Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
11 C 330/2022-30
Okresní soud ve Frýdku-Místku rozhodl samosoudcem Mgr. et Mgr. Martinem Pavlíkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení částky 295 089,09 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 707 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 186 915,42 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 63 777,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 628,92 Kč, úrok ve výši 19,01 % ročně z částky 108 594,65 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 110 736,31 Kč od 16. 8. 2019 do 21. 5. 2022 a dále částku 43 604,43 Kč, úrok ve výši 19,26 % ročně z částky 75 679,11 Kč od 28. 9. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 179,11 Kč od 28. 9. 2019 do 21. 5. 2022, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 187 707 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 186 915,42 Kč od 22. 5. 2022 do zaplacení, vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 63 777,66 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 628,92 Kč, úrok ve výši 19,01 % ročně z částky 108 594,65 Kč od 16. 8. 2019 do zaplacení, zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 110 736,31 Kč od 16. 8. 2019 do 21. 5. 2022 a dále částku 43 604,43 Kč, úrok ve výši 19,26 % ročně z částky 75 679,11 Kč od 28. 9. 2019 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 76 179,11 Kč od 28. 9. 2019 do 21. 5. 2022, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 174 792,66 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 108 594,65 Kč a poplatků ve výši 66 198,01 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 21. 12. 2017 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 171 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 3 999 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 59 985 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 19. 3. 2019. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dne 15. 8. 2019.
2. Dále se žalobkyně se podanou žalobou domáhala zaplacení částky 120 296,43 Kč s příslušenstvím (jako součtu jistiny ve výši 75 679,11 Kč a poplatků ve výši 44 617,32 Kč) s odůvodněním, že žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba, dne 6. 10. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 107 324 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla. Celkovou částku se žalovaný zavázal uhradit v 72 pravidelných měsíčních splátkách po 2 526 Kč. Žalovaný však své smluvní závazky nehradil řádně a včas, uhradil toliko částku 30 632 Kč, kdy poslední platba byla uhrazena dne 15. 5. 2019. Z důvodu porušení povinnosti žalovaného právní předchůdce žalobkyně odstoupil od smlouvy dne 27. 9. 2019.
3. Úvěruschopnost žalovaného zkoumal právní předchůdce žalobkyně při uzavírání úvěrové smlouvy dotazem na rodinné, majetkové, pracovní a jiné poměry, tyto informace byly ověřeny doklady vyžádanými u žalovaného a zapsány do zákaznické karty žalovaného. Ze smluvních podmínek plyne, že údaje nezbytné pro posouzení schopnosti žalovaného půjčku splácet, které žalovaný právnímu předchůdci žalobkyně před uzavřením smlouvy poskytl, jsou úplné, přesné a pravdivé. Žalobkyně tak má za to, že její právní předchůdce splnil podmínky zákona pro posouzení úvěruschopnosti žalovaného, a tedy že právní předchůdce žalobkyně postupoval v dané věci s odbornou péčí. Právní předchůdce žalobkyně postoupil tyto svoje pohledávky za žalovaným žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 11. 10. 2021 s účinností ke dni 14. 10. 2021, což bylo žalovanému písemně oznámeno doporučeným dopisem. Žalovaný dlužnou částku neuhradil i přes upomínku učiněnou před podáním žaloby.
4. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
5. K nařízenému jednání konaného dne 17. 3. 2023 se žalovaný bez předchozí omluvy nedostavil, přičemž měl řádně doručené předvolání k jednání dne 13. 2. 2023. Žalobkyně u jednání setrvala na podané žalobě ve znění doplnění ze dne 11. 1. 2023 s tím, že na podané žalobě nadále v celém rozsahu beze změn a doplňků setrvala.
6. Soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listino u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 21. 12. 2017, splátkovým kalendářem ze dne 21. 12. 2017, matričním listem klienta ze dne 21. 12. 2017, posuzováním úvěruschopnosti původním věřitelem ke smlouvě ze dne 21. 12. 2017, pohyby na bankovních účtech ze dne 21. 12. 2017, vydanými fakturami ke smlouvě ze dne 21. 12. 2017, odstoupením od smlouvy ze dne 6. 8. 2019, výsledným vyúčtováním ze dne 15. 8. 2019 vč. přílohy. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 21. 12. 2017 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, podle které právnická osoba, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 171 000 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla, a to na účet prodávajícího právnická osoba Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o příslušenství v 72 měsíčních splátkách po 3 999 Kč, počínaje 21. 1. 2018. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného (matričního listu) bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou jako řidič s čistou mzdou 24 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy domácnosti měly činit v prosinci 2017 částku 52 000 Kč. Výdaje zkoumány nebyly. Žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastním domě a nemá vyživovací povinnost.
