Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
5 C 65/2023-35
Okresní soud v Kutné Hoře rozhodl samosoudcem Mgr. Michalem Pomichálkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení 30 352 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 902 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 902 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 000 Kč od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 098 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 13 902 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 13 902 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, v níž se žalobkyně domáhala zaplacení částky 16 450 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24 000 Kč od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 10 098 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou domáhala zaplacení žalované částky s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že dne datum uzavřela se žalovanou smlouvu o zápůjčce, na jejímž základě poskytla žalované částku 15 000 Kč, a to převodem na účet dne datum. Žalovaná se zavázala vrátit zapůjčenou částku a zaplatit poplatek za její poskytnutí ve výši 9 000 Kč, to vše ve třech měsíčních splátkách s datem poslední splátky ke dni datum. Žalovaná ovšem své smluvní závazky neplnila řádně a včas, na svůj dluh dosud uhradila částku ve výši 1 098 Kč. Žalovaná byla podle smlouvy také povinna nahradit žalobkyni náklady na vymáhání (za zaslání upomínek) a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky 15 000 Kč. Dlužná částka se sestává z neuhrazené jistiny a poplatku ve výši 24 000 Kč, nákladů na vymáhání ve výši 2 500 Kč a smluvní pokuty ve výši 3 852 Kč, dále žalobkyně požadovala zaplacení běžících úroků z prodlení. Žalovaná přes výzvu žalobkyně zbytek dluhu neuhradila.
2. Žalovaná se k žalobě, ač jí byla řádně doručena, nevyjádřila.
3. Soud se v prvé řadě zabýval otázkou své mezinárodní příslušnosti za situace, kdy žalovaná je subjektem cizího práva, když tato skutečnost zakládá cizí prvek ve smyslu nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) číslo 1215/2012 (dále jen„ nařízení Brusel I bis“), a dospěl k závěru, že zdejší soud je s ohledem na úpravu obsaženou v článku 4 odst. 1 nařízení Brusel I bis mezinárodně příslušným ve věci rozhodnout, neboť žalovaná má bydliště na území České republiky.
4. Soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o.s.ř.“), bez přítomnosti účastníků, když žalovaná svou neúčast na jednání ani neomluvila. Žalobkyně požádala, aby soud jednal bez účastni žalující strany s tím, že nebude-li soud považovat tvrzení žalobkyně a důkazní návrhy za dostatečné, nechť o tom žalobkyni vyrozumí a poskytne jí k doplnění dodatečnou lhůtu.
5. Soud provedl důkazy listinami, které předložili účastníci k prokázání svých tvrzení (ustanovení § 120 odst. 1 o.s.ř.), účastníci provedení dalších důkazů nenavrhovali a potřeba provedení jiných důkazů v řízení nevyšla najevo a po postupu dle § 132 o.s.ř. byl v řízení prokázán následující skutkový stav:
6. Účastníci uzavřeli dne datum prostřednictvím prostředků komunikace na dálku smlouvu, na základě které žalobkyně zavázal žalované poskytnout částku ve výši 15 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit poplatek ve výši 9 000 Kč, to vše ve třech pravidelných měsíčních splátkách. Podle čl. 2 smlouvy se žalovaná zavázala zaplatit žalobkyni smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné částky za každý den pro případ prodlení s plněním svých závazků. Podle čl. 2 se žalovaná zavázala nahradit žalobkyni účelně vynaložené náklady, které žalobkyni vzniknou v souvislosti s prodlením žalované, a to ve výši dle druhu upomínky tak, jak je uvedeno ve smlouvě (prokázáno smlouvou ze dne datum, občanským průkazem žalované, ověřovací platbou). Žalobkyně před uzavřením smlouvy zjistila, že žalovaná měla za rok 2020 čistý příjem z podnikání ve výši 275 000 Kč, což odpovídá průměrnému měsíčnímu výdělku ve výši 22 916 Kč. Žalobkyně dále zjistila, že proti žalované nebyly ještě ke dni datum vedeny exekuce (prokázáno výpisem z centrální evidence exekucí, přiznáním k dani z příjmů fyzických osob za rok 2020). Peněžní prostředky byly žalované převedeny na účet dne datum (prokázáno potvrzením o platbě). Žalované bylo adresováno několik upomínek, avšak nebylo doloženo, že tyto byly skutečně žalované zaslány (prokázáno upomínkami k zaplacení ze dne datum, datum, datum, datum a datum). Žalovaná úvěr řádně a včas nesplácela, zatím na svůj dluh uhradila částku 1 098 Kč (prokázáno tvrzením žalobkyně, kterému žalovaná neodporovala). K zaplacení zbývající dlužné částky ve lhůtě tří dnů byla žalovaná řádně vyzvána před podáním žaloby (prokázáno předžalobní výzvou ze dne datum včetně podacího lístku).
