Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 49/2023-24

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

o 27 200 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující:

jistinu ve výši 4 000 Kč,

úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 200 Kč od 19. 9. 2015 do zaplacení,

smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 200 Kč do tří dnů ode dne právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části požadující: jistinu ve výši 4 000 Kč, úrok z prodlení ve výši 8,05 % ročně z částky 17 200 Kč od 19. 9. 2015 do zaplacení, smluvní pokutu ve výši 10 000 Kč. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

1. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením bez nařízení jednání.

2. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 17 200 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení), která má představovat nevrácené finanční prostředky poskytnuté žalovanému na základě smlouvy o úvěru č. 6 2014 ze dne 23. 3. 2024, a částky 10 000 Kč, která má představovat smluvní pokutu účtovanou za prodlení žalovaného.

3. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.

4. Soud na základě provedených důkazů (úvěrová smlouva ze dne 23. 3. 2014; předpis splátek; zpráva klienta; předžalobní výzva vč. dokladu o odeslání) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu.

5. Žalobkyně uzavřela s žalovaným výše uvedeného dne smlouvu o úvěru a stejného dne mu poskytla v hotovosti úvěr ve výši 20 000 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit společně s náklady spotřebitelského úvěru ve výši 13 800 Kč prostřednictvím 13 měsíčních splátek ve výši 2 600 Kč (smlouva o úvěru, předpis splátek). Žalovaný uhradil 6 800 Kč (zpráva klienta ke dni 27. 6. 2022).

6. Podstatu sporu soud posoudil podle (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § číslo a násl.; ustanovení o neplatnosti právního jednání a násl.; ustanovení upravující bezdůvodné obohacení § číslo a násl.) ve znění účinném ke dni 23. 3. 2014 a podle smluvního ujednání mezi stranami, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

7. Podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle týká-li se důvod neplatnosti jen takové části právního jednání, kterou lze od jeho ostatního obsahu oddělit, je neplatnou jen tato část, lze-li předpokládat, že by k právnímu jednání došlo i bez neplatné části, rozpoznala-li by strana neplatnost včas.

10. Podle je-li důvod neplatnosti jen v nezákonném určení množstevního, časového, územního nebo jiného rozsahu, soud rozsah změní tak, aby odpovídal spravedlivému uspořádání práv a povinností stran; návrhy stran přitom vázán není, ale uváží, zda by strana k právnímu jednání vůbec přistoupila, rozpoznala-li by neplatnost včas.

11. Strany mezi sebou uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu . Vzhledem k tomu, že žalovaný vystupoval v postavení spotřebitele ( ), jednalo se o tzv. spotřebitelský úvěr. Soud tuto smlouvu vyhodnotil jako absolutně neplatnou podle pro její zjevný rozpor s dobrými mravy.

12. Ze smlouvy o úvěru vyplývá, že úvěr měl být žalované poskytnut se sjednaným úrokem ve výši 20 % z poskytnuté jistiny (tj. 4 000 Kč) a za úplatu 9 800 Kč. Žalovaný tam měl vrátit celkovou částku 33 800 Kč (čl. I bod 2 a čl. II smlouvy o úvěru).

13. Pokud by soud přihlédl pouze k výši sjednaného úroku 4 000 Kč z poskytnuté jistiny 20 000 Kč, jejíž splacení (společně s úrokem) bylo sjednáno prostřednictvím 13 měsíčních splátek (vycházely by v takovém případě na výši cca 1 846 Kč za měsíc), šlo by o úrokovou míru 33 % ročně. Tento náhled nicméně nekoresponduje s tím, že sjednané splátky činily ve skutečnosti 2 600 Kč měsíčně, tudíž je zřejmé, že mnohem přiléhavější a odpovídající realitě je údaj o ročních procentních nákladech úvěru (tzv. RPSN), který odráží skutečnou„ cenu“ úvěru. Tato sazba byla dle smlouvy ve výši 169,9 %.

14. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. Dle soudu lze uvedené závěry bezpochyby vztáhnout i na hodnotu RPSN, která vyjadřuje celkovou„ cenu“ úvěru.

15. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti RPSN) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém RPSN, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad příjmení (srov. webová adresa). Soud ve prospěch platnosti ujednání jednak bral v úvahu skutečnost, že publikované údaje jsou„ průměrem“ skutečných hodnot, a jednak ve prospěch platnosti ujednání zohledňoval údaje za celý rok, ve kterém došlo k uzavření předmětné úvěrové smlouvy. Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrná míra ročních procentních nákladů úvěrů určených na spotřebu, které byly poskytnuty bankami domácnostem, se v jednotlivých měsících roku 2014 pohybovalo v rozmezí maxima 15,34 % a minima 14,72 %. Nad rámec soud dodává, že časové řady příjmení využil pouze k právnímu posouzení věci (zhodnocení souladu ujednání s dobrými mravy) a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž uvedené výstupy nebylo nutné provádět jako důkaz.

16. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že sjednané RPSN ve výši cca 170 % ročně se zcela zjevně příčí dobrým mravům (mnohonásobně převyšuje obvyklý úrok v daném místě a čase), tudíž jde o ujednání, které je ve smyslu absolutně neplatné. V návaznosti na to shledal soud pro zjevný rozpor s dobrými mravy neplatnou úvěrovou smlouvu jako celek, jelikož nebyly splněny podmínky pro moderaci či platnost zbývající části smlouvy (srov. a ). Dle soudu při zjištění„ zjevně nemravné ceny úvěru“ vyplývá už ze samotné povahy věci, že takové ujednání má pro úvěrující stranu smlouvy zcela klíčový význam, jde o jedinou motivaci k uzavření samotné smlouvy. Nelze tudíž předpokládat, že by k uzavření smlouvy došlo i bez tohoto nemravného ujednání. Nadto se soudu samotné úvahy o aplikaci či ani nejeví jako souladné s účelem absolutní neplatnosti z důvodu zjevného rozporu s dobrými mravy, jelikož tento právní následek musí plnit rovněž preventivně-sankční funkci.

17. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny. Žalobkyni naopak nemohly vzniknout žádné nároky založené na neplatné smlouvě, takže její požadavky na smluvní úrok a na smluvní pokutu soud vyhodnotil jako nedůvodné. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud dospěl k závěru, že prodlení žalovaného s vrácením bezdůvodného obohacení nenastalo, jelikož doposud byl vyzván ke splnění dluhů plynoucích ze smlouvy o úvěru (předžalobní výzva), která je však absolutně neplatná. Nad rámec soud dodává úvahu, že tento závěr odpovídá také smyslu zákona o spotřebitelském úvěru, který na nynější situaci sice výslovně nedopadá, ale lze ho s ohledem na totožný chráněný zájem analogicky zohlednit. Jestliže při neplatnosti úvěrové smlouvy způsobené nedostatečným vyhodnocením úvěruschopnosti spotřebitele vrací spotřebitel poskytnutou jistinu v době přiměřené svým možnostem a do prodlení se dostane v zásadě až uplynutím lhůty k plnění stanovené rozhodnutím soudu (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka), mělo by se obdobné pravidlo uplatnit i pro ostatní případy zjevného rozporu spotřebitelské úvěrové smlouvy s dobrými mravy.

18. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný uhradil částku 6 800 Kč, tudíž soud žalobkyni přiznal nárok na vrácení pouze zbývající části jistiny. Lhůtu k plnění soud určil obecnou třídenní podle , jelikož žalovaný zůstal v řízení pasivní (nekontaktní) a nekonkretizoval své možnosti vrátit dlužnou jistinu (bezdůvodné obohacení). Ve zbytku soud žalobu zamítl, jelikož další nároky žalobkyně nebyly důvodné, jak bylo vysvětleno výše.

19. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle zásady úspěchu ve sporu ve smyslu Žalovaný byl ve sporu částečně úspěšnější, právo na (částečnou) náhradu nákladů řízení však rovněž nemá, jelikož mu žádné náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.