7. Dále soud provedl důkaz listinami předloženými žalobkyní, a to listino u označenou jako smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne 6. 10. 2018, splátkovým kalendářem ze dne 6. 10. 2018, matričním listem klienta ze dne 6. 10. 2018, posuzováním úvěruschopnosti původním věřitelem ke smlouvě ze dne 6. 10. 2018, pohyby na bankovních účtech ze dne 6. 10. 2018, vydanými fakturami ke smlouvě ze dne 6. 10. 2018, odstoupením od smlouvy ze dne 17. 9. 2019, výsledným vyúčtováním ze dne 9. 1. 2020 vč. přílohy. Z těchto listin byl zjištěn skutkový stav, dle kterého právní předchůdce žalobkyně a žalovaný uzavřeli dne 6. 10. 2018 smlouvu nazvanou jako smlouva o spotřebitelském úvěru, podle které právnická osoba, poskytl žalovanému peněžní prostředky ve výši 107 324 Kč za účelem financování koupě motorového vozidla, a to na účet prodávajícího právnická osoba Žalovaný se zavázal vrátit tuto jistinu navýšenou o příslušenství v 72 měsíčních splátkách po 2 526 Kč, počínaje 6. 11. 2018. Úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána dotazem na jeho příjmy a výdaje. Z prohlášení žalovaného (matričního listu) bylo zjištěno, že žalovaný je výdělečně činný na dobu neurčitou jako řidič s čistou mzdou 25 000 Kč měsíčně. Celkové měsíční příjmy domácnosti měly činit v říjnu 2018 částku 73 000 Kč. Výdaje zkoumány nebyly kromě již uzavřeného úvěru u právního předchůdce žalobkyně, kdy měsíční splátka činila 3 999 Kč. Žalovaný je ženatý, bydlí ve vlastním domě a nemá vyživovací povinnost.
8. Listino u označenou jako potvrzení ze dne 14. 10. 2021, smlouva o postoupení pohledávek ze dne 11. 10. 2021 vč. přílohy (seznamem pohledávek), oznámením o postoupení pohledávky ze dne 19. 10. 2021 vč. podacího lístku ze dne 29. 10. 2021, předžalobní upomínkou ze dne 6. 5. 2022 vč. podacího lístku ze dne 9. 5. 2022 soud zjistil, že dopisem ze dne 19. 10. 2021, odeslaným dne 29. 10. 2021, bylo žalovanému oznámeno postoupení pohledávky žalobkyní. Předžalobní upomínka byla vyhotovena 6. 5. 2022 a odeslána 9. 5. 2022.
9. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Po právní stránce soud posoudil danou věc ve smyslu shora citovaných zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části. Daný právní vztah je totiž nutno posoudit ve smyslu zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, neboť žalovanému jako spotřebiteli byly právním předchůdcem žalobkyně poskytnuty peněžní prostředky ve výši 171 000 Kč a 107 324 Kč ve formě úvěru, což znamená, že se jednalo o spotřebitelský úvěr ve smyslu ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru. Podle § 86 tohoto zákona tak poskytovatel úvěru měl před uzavřením obou úvěrových smluv posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Jak přitom vyslovil Nejvyšší soud České republiky ve svém rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 „ povinnost posouzení úvěruschopnosti spotřebitele chrání nejen spotřebitele samého před negativními důsledky neschopnosti úvěr splácet, ale zprostředkovaně také společnost jako celek, neboť předchází negativním sociálním důsledkům předlužení a insolvence v podobě pádu spotřebitele a osob na něm závislých do veřejné sociální sítě, narušení rodinných a sociálních vztahů atd. V neposlední řadě chrání i pozici věřitelů samých, neboť odborné posouzení úvěruschopnosti spotřebitele při žádosti o další úvěr snižuje riziko věřitelů, kteří témuž spotřebiteli poskytli úvěry či jiné služby již dříve. Proto § 9 odst. 1 zákona č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, stanoví, že věřitel je povinen při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Lze přisvědčit odvolacímu soudu, že věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L. a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. 145/2010 Sb. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. 98-109, ISBN 9788074001185).“ Dle názoru okresního soudu je tato judikatura použitelná i v intencích nového zákona o spotřebitelském úvěru, tedy zákona č. 257/2016 Sb. Poskytovatel úvěru tak musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k dlužníkem uváděným informacím o jeho schopnostech úvěr splácet a rovněž i sám aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat. V konkrétním případě nestačí pouhý pasivní sběr informací, ale právní předchůdce žalobkyně si měl rozhodné informace aktivně vyžádat a také nahlédnout do databází umožňující posouzení úvěruschopnosti žalovaného, je-li to nezbytné. Právní předchůdce byl povinen postupovat kvalifikovaně, čestně a odpovědně, proto neméně významné je i využití tzv. historických dat ve vztahu ke konkrétnímu spotřebiteli. Informace o výši příjmu spotřebitele je nutno konfrontovat s potvrzením o příjmu vystaveným jeho zaměstnavatelem, resp. příjmy skutečně připsanými na účet spotřebitele (k tomu srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2007 sp. zn. 32 Odo 1726/2006 ).