7. Po právní stránce soud posoudil vztah účastníků dle ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“).
8. Žalobkyně smlouvu uzavírala v postavení podnikatele (§ 420 o.z.) a žalovaná v postavení spotřebitele (§ 419 o.z.), a jedná se tedy o spotřebitelskou smlouvu ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. o.z. Tím se tak na smlouvu neaplikuje pouze obecná právní úprava obsažená v o.z., ale i úprava obsažená v zákoně o spotřebitelském úvěru, kdy peněžité zápůjčka nebo úvěr je ve smyslu § 2 odst. 1 citovaného zákona spotřebitelským úvěrem.
9. Podle § 84 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel před poskytnutím rady podle § 85 odst. 1 nebo posouzením úvěruschopnosti spotřebitele podle § 86 zveřejní nebo spotřebiteli sdělí, jaké informace a doklady pro jejich ověření musí spotřebitel poskytovateli nebo zprostředkovateli poskytnout za účelem posouzení jeho úvěruschopnosti a poskytnutí rady ohledně výběru pro spotřebitele vhodného produktu spotřebitelského úvěru a dobu pro jejich poskytnutí. Tyto informace musí být přiměřené a nezbytné. Žádá-li poskytovatel o tyto informace prostřednictvím zprostředkovatele, zprostředkovatel vyžádané informace předá poskytovateli.
10. Podle § 86 odst. 1, 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
11. Podle § 78 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Povinností je zejména uchovávat mj. dokumenty a záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele. Dokumenty je nutno uchovávat nejméně po dobu pěti let ode dne, kdy zanikl právní vztah, nebo došlo k jednání, na jehož základě tyto dokumenty a záznamy vznikly.
12. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
13. Ze shora citovaných ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost poskytovatele úvěru zkoumat schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nastává tehdy, kdy v závislosti na frekvenci splácení zbude spotřebiteli v jeho osobním/domácím rozpočtu dostatek finančních prostředků na to, aby bez jakýchkoliv problémů a omezení mohl splácet jednotlivé splátky úvěru v předpokládané výši. Proto poskytovatel musí mimo jiné analyzovat spotřebitelův osobní/domácí rozpočet, a to jak stranu příjmů, tak stranu výdajů, a to vždy ve vztahu ke konkrétnímu žadateli o úvěr (tj. konkrétní příjmy ze zaměstnanecké či jiné činnosti, konkrétní náklady na bydlení, dopravu, domácnost nebo nezaopatřené děti, v neposlední řadě též případné závazky žadatele z dříve uzavřených smluv). Analýza pouze některé ze stran rozpočtu sama o sobě k posouzení úvěruschopnosti nepostačuje.
14. Za shora zjištěného skutkového stavu má soud prokázáno, že žalobkyně zkoumala pouze stranu příjmů žalované, když jí bylo doloženo daňové přiznání za uplynulý kalendářní rok. Žalobkyně dále žalovanou lustrovala v exekučním rejstříku, avšak s několikaměsíčním předstihem před uzavřením smlouvy, údaje o solventnosti žalované ke dni uzavření smlouvy tak k dispozici neměla. Žalovaná pro výši výdajů vycházela z nezabavitelného minima 7 873 Kč, neboť žalovaná měla tvrdit své měsíční výdaje ve výši 5 000 Kč. Toto tvrzení žalované z přiložených listin nevyplývá, nicméně tvrdila-li skutečně tuto částku, ta s velkou pravděpodobností nemůže odpovídat realitě a žalobkyně měla výdajovou stránku pečlivě zkoumat a nechat si doložit listiny prokazující výdaje žalované, neboť je patrné, že žalovaná své výdaje tvrdila záměrně tak, aby dosáhla na úvěr. Nutno pak připomenout, že ve smyslu § 78 zákona o spotřebitelském úvěru je pak i zákonnou povinností poskytovatele úvěru dokumenty a záznamy týkající se posuzování schopnosti spotřebitele splácet úvěr uchovávat, a to nejméně po dobu pěti let.
