Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

15 C 24/2023-22

Okresní soud v Mladé Boleslavi rozhodl samosoudkyní Mgr. Martinou Svobodovou ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

pro zaplacení 50 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 055,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 242,06 Kč, s úrokem ve výši 17,99 % ročně z částky 50 000 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá.

III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 355 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 50 000 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 50 000 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, podle které je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni částku 500 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 4 055,78 Kč, s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 1 242,06 Kč, s úrokem ve výši 17,99 % ročně z částky 50 000 Kč od 15. 7. 2022 do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 12 355 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 50 500 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že její právní předchůdkyně uzavřela s žalovaným dne 30. 11. 2021 smlouvu o rychlé půjčce číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně (právnická osoba) zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný se smlouvou zavázal splácet čerpané peněžní prostředky 16 pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 3 539 Kč vždy k 10. dni v měsíci, společně s úrokem z úvěru ve výši 17,99 % ročně a dalšími poplatky podle smlouvy. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky právní předchůdkyně žalobkyně, produktové podmínky pro osobní úvěry právní předchůdkyně žalobkyně a ceník produktů a služeb pro soukromé osoby právní předchůdkyně žalobkyně. Právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč. Žalovaný však čerpaný úvěr řádně nesplácel, pročež právní předchůdkyně žalobkyně dopisem ze dne 10. 6. 2022 úvěr zesplatnila. Žalovaná částka se sestává z nesplacené jistiny úvěru ve výši 50 000 Kč, dlužného kapitalizovaného smluvního úroku ve výši 4 055,78 Kč, dlužného kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 1 242,06 Kč a dlužných poplatků ve výši 500 Kč. Žalobkyně vlastnické právo k žalované pohledávce nabyla smlouvou o postoupení pohledávek uzavřené dne 28. 7. 2022 s původní věřitelkou právnická osoba Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení žalované částky vyzván předžalobní upomínkou právního zástupce žalobkyně. Vedle žalované částky požaduje žalobkyně po žalovaném též zaplacení sjednané úroku a zákonného úroku z prodlení z dlužné jistiny.

2. Žalovaný je mongolským státním příslušníkem, což do řízení vnáší mezinárodní prvek a soud se musel zabývat svou mezinárodní příslušností a rozhodným právem, které bude na případ aplikovat. Kolizní normou je v daném případě dvoustranná mezinárodní smlouva mezi Československou socialistickou republikou a Mongolskou lidovou republikou o poskytování právní pomoci a o právních vztazích v občanských, rodinných a trestních věcech ze dne 15. 10. 1976 uveřejněné ve Sbírce zákonů vyhláškou ministra zahraničních věcí číslo ze dne 30. 9. 1978. Podle čl. 36 bod 1 uvedené smlouvy se smluvní závazky mezi fyzickými osobami, jakož i mezi fyzickými osobami a právnickými osobami, s výjimkou závazků týkajících se nemovitého majetku, řídí právním řádem smluvní strany, na jejímž území byla uzavřena dohoda, pokud se její účastníci nedohodli o použití jiného právního řádu, jenž se týká závazků. Podle čl. 37 bod 1 uvedené smlouvy k jednání o návrhu, který vznikl na základě vztahů uvedených v čl. 36 této smlouvy, je příslušný soud smluvní strany, na jejímž území má odpůrce bydliště. V těchto věcech je příslušný i soud smluvní strany, na jejímž území má bydliště navrhovatel, pod podmínkou, že na tomto území je předmět sporu nebo majetek odpůrce. Ve smyslu citovaných ustanovení jsou tedy české soudy mezinárodně příslušné k projednání věci. Rozhodným právem pak je právní řád ČR, neboť smlouva byla uzavírána na území ČR s místem plnění v ČR.

3. Účastníci řízení souhlasili s tím, aby soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání. Soud proto ve věci postupoval podle , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ “), podle kterého k projednání věci samé není třeba nařizovat jednání, jestliže ve věci lze rozhodnout jen na základě účastníky předložených listinných důkazů a účastníci se práva účasti na projednávání věci vzdali, popřípadě s rozhodnutím ve věci bez nařízení jednání souhlasí.

