Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
9 C 279/2022-20
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudkyní Mgr. Evou Hankovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 164 100 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 404 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72 404 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 91 696 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 346,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 357,51 Kč, úrok 18,84 % ročně z částky 93 920 Kč od datum do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 93 920 Kč od datum do datum ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 21 516 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 72 404 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 72 404 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 91 696 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení ve výši 2 346,04 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 5 357,51 Kč, úrok 18,84 % ročně z částky 93 920 Kč od [datum] do zaplacení, zákonný úrok z prodlení z částky 93 920 Kč od [datum] do [datum] ve výši 8,25 % ročně a zákonný úrok z prodlení z částky 21 516 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 164 100 Kč s příslušenstvím, a to na podkladě smlouvy, kterou se žalovaným uzavřela její právní předchůdkyně. právnická osoba, s žalovaným dne datum uzavřela smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na podkladě které právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem a žalovaný se zavázal právní předchůdkyni žalobkyně tuto částku vrátit spolu s úrokem za sjednanou dobu řádného trvání ve výši 109 952 Kč a s odměnou za administrativní činnost ve výši 18 000 Kč, a to vše v 36 měsíčních splátkách po 6 332 Kč, čemuž žalovaný nedostál, jelikož nehradil sjednané splátky řádně a včas, tudíž dne datum předchůdkyně žalobkyně dluh zesplatnila a vyzvala žalovaného k okamžité úhradě, avšak žalovaný do postoupení pohledávky uhradil pouze částku 27 596 Kč. Pohledávka za žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum postoupena právní předchůdkyní žalobkyně na žalobkyni, což bylo žalovanému oznámeno písemně. Ke dni postoupení činila pohledávka bez příslušenství částku 170 458,11 Kč a od tohoto data do sepisu žaloby žalovaný ničeho neuhradil. Žalobkyně tedy požaduje po žalovaném zaplacení celkové dlužné částky 164 100 Kč, sestávající se z dlužné jistiny 93 920 Kč a dlužných úhrad ve výši 70 180 Kč, a dále příslušenství v podobě kapitalizovaného úroku 5 357,51 Kč (18,84 % ročně z částky 93 920 Kč od datum do datum), kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení 2 346,04 Kč (z částky 93 920 Kč od datum do datum), úroku ve výši 18,84 % ročně z částky 93 920 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení v zákonné výši 8,25 % ročně z 93 920 Kč od datum do zaplacení.
2. Právní předchůdkyně žalobkyně posoudila při uzavírání smlouvy úvěruschopnost žalovaného tak, že informace získané od žalovaného, který byl dotazován na své rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, ověřovala doklady vyžádanými od žalovaného, a to z nájemní smlouvy, výplatní pásky a výpisu z bankovního účtu, navíc nahlédla do veřejně dostupného insolvenčního rejstříku a prověřila jej v Registru platebních informací. Právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného posoudila kladně. Žalovaný uvedl, že je OSVČ s příjmem 18 000 Kč měsíčně, žije ve vlastním bydlení, nemá vyživovací povinnost ani jiný úvěr či půjčku. Nashromážděné a ověřené údaje byly zavedeny do informačního systému, který obsahuje skóringový model vycházející ze statistických dat. K prokázání svých tvrzení předložila žalobkyně zákaznickou kartu, do které se zaznamenaly údaje sdělené žalovanou. Žalobkyně upozornila, že ve smlouvě o spotřebitelském úvěru je také uvedeno:„ Zákazník potvrzuje, že příjmení jméno sám nebo prostřednictvím svého obchodního zástupce před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudil jeho schopnost splácet spotřebitelský úvěr, a to i na základě informací získaných i od zákazníka, které jsou obsahem karty zákazníka – žádosti o spotřebitelský úvěr a o kterých zákazník prohlašuje, že jsou pro tento účel dostatečné, úplné, pravdivé a přesné. Zákazník dále potvrzuje, že je schopen posoudit, zda tato smlouva odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.“. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdkyně splnila podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalované, a tedy že právní předchůdkyně žalobkyně postupovala při uzavírání smlouvy s odbornou péčí. Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku nezaplatil.
