Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

22 C 40/2023-69

Okresní soud v Olomouci rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Scheuerem, Ph.D., ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalované: osobní údaje žalované

o 11 500 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 508 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení:

jistiny ve výši 2 470 Kč,

poplatků ve výši 922 Kč,

smluvní pokuty ve výši 300 Kč,

účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč,

úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 11 500 Kč od datum do zaplacení.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 676 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni částku 7 508 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části požadující zaplacení: jistiny ve výši 2 470 Kč, poplatků ve výši 922 Kč, smluvní pokuty ve výši 300 Kč, účelně vynaložených nákladů ve výši 300 Kč, úroku z prodlení ve výši 15 % z částky 11 500 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 676 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta žalobkyně.

1. Soud věc projednal a rozhodl v souladu s ustanovením bez nařízení jednání.

2. Žalobkyně se dle obsahu žaloby domáhá zaplacení částky 9 978 Kč s příslušenstvím (zákonný úrok z prodlení a účelně vynaložené náklady), která má představovat nevrácenou část úvěru poskytnutého žalobkyní žalovanému na základě smlouvy číslo (označení představuje ID žádosti klienta) uzavřené dne datum, dále se domáhá zaplacení poplatků ve výši 932 Kč (330 Kč za poskytnutí úvěru, 396 Kč za službu bezpečné splátky, 196 Kč za SMS servis) a zaplacení smluvní pokuty ve výši 300 Kč.

3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.

4. Soud na základě provedených důkazů (úvěrová zpráva klienta a potvrzení o prověření bonity; výpis z bankovního účtu; předžalobní výzva ze dne datum s podacím archem ze dne datum; úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací; opis výpisu proplacení smlouvy a bankovní výpis číslo; výpis čerpání, splátek a úhrad; sazebník poplatků; kopie dokladů) učinil jednotlivá skutková zjištění a dospěl k následujícímu závěru o relevantním skutkovém stavu (některá skutková zjištění jsou v souvislosti s jejich právním hodnocením pro přehlednost dále rozvedena až v části věnované právnímu posouzení).

5. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalované na základě výpisů z externích registrů a provedením credit scoringu s využitím statistického modelu podle údajů o příjmech a výdajích sdělených žalovanou a dospěla ke kladnému závěru o její schopnosti splácet předmětný úvěr (úvěrová zpráva klienta a potvrzení o prověření bonity). Výše uvedeného dne s žalovanou uzavřela smlouvu o úvěru a stejného dne jí vyplatila úvěr ve výši 10 000 Kč na účet, který žalovaná uvedla ve smlouvě (úvěrová smlouva; opis výpisu proplacení smlouvy a bankovní výpis číslo; kopie dokladů). Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutý úvěr včetně poplatku za poskytnutí (tj. celkem 10 330 Kč) prostřednictvím jedné splátky do 30 dnů od poskytnutí úvěru, součástí smlouvy byly mj. i možnosti postupného dodatečného prodloužení doby splatnosti úvěru za poplatky (úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací, sazebník poplatků). Žalovaná třikrát prodloužila dobu splatnosti úvěru tím, že využila maximální limit dvou tzv. korunových odkladů a jednou využila tzv. desetiprocentního odkladu. Celkem žalobkyni dosud uhradila 2 492 Kč, úhrady byly započteny ve většinové části na poplatky (na poplatky za dva korunové odklady v celkové výši 1 980 Kč, na poplatek za desetiprocentní odklad ve výši 490 Kč) a na jistinu byla započtena částka 22 Kč (úvěrová smlouva včetně předsmluvních informací; výpis čerpání, splátek a úhrad).

6. Podstatu sporu soud posoudil podle (zejm. ustanovení upravující smlouvu o úvěru § číslo a násl.; ustanovení o neplatnosti právních jednání a násl.; ustanovení o bezdůvodném obohacení a násl.) a , o spotřebitelském úvěru (zejm. a násl., a násl.), vše ve znění účinném ke dni datum, a podle smluvních ujednání stran, přičemž dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně.

7. Podle se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

8. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Žalobkyně a žalovaná spolu uzavřely smlouvu o úvěru ve smyslu a násl. a vzhledem k tomu, že žalovaná smlouvu uzavírala v postavení spotřebitele ( ), jde o tzv. spotřebitelský úvěr.

11. (Ne) posouzení úvěruschopnosti spotřebitele má podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru za následek tzv. absolutní neplatnost úvěrové smlouvy (k tomu lze odkázat zejména na rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3. 2020, věc C -679/18, dále například nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. ). Soud se proto nejprve zabýval tím, jak byla prověřena úvěruschopnost žalované.