4. Z listinných důkazů předložených žalobkyní má soud za zjištěný následující skutkový stav:

5. Právní předchůdkyně žalobkyně uzavřela dne 30. 11. 2021 se žalovaným smlouvu o rychlé půjčce číslo kterou se právní předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 50 000 Kč a žalovaný se zavázal čerpané peněžní prostředky právní předchůdkyně žalobkyně splácet v 16 měsíčních splátkách ve výši 3 539 Kč vždy k 10. dni v měsíci, počínaje dnem 10. 12. 2021. Součástí každé splátky byla i úhrada úroku z úvěru ve výši 17,99 % ročně a poplatky podle smlouvy a ceníku právní předchůdkyně žalobkyně. Nedílnou součástí smlouvy byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky pro osobní úvěry a ceník právní předchůdkyně žalobkyně (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne 22. 11. 2021, akceptací návrhu na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo ze dne 30. 11. 2021, všeobecnými obchodními podmínkami, produktovými podmínkami pro osobní úvěry právnická osoba, ceníkem produktů a služeb pro soukromé osoby účinným od 1. 9. 2021). Žalovaný úvěr v celé výši vyčerpal jednorázově ve výši 50 000 Kč dne 30. 11. 2021, a to převodem na účet č. bankovní účet (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtě za období 1. 1. 2000 do 5. 8. 2022).

6. Čerpané peněžní prostředky však žalovaný včas a řádně nesplácel, za celou dobu smluvního vztahu neuhradil ničeho (prokázáno souhrnným výpisem pohybů na účtě za období 1. 1. 2000 do 5. 8. 2022). Právní předchůdkyně žalobkyně dluh žalovaného z úvěrové smlouvy v souladu s č.l. 12 d) produktových podmínek ke dni 10. 6. 2022 zesplatnila a dopisem z téhož dne o tom informovala žalovaného a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 55 797,84 Kč (prokázáno produktovými podmínkami a prohlášením o okamžité splatnosti a výzvou k uhrazení dluhu ze dne 10. 6. 2022).

7. Žalovaný uvedl, že je zaměstnán u právnická osoba anonymizována tři slova od číslo a pobírá čistý měsíční příjem ve výši 19 479 Kč. Žalovaný dále uvedl, že bydlí v pronájmu, nesplácí žádné úvěry a má nezbytné měsíční výdaje ve výši 7 000 Kč (prokázáno návrhem na uzavření smlouvy o příjmení půjčce číslo údaji klienta ze dne 30. 11. 2021, potvrzením o příjmu). Žalobkyně dále ke zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uvedla, že právní předchůdkyně žalobkyně zkoumala úvěruschopnost žalovaného jak prostřednictvím bankovních a nebankovních registrů klientských informací (příjmení), tak i kontrolou veřejných databází (insolvenční rejstřík, databáze MVČR). Zkoumáním úvěruschopnosti žalovaného nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí sjednaného úvěru bránila.

8. Právní předchůdkyně žalobkyně postoupila dne 28. 7. 2022 svou pohledávku za žalovaným na žalobkyni (prokázáno smlouvou o postoupení pohledávky ze dne 28. 7. 2022 a potvrzením úplaty ze dne 9. 8. 2022). O změně v osobě věřitele byl žalovaný písemně informován dopisem ze dne 15. 8. 2022 (prokázáno vyrozuměním o postoupení pohledávky ze dne 15. 8. 2022 a podacím archem ze dne 20. 8. 2022). Právní zástupkyně žalobkyně před podáním žaloby žalovaného vyzývala k zaplacení žalované částky (prokázáno předžalobní výzvou k úhradě ze dne 21. 9. 2022 a poštovním podacím archem ze dne 22. 9. 2022).

9. Po právní stránce soud věc posoudil následovně:

10. Vzhledem k tomu, že ke sjednání smlouvy došlo po 1. 1. 2014, je nutno v souladu s  , , v platném znění, dále jen „o. z.“,

na právní posouzení věci použít úpravu tohoto zákona a dále , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů, v platném znění, dále jen„ ZoSÚ“, neboť právní jednání uskutečněné mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným

je zjevně vztahem mezi podnikatelem a spotřebitelem ve smyslu § 1 až 3 uvedeného zákona

a § 420 a § 1810 a násl. o. z.

11. Podle , (dále jen „ “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

12. Dle ust. § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

13. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno,

co měl po právu plnit sám.

14. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

15. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.

16. Podle § 1968 o. z. dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.

17. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.

18. Zákon o spotřebitelském úvěru jako předpis speciální má přednost před obecnou úpravou obsaženou v  . Jeho ustanovení pak sankcionuje porušení povinnosti posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (či zápůjčku) sankcí absolutní neplatnosti smlouvy (shodně např. rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 14. 11. 2017, č. j. -53), přičemž k absolutní neplatnosti je soud s odkazem na o. z. povinen přihlížet z úřední povinnosti. V případě absolutní neplatnosti právního jednání

pak nepřichází vůbec v úvahu moderace soudem, na rozdíl od případů relativní neplatnosti.