3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Soud ve věci usnesením ze dne datum vyzval žalovaného, aby se vyjádřil, zda souhlasí s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání, a přitom žalovaného poučil, že nevyjádří-li se ve stanovené lhůtě, bude soud jeho souhlas předpokládat. Toto usnesení bylo žalovanému řádně doručeno dne datum. Žalovaný se k této výzvě nijak nevyjádřil a soud proto vycházel z toho, že s projednáním a rozhodnutím věci bez nařízení jednání souhlasí stejně jako samotná žalobkyně, která s tímto postupem vyslovila souhlas již v žalobě.
4. Ze žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
5. Z listin y označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaný podepsal dne datum a žalobkyně dne datum, soud zjistil, že společnost právnická osoba poskytla žalovanému dle této dohody částku 100 000 Kč bezhotovostním převodem na účet žalovaného uvedený v záhlaví, a to dle ujednání do 7 dnů od podpisu. Žalovaný se naproti tomu zavázal zaplatit příjmení jméno částku 227 952 Kč, sestávající se z jistiny 100 000 Kč, úroku 109 952 Kč (úroková sazba 55,40 %) a poplatku 18 000 Kč. Tuto částku se žalovaný zavázal zaplatit ve 36 měsíčních splátkách ve výši 6 332 Kč, které budou vždy bezhotovostní, na účet žalobkyně.
6. Z Karty zákazníka, která sloužila pro zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, bylo zjištěno, že žalovaný uvedl, že bydlí ve vlastním, nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje jako OSVČ. Žalovaný uvedl, že má příjem 18 000 Kč měsíčně, osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, splácí zápůjčku/úvěr částkou 1 000 Kč, na bydlení hradí 4 000 Kč a ostatní výdaje činí 1 000 Kč.
7. Z daňových přiznání žalovaného k dani z příjmu fyzických osob za zdaňovací období roku rok a rok soud zjistil, že v za rok rok měl žalovaný daňový základ 157 700 Kč a za rok částka.
8. Z výpisů z účtu žalovaného za měsíce březen až květen rok soud zjistil, že každý měsíc byl na účtu zůstatek sice kladný, ale ve výši pod 100 Kč. Obraty na účtu se pohybují v částce do 3 000 Kč měsíčně s výjimkou měsíce března, kde je obrat přes 129 000 Kč, ale to pouze z toho důvodu, že na účet přišly několikrát vysoké částky od osoby celé jméno žalovaného anonymizováno. Soud z těchto výpisů nezjistil, z čeho byl ověřen příjem 18 000 Kč měsíčně, který žalovaný deklaroval.
9. Z listin y nazvané„ REPI Credit Report +“ bylo zjištěno, že žalovaný zde nemá záznam.
10. Z výpisu z účtu předchůdkyně žalobkyně bylo prokázáno, že dne datum byly ve prospěch účtu, který žalovaný zadal jako svůj účet ve Smlouvě, odeslány prostředky ve výši 100 000 Kč.
11. Listino u označenou jako smlouva o postoupení pohledávek ze dne datum, včetně seznamu postupovaných pohledávek, jakož i oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum a podacím lístkem, bylo prokázáno, že právnická osoba prodala žalobkyni předmětnou pohledávku za žalovaným za sjednanou úplatu, přitom toto postoupení bylo žalovanému oznámeno původní věřitelkou, a to dopisem ze dne datum, kterým byl žalovaný zároveň vyzván, aby dlužnou částku 170 458,11 Kč bez příslušenství (s tím, že o výši příslušenství se má informovat u žalobkyně) ze smlouvy číslo zaplatil na tam uvedený účet č. bankovní účet, a to do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán k poštovní přepravě dne datum.
12. Výzvou ze dne datum a podacím lístkem bylo zjištěno, že právní zástupce žalobkyně touto upomínkou vyzval žalovaného k uhrazení částky v celkové výši ke dni sepisu upomínky 180 779,25 Kč nejpozději do datum s tím, že jde o dluh z pohledávky vzniklé na základě smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo zároveň žalovaného upozornil, že neuhradí-li svůj dluh ve stanovené lhůtě, bude se žalobkyně splnění tohoto nároku domáhat soudní cestou. Účet, na který má být hrazeno se shoduje s číslem účtu uvedeným na dopise, kterým bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky. Výzva byla dána k poštovní přepravě dne datum.
13. Z ostatních předložených důkazů soud nezjistil nic, co by s ohledem na právní závěr přispělo objasnění věci. Všechny shora uvedené důkazy soud následně hodnotil podle své úvahy, a to každý důkaz jednotlivě a všechny důkazy v jejich vzájemné souvislosti, přičemž dospěl k tomuto závěru o skutkovém stavu věci.
