Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
117 C 10/2022-57
Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí rozhodl samosoudkyní Mgr. Šárkou Zemanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o částku 110.691 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 70.560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70.560 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení.
II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 40.131 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 636,38 Kč a s úrokem z prodlení z částky 110.691 Kč ve výši 11,75% ročně od 11.6.2022 do 17.10.2022 a s úrokem z prodlení z částky 40.131 Kč ve výši 11,75% ročně od 24.5.2022 do zaplacení a pohledávku ve výši 17 331,20 Kč a úrok ve výši 64,85 % p.a z částky 95 852,70 Kč od 24.05.2022 do 15.06.2022 ve výši 3 817,77 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 95 852,70 Kč od 16.06.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 5. 2022 dosáhne částky 274 752,00 Kč, se zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku částku 70.560 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 70.560 Kč za dobu od 18.10.2022 do zaplacení. II. Žaloba, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni pohledávku ve výši 40.131 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 636,38 Kč a s úrokem z prodlení z částky 110.691 Kč ve výši 11,75% ročně od 11.6.2022 do 17.10.2022 a s úrokem z prodlení z částky 40.131 Kč ve výši 11,75% ročně od 24.5.2022 do zaplacení a pohledávku ve výši 17 331,20 Kč a úrok ve výši 64,85 % p.a z částky 95 852,70 Kč od 24.05.2022 do 15.06.2022 ve výši 3 817,77 Kč, úrok ve výši 11,75 % p.a z částky 95 852,70 Kč od 16.06.2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento úrok za dobu od 24. 5. 2022 dosáhne částky 274 752,00 Kč, se zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se domáhá po žalovaném zaplacení částky 110.691 Kč s příslušenstvím. Tvrdí, že mezi účastníky řízení byla dne 5. 10. 2021 uzavřena smlouva o úvěru číslo. Na základě smlouvy byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 100.000 Kč, který se žalovaný zavázal spolu s úrokem ve výši 64,85 % p. a. splácet. Žalovaný se ocitl v prodlení s úhradou splátek, v důsledku čehož žalobkyně úvěr zesplatnila. Před zesplatněním vzniklo žalobkyni právo na zaplacení smluvních pokut za 5 splátek v prodlení v celkové výši 2.495 Kč i právo na zaplacení náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením ve výši 1.000 Kč Vedle toho se žalobkyně domáhá smluvní pokuty ve výši 17.331 Kč za prodlení po zesplatnění, úroku a úroku z prodlení v rozsahu dle výroku I a II rozsudku. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na úvěru částku 29.440 Kč. K úvěruschopnosti žalobkyně tvrdí, že zjišťovala relevantní informace od žalovaného a dokladů, které o příjmech předložil, také z databáze SOLUS a NRKI.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z návrhu smlouvy o úvěru číslo z oznámení o schválení, z doručenky bylo zjištěno, že dne 7. 10. 2021 byla uzavřena smlouva o úvěru, ve které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému, spotřebiteli, úvěr ve výši 100.000 Kč za úrok ve výši 64,85 %. Žalovaný se zavázal úvěr splácet v 36 splátkách po 6.360 Kč měsíčně. V bodě 6 jsou uvedeny nároky žalobkyně v případě prodlení žalovaného se splátkami, a to: právo na úhradu účelně vynaložených nákladů s prodlením se splátkou v částce 200 Kč, právo na smluvní pokutu ve výši 499 Kč za prodlení se splátkou delší než 30 dnů a 0,1 % denně z částky, ohledně níž je spotřebitel v prodlení po zesplatnění, a právo na zesplatnění.
