Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
217 C 19/2023-53
Okresní soud v Kladně rozhodl samosoudkyní Mgr. Petrou Novákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
o zaplacení částky 23 843,07 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 213,11 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 213,11 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do částky 6 393,89 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 393,89 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 97,02 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se žaloba zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 163,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.
IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 238 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 17 213,11 Kč s úrokem z prodlení z částky 17 213,11 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 %, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do částky 6 393,89 Kč s úrokem z prodlení z částky 6 393,89 Kč od 8. 10. 2022 do zaplacení ve výši 15 % ročně, dále co do kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 97,02 Kč, co do nákladů spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč, se žaloba zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 1 163,80 Kč k rukám právního zástupce žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku. IV. Žalobkyně je povinna zaplatit České republice – Okresnímu soudu v Kladně soudní poplatek ve výši 238 Kč do 15 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se u zdejšího soudu domáhala po žalované zaplacení 23 607 Kč na jistině se zákonným úrokem z prodlení, částky 97,02 Kč jako nesplaceného kapitalizovaného úroku z prodlení z jistiny, nákladů na upomínání ve výši 473 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 4 879 Kč a smluvní pokuty ve výši 236,07 Kč. To vše s odůvodněním, že mezi právním předchůdcem žalobkyně společností právnická osoba a žalovanou byla dne 24. 11. 2021 uzavřena po posouzení úvěruschopnosti žalované smlouva o úvěru číslo na základě které byl žalované vyplacen úvěr ve výši 25 000 Kč, který se zavázala zaplatit spolu s úrokem kapitalizovaným částkou 30 642,68 Kč v 36 pravidelných měsíčních splátkách po 1 545,63 Kč. Dne 25. 4. 2022 byl uzavřen dodatek k této smlouvě formou druhé smlouvy o úvěru, kdy byla upravena výše úvěru nově na jistině na částku 23 915, 08 Kč, kterou se žalovaná dodatkem zavázala zaplatit spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 25 540,71 Kč v 32 pravidelných měsíčních splátkách splatných vždy do každého 24. dne v měsíci ve výši 1 545,63 Kč nejpozději do splatnosti poslední splátky dne 24. 12. 2024. Z důvodu neplacení pravidelných splátek byl úvěr ke dni 24. 9. 2022 zesplatněn. Pro případ prodlení se splácením byla mezi stranami sjednána smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně; žalobkyně nárokuje smluvní pokutu z dlužné jistiny ve výši 23 607 Kč za období od 25. 9. 2022 do 5. 10. 2022. Pohledávka za žalovanou byla postoupena žalobkyni. Žalovaná byla o zaplacení dluhu upomenuta předžalobní upomínkou.
2. Podáním ze dne 2. 3. 2023 vzala žalobkyně žalobu co do částky 5 115,07 Kč představující kapitalizovaný úrok ve výši 4 879 Kč a smluvní pokutu ve výši 236,07 Kč zpět, co do této částky bylo pro zpětvzetí žaloby řízení částečně zastaveno usnesením Okresního soudu v Kladně ze dne 7. 3. 2023 čj.: 217 C 19/2023 -47, které právní moci nabylo dne 25. 3. 2023. Soud tak rozhodoval o nároku žalobkyně na zaplacení jistiny ve výši 23 607 Kč se zákonným úrokem z prodlení, kapitalizovaným smluvním úrokem ve výši 97,02 Kč (od 25. 9. 2022 do 5. 10. 2022) a o nákladech spojených s uplatněním pohledávky ve výši 473 Kč.
3. Žalovaná se ve věci samé nevyjádřila. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz. Pouze nepodepsaným e-mailovým podáním ze dne 3. 4. 2023, které bylo soudkyni předloženo až po skončení ústního jednání a vynesení rozsudku sdělila, že částku 14 000 Kč zaplatila žalobkyni dne 3. 4. 2023 a zároveň požádala při rozhodování o nákladech řízení o zohlednění tvrzení, že od žalobkyně neobdržela žádný doklad o postoupení pohledávky, prostřednictvím pošty a ani datové schránky jí nebylo nic doručeno, žádný inkasní inspektor jí nenavštívil.
