Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
12 C 439/2022-37
Okresní soud v Novém Jičíně rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Chmelařem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 413 530,67 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částku 413 530,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 410 389,15 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 410 389,15 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 47 856,82 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 30 902,25 Kč.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 57 993,40 Kč, k rukám Mgr. jméno příjmení, advokátky se sídlem adresa, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částku 413 530,67 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 410 389,15 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 410 389,15 Kč od [datum] do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 47 856,82 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 30 902,25 Kč.</b> <b>III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 57 993,40 Kč, k rukám Mgr. [jméno] [příjmení], advokátky se sídlem [adresa], do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.</b>
1. Žalobou doručenou soudu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni částku ve výši 413 530,67 Kč, úrok ve výši 8,05 % ročně z částky 410 389,15 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 410 389,15 Kč od datum do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 47 856,82 Kč a kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 30 902,25 Kč. Uvedla, že uzavřela s žalovaným dne datum Smlouvu o úvěru číslo v souladu s Obchodními podmínkami pro anonymizováno spotřebitelské úvěry. Dále uvedla, že před uzavřením Smlouvy a poskytnutím úvěru žalovanému posoudila s odbornou péčí v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru schopnost žalovaného splácet požadovaný úvěr, a to na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných o žalovaném, jakož i nahlédnutím do informačních databází o bonitě a důvěryhodnosti spotřebitele dle § 20z zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele. Žalobkyně připomněla, že iniciativa k uzavření Smlouvy se žalobkyní byla od samého počátku na straně žalovaného, který požádal právě žalobkyni na základě své Žádosti o poskytnutí úvěru a inicioval tak uzavření Smlouvy se žalobkyní. Na základě Žádosti žalovaného, ověření pravidelných příjmů žalovaného a v návaznosti na poskytnuté informace o žalovaném tedy žalobkyně následně ověřila s náležitou odbornou péčí všechny rozhodující informace o žalovaném a rovněž vyhodnotila možná rizika vztahující se jednak k osobě žalovaného a jednak ke konkrétnímu požadovanému úvěrovému produktu a neopomněla zdokumentovat ani dříve uzavřené stále existující nebo již ukončené úvěrové kontrakty se žalovaným. Žalovaný před schválením a poskytnutím úvěru prošel taktéž kontrolou Interních Blacklistů, Fraudlistů a Delikvencí. Dále byl ze strany žalobkyně prolustrován v databázi neplatných dokladů vedené Ministerstvem vnitra ČR a v evidenci adres obecních/městských úřadů a prověřen, jak v Insolvenčním rejstříku, tak také v Centrální evidenci exekucí (příjmení), která je vedena a spravována Exekutorskou komorou ČR. Následně bylo ověřeno, že běžný účet žalovaného nevykazuje nestandardní transakce, které indikují zvýšené riziko možnosti nedostát svým závazkům (např. z důvodu nedostatečných vlastních finančních zdrojů, možnosti rychlého předlužení apod.). K tomuto žalobkyně dále dodává, že jakožto člen Bankovního registru klientských informací (BRKI), člen Nebankovního registru klientských informací (NRKI) a člen Zájmového sdružení právnických osob příjmení, kdy všechny výše uvedené registry slouží právě k ověřování bonity