Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
16 C 414/2021-80
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Pohorelcovou v právní věci žalobce údaje o účastníkovi proti žalovanému údaje o účastníkovi opatrovníkem údaje o zástupci, o zaplacení částky 30.921,94 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný celé jméno žalovaného je povinen zaplatit žalobci částku 22.551,89 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 19.6.2022 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 516,70 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku.
II. Pro částku 8.370,05 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 292,35 Kč, pro úrok ve výši 17,9% ročně z částky 23.422,64 Kč od 2.6.2021 do 31.8.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 23.422,64 Kč od 12.6.2021 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 23.422,64 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 9.999,30 Kč od 2.6.2021 do 20.6.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 9.999,30 Kč od 12.6.2021 do 20.6.2021, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 7.999,30 Kč od 21.6.2021 do 22.7.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 7.999,30 Kč od 21.6.2021 do 22.7.2021, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 7.499,30 Kč od 23.7.2021 do 31.8.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 7.499,30 Kč od 23.7.2021 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 7.499,30 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Soud přiznává opatrovníku příjmení jméno příjmení, AK obec, ulice a číslo za zastupování žalovaného náklady ve výši 7.920 Kč.
Odůvodnění:
I. Žalovaný [celé jméno žalovaného] je povinen zaplatit žalobci částku 22.551,89 Kč s úroky z prodlení ve výši 11,75% ročně z této částky od 19.6.2022 do zaplacení a uhradit náklady řízení ve výši 516,70 Kč, to vše do 15 dnů od právní moci rozsudku. II. Pro částku 8.370,05 Kč, pro kapitalizovaný úrok ve výši 292,35 Kč, pro úrok ve výši 17,9% ročně z částky 23.422,64 Kč od 2.6.2021 do 31.8.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 23.422,64 Kč od 12.6.2021 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 23.422,64 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 9.999,30 Kč od 2.6.2021 do 20.6.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 9.999,30 Kč od 12.6.2021 do 20.6.2021, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 7.999,30 Kč od 21.6.2021 do 22.7.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 7.999,30 Kč od 21.6.2021 do 22.7.2021, pro úrok ve výši 18,9% ročně z částky 7.499,30 Kč od 23.7.2021 do 31.8.2021, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 7.499,30 Kč od 23.7.2021 do zaplacení, pro úrok ve výši 8,25% ročně z částky 7.499,30 Kč od 1.9.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Soud přiznává opatrovníku [příjmení] [jméno] [příjmení], AK [obec], [ulice a číslo] za zastupování žalovaného náklady ve výši 7.920 Kč.
Žalobce se návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu domáhal zaplacení částky 23.422,64 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 287,17 Kč a s úroky specifikovanými v žalobním návrhu a částky 7.499,30 Kč s kapitalizovaným úrokem ve výši 5,18 Kč a s úroky specifikovanými v žalobním návrhu. Svůj nárok opíral o skutečnost, že dne 12.2.2020 uzavřel žalovaný s žalobcem rámcovou smlouvu, na základě které byl žalovanému aktivován běžný účet č. bankovní účet. Dne 10.3.2020 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí úvěru ve výši 40.000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady byl mu úvěr schválen a dne 10.3.2020 vyplacen na jeho běžný účet. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází (úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF). Podle podmínek úvěrové smlouvy byl žalovaný povinen platit pravidelnou konstantní splátku v celkové výši 1.668 Kč, skládající se ze splátky jistiny a úroku 17,9% ročně, vždy ke 14. dni měsíce počínaje dnem 14.4.2020. Dne 10.3.2020 uzavřeli účastníci dodatek číslo k rámcové smlouvě, kdy byla provedena změna data splátek na 8. den v měsíci počínaje splátkou 8.4.2020. Žalovaný uhradil splátky od 8.4.2020 do 8.5.2021. Počínaje splátkou ke dni 2.6.2021 žalovaný splátky nehradil. Vzhledem k tomu, že došlo k závažnému porušení smluvních podmínek žalovaným, přistoupil žalobce dne 2.6.2021 k zesplatnění úvěru. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou ve výši 23.422,64 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 287,17 Kč (souhrn nesplacených smluvních úroků od 8.5.2021 do 1.6.2021). O zesplatnění byl žalovaný informován zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 2.6.2021. Žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu.