4. Ve věci bylo dne 4. 4. 2023 od 8:30 hodin jednáno podle § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o.s.ř. “) v nepřítomnosti účastníků, když žalobkyně se omluvila prostřednictvím svého právního zástupce, žádost žalované o odročení jednání z důvodu kontaktu s osobou pozitivní na covid byla soudkyni doručena až po jednání, navíc by byla žádost o odročení jednání nedůvodná, protože tvrzený důvod pro odročení nebyl nijak doložen.
5. Z vyjádření žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná celkem na úvěr zaplatila částku 7 786,89 Kč (23. 12. 2021 1 545,63 Kč, 28. 1. 2022 částku 1 550 Kč, dne 21. 2. 2022 částku 1 541,26 Kč, dne 24. 3. 2022 částku 1 550 Kč a dne 31. 5. 2022). K výzvě soudu k předložení důkazů k prokázání tvrzení o posuzování úvěruschopnosti žalované poskytovatelem úvěru před jeho poskytnutím žalobkyně sdělila, že důkazy nedisponuje.
6. Soud v řízení provedl níže uvedené listinné důkazy.: Výpisem z obchodního rejstříku byla prokázána právní osobnost žalobkyně. Z listinného zobrazení elektronických dokumentů nazvaných„ smlouva o úvěru splatném ve splátkách číslo ze dne 24. 11. 2021 a ze dne 25. 4. 2022 bylo zjištěno, že společnost právnická osoba se zavázala poskytnout žalované úvěr ve výši 25 000 Kč splatný v 36 měsíčních splátkách spolu s úrokem ve výši 30 642,68 Kč při úrokové sazbě 62,14 % ročně. Dle listin y ze dne 25. 4. 2022 se společnost právnická osoba zavázala vyplatit žalované úvěr ve výši 23 915 Kč. Totožnost žalované při elektronickém uzavírání smlouvy byla ověřena verifikační platbou ve výši 1 Kč zaslanou z účtu žalované dne 5. 4. 2017 č.ú. bankovní účet. Výpis z účtu společnosti právnická osoba prokazuje, že tato společnost poukázala dne 24. 11. 2021 na předně jmenovaný účet žalované částku 25 000 Kč. Z oznámení o postoupení pohledávky zasílané společností právnická osoba žalované na adresu havířská 722, obec ve spojení s poštovním podacím archem má soud za prokázané, že žalovaná byla původním věřitelem vyrozuměna o postoupení pohledávky z titulu smlouvy o úvěru na žalobkyni a zároveň byla vyzvána k k zaplacení celkem částky 28 893,91 Kč do 27. 10. 2022. Předžalobní výzva k zaplacení ze dne 24. 9. 2022 dokládá výzvu žalované od společnosti právnická osoba k zaplacení tohoto dne, přičemž poštovní podací lístek dokládá, že výzva byla doručena do dispozice žalované na její adresu ulice a číslo – odeslána byla 24. 9. 2022. Z oznámení o postoupení pohledávky ze dne 13. 10. 2022 bylo shledáno, že žalovaná byla vyrozumívána a vyzývána k zaplacení také dopisem z tohoto data. Předžalobní upomínka právního zástupce žalobkyně dokládá výzvu žalované k zaplacení před podáním žaloby s upozorněním na jinak soudní vymáhání dluhu. Z výpisu úkonů mimosoudního vymáhání pohledávky žalobkyně bylo zjištěno, že žalovaná byla upomínána o zaplacení obyčejným dopisem ze dne 17. 11. 2022 a prostřednictvím výjezdu terénního pracovníka dne 30. 11. 2022 a 14. 12. 2022. K okamžiku vyhlášení rozsudku nebylo ze strany žalované tvrzeno, že by zaplatila větší částku než 7 786,89 Kč, když tvrzení o zaplacení částky 14 000 Kč nebylo k tomuto okamžiku obsahem soudního spisu.