žadatelů o úvěr, má přístup do databází vedených těmito úvěrovými registry a využívá je, a tudíž zkontrolovala bonitu a úvěruschopnost žalovaného rovněž prostřednictvím těchto registrů. Doplnila, že zmíněné registry obsahují jak aktivní úvěry klientů, tak i jejich žádosti o úvěry (schválené i neschválené). Podle žalobkyně nelze opomenout ani tu skutečnost, že žalobkyně je navíc pravidelně kontrolována ČNB, která je dostatečně personálně a odborně vybavena, aby byla schopná řádně zhodnotit přiměřenost a postupy žalobkyně, které se týkají právě prověřování úvěruschopnosti klientů, což samo o sobě zajišťuje vysoký standard v této oblasti. Při posouzení schopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr žalobkyně tedy komplexně vyhodnotila celkovou finanční situaci žalovaného, kdy žalobkyně konfrontovala doložené skutečnosti žalovaným s dostupnými údaji umožňujícími posouzení úvěruschopnosti spotřebitele (viz výše), a dále též se statistickými, demografickými a historickými daty žalovaného dostupnými v rámci skupiny žalobkyně, kdy byla úvěruschopnost žalovaného dle použitého matematicko-statistického modelu vyhodnocena kladně. Následně po důkladné analýze veškerých informací v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru žalobkyně dospěla k závěru, že nejsou žádné důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného poskytnutý úvěr splácet. Na základě Smlouvy o úvěru byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 425 000 Kč. Žalovaný se ve smlouvě zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky spolu se smluvenými úroky v pravidelných měsíčních splátkách a hradit poplatky související s poskytnutým úvěrem. Žalovaný byl oprávněn vrátit poskytnuté peněžní prostředky před dobou stanovenou ve smlouvě. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s úhradou pravidelných splátek, byl ze strany žalobkyně opakovaně vyzván k úhradě splatných dlužných splátek včetně příslušenství a poplatků. Protože ani poté žalovaný dlužnou částku neuhradil, poskytnutý úvěr ke dni datum zesplatnila. Žalobkyně žádá úhradu úroku z prodlení ve výši stanovené obecně závaznými právními předpisy (zákonný úrok z prodlení) od data prodlení. Dlužná částka k datum činí 492 289,74 Kč, a to jistinu ve výši 410 389,15 Kč, poplatky ve výši 3 141,52 Kč, smluvní úrok ve výši 47 856,82 Kč a úrok z prodlení ve výši
30 902,25 Kč. Jelikož ani přes opakované výzvy žalovaný žalobkyni dlužnou částku neuhradil, byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky předžalobní výzvou ze dne datum. Žalovaný přes tuto výzvu svou povinnost nesplnil a dlužná částka nebyla k datu tohoto podání uhrazena. Podáním ze dne datum žalobkyně doplnila podrobněji, jakým způsobem byla zkoumána úvěruschopnost žalovaného.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Po provedeném dokazování vzal soud za prokázané, že mezi žalobkyní a žalovaným (jako zákazníkem), byla dne datum na základě žádosti žalovaného číslo o poskytnutí úvěru uzavřena Smlouva o úvěru. Žalobkyně se zavázal a poskytnutou žalovanému úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 425 000 Kč a žalovaný se zavázal vrátit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky v pravidelných 96 měsíčních splátkách po 6 629 Kč včetně poplatku za pojištění. Úroková sazba byla dohodnuta ve výši 8,9 % ročně (ze Smlouvy o úvěru ze dne datum) Žalovaný v žádosti o úvěr prohlásil, že výše jeho příjmu činí 24 140 Kč a výdaje ve výši
12 000 Kč. Na účet žalovaného číslo byla od společnosti právnická osoba zaslána dne datum částka ve výši 12 675 Kč, dne datum částka ve výši 13 151 Kč, dne datum částka ve výši 3 575 Kč, dne datum částka ve výši 12 701 Kč, dne datum částka ve výši 13 544 Kč, dne datum částka ve výši 12 699 Kč a dne datum částka ve výši
