Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (5)No categories available
22 C 255/2022-69
Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudkyní Mgr. Lucií Blahutovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 22 524 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od datum do datum ve výši 106 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 998 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 526 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od datum do datum ve výši 10,02 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 526 Kč od datum do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 14 998 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 106 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 14 998 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 7 526 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení od [datum] do [datum] ve výši 10,02 Kč a s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 7 526 Kč od [datum] do zaplacení, zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, a to do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 524 Kč spolu s příslušenstvím. Žalobu odůvodnila tím, že žalobkyně uzavřela s žalovaným na dálku úvěrovou smlouvu dne datum, na základě které mu poskytla úvěr ve výši 15 000 Kč splatný do 24 měsíců od jeho poskytnutí spolu s poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč a úrokem 735 Kč měsíčně u druhé až osmé splátky, žalovaný uhradil pouze 2 Kč a dosud dluží částku 22 524 Kč tvořenou jistinou ve výši 14 998 Kč, poplatkem za poskytnutí ve výši 495 Kč, poplatkem za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, poplatkem za prodloužení splatnosti ve výši 2 970 Kč, úroky ve výši 2 205 Kč, náklady na vymáhání ve výši 460 Kč a smluvní pokutou ve výši 1 000 Kč. Před uzavřením smlouvy žalobkyně řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného, a to prostřednictvím zjišťování kreditního skóre žadatele o úvěr, kdy je posuzována příjmová a výdajová stránka spotřebitele, přezkoumávají se klientské informace o proměnných jako např. věk, vzdělání, zdroj příjmů, rodinný stav, počet dětí, způsob bydlení, taktéž nahlíží do externích úvěrových registrů. Žalobkyně úvěr zesplatnila ke dni datum a žalovaný byl vyzván k zaplacení celého úvěru. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván k zaplacení zástupcem žalobkyně předžalobní upomínkou.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Z žalobkyní předložených listinných důkazů učinil soud tato skutková zjištění:
4. Z listiny označené jako kamali - Úvěrová smlouva bylo zjištěno, že se jedná o formulářovou smlouvu, která byla uzavřena dne datum na dálku zadáním SMS kódu číslo. Výše úvěru byla sjednána v částce 15 000 Kč s poplatkem 495 Kč splatnými ve 24 měsíčních splátkách, celkem (bez doplňkových služeb) měl žalovaný splatit částku 20 640 Kč. Žalovaný uvedl bankovní účet pro poskytnutí úvěru č. bankovní účet. Ze splátkového kalendáře, který byl součástí úvěrové smlouvy, bylo zjištěno, že první splátka byla 1 219 Kč, druhá až osmá 1 459 Kč a ostatní splátky 724 Kč.
5. Z kopie číslo obč. průkazu bylo zjištěno, že tento byl vystaven žalovanému.
6. Z potvrzení o provedené platbě právnická osoba bylo zjištěno, že z účtu žalobkyně byla dne datum odeslána částka 15 000 Kč na účet č. bankovní účet.
7. Z detailu běžného účtu č. bankovní účet bylo zjištěno, že je veden na jméno žalovaného, disponibilní zůstatek na účtu byl 13,53 Kč.
8. Z potvrzení o provedení ověření bonity klienta bylo zjištěno, že žalovaný v žádosti o úvěr uvedl, že jeho příjmy činí 22 000 Kč, příjmy ostatních členů 60 000 Kč, nemá děti, výdaje žádné neuvedl. Žalobkyně žalovaného prověřila v databázích ISIR, NRKI, příjmení a CRIBIS bez negativního výsledku. Žalobkyně dále zjistila, že žalovaný má další úvěry s pravidelnými měsíčními splátkami celkem 5 454 Kč, což bylo zjištěno i z úvěrové zprávy.
9. Z výpisu úvěrového účtu bylo zjištěno, že žalovaný na tento úvěr zaplatil celkem částku 2 Kč.
10. Z předžalobní výzvy k plnění ze dne datum a podacího lístku ze dne datum bylo zjištěno, že zástupce žalobkyně vyzval žalovaného k zaplacení dlužné částky vyplývající z úvěrové smlouvy, a to do 30 dnů.
11. Z žalobkyní předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci: Žalovaný uzavřel s žalobkyní smlouvu o úvěru dne datum, na základě které mu žalobkyně na jeho bankovní účet č. bankovní účet zaslala prostřednictvím právnická osoba částku 15 000 Kč. Výše úvěru byla sjednána v částce 15 000 Kč s poplatkem 495 Kč splatnými ve 24 měsíčních splátkách, celkem (bez doplňkových služeb) měl žalovaný splatit částku 20 640 Kč. První splátka byla 1 219 Kč, druhá až osmá 1 459 Kč a ostatní splátky 724 Kč. Před podpisem smlouvy žalobkyně zkoumala schopnost žalovaného splácet úvěr tak, že získala informace přímo od žalovaného, které uvedl v žádosti o úvěr. Žalovaný uvedl, že jeho příjmy činí 22 000 Kč, příjmy ostatních členů 60 000 Kč, nemá děti, výdaje žádné neuvedl. Žalobkyně žalovaného prověřila v databázích ISIR, NRKI, příjmení a CRIBIS bez negativního výsledku a zjistila, že žalovaný má další úvěry s pravidelnými měsíčními splátkami celkem 5 454 Kč. Žalobkyně však tvrzení žalovaného nijak neověřovala, nedoložila je žádnými důkazy. Ve vztahu k výdajům vycházela pouze ze statistických dat. Žalobkyně nevyžadovala od žalovaného informace o jeho výdajích, ani podklady k jejich ověření. Z těchto všech údajů právní žalobkyně usoudila, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Žalovaný na svůj závazek uhradil dle úvěrového účtu celkem částku 2 Kč. Žalovaný byl vyzván k zaplacení celého dluhu ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy v předžalobní výzvě ze dne datum, která byla odeslána na adresu žalovaného dne datum.
12. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
13. Podle § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
14. Podle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
15. Podle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
16. Podle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
17. Podle § 580 odst. 1 o. z., neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.
18. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
19. Po zhodnocení důkazů dospěl soud k závěru, že mezi žalovaným a žalobkyní byla uzavřena smlouva o úvěru podle § 2395 o. z. Podle § 86 ZoSÚ je povinností poskytovatele úvěru, před uzavřením smlouvy zkoumat úvěruschopnost spotřebitele, žalovaného, tedy zkoumat, zda je v jeho schopnostech splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Toto zkoumání chrání nejen spotřebitele samotného, ale i poskytovatele tím, že předchází negativním důsledkům, ať už v podobě nevrácení úvěru či upadnutí do dluhové pasti. Úvěruschopnost dlužníka je věřitel povinen zkoumat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, pokud se spokojí s objektivně nedoloženým osobním prohlášením dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, jinými slovy, pokud si prohlášení učiněná dlužníkem, zaznamenaná např. do karty zákazníka, neověří listinami (doklady), které bude požadovat po dlužníku. V takovém případě nelze dospět k závěru, že zkoumání úvěruschopnosti bylo provedeno s odbornou péčí. Dostačujícím pak není ani to, že věřitel nahlédne do veřejně přístupných databází dlužníků, neboť tyto dokládají pouze to, že dlužník není v registrech veden, nikoliv bez dalšího, že je schopen úvěr splácet. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, pokud se jedná o příjmy. Věřitel je rovněž povinen využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými informacemi o jeho příjmech a výdajích. Poskytovatel musí ověřit alespoň zcela základní, pravidelné a nezbytné výdaje, které lze u každého spotřebitele rozumně očekávat. K tomu srovnej např. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, rozsudek Soudního dvora Evropské Unie ze dne datum ve věci C číslo (bod 46), rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2019, rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 3. 2019, sp. zn. 33 Cdo 201/2018.
20. S ohledem na uvedený výklad, soud uzavřel, že žalobkyně nezkoumala úvěruschopnost žalovaného s odbornou péčí. Pokud se jedná o příjmovou stránku žalovaného, žalobkyně vycházela pouze z údajů deklarovaných žalovaným, přičemž tyto údaje neověřila žádnými listinami. Výdaje žalovaný ani žádné netvrdil, natož aby je žalobkyně ověřovala. V tomto směru žalobkyně vycházela pouze ze statistických dat a zjištění o dalších úvěrech žalovaného. Skutečnost, že žalobkyně prověřila žalovaného v evidencích, kde neměl žádný záznam, ještě sama osobě nestačí k závěru, že je schopný úvěr splácet.
21. Posouzení úvěruschopnosti žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr proto nebylo dle závěru soudu dostatečné a správné, žalobkyně nemohla dostát svým povinnostem, které pro ni vyplývaly ze zákona o spotřebitelském úvěru, neboť nepostupovala s odbornou péčí při posouzení úvěruschopnosti žalovaného, zejména pokud se týká zjištění příjmové a výdajové stránky žalovaného. Proto soud dovodil absolutní neplatnost smlouvy o úvěru pro rozpor se zákonem (shora citované §§ 86 a 87 ZoSÚ § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.). V opačném případě by byl popřen samotný smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. Skutečnost, že nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele způsobuje absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyplývá např. z rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo. Pro poučení žalobkyně ze strany soudu ve smyslu § 118a o. s. ř. přitom nebyly předpoklady, neboť žalobkyně tvrdila všechny skutečnosti a předložila všechny důkazy, kterými disponovala ohledně posouzení úvěruschopnosti žalovaného. Soud tedy nerozhodoval na základě neunesení břemene důkazního nebo břemene tvrzení, ale na podkladě zjištěného skutkového stavu, který ve vztahu k úvěruschopnosti vyhodnotil jako nedostatečný.
22. Ustanovení § 87 odst. 1 věty třetí ZoSÚ stanoví povinnost spotřebitele vrátit jistinu úvěru, přičemž v takovém případě je zapotřebí na zaplacenou jistinu započítat plnění, které podle neplatné smlouvy spotřebitel již zaplatil. Vzhledem k tomu, že žalobkyně poskytla žalovanému 15 000 Kč a žalovaný uhradil pouze 2 Kč, soud ho zavázal k úhradě rozdílu ve výši 14 998 Kč. Splatnost uvedené částky nastala datum v souladu s § 1958 odst. 2 o. z., na základě výzvy žalobkyně obsažené v předžalobní výzvě ze dne datum, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky v souvislosti s uzavřenou smlouvou o úvěru, a to ve lhůtě 30 dnů od sepsání výzvy. K odeslání výzvy prokazatelně došlo datum na adresu žalovaného. Třetí pracovní den tak došlo dle zákonné fikce k doručení výzvy, tj. datum, do datum měl žalovaný plnit a od datum, tedy ode dne následujícího je v prodlení a vznikla mu v souladu s § 1970 o. z., povinnost zaplatit žalobkyni vedle závazku k vydání nezaplacené jistiny také zákonný úrok z prodlení ve výši vyplývající z nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbylé části byla žaloba zamítnuta s ohledem na shora uvedené, jelikož se jednalo o nároky vyplývající přímo z neplatně uzavřené smlouvy o spotřebitelském úvěru.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, (dále jen „o. s. ř.”) tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení částečně úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 800 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 902 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 22 524 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a náhrady daně z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Karviné. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.