován. Mezi účastníky bylo sjednáno poskytnutí úvěru ve výši 15.000 Kč na dobu 30 dnů. Byl sjednán úrok z vypůjčené částky ve výši 0,9 % denně. Celková částka, kterou měl žalovaný splatit, činila 19.050 Kč. Tuto částku měl žalovaný splatit dle smlouvy a vystavené faktury do 14. 8. 2021. Pro případ prodlení žalovaného se splacením jistiny byla sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % z dlužné částky denně. Částka 15.000 Kč byla žalobcem poukázána na účet označený žalovaným dne 15. 7. 2021 E-mailem ze dne 28. 11. 2021 sdělil žalobce žalovanému, že je 44 dnů po splatnosti s tím, že posunutý termín splatnosti byl 15. 10. 2021. Žalovaný byl vyrozuměn, že může požádat o další prodloužení termínu splatnosti. Předžalobní výzvou k plnění ze dne 17. 10. 2022 vyzval žalobce k zaplacení částek vymáhaných v tomto řízení do 7 dnů od odeslání výzvy. Žalovaný v řízení netvrdí a neprokazuje, že by na úvěr provedl nějakou platbu.
6. Žalobce uvádí, že úvěruschopnost žalovaného byla prověřena na základě dotazníku vyplněného žalovaným, výpisů z jeho účtu a šetření v registrech. Z výpisu z účtu žalovaného za květen 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek na účtu žalovaného byl 2.508 Kč, konečný zůstatek byl 6,27 Kč, dne 13. 5. 2021 byla na účet připsána příchozí úhrada od právnická osoba ve výši 26.024 Kč. Z výpisu z účtu žalovaného za červen 2021 bylo zjištěno, že počáteční zůstatek byl 6,27 Kč, konečný zůstatek 10.602,60 Kč, dne 14. 6. 2021 byla na účet připsána příchozí úhrada od právnická osoba ve výši 26.813 Kč, dne 28. 6. 2021 byla na účet připsána příchozí úhrada od právnická osoba 14.000 Kč a dne 30. 6. 2021 příchozí úhrada od právnická osoba ve výši 10.000 Kč.
7. Dle § 86 odst. 1 , 2 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru (dále jen ZSÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Dle § 2991 odst. 1 , 2 občanského zákoníku č. 89/2012 Sb. (dále jen o. z.) kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
10. Účastníci uzavřeli 15. 7. 2021 smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru žalobcem žalovanému, a to na částku 15.000 Kč, která byla téhož dne převedena na účet žalovaného. Je nepochybné, že se jedná o spotřebitelskou smlouvu (takto je i označena), na kterou je nutno vztáhnout ZSÚ. Žalobce tvrdil, že před poskytnutím úvěru, který je předmětem sporu, řádně prověřil úvěruschopnost žalovaného. K prokázání tohoto tvrzení předložil výpisy z účtu žalovaného za 2 měsíce. Dle předložených dokladů měl žalovaný měsíční příjem kolem 26.000 až 27.000 Kč, na konci měsíce května 2021 měl na účtu minimální zůstatek, na konci měsíce června měl sice zůstatek přes 10.000 Kč, ovšem jen díky tomu, že čerpal další úvěry, včetně dalšího úvěru od žalobce (30. 6. 2021 příchozí úhrada 10.000 Kč), ani v jednom případě výše zůstatku neodpovídala výši sjednané částky, kterou měl žalovaný v původně sjednané lhůtě splatnosti 30 dnů vrátit. Během jednoho měsíce uzavřel žalovaný se žalobcem 2 smlouvy o úvěru, přičemž není patrno, jak žalobce při posuzování úvěruschopnosti žalovaného hodnotil splátky předcházejících úvěrů. Žádným způsobem nebyly dokládány výdaje žalovaného (např. na bydlení, na energie), popř. příjmy a výdaje osob s ním žijících ve společné domácnosti, když žalobce vycházel z toho, že je sice žalovaný svobodný, ale žije ve společné domácnosti s další osobou.