19. Stejně tak v rozhodnutí pod sp. zn. Ústavní soud ČR judikoval, že„ poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Posouzení rozpornosti úvěrové smlouvy s dobrými mravy (a na ni navazující eventuální rozhodnutí soudu o zastavení exekuce) nemůže vycházet jen z„ objektivizovaného“ hodnocení jednotlivých parametrů takové úvěrové smlouvy…. Naopak obecné soudy … by měly poskytovatele úvěrů vést (i třeba cestou případného zastavení exekuce k návrhu povinného) k přesvědčivému zkoumání toho, zda (budoucí) dlužník nebude mít zjevný problém svůj úvěr splatit. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.“

20. Podle odborné literatury uvedené zákonné ustanovení sleduje celou řadu cílů. Kromě ochrany samotného spotřebitele je důležité, aby se věřitelé nepouštěli do nezodpovědného zapůjčování, sekundárně je tak chráněn věřitel před vznikem případných v budoucnu nedobytných pohledávek. Spolu s nimi jsou chráněni i další věřitelé, kteří poskytli spotřebiteli finanční prostředky dříve, takže v důsledku případného dalšího zadlužování spotřebitele by mohla být ohrožena jeho schopnost řádně a včas splácet tyto již dříve vzniklé dluhy.

Dále je pak chráněna i celá společnost před různými sociopatologickými jevy, které mohou být s neschopností spotřebitele splácet dluhy spojeny jako např. rozpad rodiny, alkoholismus či jiné závislosti, ztráta bydlení, trestná činnost.

21. S ohledem na shora uvedené soud posoudil předmětnou smlouvu o spotřebitelském úvěru jako absolutně neplatnou, neboť žalobkyně svá tvrzení ohledně řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného řádně nedoložila. Z předložených důkazů nelze dojít k závěru, že žalovaný byl schopen svůj dluh splácet. Žalovanému jako spotřebiteli byl spotřebitelský úvěr poskytnut, aniž by byly řádně zkoumány jeho příjmy i výdaje. Právní předchůdce žalobkyně tak s odbornou péčí neposoudil úvěruschopnost žalovaného, zda je schopen spotřebitelský úvěr splácet. Z výše citovaného ustanovení ZoSÚ vyplývá, že poskytovatel spotřebitelského úvěru je vždy povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele poskytnuté peněžní prostředky splácet, k tomu je povinen získat od spotřebitele dostatečné informace. Až v případě, že s odbornou péčí posoudí, že spotřebitel bude schopen zapůjčené prostředky vrátit, úvěr poskytne, v opačném případě je smlouva neplatná, a to absolutně.

22. Jak již bylo výše konstatováno dotčená smlouva o spotřebitelském úvěru je s ohledem

na skutečnost, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila podmínky § 86 ZoSÚ, absolutně neplatná.

23. Faktem ovšem je, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 50 000 Kč, které jí žalovaný v plném rozsahu nevrátil. Žalovaný se tak na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil a je povinen plnění v rozsahu bezdůvodného obohacení, tj. částky 50 000 Kč také vrátit (výrok I.).

24. Právní předchůdkyně žalobkyně na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené podle § 1879 a násl. o. z. postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalobkyně

tak byla k podání žaloby aktivně věcně legitimována, jelikož žalovaný ani po změně věřitele svého dluhu svůj postoj k vrácení bezdůvodného obohacení nezměnil.

25. Soud proto žalobě co do žalobkyní požadované částky jistiny s odkazem na § 2991 o. z. vyhověl. Žalobě ale soud nevyhověl v ostatních nárocích s ohledem na neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru (výrok II.).

26. Vzhledem k tomu, že žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení, byla žalovanému rovněž uložena povinnost zaplatit žalobkyni z nevrácené částky bezdůvodného obohacení úroky z prodlení podle o. z. ve výši stanovené ,

a to od 15. 7. 2022 do zaplacení, jak žalobkyně požadovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl.

27. O náhradě nákladů řízení soud rozhodl podle podle míry úspěchu účastníků v řízení. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do částky 50 000 Kč, tedy z 99 %. Žalovaný byl úspěšný co do částky 500 Kč, tedy z 1 %. Žalobkyni proto náleží náhrada 98 % (99 % - 1 %) účelně vynaložených nákladů řízení. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 020 Kč, z nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená podle a , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 50 500 Kč sestávající z částky 3 140 Kč za každý ze dvou úkonů uvedených v  a. t. a z částky 1 570 Kč za jeden úkon právní služby uvedený v  a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 8 750 Kč ve výši 1 837,50 Kč. Žalobkyně má tedy právo na úhradu 98 % z částky 12 607,50 Kč, tj. po zaokrouhlení na částku 12 355 Kč.

28. Lhůtu k plnění soud určil podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a § 160 odst.

1 věta první

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze, prostřednictvím Okresního soudu v Mladé Boleslavi. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.