Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
45 C 335/2022-30
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Petrou Koubovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 37 863 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 100 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se, co do zaplacení částky 22 763 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení
ve výši 2 516,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 845,44 Kč, zákonného úroku z prodlení
ve výši 8,25 % ročně z částky 19 752,44 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 652,44 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení a úroku
25,26 % ročně z částky 19 752,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 15 100 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 15 100 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se, co do zaplacení částky 22 763 Kč, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 2 516,79 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 845,44 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 19 752,44 Kč od 29. 1. 2022 do 21. 6. 2022, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 4 652,44 Kč od 22. 6. 2022 do zaplacení a úroku 25,26 % ročně z částky 19 752,44 Kč od 29. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 1. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit jí částku 37 863 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaná uzavřela dne 28. 11. 2019 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyně žalobkyně“) smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo kdy předchůdkyně žalobkyně před poskytnutím úvěru posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet, a to dle informací o rodinných, majetkových a pracovních poměrech poskytnutých žalovanou a zaznamenaných v zákaznické kartě a ověřených z předložených dokladů. Na základě shora uvedené smlouvy předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované v hotovosti při podpisu smlouvy 22 000 Kč, které se žalovaná zavázala uhradit
ve splátkách spolu s částkou 24 440 Kč, jež představuje kapitalizované úroky ve výši 10 880 Kč
(s úrokovou sazbou 25,26 % ročně), odměnu za zpracování zápůjčky a péči o zákazníka ve výši 10 464 Kč a pojistné, bylo-li sjednáno. Celkovou částku se žalovaná zavázala uhradit
ve 24 měsíčních splátkách po 1 935 Kč, s poslední splátkou dne 28. 11. 2021. Pohledávka za žalovanou z předmětné smlouvy byla předchůdkyní žalobkyně postoupena žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022, s účinností ke dni 28. 1. 2022. Od uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru do podpisu smlouvy o postoupení pohledávek uhradila žalobkyně celkem 6 900 Kč, později již neuhradila ničeho. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno a rovněž byla před podáním žaloby vyzvána k úhradě dluhů s výstrahou soudního vymáhání. Dne 3. 1. 2023 zaslala žalobkyně na výzvu soudu doplnění žaloby (ze dne 2. 1. 2023), v němž uvedla, že předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy s odbornou péčí posoudila schopnost žalované splácet úvěr na základě informací získaných od žalované před uzavřením smlouvy o zápůjčce, kdy tyto informace byly zaznamenány v zákaznické kartě ze dne 28. 11. 2019, z níž vyplývá, že žalovaná pravidelný čistý měsíční příjem 11 833 Kč, který byl ověřen z výměru o přiznání dávky, další čistý měsíční příjem domácnosti činil 25 000 Kč, odhadované měsíční výdaje činily 6 000 Kč, žalovaná žila v nájmu, neměla žádný úvěr z kreditní karty ani zápůjčku u jiné společnosti. Použitelný příjem žalované ve výši 30 866 Kč byl dostatečným k úhradě měsíční splátky ve výši 1 935 Kč. Předchůdkyně žalobkyně z insolvenčního rejstříku ověřila, že vůči žalované není vedeno insolvenční řízení. Žalovaná svým podpisem stvrdila, že údaje, které předchůdkyni žalobkyně poskytla, jsou úplné, přesné a pravdivé.
2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
3. Žalovaná se, k jednání soudu, ač řádně a včas předvolána, bez omluvy nedostavila, soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti žalované.
4. Ze Smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne 28. 11. 2019 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované hotovostní úvěr ve výši 22 000 Kč a doplňkové pojištění. Za poskytnutí úvěru měla žalovaná uhradit poplatek ve výši 21 344 Kč sestávající z úroku ve výši 10 880 Kč, částky za zpracování úvěru a péči o zákazníka ve výši 10 464 Kč a pojistného 3 096 Kč. Žalovaná se zavázela předchůdkyni žalobkyně vrátit v hotovosti celkem 46 440 Kč, a to formou 24 měsíčních splátek po 1 935 Kč pevná úroková sazba činila 42 %, roční procentní sazba nákladů 108,76 %. Žalovaná zároveň svým podpisem stvrdila, že finanční prostředky ve výši
22 000 Kč při uzavření smlouvy v hotovosti převzala.
5. Ze Zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne 28. 11. 2019 bylo zjištěno, že žalovaná žádala o úvěr ve výši 8 000 Kč, který by uhradila ve 48 měsíčních splátkách, účelem úvěru byly neočekávané výdaje, žalovaná uvedla, že má partnera, bydlí v nájmu, má jednu vyživovanou osobu, není majitelem vozu, je na mateřské nebo rodičovské dovolené, s čistým měsíčním příjmem 11 833 Kč, což mělo být ověřeno z výměru/rozhodnutí o přiznání dávky. Žalovaná v zákaznické kartě dále uvedla další čisté příjmy domácnosti ve výši 25 000 Kč bez konkretizace. Celkem příjmy domácnosti měly činit 36 833 Kč. Měsíční výdaje žalovaná uvedla ve výši 6 000 Kč bez konkretizace. V zákaznické kartě je dále zaznamenáno, že žalovaná nemá kreditní kartu ani zápůjčku u jiné společnosti, na její jméno není veden bankovní účet. Žalovaná tuto listin u podepsala.
6. Z Tabulku umoření ze dne 31. 1. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně evidovala platby žalované s tím, že dne 28. 11. 2019 byla žalované poskytnuta částka 22 000 Kč, žalovaná celkem uhradila částku 6 900 Kč (dne 28. 11. 2019 částku 2 000 Kč, dne 14. 1. 2020 částku 900 Kč, dne 16. 2. 2020 částku 2 000 Kč, dne 18. 4. 2020 částku 1000 Kč a dne 22. 6. 2020 částku 1000 Kč).
7. Ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 včetně seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětná pohledávka za žalovanou byla postoupena na žalobkyni.
8. Z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že předchůdkyně žalobkyně oznámila žalované, že pohledávka z předmětné smlouvy byla postoupena žalobkyni a zároveň jí informovala o výši dluhu.
9. Z Informace o zpracování osobních údajů ze dne 30. 1. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalované postoupení pohledávky a informovala ji o zpracování osobních údajů.
10. Z Podacího lístku ze dne 24. 2. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně odeslala dne 24. 2. 2022 žalované zásilku.
11. Z Výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 6. 6. 2022 včetně podacího lístku ze dne 7. 6. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala před podáním žaloby žalovanou prostřednictvím svého právního zástupce k úhradě dluhu v celkové výši 43 597,05 Kč nejpozději do 21. 6. 2022.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, soud učinil tento závěr o skutkovém stavu: předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované dne 28. 11. 2019 při podpisu smlouvy o spotřebitelském úvěru v hotovosti částku 22 000 Kč. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr způsobem, který zaznamenala v zákaznické kartě ze dne 28. 11. 2019. Žalovaná vrátila předchůdkyni žalobkyně částku ve výši 6 900 Kč. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalované bylo postoupení pohledávky oznámeno. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k úhradě závazku s výstrahou jeho soudního vymáhání.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
14. Dle § 1968 občanského zákoníku dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
15. Dle § 2991 odst. 1 občanského zákoníku , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 téhož ustanovení, bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
16. Dle § 1958 odst. 2 občanského zákoníku neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
17. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Podle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru “) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
19. Dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
20. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
21. Ústavní soud ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. 2. 2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv. Závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti úvěrujícího při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, pak soudu nezbyde než shledat smlouvu neplatnou.
22. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen zčásti. Z provedeného dokazování vyplynulo, že předchůdkyně žalobkyně s žalovanou měla uzavřít dne 28. 11. 2019 smlouvu o úvěru dle § 2395 občanského zákoníku , na jejímž základě žalovaná obdržela od předchůdkyně žalobkyně v hotovosti částku ve výši 22 000 Kč. Soud se zabýval otázkou, zda předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru řádně prověřila schopnost žalované splácet úvěr. Vzhledem k negativnímu zjištění v tomto směru, shledal soud smlouvu o spotřebitelském úvěru neplatnou. Předchůdkyně žalobkyně se při uzavírání smlouvy zabývala schopností žalované splácet úvěr tak, že vycházela z údajů poskytnutých žalovanou, formálně tak sice zjišťovala příjmy a výdaje žalované, kdy tyto údaje byly uvedeny v žádosti o úvěr, ale tvrzené skutečnosti již nijak neověřovala. Ve vztahu k prověřování úvěruschopnosti žalované nepředložila žalobkyně soudu žádný relevantní důkaz, pouze zákaznickou kartu obsahující tvrzené údaje. Žalobkyně neprokázána ani tvrzenou lustraci žalované v insolvenčním rejstříku. Není ani zřejmé, proč byl žalované poskytnut úvěr ve výši 20 000 Kč, když žádala o úvěr ve výši 8 000 Kč s delší dobou splácení. Žalovaná byla v době žádosti o úvěr svobodná, na mateřské/rodičovské dovolené, měla vyživovací povinnost k nezaopatřenému dítěti, současně bydlela v nájmu. Dále pak tvrzené měsíční výdaje se s ohledem na uvedené a s ohledem na ceny nájemného, energií, potravin atd. nejeví jako reálné. Lze tedy uzavřít, že se předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v daném případě zodpovědně a s náležitou péčí nezabývala schopností žalované v postavení spotřebitele poskytnutý úvěr splácet. Vzájemný vztah účastníků řízení tak byl vypořádán dle pravidel pro vydání bezdůvodného obohacení.
23. Pokud pak bylo prokázáno, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalované 22 000 Kč a žalovaná vrátila pouze 6 900 Kč, je třeba na rozdíl v obou částkách ve výši 15 100 Kč pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno na základě neplatné smlouvy, tedy bez právního důvodu a je tedy povinna takové obohacení žalobkyni vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Jelikož zákon neupravuje splatnost pohledávek vzniklých z bezdůvodného obohacení, je doba plnění vázána na výzvu věřitele, přičemž dlužník je povinen splnit dluh bez zbytečného odkladu poté, kdy byl o plnění požádán (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení dluhu nejdříve předžalobní výzvou ze dne 6. 6. 2022, k jejímuž doručení došlo v souladu s § 573 občanského zákoníku třetí pracovní den po jejím odeslání. Žalobkyně stanovila žalované k uhrazení dluhu lhůtu do 21. 6. 2022. Jelikož pak žalovaná v uvedené lhůtě ničeho nezaplatila, je od 22. 6. 2022 v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ).
24. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 občanského zákoníku na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022.
25. Vzhledem k výše uvedenému shledal soud žalobu důvodnou co do zaplacení 15 100 Kč a zákonného úroku z prodlení z této částky jdoucích od 22. 6. 2022 do zaplacení a žalobě v této části vyhověl. Povinnost k zaplacení úroku z prodlení vyplývá z § 1970 občanského zákoníku a jejich výše pak z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Co do zbývajícího žalobou uplatněného nároku nezbylo soudu než žalobu zamítnout.
26. Podle § 151 o. s. ř. o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , když měla žalovaná v řízení většinový úspěch, avšak žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají.
27. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.