11. S ohledem na judikaturu Nejvyššího soudu ČR, včetně aktuálního rozhodnutí čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023, soud dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce řádně neposoudil úvěruschopnost žalovaného. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 ve věci sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 věřitel nedostojí povinnosti stanovené ZSÚ (nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr), vyjde-li z objektivně nepodloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho poměrech (včetně poměrů týkajících se výdajů, nejen co do příjmů). Rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 hovoří o závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu a o nutnosti podepření prohlášení spotřebitele doklady. Ve výroku tohoto rozsudku ad 2. Soudní dvůr Evropské unie stanoví,„ že článek 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES musí být vykládán v tom smyslu, že nebrání tomu, aby bylo posouzení úvěruschopnosti spotřebitele provedeno jen na základě informací uvedených spotřebitelem za podmínky, že tyto informace budou dostatečné a že jeho pouhá prohlášení budou podepřena doklady.“ Z výpisů z účtů žalovaného mělo být žalobci jasně patrno, že finanční hospodaření žalovaného je problematické a že tu jsou důvodné pochybnosti o jeho schopnosti úvěr splácet, když před uzavřením smluv se žalovaný se svým zůstatkem na účtu pohyboval prakticky na nule a do plusu se dostal pouze v situaci, kdy mu na účet byly vyplaceny prostředky z jiných úvěrů. V rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 2981/2022 -441 ze dne 9. 2. 2023 je znovu odkazováno na závěry rozsudku shora ve věci 33 Cdo 2178/2018 , jakož i na závěry rozsudku ze dne 20. 3. 2019 ve věci 33 Cdo 201/2018 , kde Nejvyšší soud dovodil, že bez údajů o nákladech a výdajích osob žijících se žadateli o úvěr ve společné domácnosti si lze jen těžko učinit komplexní úsudek o celkových poměrech žadatelů a posoudit jejich schopnost úvěr splácet. Nejvyšší soud dospěl k závěru, že za situace, kdy se věřitel spokojil pouze s informacemi od žalovaného, jež neověřoval a ani nezjišťoval údaje o nákladech a výdajích osob žijících se žadatelem o úvěr ve společné domácnosti, nepostupoval při posouzení úvěruschopnosti s odbornou péčí. Žalobce před poskytnutím úvěru neověřoval konkrétní výdaje žalovaného, nezjišťoval osoby žijící s ním ve společné domácnosti. Dle názoru soudu zkoumání úvěruschopnosti žalovaného proběhlo účelově, tedy nikoliv s odbornou péčí. S ohledem na shora uvedené nelze mít za to, že úvěr podle obou smluv byl žalovanému poskytnut v rozsahu přiměřeném skutečným majetkovým poměrům žalovaného.
12. Dle konstantní judikatury je soud povinen zkoumat prověřování úvěruschopnosti a jeho vlivu na platnost úvěrové smlouvy z úřední povinnosti. Ustanovení § 87 ZSÚ, které zkoumání úvěruschopnosti a posuzování platnosti smlouvy váže jen na námitku spotřebitele, je v rozporu s právem Evropské unie a nelze jej použít (viz rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci sp. zn. C -679/18). Protože právní předchůdce žalobce neprověřil řádně úvěruschopnost žalovaného, je smlouva ze dne 15. 7. 2021 dle § 87 ZSÚ neplatná a soud je povinen k této neplatnosti přihlédnout z úřední povinnosti. Žalobce se proto nemůže domáhat plnění sjednaných v této neplatné smlouvě.
13. Protože žalobce vyplatil žalovanému částku 15.000 Kč na základě neplatné smlouvy, došlo k plnění bez právního důvodu a na straně žalovaného vzniklo bezdůvodné obohacení, které je žalovaný povinen vydat.
14. Co do výše bezdůvodného obohacení soud dospěl k závěru, že z vyplacené částky 15.000 Kč nebylo vráceno ničeho, když žalovaný neprokázal, že na smlouvu něco zaplatil. Dle § 87 odst. 1 ZSÚ je spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Z rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 ze dne 20. 4. 2022 plyne, že„ důsledkem porušení povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost žadatele je neplatnost smlouvy a to, že spotřebitel vrací jistinu úvěru podle svých možností. Pokud je spor o vrácení jistiny, rozhodne o jejím splácení soud. Ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté nebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka.“ S ohledem na tento závěr Nejvyššího soudu ČR je nutno mít za to, že žalovaný se doposud neocitl v prodlení, neboť nová doba splatnosti nebyla mezi účastníky dohodnuta a je stanovována soudem až v tomto rozhodnutí. Protože žalovaný je v řízení nečinný, nedoložil soudu své poměry tak, aby soud mohl posoudit, jaké jsou možnosti žalovaného, byla lhůta k plnění stanovena s ohledem na dobu, když žalovaný částku převzal, s přihlédnutím k výši nesplacené částky a výši příjmu žalovaného dle výpisů z účtu na 3 měsíce od právní moci rozsudku. Žalovanému proto byla uložena povinnost zaplatit žalobci částku 15.000 Kč ve výše uvedené lhůtě.
15. Žalobce se nemůže domáhat nad nevrácenou jistinu plnění sjednaných v neplatné smlouvě a zároveň žalovaný z důvodů shora není dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR čj. 33 Cdo 3675/2021 -262 doposud v prodlení, proto co do částky 9.540 Kč a co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 15.000 Kč od 16. 10. 2021 do zaplacení byla žaloba zamítnuta.