7. Podle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen o.z.), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
8. Podle § 86 odst. 1 . zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zsu“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoliv pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 87 odst. 1 zsu poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Podle § 75 zsu poskytovatel a zprostředkovatel je povinen provozovat svou činnost s odbornou péčí. Podle § 2 odst. 1 písm. b) zákona č. 634/1992 Sb. , o ochraně spotřebitele, ve znění pozdějších předpisů, odbornou péčí se rozumí úroveň zvláštních dovedností a péče, kterou lze od podnikatele ve vztahu ke spotřebiteli rozumně očekávat a která odpovídá poctivým obchodním praktikám nebo obecním zásadám dobré víry v oblasti jeho činnosti.
9. Podle § 2991 odst. 1,2 o.z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Podle ust. § 2993 o.z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
10. Podle § 1958 odst. 2 o.z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle
§ 1968 o.z., dlužník který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
11. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
12. Z důvodové zprávy k zákonu č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen také„ zsu“) je zřejmé, že zákon je transpozicí směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS. Z důvodové zprávy k § 86 zsu se podává, že poskytovatel je povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele s odbornou péčí. Posouzení úvěruschopnosti přitom směřuje ke schopnosti spotřebitele pravidelně sjednaný spotřebitelský úvěr splácet, a to s důrazem na příjmy a výdaje spotřebitele. Při získání relevantních informací za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele věřitel vychází především z informací dodaných spotřebitelem a další informace získává při respektování principu přiměřenosti nejvýše v rozsahu nezbytně nutném pro splnění této své povinnosti při maximálním respektování spotřebitelových práv na ochranu jeho osobních údajů. Stanoví se najisto, že věřitel smí poskytnout spotřebiteli spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Jedná se o posílení principu zodpovědného úvěrování a posílení ochrany spotřebitele před praktikami vyskytujícími se na úvěrovém trhu, kdy jsou úvěry poskytovány nikoli s cílem jejich splacení, nýbrž s cílem dosáhnout zisku realizací zajištění poskytnutého spotřebitelem…
13. Podle rozsudku Nejvyššího soudu České republiky z 25. 7. 2018 sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 odborná péče věřitele při posouzení platební schopnosti spotřebitele vyžaduje, aby věřitel při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr nevyšel pouze z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech, na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázi dlužníků. Dle Nejvyššího soudu již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1. zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. To ostatně dle Nejvyššího soudu ve svém rozhodnutí dovodil také Nejvyšší Správní soud v rozhodnutí sp. zn. 1 As 30/2015 ze dne 1.4.2015. V nálezu Ústavního soudu České republiky sp. zn. III. US 4129/18 ze dne 26.2.2019 se Ústavní soud taktéž zabýval splněním povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele dané ustanovením § 9 odst. 1 . zákona č. 145/2010 a obiter dictum mimo jiné uvedl, že stávající účinná právní úprava zakotvená v § 86 zákona č. 257/2006 Sb. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů, je obsahově obdobná předchozí právní úpravě, tedy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila. I v tomto nálezu Ústavní soud vyšel z prejudikatury Soudního dvora EU, a to jmenovitě rozsudku ze dne 18.12.2014 ve věci C -449/13 CA Consumer Finance s.a. versus Ingrid Bakkaus a další v němž vyložil článek 8 směrnice 2008/48/ES, o smlouvách o spotřebitelském úvěru a zrušení směrnice Rady 87/102 EHS a její bod 26 preambule tak, že poskytovatel úvěru má povinnost posoudit úvěruschopnost dlužníka na základě dostatečných informací („ na informace podané jen spotřebitelem může poskytovatel úvěru spoléhat jen tehdy, jsou-li dostatečné a podložené doklady)“, tím má být podle Soudního dvora zabráněno, aby věřitelé neposkytovali úvěry nezodpovědně. Ústavní soud tak uzavřel, že poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit.
14. Z rozsudku Soudního dvora Evropské unie (dále jen„ SDEU“) Consumer Finance, CE -449/13. podává, že důkazní břemeno k prokázání tvrzení, že úvěruschopnost byla řádně podnikatelem posuzována, přitom spočívá na poskytovateli.