14. Písemnou dohodou označenou jako Smlouva o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum poskytla společnost právnická osoba, žalovanému převodem finanční prostředky, konkrétně částku 100 000 Kč. Žalovaný si tyto finanční prostředky obdržel a zavázal se jmenované společnosti vrátit částku celkem 227 952 Kč, z toho 100 000 Kč jako půjčené finanční prostředky a dále náklady, které tvořil jednak kapitalizovaný úrok ve výši 109 952 Kč, jednak částka 18 000 Kč jako poplatek za administrativní činnost. Uvedenou částku se žalovaný zavázal zaplatit v 36 měsíčních splátkách po 6 332 Kč. Před sjednáním dohody společnost právnická osoba zkoumala schopnost žalovaného splácet dohodnuté splátky tak, že s žalovaným vyplnila prohlášení do zákaznické karty ohledně jeho osobních, příjmových a výdajových poměrů, podle nichž žalovaný bydlí ve vlastním, nemá žádné nezaopatřené děti, pracuje jako OSVČ. Žalovaný uvedl, že má příjem 18 000 Kč měsíčně, osobní výdaje ve výši 3 410 Kč, splácí zápůjčku/úvěr částkou 1 000 Kč, na bydlení hradí 4 000 Kč a ostatní výdaje činí 1 000 Kč. Právní předchůdkyně žalobkyně měla k ověření uváděných výdajů a příjmů výpisy z účtu za 3 měsíce, dvě daňová přiznání, nahlédla do insolvenčního rejstříku a záznam o poskytnutí informací z REPI. Na tento svůj závazek žalovaný uhradil celkem 27 596 Kč.
15. právnická osoba následně dne datum prodala žalobkyni obě předmětné pohledávky za žalovaným za sjednanou úplatu a tuto skutečnost oznámila žalovanému dopisem ze dne datum, ve kterém zároveň vyzvala žalovaného, aby dlužnou částku ze smlouvy číslo zaplatil účet žalobkyně do 10 dnů od obdržení dopisu. Dopis byl dán do přepravy dne datum. Žalobkyně před podáním žaloby opět vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky z uvedených smluv dopisem, který dala do poštovní přepravy dne datum.
16. Podle § 86 odst. 1 ZSU poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
17. Podle § 86 odst. 2 ZSU poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy..
18. Podle § 87 odst. 1 ZSU Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem..
19. Po právní stránce soud posoudil zjištěný skutkový stav podle citovaných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Právní předchůdkyně žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o zápůjčce ve smyslu § 2390 o. z., na základě které byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši 100 000 Kč bezhotovostním převodem. Jelikož právní předchůdkyně žalobkyně je podnikatelem a finanční prostředky zapůjčila žalovanému při výkonu své podnikatelské činnosti, v rámci, které poskytuje spotřebitelské úvěry, bylo nutné na právní vztahy mezi účastníky aplikovat kromě o. z. i ZSU, jelikož i zápůjčka je spotřebitelským úvěrem (§ 2 ZSU).
20. Podle § 86 ZSU je povinností poskytovatele úvěru, v tomto případě žalobkyně, potažmo její právní předchůdkyně, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení zápůjčky či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, insolvenčního rejstříku apod., neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Pokud si věřitel neověří ničím, nebo zcela nedostatečně, pravdivost uváděných výdajů implikuje to možnou snahu uvést v hodnocení pouze údaje, které povedou k formálnímu vykázání úvěruschopnosti spotřebitele, aniž by však byla patrná snaha o zjištění a posouzení reálné situace klienta. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 , rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13 (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019 , rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018 .
21. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně, resp. její právní předchůdkyně, nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmy, předchůdkyně žalobkyně tyto ověřovala z výpisů z účtů a dvou daňových přiznání, nicméně ani z jednoho dokumentu není patrné, jak konkrétně žalovaný dospěl k částce 18 000 Kč a jak si předchůdkyně žalobkyně tuto částku ověřila, když na výpisech z účtu se žádný takový příjem nenachází a z daňových přiznání, kde jsou přiznány zisky z podnikání snížené o výdaje, nelze v žádném případě dovodit částku, kterou si žalovaný pro své potřeby vyplácel. V případě výdajů žalobkyně zcela rezignovala na jakékoliv ověření žalovaným udávaných informací. Z REPI reportu vyplývá jen to, že žalovaný zde nemá záznam a z výpisů z účtu výdaje zjevně také patrné nejsou. Soud má za to, že statistický nástroj je sice relevantním nástrojem, jak si ověřit úvěruschopnost klienta, nicméně pouze a jen jako nástroj doplňkový. V dnešní době není nic jednoduššího než si od klientů vyžádat výpisy z účtu, který však užívají k běžným úhradám, za přiměřené období předcházející smlouvě, SIPO, nájemní smlouvu, plány záloh na energie apod., ze kterých bude možné zjistit alespoň pravidelné výdaje konkrétního klienta. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečně a správné, proto právní předchůdkyně žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného.