Dne 12.2.2020 uzavřel žalobce s žalovaným dodatek číslo k rámcové smlouvě, jehož podpisem žalovaný požádal o poskytnutí kontokorentu ve výši 10.000 Kč. Protože žalovaný splnil všechny smluvní předpoklady bylo mu poskytnutí kontokorentu dne 12.2.2020 schváleno a zároveň mu bylo umožněno jeho čerpání na účtu. Žalobce provedl vyhodnocení úvěruschopnosti žalovaného. Žalobce posuzuje informace z interních a externích databází (úvěrovou zprávu z Bankovního registru klientských informací, který zahrnuje i údaje z Nebankovního registru a dále informace z některých společností patřících do skupiny PPF). Protože žalovaný naplnil podmínky, byl kontokorent zablokován. Vzhledem k tomu, že došlo k závažnému porušení smluvních podmínek žalovaným, přistoupil žalobce dne 2.6.2021 k zesplatnění kontokorentu. Ke dni zesplatnění byla dlužná pohledávka tvořena nesplacenou jistinou kontokorentu ve výši 9.999,30 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z kontokorentu do zesplatnění ve výši 5,18 Kč (souhrn nesplacených smluvních úroků od 1.3.2021 do 1.6.2021). O zesplatnění kontokorentu byl žalovaný informován zesplatňujícím dopisem – předžalobní výzvou ze dne 2.6.2021. Po zesplatnění kontokorentu uhradil žalovaný dne 21.6.2021 částku 2.000 Kč, kterou si žalobce započetl na úhradu dlužné pohledávky na úhradu jistiny kontokorentu. Dále žalovaný uhradil dne 23.7.2021 částku 500 Kč, kterou si žalobce započetl na úhradu dlužné pohledávky na úhradu jistiny kontokorentu. Aktuální výše pohledávky je tvořena nesplacenou jistinou ve výši 7.499,30 Kč a nesplaceným smluvním úrokem z úvěru ve výši 5,18 Kč. Žalobce odeslal žalovanému předžalobní výzvu.
Soudu se nepodařilo zjistit pobyt žalovaného. Žalovaný je cizí státní příslušník, kdy není znám jeho pobyt na území ČR ani v zahraničí. Žalovanému byl dle ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. (s přihlédnutím k Nálezu Ústavního soudu II ÚS 629/04 ) ustanoven opatrovník. Ten uvedl, že navrhuje zamítnutí žaloby v plném rozsahu, neboť není v možnostech opatrovníka zjistit, zda žalovaná částka nebyla již žalovaným uhrazena. Žalobcem nebyla prokázána skutečnost, zda ověřoval bonitu žalovaného. Opatrovník má za to, že žalobce úvěruschopnost žalovaného zkoumal řádně. Z přehledu žádostí o zápůjčky, muselo být žalobci známo, že žalovaný neměl dostatek finančních prostředků. Na uhrazení původní půjčky, žalobce poskytl žalovanému půjčku novou. Je tedy zřejmé, že žalobce nepostupoval řádně při zkoumání úvěruschopnosti žalovaného.
V podání ze dne 15.7.2022 žalobce uvedl, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného provedl žalobce na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti o úvěr. Žalobce ověřuje osobní údaje podle informací z klientových dokladů, údaje o finanční situaci poskytuje sám klient a žalobce je dále dle potřeby ověřuje. Žalobce u každé žádosti o úvěrový produkt vznáší dotaz do Bankovního registru klientských informací a Nebankovního registru klientských informací, má tak aktuální přehled o úvěrových závazcích žadatele. Žalovaný předložil žalobci výpis ze svého osobního účtu (vedeného u právnická osoba) za období 13.11.2018 – 12.2.2020, kterým prokázal výši svých příjmů za předcházející období v průměrné výši 40.056 Kč. Žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč, přičemž v části 27.882 Kč byl poskytnut účelově na refinancování jiného úvěru žalovaného. Smlouvou o úvěru ze dne 10.3.2020 došlo mimo jiné ke změně smlouvy o úvěru ze dne 13.2.2020 spočívající v refinancování původního dluhu žalovaného vůči žalobci. Žalovaný uhradil 14 splátek po 1.668 Kč, celkem 23.352 Kč.