15. Z rozsudku SDEU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18 OPR- Finance s.r.o. proti GK se podává, že Soudní dvůr přihlásil k aplikovatelnosti svého rozhodnutí ze dne 18.12.2014 CA Consumer Finance, C -449/13 a mimo jiné také zopakoval, že z článku 8 odst. 1 směrnice 208/48 ve spojení s bodem 28 jejího odůvodnění vyplývá, že před uzavřením úvěrové smlouvy je věřitel povinen posoudit úvěruschopnost spotřebitele, přičemž tato povinnost může případně zahrnovat i vyhledávání v příslušných databázích. V tomto ohledu je nutno připomenout, že v souladu s bodem 26 z odůvodnění této směrnice má tato povinnost za cíl, aby věřitel jednal zodpovědně a neposkytoval úvěr spotřebitelům, kteří nejsou úvěruschopní. Tato povinnost navíc tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti přispívá k uskutečnění cíle směrnice 2008/48, kterým je provést v úpravě spotřebitelských úvěrů úplnou a kogentní harmonizaci. V tomto rozhodnutí SDEU opět zdůraznil princip efektivity při interpretaci právní úpravy, která je přímou transpozicí směrnic unijního práva, tj. i směrnice 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 tak, aby byl naplněn cíl právní regulace EU. S ohledem na uvedený princip efektivity transpozice směrnice se má soud přidržet při nedostatečné transpozici do vnitrostátního práva znění Směrnice a jejího cíle.
16. V souzeném případě soud po zhodnocení důkazů jednotlivě a v jejich vzájemné souvislosti ve spojitosti s vyjádřením žalobkyně dospěl k závěru, že právní předchůdce žalobkyně společnost právnická osoba před poskytnutím úvěru řádně neposoudila schopnost žalované poskytnutý úvěr za sjednaných podmínek splatit bez ohrožení uspokojení jejích běžných potřeb, když k tomuto žalobkyně žádné důkazy neoznačila a nepředložila. Soud měl v úmyslu při jednání poučit žalobkyni ve smyslu ust. § 118a ) odst. 1, odst. 3 o.s.ř. v tom směru, aby uvedla tvrzení a označila důkazy, které by byly schopné prokázat, že její právní předchůdkyně s odbornou péčí posoudila schopnost spotřebitele (tj. žalované) splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Žalobkyně se však jednání nezúčastnila a své břemeno tvrzení a důkazní ve vztahu ke zjišťování schopností žalované splácet spotřebitelský úvěr neunesla. Soud tak uzavřel, že v řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdkyně žalobkyně řádně splnila povinnost dle § 86 odst. 1 zsu. Veden zásadou efektivity při výkladu ustanovení § 86 a zejména § 87 zsu dospěl soud k závěru, že bez důsledku porušení povinnosti § 86 odst. 1 zsu v podobě absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru by byl stěží naplněn cíl transponované Směrnice, tj. zodpovědné úvěrování a ochrana spotřebitele před nezodpovědným zadlužováním, a proto k neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru přihlédl v souladu s § 588 občanského zákoníku z moci úřední.
17. Za stavu, kdy smlouva o úvěru je neplatná, avšak výpis z účtu společnosti právnická osoba prokazuje, že při jejím uzavření byla žalované vyplacena převodem na její účet) což prokazuje odeslání verifikační platby ve výši 1 Kč) částka 25 000 Kč, přičemž žalovaná zaplatila žalobkyni, resp. jejímu právnímu předchůdci prokazatelně jen částku 7 786,89 Kč, dostalo se žalované na základě této neplatné smlouvy na úkor jmenované společnosti bez spravedlivého důvodu bezdůvodného obohacení ve výši 17 213,11 Kč. K tvrzené platbě ve výši 14 000 Kč nebylo při rozhodování soudu přihlédnuto ze shora vysvětleného důvodu, žalovaná mohla a měla tuto skutečnost řádně na svou obranu uplatnit při soudním jednání; z pohledu obecně spravedlivého uspořádání věcí se nabízí uzavření dohody o narovnání mezi účastníky v projednávané věci, jehož výsledkem by bylo zpětvzetí žaloby do právní moci vyhlášeného rozsudku.