13. V daném konkrétním případě pak právní předchůdce žalobkyně při uzavírání obou předmětných smluv s žalovaným zjistil, že žalovaný je výdělečně činný, přičemž jeho výše příjmů dosahuje 24- 25 000 Kč měsíčně a celkové příjmy domácnosti měly dosahovat částky 52- 73 000 Kč měsíčně. Příjmy žalovaného nebyly žádným způsobem ověřovány než pouze jeho samotným sdělením. Výdaje žalovaného nebyly vůbec zjišťovány ani následně ověřovány. Dokazováním tak nelze dospět k závěru, že je žalovaný schopen poskytnutý úvěr splácet, když v řízení nevyšlo najevo, že by žalobkyně, resp. její právní předchůdce měl ověřené příjmy žalovaného a znal výdaje žalovaného. Ze všech těchto důvodů má tudíž soud za to, že posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý úvěr nebylo dostatečné a správné, pročež právní předchůdce žalobkyně nemohl dostát svým povinnostem daným zákonem a nepostupoval s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Za tohoto stavu tedy soud u předmětných smluv dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně dostatečně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před uzavřením smluv a tento nedostatek má za následek neplatnost předmětných spotřebitelských smluv. Podle § 588 o. z., je soud k této neplatnosti povinen přihlédnout i bez návrhu, neboť je v rozporu se zákonem, jehož smyslu a účelu nelze dosáhnout jinak než stanovením absolutní neplatnosti právního jednání. Jinak by totiž byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Výše popsaným jednáním právní předchůdce žalobkyně porušil svou povinnost posoudit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí dle § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, a proto jsou obě smlouvy o úvěru ze dne 21. 12. 2017 i ze dne 6. 10. 2018 neplatné. Závěr o absolutní neplatnosti úvěrové smlouvy pak jednoznačně vyplývá také z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18.
14. S ohledem na tuto neplatnost smlouvy o úvěru si smluvní strany musí svůj vzájemný vztah vypořádat dle ustanovení § 2993 o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek (z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy). V řízení bylo prokázáno, že právní předchůdce žalobkyně poskytl dle smlouvy ze dne 21. 12. 2017 žalovanému peněžní prostředky ve výši 171 000 Kč. Žalovaný dosud vrátil částku 59 985 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 111 015 Kč. U smlouvy ze dne 6. 10. 2018 poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému částku 107 324 Kč, žalovaný však vrátil částku 30 632 Kč, a proto je povinen žalobkyni zaplatit částku 76 692 Kč. S ohledem na tyto závěry tedy soud žalobě vyhověl v části týkající se zaplacení částky 187 707 Kč. Žalovaný byl vyzván k vrácení poskytnuté částky dopisem ze dne 6. 5. 2022, který mu byl doručován 9. 5. 2022 prostřednictvím České pošty. Při řádném doručování by se proto zásilka dostala do dispozice žalovaného nejpozději 12. 5. 2022 a lhůta k vrácení poskytnutého úvěru uplynula 21. 5. 2022. Žalovaný se proto dostal do prodlení s vrácením částky 187 707 Kč dne 22. 5. 2022 a dle § 1970 o. z. je povinen zaplatit žalobkyni i úroky z prodlení z dlužné částky v žalobou požadované výši 10 % ročně od 22. 5. 2022 do zaplacení, když zákonná výše úroku z prodlení ve smyslu vládního nařízení č. 351/2013 Sb. by byla k danému okamžiku vyšší, avšak soud při vázanosti rozsahem podané žaloby v souladu s § 153 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. nemohl přiznat žalobkyni úrok vyšší, než požadovala. S ohledem na výše uvedené, soud žalobě v tomto rozsahu vyhověl (výrok I.) a ve zbývající části byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta (výrok II.).
15. Soudem stanovená lhůta k plnění v trvání tří dnů od právní moci rozsudku má oporu v ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř. o. s. ř. , neboť pro stanovení lhůty delší, případně pro povolení splátek, soud v daném případě zejména s ohledem na nízkou výši a naopak už delší dobu trvání dluhu, jakož i dosavadní zcela pasivní postoj žalovaného k tomuto dluhu žádné důvody neshledal, respektive tyto důvody nebyly účastníky ani tvrzeny.
16. Výrok o nákladech řízení má oporu v ust. § 142 odst. 2 o. s. ř, podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. V projednávané věci měla žalobkyně úspěch jen částečný, když její žalobě bylo vyhověno v části týkající se zaplacení celkem částky 202 967,49 Kč včetně příslušenství v podobě úroků z prodlení (42 %), zatímco částka jistiny vč. příslušenství, pro kterou byla žaloba zamítnuta, činí 284 375,23 Kč (58 %). Již z tohoto pohledu je tedy zjevné, že větší úspěch ve věci měl žalovaný, který by tak měl právo na úhradu části nákladů řízení, dle obsahu spisu však žalovanému žádné prokazatelné náklady řízení nevznikly, a proto soud rozhodl tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Frýdku-Místku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.