Žalobce si vyžádal dne 12.2.2020 úvěrovou zprávu. Žalobce dále uvedl, že kontokorent je chápán jako úvěr sloužící k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele, s tímto je spojen požadavek na rychlost sjednání a poskytnutí. Čerpání kontokorentu probíhá prostřednictvím provádění transakcí na běžném účtu, tedy kdykoliv byl účet žalovaného přečerpán, došlo k čerpání kontokorentu. Po individuálním posouzení všech informací žalobce rozhodne, zda je klient schopen požadovaný úvěr splácet. O splnění povinnosti ze strany žalobce svědčí i to, že další žádosti žalovaného o poskytnutí úvěru žalobce zamítl. Pokud jde o splácení úvěru, jedná se o nesplátkový produkt a žalovaný byl zavázán hradit naúčtované úroky. Žalovaný na úrocích dosud uhradil 1.596,11 Kč. K jednání soudu se zástupce žalobce omluvil.
Soud má za prokázané tyto skutečnosti:
Z výpisu z účtu u právnická osoba za období 13.11 – 12.12.2019 soud zjistil příjmy a výdaje na účtu žalovaného. Počáteční zůstatek na účtu byl 20.054, konečný zůstatek 32.060,44 Kč. Na účet byla připsána částka 42.444,12 Kč a odepsáno 30.438,31 Kč. Dne 6.12.2019 byl připsán příjem žalovaného od zaměstnavatele ve výši 40.944,12 Kč.
Z výpisu z účtu u právnická osoba za období 13.12.2019 – 10.1.2020 soud zjistil příjmy a výdaje na účtu žalovaného. Počáteční zůstatek na účtu byl 32.060, konečný zůstatek 44.073,37 Kč. Na účet byla připsána částka 43.104,43 Kč a odepsáno 31.091,50 Kč. Dne 7.1.2020 byl připsán příjem žalovaného od zaměstnavatele ve výši 41.104,43 Kč.
Z výpisu z účtu u právnická osoba za období 11.1 – 12.2.2020 soud zjistil příjmy a výdaje na účtu žalovaného. Počáteční zůstatek na účtu byl číslo, konečný zůstatek 26.536,99 Kč. Na účet byla připsána částka 211.924,81 Kč a odepsáno 229.461,19 Kč. Dne 17.1.2020 byla připsána částka 168.980,31 Kč a dne 22.1.2020 byla částka 160.000 Kč odepsána. Dne 7.2.2020 byl připsán příjem žalovaného od zaměstnavatele ve výši 38.120,37 Kč.
Podle rámcové smlouvy číslo byla mezi žalobcem a žalovaným dne 12.2.2020 uzavřena rámcová smlouva, na jejímž základě se banka zavázala poskytovat žalovanému bankovní služby včetně platebních (běžný účet a debetní kartu).
Podle výpisu žalobce podal žalovaný dne 12.2.2020 žádost o kontokorent – úvěrový rámec 10.000 Kč, žádost byla schválená. Dne 13.2.2020 podal žalovaný žádost o půjčku., žádost byla schválená ve výši 29.000 Kč. Dne 28.2.2020 podal žalovaný žádost o půjčku - 19.000 Kč, žádost byla zamítnuta. Dne 9.3.2020 žalovaný podal žádost o půjčku 32.000 Kč, žádost byla zamítnuta. Dne 9.3.2020 podal žalovaný žádost o převedení půjček, byla schválená. Následně žalovaný opakovaně podával žádost o půjčku (dne 2.4.2020, 15.4.2020, 18.4.2020, 20.4.2020, 17.5.2020, 21.5.2020, 28.5.2020, 6.6.2020, 13.6.2020, 22.6.2020, 25.6.2020, 18.2.2021, 9.3.2021, 24.3.2021), které byly zamítnuty.