12 598 Kč. Dále byla na uvedený účet žalovaného zaslána jméno příjmení dne datum částka ve výši 11 000 Kč (s poznámkou„ platba jméno na účet…půjčka“), dne datum částka ve výši 3 500 Kč, dne datum částka ve výši 10 000 Kč (s poznámkou„ platba jméno na účet…půjčka“), dne datum částka ve výši 10 000 Kč, dne datum částka ve výši 4 000 Kč, dne datum částka ve výši 1 000 Kč, dne datum částka ve výši 12 000 Kč, dne datum částka ve výši 1 000 Kč a dne datum částka ve výši 4 000 Kč. Dne datum byla žalovanému na jeho účet připsána částka ve výši 78 357,43 Kč s poznámkou:„ Převod při rušení účtu“. Ke dni datum byl stav účtu žalovaného 233,22 Kč (dne datum žalovaný vložil na účet 9 100 Kč), ke dni datum byl stav na účtu žalovaného 183,35 Kč, ke dni datum byl stav na účtu žalovaného 75,52 Kč, ke dni datum byl stav na účtu žalovaného - 23,98 Kč, ke dni datum byl stav na účtu žalovaného 143,03 Kč a ke dni datum byl stav na účtu žalovaného 683,49 Kč (z žádosti o úvěr, z úvěrové zprávy, z výpisu z běžného účtu žalovaného). Žalovaný dne datum čerpal úvěr ve výši 425 000 Kč; žalovaný v řízení netvrdil ani neprokázal, jako část pohledávky žalobkyně zaplatil. Žalovaný porušil podmínky smlouvy tím, že poskytnutý úvěr nesplácel a žalobkyně jej opakovaně vyzývala k úhradě dluhu a následně úvěr zesplatnila ke dni datum a vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky ve výši 431 847,17 Kč. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou úvěru ve výši 413 530,67 Kč (410 389,15 Kč + 3 141,52 Kč) a nesplaceným smluvním úrokem z ve výši 47 856,82 Kč a úrokem z prodlení ve výši 30 902,25 Kč (ze zesplatnění, z výpisu z úvěrového účtu, z výzev, z dodejek).
4. Podle ustanovení § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále také o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
5. Podle ustanovení § 1970 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
6. Podle ustanovení § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
7. Podle ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
8. Podle ustanovení § 2991 odst. 1 , 2 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
9. Shora uvedený skutkový stav ve věci smlouvy uzavřené mezi žalobkyní (jako úvěrující) a žalovaným (jako úvěrovaným) dne datum soud posoudil dle citovaných ustanovení. Při tomto hodnocení dospěl k závěru, že mezi účastníky byla uzavřena smlouva o úvěru podle ustanovení § 2395 OZ , která je podle svého obsahu smlouvou o spotřebitelském úvěru ve smyslu ust. §1 a násl. zákona č. 257/2016 Sb. V souladu s cit. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , proto bylo povinností úvěrující společnosti (věřitele) posoudit úvěruschopnost spotřebitele (úvěrovaného) na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů s tím, že úvěr mohl být pod sankcí neplatnosti smlouvy poskytnut pouze tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Judikatura Nejvyššího soudu přitom již opakovaně dovodila, že věřitel nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech (srov. např. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018 spisové značky 33 Cdo 2178/2018 ).
10. Z výše uvedeného ustanovení § 87 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. lze sice dospět k závěru, že výše uvedená neplatnost smlouvy je toliko neplatností relativní, nicméně z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C – číslo (OPR-Finance), jímž rozhodl o předběžné otázce podané Okresním soudem v Ostravě, vyplývá, že články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být vykládány tak, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu (sankce spočívající v neplatnosti úvěrové smlouvy ve spojení s povinností spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem) a to bez ohledu na skutečnost, zda spotřebitel ve tříleté promlčecí době namítne tuto neplatnost.