4. Z výpisu z účtu bylo zjištěno, že částka 100.000 Kč byla žalovanému na jeho účet dne 7. 10. 2021 vyplacena.
5. Z přehledu plateb bylo zjištěno, že žalovaný na úvěru zaplatil žalobkyni celkem 29.440 Kč.
6. Z formuláře hodnocení klienta, z výpisů z insolvenčního rejstříku, SOLUS, NRKI, z výplatní pátky, z výpisů z účtu, z prohlášení klientů bylo zjištěno:
Žalovaný o sobě při žádosti o úvěr uvedl, že je svobodný, nemá děti v domácnosti, nežije s partnerem, bydlí u rodičů, má příjem ze zaměstnání u právnická osoba se sídlem v obec ve výši 31.669 Kč měsíčně. Uvedl měsíční výdaje: životní minimum 3.860 Kč, děti v domácnosti 0 Kč, splátky 0 Kč, na bydlení 2.603 Kč, ostatní (doprava, záliby apod.) 0 Kč, spoření 0 Kč. Prohlásil, že je zaměstnaný na dobu neurčitou od roku 2015, neběží mu výpovědní lhůta, v blízké budoucnosti neočekává změny v příjmech a výdajích, nemá žádné splatné dluhy, není proti němu veden výkon rozhodnutí či exekuce, ani žaloba o zaplacení, není v úpadku. Z listin, které předložil žalovaný žalobkyni bylo zjištěno, že na účet osoby odlišné od žalovaného byla dne 15.7.2021 vyplacena právnická osoba s.r.o. mzda ve výši 31.858 Kč a 15.6.2021 ve výši 21.542 Kč. Za měsíc květen 2021 byl čistý příjem žalovaného 30.512 Kč. Ze mzdy nebyly prováděny srážky. Dle výpisu z účtu žalovaného, na který žalobkyně zasílala částku 100.000 Kč, za dobu od 5.3.2020 do 31.3.2020 měl žalovaný příjem ve výši 7.700 Kč a výdaje ve výši 8.690 Kč při nulovém počátečním zůstatku. Žalovaný neměl záznam v registru SOLUS a NRKI.
7. Předžalobní výzvou ze dne 12.10.2022, která byla téhož dne žalovanému prostřednictvím pošty odeslána, vyzvala žalobkyně žalovaného k úhradě žalovaných částek (zjištěno z výzvy a podacího archu).
8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
9. Podle § 1813 o. z. se má za to, že zakázaná jsou ujednání, která zakládají v rozporu s požadavkem přiměřenosti významnou nerovnováhu práv nebo povinností stran v neprospěch spotřebitele. To neplatí pro ujednání o předmětu plnění nebo ceně, pokud jsou spotřebiteli poskytnuty jasným a srozumitelným způsobem.
10. Podle § 86 odst. 1 a 2 věta prvá zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinnému do 28.5.2022 (dále jen ZosÚ) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.
11. Podle § 87 odst. 1 ZosÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
13. Podle § 588 odst. 1 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
14. Žalobkyně byla dle § 86 ZosÚ povinna zjišťovat úvěruschopnost žalovaného.
15. Podle § 1 ZosÚ tento zákon zapracovává příslušné předpisy Evropské unie), zároveň navazuje na přímo použitelný předpis Evropské unie a upravuje a) činnost některých osob oprávněných poskytovat a zprostředkovávat spotřebitelský úvěr, včetně činnosti těchto osob v zahraničí, b) práva a povinnosti při poskytování a zprostředkování spotřebitelského úvěru a c) působnost správních orgánů v oblasti poskytování a zprostředkovávání spotřebitelského úvěru.
16. Ustanovení § 1 je transpozicí směrnice 2008/48/ES Česká republika se zavázala implementovat směrnici do národního práva a soudy či jiné instituce jsou povinny aplikovat transponované normy evropského práva eurokonformně, tedy v souladu se zněním a účelem směrnice, přičemž jsou také vázány judikaturou Soudního dvora Evropské unie. Závaznost judikatury Soudního dvora byla vyjádřena v rozsudcích ve věci C -453/00 Kűhne Heitz a ve věci 283/81 CILFIT. Zásada nepřímého účinku evropského práva byla vyjádřena např. v rozhodnutí Soudního dvora ve věci číslo Von Colson. Pravidlo výkladu norem českého práva v souladu s ustanovením a cíli směrnice EU a s přihlédnutím k judikatuře Soudního dvora je vyjádřeno mj. v rozsudku Nejvyššího správní soudu ze dne 1. 4. 2015, čj. 1 As 30/2015-39.
