Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
18 C 104/2022-52
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 49 736,15 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Řízení se co do částky ve výši 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení zastavuje.
II. Žaloba na zaplacení částky 48 236,15 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 736,15 Kč od 18. 9. 2020 do 13. 9. 2021, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 236,15 Kč od 14. 9. 2021 zaplacení, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Řízení se co do částky ve výši 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení zastavuje. II. Žaloba na zaplacení částky 48 236,15 Kč včetně zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 736,15 Kč od 18. 9. 2020 do 13. 9. 2021, a zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 48 236,15 Kč od 14. 9. 2021 zaplacení, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 20. 9. 2021 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by byla žalované uložena povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 49 736,15 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 49 736,15 Kč od 18. 9. 2020 do zaplacení a rovněž tak povinnost nahradit vzniklé náklady řízení s odůvodněním, že společnost právnická osoba, anonymizováno 6 slov, příjmení, anonymizováno číslo, země (dále jen„ právní předchůdce žalobkyně“) uzavřela dne 17. 7. 2019 prostřednictvím prostředků komunikace na dálku s žalovanou smlouvu o revolvingovém úvěru. Na základě takto uzavřené smlouvy se právní předchůdce žalobce zavázal poskytnout žalované úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Žalovaná postupně z poskytnutého úvěrového rámce vyčerpala celkem částku ve výši 49 600 Kč a to bezhotovostním převodem na bankovní účet č. bankovní účet. Poskytnutý úvěr byl úročen pevnou úrokovou sazbou podle sazebníku, přičemž ke dni uzavření smlouvy činila 10,50 % měsíčně. Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr hradit formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 11 % nesplaceného úvěru. Žalovaná před postoupením pohledávky uhradila na účet právního předchůdce žalobkyně částku ve výši 36 552,63 Kč. Právní předchůdce žalobkyně postoupil pohledávku za žalovanou na žalobkyni právnická osoba, IČO smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2020. Před podáním žaloby pak žalovaná uhradila celkem částku ve výši 15 000 Kč.
2. Na výzvu soudu k doložení posouzení úvěruschopnosti žalované žalobkyně uvedla, že žalovaná byla před uzavřením smlouvy lustrována z veřejně dostupných databází ISIR, CEE, SOLUS, NRKI a BRKI. Dále pak byla úvěruschopnost žalované ověřena výpočtem mezi doložitelnými příjmy a výdaji, kdy je klientům ponechávána rezerva 10 % rozdílu mezi doloženými příjmy a deklarovanými výdaji mimo splátku, kdy se těchto 10 % musí rovnat minimálně životnímu minimu, které činí 3 410 Kč. Ke svému tvrzení žalobkyně nedoložila žádné listiny, ani neuvedla, z jakých hodnot vycházela tedy jaký činil příjem žalované a jakou částku představovaly její výdaje.
3. Podáním ze dne 8. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu zpět co do částky ve výši 1 500 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 1 500 Kč od 14. 9. 2021 do zaplacení, neboť žalovaná uhradila dne 14. 9. 2021 částku 1 500 Kč.
4. Jelikož částečné zpětvzetí žalobkyně učinila dříve, než soud začal jednat o věci samé, bylo řízení v rozsahu částečného zpětvzetí podle § 96 odst. 1, 2 o.s.ř. zastaveno, tak jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.
5. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila.
1. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a o.s.ř., vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř.). Žalobkyně souhlasila s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, žalovaná se k této výzvě nevyjádřila, ačkoliv jí byly žaloba a výzva doručeny na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř., proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
6. Z listinných důkazů, které navrhla provést žalobkyně k prokázání svých skutkových tvrzení, učinil soud následující skutková zjištění:
7. Podle Smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne 17. 7. 2019 se právnická osoba zavázala žalované poskytnout úvěr až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč a žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru ve výši 10,50 % a sjednanými poplatky. Smluvní vztah mezi stranami se řídí příslušnými právními předpisy, touto smlouvou, Obchodními podmínkami a Sazebníkem. Obchodními podmínkami a Standardními informacemi o spotřebitelském úvěru pak byly rozvedeny informace týkající se poskytnutého úvěru.
8. Podle výpisu údajů z aplikace je jako účet žalované uveden bankovní účet.
9. Na doložených fotografií drží žalovaná v ruce svůj občanský průkaz.
10. Z doložených potvrzení o provedené platbě, žalovaná čerpala z účtu společnosti právnická osoba na účet č. bankovní účet dne 17. 7. 2019 částku ve výši 15 000 Kč, dne 19. 7. 2019 částku ve výši 3 000 Kč, dne 1. 8. 2019 částku ve výši 2 000 Kč, dne 19. 8. 2019 částku ve výši 2 000 Kč, dne 1. 10. 2019 částku ve výši 600 Kč, dne 4. 10. 2019 částku ve výši 5 000 Kč, dne 7. 10. 2019 částku ve výši 5 000 Kč, dne 21. 10. 2019 částku ve výši 3 000 Kč, dne 6. 3. 2020 částku ve výši 6 000 Kč, dne 23. 3. 2020 částku ve výši 6 000 Kč, dne 25. 3. 2020 částku ve výši 2 000 Kč Tyto skutečnosti vyplývali také z doložené transakční historie úvěru.