22. Proto soudu nezbylo nic jiného než prohlásit smlouvu o zápůjčce za absolutně neplatnou v souladu se zněním § 87 odst. 1 ZSU, protože je povinen i bez návrhu k absolutní neplatnosti přihlížet. V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18. Dnes je tato skutečnost již zakotvena v § 87 odst. 1 ZSU. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného její právní předchůdkyní. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti, vyhodnotil jako nedostatečný.
23. Nad rámec uvedeného soud uvádí, že pokud žalobkyně opakovaně v mnoha řízeních odkazuje na závěry Krajského soudu v Českých Budějovicích, pak opomněla, že v zákoně č. 145/2010 Sb. , který jmenovaný soud aplikoval, absentovalo ustanovení obdobné aktuálnímu § 78 odst. 1 , odst. 2 písm. b) ZSU, které poskytovatelům spotřebitelských úvěrů ukládá povinnost uchovávat dokumenty týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
24. Jelikož byla smlouva mezi účastníky posouzena jako absolutně neplatná, bylo potřeba vztah mezi účastníky posoudit jako bezdůvodné obohacení ve smyslu § 87 ZSU a uložit žalovanému vrácení poskytnuté jistiny. Žalobkyně v řízení prokázala, že její právní předchůdkyně poskytla žalovanému částku 100 000 Kč a žalovaný jí vrátil pouze částku 27 596 Kč, pročež jí stále dluží 72 404 Kč. Pro doplnění soud dodává, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost právnická osoba jako postupitel, uzavřela se žalobkyní, jako postupníkem, platnou smlouvu o postoupení pohledávek za žalovaným na žalobkyni, která je tak nyní aktivně legitimována k vymáhání pohledávek. Proto soud vyhověl žalobě co do zaplacení částky 72 404 Kč a zavázal žalovaného k jejímu zaplacení.
25. Žalobkyně v řízení prokázala, že žalovaný byl poprvé vyzván k uhrazení dlužné částky dopisem ze dne datum, kterým právní předchůdkyně žalobkyně oznámila žalovanému postoupení pohledávky žalobkyni a vyzvala ho k vrácení dlužné částky na účet tam uvedený (účet žalobkyně). Toto oznámení bylo dáno k poštovní přepravě dne datum. K doručení zásilky došlo třetí pracovní den (srov. např. rozhodnutí Krajského soudu v Ostravě ze dne 15. 7. 2019, č. j. 15 Co 128/2019 -109), tj. dne datum. Od té doby měl žalovaný 10 dnů na to, aby dlužnou částku zaplatil, tedy do datum. Ode dne následujícího se žalovaný dostal do prodlení. Podle § 1970 o. z. má žalobkyně právo na úrok z prodlení z částky 72 404 Kč, a to ode dne datum. Z tohoto důvodu byl žalovaný rovněž zavázán k úhradě zákonného úroku z prodlení v žalobou požadované výši 8,25 % ročně z částky 72 404 Kč, když soud je návrhem žalobkyně v žalobě vázán (§ 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. ), jakkoliv byla zákonná úroková sazba k danému okamžiku vyšší.
26. Lhůtu k plnění 3 dny od právní moci rozsudku soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 větou před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , když v daném případě neshledal pro jiný postup podmínky. Ve zbytku pak byla žaloba jako nedůvodná pro výše uvedený právní závěr soudu zamítnuta.
27. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky soud rozhodl podle § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci soud ve smyslu usnesení Nejvyššího soudu ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. 23 Cdo 2585/2015 , nepřistoupil ke kapitalizaci veškeré příslušenství ke dni vyhlášení rozsudku, jelikož z výroku rozhodnutí, zejména z požadované jistiny a kapitalizovaného příslušenství, jasně vyplývá, že úspěšnějším byl v tomto případě žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvou vyhotoveních.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.