17. Zákon č. 257/2016 Sb. ukládá věřitelům sjednávajícím úvěr se spotřebitelem nad rámec povinností vyplývajících z ustanovení občanského zákoníku řadu povinností s cílem zajistit spotřebiteli jasné a srozumitelné informace a rady o právech a povinnostech vyplývajících ze zamýšlené smlouvy o spotřebitelském úvěru ještě předtím, než bude smlouva uzavřena (§75 an, § 90 an.), zajišťuje i jeho ochranu po uzavření smlouvy (§ § 110, § 117 an. § 122). Z jednotlivých ustanovení zák. č. 257/2016 Sb. je patrné, že jeho účelem je ochrana spotřebitele před jeho nadměrným (neúnosným) zadlužováním (viz. i b. 26 preambule směrnice). Stejnému cíli odpovídá i ustanovení § 86 ZosÚ.
18. Ustanovení § 86 ZosÚ ani čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48/ES nespecifikují okruh informací, které by měl věřitel získat ani rozsah ověření informací. V každém jednotlivém případě uvažované smlouvy o spotřebitelském úvěru je tak věřitel jako osoba v oboru orientovaná povinen vyhodnotit, které informace jsou zapotřebí pro zjištění, zda bude po zamýšlenou dobu trvání úvěrového vztahu spotřebitel schopen úvěr splácet či nikoli.
19. K okruhu informací potřebných k ověření úvěruschopnosti spotřebitele se vyjadřoval Soudní dvůr v rozsudku ze dne 18. 12. 2014 ve věci C -449/13, CA Consumer Finance proti Ingrid Bakkaus a další, ve kterém dovodil, že věřitel má prostor pro uvážení při určování, zda informace, které má k dispozici, stačí k doložení úvěruschopnosti spotřebitele, či nikoli, a zda je má ověřit pomocí jiných údajů.„ … poskytovatel úvěru musí zaprvé v každém jednotlivém případě s přihlédnutím k jeho konkrétním okolnostem zvážit, zda se jedná o příslušné informace a zda jsou tyto informace dostatečné pro posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. V tomto ohledu se dostatečnost uvedených informací může lišit podle okolností, za nichž dojde k uzavření úvěrové smlouvy, podle osobní situace spotřebitele nebo podle částky úvěru uvedené v této smlouvě. Toto posouzení lze provést s pomocí dokladů o finanční situaci spotřebitele, ale nelze vyloučit možnost, aby poskytovatel úvěru zohlednil případné dříve získané znalosti o finanční situaci zájemce o úvěr. Avšak pouhá ničím nepodložená prohlášení spotřebitele nemohou být sama o sobě kvalifikována jako dostatečná, nejsou-li podepřena žádnými doklady. Zadruhé – aniž je dotčena druhá věta čl. 8 odst. 1 směrnice 2008/48, podle které mohou členské státy ve svých právních předpisech zachovat požadavek, aby poskytovatel úvěru vyhledal údaje v databázi – směrnice 2008/48 neukládá poskytovatelům úvěru povinnost provádět systematicky kontrolu pravdivosti informací poskytnutých spotřebitelem. V závislosti na okolnostech každého jednotlivého případu se poskytovatel úvěru může buď spokojit s informacemi, které mu poskytne spotřebitel, anebo může dospět k názoru, že je nezbytné, aby tyto informace byly potvrzeny pomocí dalších údajů.“
20. Ústavní soud ČR se v nálezu sp.zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 vyjádřil, že:„ …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
21. Žalobkyně povinnost uloženou § 86 ZosÚ nesplnila, neboť žádným způsobem neověřovala výdaje žalovaného, mj. obvyklé výdaje na bydlení, jejichž výši uvedl žalovaný nižší, než jaká je obvyklá, ani výdaje na dopravu do zaměstnání, když zjevně měl žalovaný zaměstnání mimo své bydliště. Nedotazovala se žalovaného na počty vyživovacích povinností, pouze na děti žijící s ním v domácnosti, nedotazovala se na dluhy jiné nežli splácené splátkami. Nepozastavila se nad výpisem z účtu žalovaného, kdy v době tvrzeného trvání pracovního poměru měl žalovaný na svém účtu vyšší výdaje nežli příjmy. Neměla rovněž řádně doloženy příjmy žalovaného, když výplatní páska z května 2021 neprokazuje, že žalovaný měl obdobný příjem i v říjnu 2021. Výpisy z účtu třetí osoby neprokazují, že mzda na ně zasílaná je mzdou žalovaného.