Podle dodatku číslo ze dne 12.2.2020 poskytla banka žalovanému kontokorentní úvěr ve výši 10.000 Kč přečerpáním běžného účtu. Žalovaný se zavázal úvěr splácet průběžně, každým připsáním peněz na běžný účet s tím, že kontokorent splatí do jednoho roku od data prvního čerpání. Kontokorent je úročen úrokovou sazbou 18,9% RPSN je 20,7%. Celková částka, kterou žalovaný zaplatí je 11.895,17 Kč.
Podle dodatku číslo ze dne 10.3.2020 poskytla banka žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč, kdy částka 27.882 Kč je určena ke splacení původního úvěru a částka 12.118 Kč není vázána žádným účelem. Částka 27.882 Kč bude zaslána na účet žalobce a zaplatí předchozí půjčku. Doba trvání úvěru 31 měsíců. Žalovaný se zavázal úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1.668 Kč vždy ve 14. den v každém měsíci, počínaje v měsíci následujícím po měsíci, kdy došlo k čerpání úvěru. Úvěr je úročen úrokovou sazbou 17,9% RPSN je 19,49%. Celková částka, kterou žalovaný zaplatí je 50.024,86 Kč.
Podle dodatku číslo ze dne 10.3.2020 na základě žádosti žalovaného bylo změněno datum splátky na 8. den v každém měsíci. První splátka proběhne 8.4.2020.
Podle výpisu z běžného účtu ze dne 10.3.2020 byla na účet žalovaného vyplacena částka 40.000 Kč označená jako Půjčka 2 a částka 27.663 byla odčerpána.
Z výpisu z běžného účtu za období od 19.7.2020 do 13.10.2020 soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Podle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem 14 splátek po 1.668 Kč (23.352 Kč).
Z přehledu čerpání a splácení kontokorentu soud zjistil, jakým způsobem žalovaný úvěr čerpal a splácel. Podle přehledu plateb žalovaný uhradil celkem částku 1.596,11 Kč.
Dopisem ze dne 2.6.2021 žalobce vyzval žalovaného k předčasnému uhrazení všech dluhů a to částky 23.709,81 Kč ohledně půjčky anonymizováno a částky 10.004 na kontokorent. Pokud částku neuhradí do 11.6.2021, bude na něj podána žaloba.
Po provedeném řízení a dokazování má soud za prokázaný tento skutkový stav:
Žalobce uzavřel dne 12.2.2020 s žalovaným rámcovou smlouvu o bankovních službách. Dodatkem ze dne 12.2.2020 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru s možností přečerpání, na jejímž základě byl žalovanému poskytnut kontokorentní úvěr s povolením debetního zůstatku na běžném účtu žalovaného do výše 10.000 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil povinnosti, jak bylo sjednáno, žalobce ukončil poskytování kontokorentu. Protože žalovaný dlužnou částku nesplatil, žalobce zesplatnil úvěr ke dni 2.6.2021 a vyzval žalovaného k uhrazení dluhu do 11.6.2021 dopisem ze dne 2.6.2021. Žalovaný do zesplatnění úvěru uhradil částku 1.596,11 Kč. Následně po zesplatnění úvěru žalovaný uhradil dne 21.6.2021 částku 2.000 Kč a dne 23.7.2021 částku 500 Kč.
Dodatkem ze dne 10.3.2020 uzavřel žalobce s žalovaným smlouvu o úvěru, na základě které žalobce poskytl žalovanému úvěr ve výši 40.000 Kč tak, že částka 27.882 Kč byla určena ke splacení původního úvěru žalovaného ze dne 13.2.2020 (ve výši 29.000 Kč) a částka 12.118 Kč nebyla vázána žádným účelem. Žalovaný se zával úvěr splácet pravidelnými měsíčními splátkami po 1.668 Kč. Žalovaný uhradil 14 splátek v celkové výši 23.352 Kč. Vzhledem k tomu, že žalovaný neplnil povinnosti, jak bylo sjednáno, žalobce zesplatnil úvěr ke dni 2.6.2021 a vyzval žalovaného k uhrazení dluhu do 11.6.2021 dopisem ze dne 2.6.2021.