16. Výrok o nákladech řízení účastníků se opírá o § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. Žalobce měl ve věci úspěch co do částky 15.000 Kč, neúspěšný byl co do částky 9.540 Kč a úroku z prodlení, který by ke dni rozhodnutí soudu činil 1.921,20 Kč, tj. celkem co do částky 11.461,20 Kč. Úspěch žalobce tak činí 56,7 %, neúspěch 43,3 %, proto tzv. čistý úspěch žalobce ve věci činí 13,4 %. Ve věci takto úspěšný žalobce zaslal žalovanému výzvu k plnění ve smyslu § 142a o. s. ř. o. s. ř. , proto má v tomto rozsahu nárok na náhradu nákladů řízení. Žalobce na nákladech řízení vynaložil částku 982 Kč za zaplacený soudní poplatek a hradil náklady právního zastoupení. Při určení výše odměny a nákladů zastoupení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Dle tohoto ustanovení činí odměna za úkon právní služby 300 Kč a paušální částka jako náhrada výdajů za každý úkon právní služby 100 Kč Tyto částky přísluší za 3 úkony právní služby (předžalobní upomínka, převzetí a příprava zastoupení, sepis žaloby) a činí celkem 1.200 Kč. Žalobci nebyla přiznána náhrada za úkon spočívající v doplnění důkazů k prokázání prověřování úvěruschopnosti žalovaného, když nejde o účelně vynaložené náklady, neboť tato tvrzení měla být řádně obsažena již v žalobě. Zástupce žalobce doložil, že je plátcem daně z přidané hodnoty. Dle § 137 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. proto patří k nákladům řízení rovněž částka odpovídající DPH ve výši 21 %. Základem daně jsou odměna za zastupování a náhrady, tj. částka 1.200 Kč. Daň činí 252 Kč. Celkově bylo na nákladech řízení účelně vynaloženo 2.434 Kč. S ohledem na výsledek řízení je žalovaný povinen nahradit žalobci 13,4 % účelně vynaložených nákladů řízen, tj. částku 326 Kč, která je splatná dle § 149 odst. l o. s. ř. o. s. ř. k rukám zástupce žalobce.
17. Žalobce se domáhal, aby odměna za 1 úkon právní pomoci byla stanovena dle § 7 advokátního tarifu, nikoliv dle § 14b tohoto předpisu. Soud dovodil, že v konkrétním sporu jsou splněny podmínky pro aplikaci § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobce vymáhá dlužné spotřebitelské úvěry soudní cestou ve větším množství případů ročně. Skutkové vymezení uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno obdobným způsobem. Jednotlivé žaloby se liší pouze v označení žalovaných, v označení úvěrové smlouvy a ve vyčíslení samotných dlužných částek. Rovněž právní odůvodnění uplatněných nároků je v jednotlivých soudních řízeních prováděno shodně. Soud z uvedeného dovozuje, že postup při uplatňování nároků žalobce soudní cestou je do značné míry automatizovaný a alespoň ve fázi, která předchází případné procesní obraně žalovaného, nevyžaduje individuální posouzení každého jednotlivého případu ani odborné právní znalosti. Nelze přehlédnout, že Ústavní soud před účinností § 14b vyhlášky č. 177/96 Sb. opakovaně konstatoval, že je nepřiměřeně vysoká sazba mimosmluvních odměn (§ 7 vyhlášky) a v nálezu sp. zn. I ÚS 3923/11 ze dne 29. 3. 2012 judikoval, co považuje za řízení zahájené tzv.„ formulářovou“ žalobu, když uvedl, že„ v takovém řízení, jež je zahájeno„ formulářovou“ žalobou, nárok je uplatňován vůči spotřebiteli, přičemž ten vznikl ze smlouvy, anebo jiného právního důvodu, avšak spotřebitel je fakticky vyloučen z možnosti sjednat si podmínky plnění s jiným obsahem (typicky půjde zejména o smlouvu o přepravě, dodávce tepla nebo energií, spotřebitelském úvěru, běžném účtu, o poskytování služeb informační společnosti, o poskytování služeb elektronických komunikací, o pojistnou smlouvu, o regulační poplatek podle zákona č. 48/1997 Sb. , o veřejném zdravotním pojištění a o změně a doplnění některých souvisejících zákonů)“. Lhůta k náhradě nákladů řízení byla stanovena dle § 160 odst. 1 věta prvá o. s. ř. o. s. ř. , když soudu nebyly tvrzeny důvody pro delší lhůtu splatnosti a soud ani takové důvody s ohledem na výši částky neshledal.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení. Odvolání se podává ke zdejšímu soudu a rozhoduje o něm Krajský soud v Hradci Králové.
Nesplní-li povinný dobrovolně povinnost uloženou tímto rozsudkem, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí nebo exekuci.