22. Pokud by žalobkyně přistupovala k uzavření smlouvy tak, jak jí ukládá § 86 ZosÚ, musela by u žadatelů o úvěr, u kterých je jejich příjem nižší nebo srovnatelný jako jejich výdaje, vyhodnotit, že dle § 86 odst. 1 věty druhé ZosÚ není oprávněna úvěr poskytnout.
23. Žalobkyně porušením povinnosti ověřit úvěruschopnost žalované porušila její právo na ochranu před uzavíráním spotřebitelských smluv, které ji nadměrně zadlužují. Porušením povinnosti uložené § 86 ZosÚ žalobkyně zároveň porušila veřejný pořádek; v daném případě ochranu společnosti před nadměrným zadlužováním domácností.
24. Přesto žalobkyně smlouvu o úvěru uzavřela s vědomím sjednání vysokého úroku a zajištění svého závazku smluvními sankcemi a poplatky. Právě na takováto jednání cílí § 86 ZosÚ, který odpovědnost za splnění podmínek úvěruschopnosti žadatele o úvěr přenesl na poskytovatele úvěru. Jestliže porušením povinnosti žalobkyně byla uzavřena smlouva o úvěru, je v souladu s cíli zákona i směrnicí vyhodnotit takto uzavřenou smlouvu jako právní jednání uzavřené v rozporu se zákonem a veřejným pořádkem, tedy právní jednání ve smyslu § 580 a 588 o.z. absolutně neplatné.
25. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
26. Podle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
27. Podle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. výše úroků z prodlení odpovídá ročně výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o osm procentních bodů.
28. Ve smyslu § 87 ZosÚ má žalobkyně, která prokázala poskytnutí hotovosti, právo jen na vrácení dosud neuhrazené jistiny v částce 70.560 Kč (100.000 Kč - 29.440 Kč). Ve zbylém rozsahu, vyjma úroků z prodlení, nárok pro neplatnost smlouvy o úvěru důvodný není.
29. Úroky z prodlení z přiznané jistiny byly přiznány v souladu s § 87 ZosÚ a § 1970 o.z. ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Žalobkyně žalovaného vyzvala k zaplacení dopisem doručeným dne 17.10.2022 (§§ 573, 605 a 607 o.z.) Lhůta k platbě se jeví jako přiměřená, když žalovaný si existence a výše svého závazku vůči věřiteli musel být vědom už od data poskytnutí částky dne 7. 10. 2021. S ohledem na neplatnost smlouvy o úvěru nemohl soud přihlížet k splatnosti sjednané účastníky v této smlouvě.
30. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř., když úspěšnější je žalovaný (soud přihlédl i k příslušenství – mj. kapitalizovaný požadovaný úrok k datu vyhlášení rozsudku dosáhl částky 35.422 Kč), kterému náklady v řízení nevznikly.
31. Lhůty k plnění byly stanoveny dle § 160 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.