12. K doložení prověření úvěruschopnosti žalobkyně předložila na výzvu soudu výpis z nebankovního registru klientských informací a potvrzení o prověření bonity. Z nebankovního registru vyplývá, že žalovaná byla úvěrově zatížena šesti splátkovými úvěry s měsíčními splátkami ve výši 8 010 Kč, dále jedním nesplátkovým úvěrem (kontokorent ve výši 10 000 Kč) a měla zřízeny dvě splátkové kreditní karty (úvěrový rámec 95 000 Kč a 20 000 Kč). Dva splátkové úvěry jsou u ní evidované jako ukončené (úvěr z července 2021 ve výši 10 000 Kč s 24 splátkami, který ukončila v srpnu 2021 předčasným splacením a úvěr z října 2021 ve výši 12 000 Kč s jednou splátkou, který ukončila splacením 10 dnů po splatnosti). Její žádosti o poskytnutí splátkového úvěru u různých institucí byly 35krát odmítnuty (zejména v průběhu roku 2021 a naposledy dvakrát v lednu 2022). Z potvrzení o provedení bonity vyplývá, že žalobkyně neměla negativní příznaky v registrech (ISIR, SOLUS, CRIBIS). Dále je z potvrzení zřejmé, že uvedla zaměstnání jako zdroj příjmu ve výši 17 000 Kč, dále příjem partnera 25 000 Kč a splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč. V části výpočtu měsíční splátky žalobkyně pracovala s příjmem žalované ve výši 27 000 Kč + příjem partnera 25 000 Kč, přičemž při zohlednění splátek ve výši cca 10 800 Kč, minimálních výdajů na bydlení a na členy domácnosti ve výši cca 14 000 Kč a výše splátky požadovaného úvěru (10 478 Kč) dospěla žalobkyně k zbývajícímu limitu pro splátku 16 760 Kč. Pokud zohlednila pouze příjem žalované, dospěla k zbývajícímu limitu pro splátku 2 168 Kč.

13. Žalobkyně předložila soudu také výpis z účtu, který je však rozmazaný a téměř nečitelný. Ani přes výzvu soudu tento dokument v čitelné podobě nedoplnila. Soud z uvedeného dokumentu i přes jeho ztíženou čitelnost učinil zjištění, že jde o výpis z účtu žalované vedeného u příjmení příjmení za období října 2021, přičemž rozdíl mezi příjmy a výdaji daný měsíc byl kladný ve výši cca 1 000 Kč.

14. Soud dospěl k závěru, že žalobkyně nepostupovala při ověřování úvěruschopnosti žalované s odbornou péčí, jak vyžaduje zákon o spotřebitelském úvěru (§ 75 zákona o spotřebitelském úvěru). Jednak bylo zjištěno, že doložené podklady jsou vzájemně rozporné, když z potvrzení o prověření bonity vyplývá, že žalovaná uvedla příjem ve výši 17 000 Kč, nicméně žalobkyně při ověřování bonity počítala s jejím příjmem ve výši 27 000 Kč. Pokud by však byl zohledněn uvedený příjem ve výši 17 000 Kč, je zjevné, že by žalobkyně nemohla dospět k závěru o další finanční rezervě v rozpočtu žalované, jejíž využití pro nový úvěr by bylo možné akceptovat (naopak by dospěla k hodnotě cca mínus 8000 Kč). Dále má soud za to, že údaj o příjmech žalované (popř. i jejího partnera) bylo nepochybně nutné řádně ověřit, a to i vzhledem k situaci žalované (vysoký počet opakovaně zamítnutých žádostí o úvěr a vysoký počet již poskytnutých úvěrových produktů). Žalobkyně ani na výzvu soudu neuvedla, že by poskytnuté údaje blíže ověřovala, když zdůvodňovala zejména posouzení úvěruschopnosti žalované na základě statistického modelu a odkazovala na judikaturu k otázce prověřování úvěruschopnosti. Další indicií pro obezřetnost žalobkyně bylo zjištění, že žalovaná uvedla splátky jiným společnostem ve výši 2 000 Kč, což nebyla zjevně pravda (úvěrové zatížení pouze splátkovými úvěry bylo ve výši přes 8 000 Kč). Žalovaná tedy zjevně byla motivována snahou úvěr získat a zatajit skutečnou výši dalších úvěrových splátek, ke kterým již byla povinna. V neposlední řadě soud přihlédl i k (téměř nečitelnému) výpisu z účtu za říjen 2021, ze kterého vyplývá, že žalovaná měla v této době vyrovnanou příjmovou a výdajovou stránku rozpočtu (1 000 Kč kladného zůstatku). Vše uvedené ve vzájemné souvislosti vede soud k jednoznačnému závěru, že úvěruschopnost žalované nebyla vyhodnocena správně.