Podle § 2 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru) spotřebitelským úvěrem je odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, nebo z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
K výkladu § 86 zákona o spotřebitelském úvěru se výslovně vyjádřil Soudní dvůr EU rozsudkem ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 (OPR- Finance s.r.o. v. GK), přičemž dovodil, že články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době. Ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru je tak nutné vykládat tak, že v případě porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost poskytovatelem úvěru nastupuje sankce v podobě absolutní neplatnosti.
Rovněž Ústavní soud dovodil v nálezu ze dne 26.2.2019 sp.zn. III. ÚS 4129/18 , že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 LSP. Ústavní soud tak dovodil jednoznačnou povinnost poskytovatele úvěru, kdy je dlužník v postavení spotřebitele, prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
V projednávané věci uzavíral právní předchůdce žalobce s žalovaným úvěrovou smlouvu jakožto poskytovatel úvěru v rámci své podnikatelské činnosti, měl tedy postavení věřitele ve smyslu § 3 písm. d) zákona o spotřebitelském úvěru. Žalovaný ji uzavíral jako fyzická osoba, která přitom nejednala v rámci své podnikatelské činnosti ani samostatného výkonu povolání, a tedy jako spotřebitel. Nejedná se o úvěr, který by naplňoval znaky vymezené v § 4 zákona o spotřebitelském úvěru a byl tak vyloučen z působnosti zákona o spotřebitelském úvěru. Předmětný úvěr je proto třeba posuzovat jako úvěr spotřebitelský.
Soud se proto zabýval otázkou platnosti smlouvy ve smyslu výše uvedených § 86, 87 zákona o spotřebitelském úvěru, ve které se ukládá věřiteli povinnost s odbornou péčí posoudit úvěruschopnost spotřebitele a poskytnout mu úvěr jen tehdy, pokud po takovém posouzení bude zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet. Zákon o spotřebitelském úvěru stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí (na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů). Posouzení úvěruschopnosti nespočívá jen v prostém formalistickém zjištění příjmů a poměrů dlužníka, ale i v odpovědném posouzení jeho schopnosti případný dluh splácet, a to s důrazem nejen na příjmy, ale i na výdaje spotřebitele. Důraz je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zbude po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřeba pro splacení úvěru. Věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
Schopnost žalovaného splácet právní předchůdce žalobce prověřil na základě informací, které mu žalovaný poskytl v žádosti o úvěr. Žalobce neuvedl, jaké konkrétní informace žalobce z žádosti získal. Příjem žalovaného ve výši 40.000 Kč žalobce ověřil z výpisu z účtu od právnická osoba za období od 13.11.2019 do 12.2.2020. Žalobce neuvedl, jaké žalovaný uváděl výdaje a z žádného dokladu, který byl soudu předložen, nevyplynulo, že by se žalobce zajímal o výdaje žalovaného, případně, že by si výdaje žalovaného nějakým způsobem zjišťoval či ověřoval. Z předložených výpisů z účtu sice vyplývají zůstatky žalovaného na předmětném účtu (tedy schopnost žalovaného poskytnuté úvěry splácet). Z evidence žalobce ale také vyplývá, že od počátku (od uzavření rámcové smlouvy) žalovaný opakovaně podával žádosti o poskytnutí půjček. Dne 12.2.2020 byl žalovanému poskytnutý kontokorent s úvěrovým rámcem 10.000 Kč (úvěr sloužící k překlenutí momentální nepříznivé finanční situace žadatele) a hned následující den žalovaný požádal o úvěr ve výši 29.000 Kč, který mu byl schválen. Následně dne 28.2.2020 (tedy15 dnů po té) byla zamítnuta žádost žalovaného o úvěr ve výši 19.000 Kč a dne 9.3.2020 byla zamítnuta žádost o úvěr ve výši 32.000 Kč. Ten samý den podal žalovaný žádost o převedení půjček, a dne 10.3.2020 byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 40.000 Kč, kterým byla refinancován úvěr ze dne 13.2.2020. Všechny následující žádosti žalovaného o poskytnutí půjčky byly zamítnuty. Soud má za to, že ačkoliv žalobce zkoumal úvěruschopnost žalovaného, tuto řádně nevyhodnotil, když se nezabýval a nezkoumal, jaké jsou výdaje žalovaného. Soud tak dospěl k závěru, že žalobce poskytl žalovanému úvěry v rozporu s § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, aniž by řádně prověřil jeho schopnost poskytnutý úvěr spolu s úroky splácet. Ze strany žalobce tak došlo k porušení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele.