11. Podle dopisu adresovaného žalované na adresu adresa do 17. 9. 2020 s tím, že celkový zůstatek po poslední platbě představuje částku ve výši 59 240,39 Kč.
12. Podle Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 27. 1. 2020 postoupila společnost právnická osoba na společnost právnická osoba, IČO nesplacené spotřebitelské úvěrové pohledávky jak je definováno v datových souborech.
13. Podle dopisu ze dne 27. 10. 2020 adresovaného žalované na adresu adresa
14. Podle Podacího lístku odeslala společnost právnická osoba žalované dne 27. 10. 2020 doporučenou zásilku na adresu adresa.
15. Soud učinil tento závěr o skutkovém stavu:
16. Dne 17. 7. 2019 uzavřel právní předchůdce žalobkyně a žalovanou prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, v níž se právní předchůdce žalobkyně zavázal poskytnout žalované finanční prostředky až do výše úvěrového limitu ve výši 80 000 Kč. Žalovaná postupnými bezhotovostními převody na účet č. bankovní účet vyčerpala celkem částku ve výši 49 600 Kč. Žalovaná byla povinna poskytnuté finanční prostředky splatit pravidelnými měsíčními splátkami ve výši 11 % nesplaceného úvěru společně s úrokem z úvěru ve výši 10,50 % a sjednanými poplatky. Na úhradu vyčerpaných prostředků zaplatila žalovaná celkem částku ve výši 51 552,63 Kč před podáním žaloby a částku ve výši 1 500 Kč dne 14. 9. 2021 právnická osoba pohledávku za žalovanou včetně práv spojených s pohledávkou postoupila na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 27. 1. 2020 na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalované oznámeno dopisem ze dne 27. 10. 2020.
17. Žalobkyně nicméně nedoložila žádnou relevantní dokumentaci ohledně prověření schopnosti žalované splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. S odkazem na tuto skutečnost soud shledal posouzení úvěruschopnosti žalované právním předchůdcem žalobkyně jako nedostatečné, protože z předložených důkazů vyplývá, že právní předchůdce žalobkyně nevycházel ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné.
18. Skutkový stav soud hodnotil po právní stránce následovně:
19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, účinný od 1. 1. 2014 („o.z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
21. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
22. Z § 86 odst. 1 ZSU vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18, kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
23. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaná měly v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. občanský zákoník (dále jen „o.z.“), kdy se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Právní předchůdce žalobkyně poskytla žalované finanční prostředky v celkové výši 49 600 Kč, na jejichž úhradu žalovaná zaplatila celkem částku ve výši 51 552,63 Kč a dále pak po podání žaloby vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o další úhradu žalované ve výši 1 500 Kč. Při uzavírání smlouvy však nebyla dostatečně zkoumána úvěruschopnost žalované, čímž bylo poručeno ustanovení § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je uzavřená smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z., neboť kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
24. K závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C číslo, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
25. Protože právní předchůdce žalobkyně žalované prokazatelně poskytl finanční prostředky ve výši 49 600 Kč, vznikl mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalovanou závazek nikoli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z bezdůvodného obohacení, a žalované povinnost žalobkyni, na níž v souladu s § 1879 a násl. o.z. přešla pohledávka za žalovanou ze společnosti právnická osoba, vydat vše, oč se na základě neplatné úvěrové smlouvy obohatila. Dle tvrzení žalobkyně žalovaná svými částečnými úhradami zaplatila celkovou poskytnutou finanční hotovost, kterou dokonce přeplatila. S ohledem na skutečnost, že soud došel k závěru, že uzavřená smlouva byla od počátku neplatná, nemohlo dojít ze strany žalobkyně k započítání částečné úhrady žalované na příslušenství pohledávky tak, jak uvádí v žalobě.
26. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovanou předchůdkyni žalobkyně, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Proto soud o úhradu žalované ponížil poskytnuté peněžní plnění nikoli žalobkyní požadované poplatky, smluvní úroky a smluvní pokutu. Žalovaná uhradila celkem částku ve výši 53 052,63 Kč, čímž uhradila poskytnutou finanční hotovost ve výši 49 600 Kč v plné výši, a tudíž je dluh žalované vůči žalobkyni plně uhrazen. Pokud jde o posouzení splatnosti dlužné částky, pak ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tento stal splatným po doručení žaloby žalované soudem, a to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. dne 11. 12. 2021. Nejpozději dne 12. 12. 2021 se tak žalovaná mohla dostala do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. Avšak žalovaná v tuto dobu již dlužnou částku uhradila, pak žalobkyni nemohl vzniknout ani nárok na zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně. Soud proto žalobu v plném rozsahu zamítl, tak jak je uvedeno ve výroku II. tohoto rozhodnutí.
27. Podle § 151 o. s. ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Dle § 142 odst. 1 o.s.ř. účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Žalované by v daném případě náležela náhrada nákladů řízení, neboť byla v řízení zcela úspěšná, ale jelikož soud z obsahu spisu zjistil, že jí žádné náklady nevznikly, bylo soudem rozhodnuto, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.