15. K odkazované judikatuře soud pouze ve stručnosti uvádí, že požadavky na posouzení úvěruschopnosti jsou vzhledem k výskytu řady neurčitých pojmů (zejm. pojem údajů nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených) zcela závislé na individuálních okolnostech každé jednotlivé věci. Doposud žádná soudu známá relevantní judikatura tento proces nevnímá jinak, resp. z rozhodovací činnosti soudů nelze vyvodit zcela konkrétní pravidla jednoznačně určující, které konkrétní postupy by v nynější věci byly z hlediska povinnosti řádně zkoumat úvěruschopnost dostačující.

16. Vzhledem k výše uvedenému soud dospěl k závěru o neplatnosti úvěrové smlouvy podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, jelikož žalobkyně sice hodnotila úvěruschopnost žalované, avšak v rozporu s požadavkem na odbornou péči a dospěla k nesprávnému závěru.

17. Pro úplnost soud dodává, že navzdory rozhodování bez nařízení jednání dostala žalobkyně v řízení dostatečný prostor celý proces posouzení úvěruschopnosti uceleně a komplexně popsat a doložit (ač korespondenčním způsobem).

18. Soud úvěrovou smlouvu dále vyhodnotil jako neplatnou i pro její zjevný rozpor s dobrými mravy podle . Ze smlouvy na jednu stranu vyplývá, že úvěr byl poskytnut bezúročně (tzn. úroková sazba 0 %), přičemž výši poplatku za poskytnutí úvěru (330 Kč) by měl reflektovat údaj o roční procentní sazbě nákladů úvěru (RPSN), který je ve smlouvě uveden ve výši 48. 3 % (úvěrová smlouva). Smlouva však dále obsahuje několik dalších poplatků za související služby, přičemž žalované byly mimo poplatek za poskytnutí dále účtovány poplatky za bezpečnou splátku ve výši 396 Kč, za nadstandardní SMS ve výši 196 Kč, za korunové prodloužení v celkové výši 1 980 Kč a za desetiprocentní prodloužení ve výši 490 Kč (výpis čerpání, splátek a úhrad). Ze smlouvy lze dovodit, že údaj o RPSN nereflektuje další zahrnuté poplatky za doplňkové služby (úvěrová smlouva).

19. S ohledem na § 133 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru je třeba zmínit, že„ nadstandardní“ volitelné služby, které netvoří nezbytný předpoklad úvěrové smlouvy či některých podmínek úvěrové smlouvy, nejsou do údaje o RPSN zahrnuty. Soud nicméně dospěl k závěru, že minimálně poplatky za prodloužení splatnosti (v daném případě jde o dvakrát účtovaný poplatek ve výši 990 Kč za korunový odklad a poplatek ve výši 490 Kč za desetiprocentní odklad) musí zohlednit, jelikož úprava doby splatnosti představuje zásadní změnu sjednaného úvěrového vztahu a tento parametr má výrazný vliv na celkovou výhodnost úvěru pro spotřebitele. Samotná změna splatnosti úvěru ovlivňuje dle konkrétních okolností věci úrokovou míru, resp.„ faktickou cenu“ za poskytnuté peníze („ cena“ úvěru totiž není určena pouze sjednaným poplatkem/úrokem, ale také dobou, na kterou jsou peníze za sjednaných podmínek poskytnuty). Pokud je, jako tomu bylo v nynějším případě, umožněno prodloužení splatnosti, které je navíc vázáno na zaplacení dalšího poplatku, má taková změna na výhodnost úvěru jednoznačně vliv, přičemž není ani vyloučeno, že tato změna podmínek bude pro spotřebitele ve výsledku fakticky nevýhodná (faktická cena úvěru naroste). Popsané dva poplatky za prodloužení doby splatnosti tedy dle soudu nelze označit za v pravém smyslu„ doplňkovou“ službu, o které hovoří ustanovení § 133 odst. 3 zákona o spotřebitelském úvěru.