18. Oznámení o postoupení pohledávky prokazuje, že pohledávka ze smlouvy byla postoupena dle § 1879 a násl. o.z. na žalobkyni, o čemž byla žalovaná vyrozuměna a byla zároveň vyzvána k okamžitému zaplacení dluhu. V právní teorii i judikatuře soudů se ustálil právní názor, že na postupníka přechází v důsledku uzavřené smlouvy o postoupení pohledávky i nárok z případného bezdůvodného obohacení při neplatnosti původní smlouvy. Za daného stavu soud proto podle § § 2991 odst. 1,2 o.z. uložil žalované povinnost vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 17 213,11 Kč. Co do zbytku byla žaloba zamítnuta. Pokud jde o náklady spojené s uplatněním pohledávky, které žalobkyně odvozuje ze smlouvy o úvěru, včetně obchodních podmínek, tak pro jejich přiznání zde není pro neplatnost smlouvy právní důvod. V této výši nevznikla žalobkyni ani majetková újma v příčinné souvislosti s prodlením žalované k vydání bezdůvodného obohacení, když soud má za to, že následné upomínání dopisem při neúspěšných předchozích upomínkách o zaplacení (výzvy v rámci oznámení o postoupení pohledávky), jako i osobní výjezdy do bydliště žalované nebyly k vymožení pohledávky účelné. Nárok na smluvní pokutu byl zamítnut pro neprokázání platného sjednání smluvní pokuty mezi žalovanou a právním předchůdcem žalobkyně.
19. Splatnost dluhu je dána výzvou věřitele ve smyslu ust. § 1958 o.z. Vedle práva na zaplacení jistiny vznikl žalobkyni dle ust. § 1968 o.z. ve spojení s § 1970 o.z. a nařízením vlády č. 351/2013 Sb. , též nárok na zaplacení zákonného úroku z prodlení. Oznámení o postoupení pohledávky s výzvou k plnění ze dne 24. 9. 2022 ve spojení s poštovním podacím lístkem, dokládajícím předání k poštovní přepravě dne 24. 9. 2022, s přihlédnutím k domněnce dojití dle § 573 občanského zákoníku prokazují, že žalovaná byla vyzvána k zaplacení i částky 17 213,11 Kč dne 28. 9. 2022, do prodlení se dostala následujícího dne. S ohledem na žalobní petit soud proto přiznal žalobkyni úrok z prodlení od 8. 10. 2022 ve výši úrokové sazby dle žaloby, když soud nemůže jít ve svém rozhodnutí nad petit žaloby. Co do rozdílu mezi důvodným nárokem na úrok z prodlení a úrokem z prodlení v žalované výši byla žaloba jako nedůvodná zamítnuta, nárok na kapitalizovaný úrok pro částečnou nedůvodnost jistiny a neexistenci doby prodlení nevznikl.
20. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 163,80 Kč, přičemž tato částka představuje 44 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 72 % a úspěchu žalované v rozsahu 28 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného a doměřeného soudního poplatku v částce 1192 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 23 843 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 200 Kč ve výši 252 Kč. Z úřední činnosti je soudu známo, že žalobkyně se obdobných nároků proti různým žalovaným domáhá u soudů opětovně žalobami na ustálených vzorech.
21. Ve věci nebyl vydán elektronický platební rozkaz, soud proto podle položky 2 odst. 2 ve spojení s položkou 1 písm. b) sazebníku poplatků zákona č. 549/1991 Sb. , o soudních poplatcích, ve znění pozdějších předpisů, soudní poplatek doměřil.
Poučení:
Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím zdejšího soudu.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozhodnutím splněna dobrovolně, lze navrhnout výkon rozhodnutí (exekuci).
Nebude-li soudní poplatek doplacen, bude soudně vymáhán.