Podle ustanovení § 580 odst. 1 o.z. je neplatné právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje. Podle ust. § 588 soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo, které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému. Ve spojení s § 588 o.z. je zde pak prostor pro to, aby smlouvy nebo jejich oddělitelné části, které se dobrým mravům příčí, byly neplatné absolutně a to prohlášením soudu i bez návrhu druhé strany. Každý by měl odpovědně zvážit jakou smlouvu, v jaké situaci a s jakým obsahem podepisuje, avšak v režimu spotřebitelských smluv je tento legální požadavek zeslaben tím, že zákonodárce chrání spotřebitele jako stranu slabší. Ústavní soud pak ve své judikatuře (srovnej nález sp.zn. I. ÚS 199/11 a sp.zn. III. 4048/12 ) dovodil, že je neakceptovatelné, aby se případné soudní ochrany dostávalo subjektům – tedy zejména nebankovním společnostem poskytujícím úvěry spotřebitelům – které evidentně poškozují práva svých klientů. Soud proto dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobce jako poskytovatel úvěru nedostál odborné péči náležitě zjistit schopnost žalované splácet úvěr, a proto je spotřebitelská smlouva, která odporuje § 580 odst.1 o.z., neplatná a k této neplatnosti přihlédl i bez návrhu (§ 588 o.z.).
Podle ustanovení § 2991 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
Podle ustanovení § 1958 odst. 2 o.z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
Podle ustanovení § 1968 o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
Podle ustanovení § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením, neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o kontokorentu částku 10.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 10.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 1.596,11 Kč a následně částku 2.500 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 5.903,89 Kč (částka poskytnutá 10.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 1.596,11 Kč – 2.500 Kč). V řízení bylo prokázáno, že žalobce poskytl žalovanému na základě smlouvy o úvěru částku 40.000 Kč. Vzhledem k tomu, že uzavřená smlouva byla absolutně neplatná, nebyl žalovaný smluvně zavázán ke smluvním povinnostem, zejména k úhradě ve smlouvě uvedených úroků. Soud má za prokázané, že žalobce poskytl žalovanému částku 40.000 Kč, tím žalovanému vzniklo bezdůvodné obohacení (plněním bez právního důvodu), které byl žalovaný povinen podle § 2991 odst. 1 o.z. vydat. Z tvrzení žalobce vyplývá, že žalovaný zaplatil částku 23.352 Kč. Soud proto žalovanému uložil povinnost vydat zbývající bezdůvodné obohacení ve výši 16.648 Kč (částka poskytnutá 40.000 Kč – částka žalovaným zaplacená 23.352 Kč). Soud proto uložil žalovanému zaplatit celkem částku 22.551,89 Kč a pro zbývající částku a požadované úroky žalobu zamítl.
Vzhledem k tomu, že u nároku na vydání bezdůvodného obohacení není v občanském zákoníku určena doba splnění, je třeba vycházet z toho, že dlužník je povinen plnit bez zbytečného odkladu poté, co byl věřitelem k plnění vyzván (§ 1958 odst.2 o.z.). V řízení nebylo prokázáno, kdy žalobce vyzval žalovanou k plnění a proto soud u úroků z prodlení vycházel ze dne, kdy byla žalované doručena žaloba. Žaloba byla doručena dne 17.6.2022. Nárok se stal splatným 18.6.2022 a žalovaný se dostal do prodlení od 19.6.2022. Soud proto přiznal žalobci úroky z prodlení od 19.6.2022 v souladu s ust. nařízení vlády 351/2013Sb. a pro zbytek požadovaných úroků z prodlení žalobu zamítl.