11. V projednávané věci žalobkyně tvrdila, že žalovaný jí poskytl informace, na základě nichž bylo možno posoudit schopnost žalovaného úvěr splácet s odbornou péčí, jak jí ukládalo cit. ve smyslu ust. § 86 odst.1 zákona č. 257/2016 Sb. , a že žalobkyně tyto poměry prověřovala nahlédnutím do externích a interních databází. K uvedeným tvrzením pak žalobkyně doložila žádost o úvěr, dle které měl žalovaný prohlásit, že jeho příjem činí 24 140 Kč měsíčně, což však nebylo žádným způsobem osvědčeno (výplatní páskou, pracovní smlouvou apod.). Naopak z výpisu z běžného účtu žalovaného je zřejmé, že průměrný příjem ze zaměstnání (mzda) žalovaného za posledních sedm měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy činí cca částka (částka), když dále byly na jeho účet ve stejném období zasílány různé částky v různé výši, a to jméno příjmení, přičemž u některých těchto částek bylo uvedeno, že se jedná půjčku (míněno pravděpodobně jako splátka půjčky). Pokud pak žalobkyně ani nevěděla (v řízení to ani netvrdila) o jakou půjčku, tj. v jaké celkové výši, v jaké výši splátek, v jaké délce splácení apod. se jedná, lze jen stěží k těmto částkám„ splátek půjčky“ přihlížet jako k pravidelnému příjmu žalovaného a kalkulovat s ním v rámci výpočtu disponibilního zůstatku žalovaného. Za této situace, pokud by bylo vycházeno toliko ze skutečného příjmu žalovaného ve výši částka při jím tvrzených výdajích (i když i ty měla žalobkyně řádně zkoumat např. doložením nájemní smlouvy, dokladu SIPO apod. a neučinila tak) ve výši 12 000 Kč, pak by žalovanému zůstávalo každý měsíc cca 1 000 Kč, což ostatně odpovídá i zůstatkům na jeho běžném účtu v průběhu sedmi měsíců před uzavřením předmětné smlouvy, a to podle stavu před výplatou mzdy každý měsíc. Za situace, kdy se žalobkyně při poskytování úvěru ve výši 425 000 Kč spokojila pouze s tvrzením žalovaného o výši jejího příjmu, aniž by jí tento byl jakkoliv doložen, např. pracovní smlouvou, do příjmů žalovaného zahrnula i nepravidelné splátky pravděpodobné půjčky, o níž neměla žádné informace, a vůbec nijak se nezabývala (konkrétními) výdaji žalovaného, i když věděla, že žalovaný každý měsíc posledních sedm měsíců před uzavřením úvěrové smlouvy, nemá před okamžikem výplaty na svém účtu prakticky žádné prostředky (v jednom případe se dokonce dostal do záporného zůstatku), nelze než uzavřít, že žalobkyně neposuzovala podle ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb. úvěruschopnost spotřebitele na základě spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a tedy nemohla dospět k závěru, že zde nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
12. S ohledem na shora popsané má soud za to, že úvěrující společnost (žalobkyně) poskytla spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, a úvěrová smlouva je proto s odkazem na shora uvedenou judikaturu Nejvyššího soudu a Soudního dvora Evropské unie podle cit. ust. § 87 odst. 1 zákona č.257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neplatná, a proto žalobkyni, nelze plnění z titulu smlouvy o kontokorentu přiznat. Žalobkyně tak mohla po žalovaném uplatnit toliko nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ust. § 87 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s ust. § 2991 a násl. OZ .
13. Předně je přitom třeba zdůraznit, že ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o.z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru (viz. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR 33 Cdo číslo dne datum). Nesplacenou výší jistiny úvěru dle výše uvedeného závěru je v projednávané věci částka ve výši 413 530,67 Kč, když žalovaný ani netvrdil jakou částku na poskytnutých 425 000 Kč žalobkyni zaplatil.
14. S ohledem na výše uvedené soud ve zbývající části posuzovaného nároku (tedy včetně úroků z prodlení) žalobu zamítl jako nedůvodnou.
15. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 57 993,40 Kč Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 20 677 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 413 530,67 Kč sestávající z částky 9 980 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. (převzetí zastoupení, předžalobní výzva, podání žaloby) včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 30 840 Kč ve výši 6 476,40 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím podepsaného soudu.
Nebudou-li dobrovolně splněny povinnosti uložené tímto rozhodnutím ve stanovených lhůtách, lze rozhodnutí vykonat.