20. Soud na základě výše uvedené úvahy hodnotí úvěrový vztah, tak jak byl nakonec modifikován. Šlo by tedy o 10 000 Kč zapůjčených fakticky na 4 měsíce, přičemž spotřebitel byl povinen vrátit 12 800 Kč (tj. jistinu včetně poplatku za poskytnutí + 3 poplatky za odklady splatnosti; k dalším ujednaným poplatkům soud nyní nepřihlížel). Úrokovou míru lze při těchto parametrech vypočíst za pomoci finanční funkce v programu Excel, přičemž činí 84 % ročně. Nutno podotknout, že tento výpočet je pouze orientační, jelikož vychází z toho, že spotřebitel zaplatí celou dlužnou částku jednorázově na konci 4 měsíce, ač ve skutečnosti prodloužení splatnosti prostřednictvím tzv. desetiprocentního odkladu vyžadovalo zaplacení 10 % z jistiny + poplatku za toto prodloužení. Faktická úroková míra by tedy byla ještě částečně vyšší, jelikož žalovaná ve skutečnosti neměla peníze v plné výši k dispozici až do konce sjednané doby splatnosti.

21. U úvěrů či půjček se sjednaným úrokem judikatura vychází z toho, že příslušná ujednání mohou být v závislosti na výši sjednaného úroku v rozporu s dobrými mravy, a to až do té míry, že budou označena za absolutně neplatná (lze zmínit např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Jako určovatel toho, zda je sjednaná úroková míra v souladu s dobrými mravy dle judikatury slouží kritérium obvyklého úroku v daném čase a místě, který nesmí být podstatně (v zásadě několikanásobně) překročen. Uvedené závěry lze dle soudu bezpochyby vztáhnout i na výše vypočtenou hodnotu, která vyjadřuje faktickou„ cenu“ sjednaného úvěru.

22. Soud pro účely posuzování souladu ujednání s dobrými mravy (resp. pro účely posouzení přiměřenosti faktické úrokové míry) vyšel z objektivizovaných údajů o obvyklém úroku, které lze pro území České republiky nejlépe stanovit na základě údajů evidovaných Českou národní bankou z tzv. časových řad ARAD (srov. https://www.cnb.cz). Z publikovaných údajů je zřejmé, že průměrný úrok u nových úvěrů určených na spotřebu s fixací sazby do 1 roku, které byly poskytnuty bankami domácnostem v únoru 2022, činil 9,90 % ročně. Nad rámec soud dodává, že časové řady ARAD využil pouze k právnímu posouzení věci a nevyvozoval z nich žádná skutková zjištění, tudíž nebylo nutné příslušné výstupy provádět jako důkazy.

23. Na základě výše uvedeného soud dospěl k jednoznačnému závěru, že se„ skrytá“ faktická úroková míra 84 % ročně zcela zjevně příčí dobrým mravům a ve smyslu působí neplatnost celé takto uzavřené úvěrové smlouvy.

24. Vzhledem k neplatnosti úvěrové smlouvy má žalobkyně podle nárok na vydání dosud nevrácené části poskytnuté jistiny a vzhledem k  zákona o spotřebitelském úvěru v době přiměřené možnostem žalované. Žalobkyni naopak nemohly vzniknout žádné nároky založené na neplatné smlouvě, takže její požadavky na související poplatky a smluvní pokutu soud vyhodnotil jako nedůvodné. Stejně nedůvodným je i požadavek na účelně vynaložené náklady, který by tvořil podle příslušenství pohledávky, jelikož samotná úvěrová pohledávka z důvodu neplatnosti úvěrové smlouvy neexistuje. Ve vztahu k požadovanému úroku z prodlení soud konstatuje, že podle aktuální judikatury (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, spisová značka ) nastane prodlení žalované s vrácením bezdůvodného obohacení až uplynutím lhůty k plnění stanovené rozhodnutím soudu. Ani tento nárok tedy není důvodný.

25. Jelikož bylo v řízení prokázáno, že žalovaná již uhradila celkem 2 492 Kč, přiznal soud žalobkyni nárok na vrácení pouze zbývající části jistiny, přičemž lhůtu k plnění určil podle obecnou třídenní, jelikož žalovaná byla v řízení pasivní (nekontaktní) a nijak svoje možnosti vrátit poskytnuté finanční prostředky nekonkretizovala. Ve zbytku soud žalobu zamítl, jelikož další nároky žalobkyně nebyly důvodné, jak bylo vysvětleno výše.

26. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 676 Kč, přičemž tato částka představuje cca 30 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 65 % a úspěchu žalované v rozsahu 35 %). Celkové náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek 800 Kč a náklady zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle a advokátního tarifu za tři účelné úkony právní služby (příprava a převzetí, předžalobní výzva, žaloba) ve výši 3 x 300 Kč, dále paušální náhrada hotových výdajů ve výši 3 x 100 Kč a daň z přidané hodnoty (21 %) ve výši 252 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě – pobočce v Olomouci, dvojmo, prostřednictvím Okresního soudu v Olomouci.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.