15. Skutečnosti o zkoumání výdajů žalované nebyly tvrzeny, dokumenty vážící se k povinnosti věřitele řádně posuzovat schopnost žalované splácet úvěr, a to s přihlédnutím k výdajové stránce žalované, nebyly v žalobě ani v jiném podání žalobkyně označeny. Soud nepostupoval dle § 115a o.s.ř. a ve věci nařídil jednání mj. za tím účelem, aby mohl žalobkyni ve smyslu § 118a odst. 1, 3 o.s.ř. poskytnout poučení, že jí dosud nebyly vylíčeny všechny rozhodující skutečnosti a nebyla prokázána tvrzení o tom, že věřitel skutečně zkoumal úvěruschopnost žalované, a to včetně následků spojených s nesplněním výzvy k jejich dotvrzení a označení. Nutno dodat, že poučení dle shora citovaného ustanovení o.s.ř. se poskytuje právě pouze účastníku (jeho zmocněnci či zástupci), který je přítomen u jednání, při jiném úkonu soud takové poučení neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být takové poučení poskytnuto účastníku, který se k jednání nedostavil a nepožádal o odročení jednání z důležitého důvodu (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 24. 3. 2010 sp. zn. 21 Cdo 4314/2008). Je-li jednáno v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníka (jeho zmocněnce či zástupce), je to účastník, jenž svou nepřítomností u soudu způsobil, že se mu příslušného poučení nedostalo (srovnej rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27. 9. 2006 sp. zn. 29 Odo 832/2006). Za situace, kdy se žalobkyně omluvila z jednání a souhlasila s projednáním a rozhodnutím věci v její nepřítomnosti, se tak sama připravila o dobrodiní soudu ve formě poučovací povinnosti dle § 118a o.s.ř., neboť nebylo povinností soudu k její žádosti vyrozumět žalobkyni, že dosavadní tvrzní a důkazy jsou nedostatečné. Bylo právě naopak dobrou vůlí soudu, že nedostatek tvrzení a důkazů žalobkyni předeslal již v rámci„ neoficiálního poučení“ při nařizování jednání.
16. S ohledem na skutečnost, že v projednávané věci nebylo zjištěno, že by věřitel při poskytování spotřebitelského úvěru zkoumal úvěruschopnost žalované i stran její výdajové stránky, soud dospěl k závěru, že mezi stranami uzavřená smlouva o úvěru je neplatná. Ačkoliv znění § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru podmiňuje neplatnost smlouvy námitkou učiněnou spotřebitelem v promlčecí lhůtě, takové ustanovení je v rozporu s články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne datum, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS, které mají být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, přičemž stejná ustanovení směrnice zároveň brání tomu, aby sankce (neplatnost smlouvy) spojená s porušením této povinnosti byla podmíněna uplatněním námitky spotřebitele v promlčecí lhůtě (srovnej rozsudek Soudního dvora ze dne datum ve věci C číslo, OPR- právnická osoba proti GK). Soud tedy k nesplnění povinnosti věřitele zkoumat schopnost žalovaného splácet úvěr přihlédl z úřední povinnosti (srovnej § 588 o.z.).
17. V projednávané věci tak soud dospěl k závěru, že nebylo-li v řízení prokázáno splnění povinnosti žalobkyně zkoumat schopnost žalované splácet úvěr, smlouva o úvěru uzavřená mezi žalovanou a žalobkyní je neplatná, a to s účinky ex tunc. Proto žalobkyně nemůže po právu požadovat zaplacení smluvního úroku, smluvní pokuty a dalších případných poplatků uvedených ve smlouvě a má toliko právo na vrácení poskytnutých peněžních prostředků, které soud v případě absolutní neplatnosti smlouvy v souladu s ustanovením § 2991 odst. 2 o.z. považuje za bezdůvodné obohacení na straně žalované, ke kterému došlo bez právního důvodu. Proto soud rozhodl, že žalovaná je povinna v souladu s § 2991 odst. 1 o.z. zaplatit žalobkyni poskytnuté peněžní prostředky (15 000 Kč), jejichž výše je ponížena o část, kterou již žalovaná uhradila (1 098 Kč). Soud přiznal žalobkyni i právo na úrok z prodlení ve smyslu § 1970 o.z. v zákonné výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., avšak až od marného uplynutí lhůty k zaplacení dluhu určené předžalobní výzvou včetně zákonné výše vážící se k tomuto dni, neboť na základě ujednání obsažených v absolutně neplatné smlouvě nelze určovat splatnost dluhu, přičemž žalovaná byla k uhrazení dluhu žalobkyní prokazatelně vyzvána až právě předžalobní výzvou. O lhůtě k plnění soud rozhodl podle ustanovení § 160 odst. 1 věta první o.s.ř., když neshledal důvody pro její prodloužení. Ve zbytku pak soud s ohledem na výše uvedené žalobu jako nedůvodnou zamítl.
18. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř. Pro účely rozhodování o nákladech řízení v této věci soud nevycházel pouze z„ jistiny“, tedy žalované částky samotné, nýbrž do posouzení míry úspěchu a neúspěchu ve věci zahrnul i příslušenství, a to včetně běžícího zkapitalizovaného ke dni vyhlášení rozsudku (srovnej nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. I. ÚS 2717/08, usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 31. 7. 2013, sp. zn. 30 Co 363/2013). Po zohlednění těchto částek se podává, že větší úspěch ve věci měla žalovaná, které žádné náklady v řízení nevznikly, a tak soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku III. tohoto rozsudku.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Kutné Hoře.
Nesplní-li povinný dobrovolně to, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na exekuci.