O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. , kdy měl-li účastník ve věci jen úspěch částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí. Úspěch účastníka podle § 142 odst.1 o.s.ř. v řízení o zaplacení peněžité pohledávky se poměřuje i co do úspěchu ohledně uplatněného příslušenství (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 3.12.2015 sp.zn. 23 Cdo 2585/2015 ). Nejvyšší soud tento právní názor přijal ve shodě s nálezem Ústavního soudu sp.zn. I ÚS 2717/08 (pokud je předmětem civilního řízení vedle pohledávky též její příslušenství, je nutno při rozhodování o náhradě nákladů dle míry úspěchu ve věci zvážit míru úspěchu v celém sporu, tj. nejen ohledně pohledávky, ale též stran jejího příslušenství). Žalobce požadoval celkem částku 35.072,49 Kč (částku 23.422,64 Kč + úrok 287,17 Kč + 1.045,20 Kč – úrok 17,9% ročně z částky 23.422,64 Kč od 2.6.2021 do 31.8.2021 + 661,70 Kč – úrok 8,25% ročně z částky 23.422,64 Kč od 12.6.2021 do 14.10.2021 + 232,90 Kč – úrok 8,25% ročně z částky 23.422,64 Kč od 1.9.2021 do 14.10.2021, částku 7.499,30 Kč + úrok 5,18 Kč + 98,30 Kč – úrok 18,9% ročně z částky 9.999,30 Kč od 2.6.2021 do 20.6.2021 + 20,30 Kč – úrok 8,25% ročně z částky 9.999,30 Kč od 12.6.2021 do 20.6.2021 + 132,50 Kč – úrok 18,9% ročně z částky 7.999,30 Kč od 21.6.2021 do 22.7.2021 + 57,80 Kč – úrok 8,25% ročně z částky 7.999,30 Kč od 21.6.2021 do 22.7.2021 + 155,30 Kč – úrok 18,9% ročně z částky 7.499,30 Kč od 23.7.2021 do 31.8.2021 + 761 Kč – úrok 8,25% ročně z částky 7.499,30 Kč od 23.7.2021 do 14.10.2022 + 693,20 Kč – úrok 8,25% ročně z částky 7.499,30 Kč od 1.9.2021 do 14.10.2022). Žalobci bylo ke dni rozhodnutí soudu přiznáno celkem 23.408,49 Kč (jistina – 22.551,89 Kč + 856,60 Kč – úrok z prodlení ve výši 11,75% ročně z 22.551,89 Kč od 19.6.2022 do 14.10.2022). Žalobce byl v řízení úspěšný v rozsahu 66,7%, tomu odpovídá úspěšnost žalovaného ve výši 33,3%. Poměr úspěchu tedy činí 33,4% ve prospěch žalobce. Náklady řízení v dané věci činí zaplacený soudní poplatek ve výši 1.547 Kč (které žalobce požaduje) z toho 33,4% činí částka 516,70 Kč, kterou soud žalobci přiznal.
Usnesením ze dne 12.5.2022 č.j. 16C 414/2021 -44 soud ustanovil žalovanému, který je neznámého pobytu, jako opatrovníka příjmení jméno příjmení, advokátku AK obec, ulice a číslo. Podle ust. § 140 odst. 2 o.s.ř. byl-li ustanoven účastníku zástupcem advokát, platí jeho hotové výdaje a odměnu za zastupování, popř. též náhradu za daň z přidané hodnoty stát. Soud přiznal ustanovenému advokátu odměnu vypočtenou dle příslušných ustanovení podle vyhl. č. 177/1996Sb. ve znění pozdějších předpisů. Náklady řízení opatrovníka v dané věci činí mimosmluvní odměna opatrovníka za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb. - převzetí a příprava zastoupení, písemné vyjádření ve věci a účast na jednání soudu) po 2.340 Kč (dle § 7 bod 5 vyhl. 177/1996Sb.), tři náhrady hotových výdajů opatrovníka za tři úkony právní služby (§ 11 odst. 1 písm. a) , d), g) vyhl. č. 177/199 Sb.) po 300 Kč (§ 13 odst. 1 , 3 vyhl. č. 177/1996 Sb. ) Celkem částku 7.920 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, lze se jejího splnění domáhat návrhem na výkon rozhodnutí.