Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
18 C 385/2021-29
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Evou Hermanovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
pro zaplacení 42 479,18 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 000 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Co do zaplacení částky 16 479,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 479,18 Kč od 1.10.2019 do 21.9.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši
10 % ročně z částky 16 479,18 Kč od 22.9.2021 do zaplacení, zákonného úroku ve výši
1,5 % z částky 26 000 Kč od 22.9.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 537,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 26 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 26 000 Kč od 22. 9. 2021 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Co do zaplacení částky 16 479,18 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 42 479,18 Kč od 1.10.2019 do 21.9.2021, zákonného úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 479,18 Kč od 22.9.2021 do zaplacení, zákonného úroku ve výši 1,5 % z částky 26 000 Kč od 22.9.2021 do zaplacení, se žaloba zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení v částce 2 537,83 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit jí částku 42 479,18 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně od 1.10.2019 do zaplacení z titulu smlouvy o úvěru.
2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
3. Protože bylo možné věc rozhodnout na základě listinných důkazů obsažených ve spise, vyzval soud účastníky, aby se ve smyslu ustanovení § 115a zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu , (dále jen „o. s. ř. ”), vyjádřili k tomu, zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Zároveň soud připojil doložku, že nevyjádří-li se účastníci k této výzvě, bude mít soud za to, že proti takovému postupu nemají námitek (§ 101 odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. ). Žalobkyně souhlasila přímo v žalobě, žalovaný se k této výzvě nevyjádřil, ačkoliv mu byla výzva doručena na adresu pro doručování ve smyslu § 46b písm. a) o. s. ř. o. s. ř. , resp. do datové schránky, proto soud rozhodoval na základě listinných důkazů založených ve spise.
4. Soud má z předložených listinných důkazů za zjištěný následující skutkový stav:
5. Dne 11. 10. 2018 byla mezi společností právnická osoba, IČO (dále jen„ předchůdkyní žalobkyně“) a žalovaným prostřednictvím webové stránky www. webová adresa uzavřena Smlouva o úvěru, v níž se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr ve výši 26 000 Kč. Daný úvěr poskytla předchůdkyně žalobkyně žalovanému ještě téhož dne převodem na jím uvedený bankovní účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky předchůdkyni žalobkyně vrátit spolu s poplatkem ve výši 16 479,18 Kč do 30.9.2019.
6. Žalobkyně sice v žalobě i v doplnění žaloby ze dne 16. 3. 2023 tvrdí, že předchůdkyně žalobkyně dostatečně prověřila schopnost žalovaného splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr, avšak k tomuto svému tvrzení nedoložila žádnou relevantní dokumentaci vyjma prohlášení předchůdkyně žalobkyně, že tato kontrolovala záznamy v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí (CEE) a databázi inkasních agentur. Předchůdkyně žalobkyně si tak nenechala předložit žádné doklady potvrzující údaje poskytnuté žalovaným, a vycházela tak při uzavírání Smlouvy čistě z jejich prohlášení a svých interních modelů. Předchůdkyni žalobkyně přitom nic nebránilo v tom si od žalovaného vyžádat např. výpisy z jeho účtů, z nichž by bylo velmi lehce zjistitelné, jestli modely předchůdkyně platí. Z předložených důkazů tedy nevyplývá, že by předchůdkyně žalobkyně vycházela ze všech nezbytných dokumentů, které jsou pro posouzení úvěruschopnosti nezbytné.
7. Předchůdkyně žalobkyně převedla své pohledávky za žalovaným na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019, o čemž byl žalovaný informován
8. Žalobkyně skrze svého zástupce vyzvala žalovaného dopisem ze dne 6. 4. 2021 k zaplacení dluhu ve výši shora uvedené, ale bezúspěšně.
9. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , (dále jen „o.z. “), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
10. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy o úvěru, (dále jen„ ZSU“) poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
11. Dle § 87 odst. 1 ZSU, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
12. Dle § 78 odst. 1 a odst. 2 písm. b) ZSU poskytovatel a zprostředkovatel při poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru pořizují dokumenty nebo jiné záznamy v rozsahu, který je nezbytný pro hodnověrné osvědčení řádného plnění jejich povinností stanovených tímto zákonem. Poskytovatel při plnění povinnosti podle odstavce 1 uchovává zejména … dokumenty nebo jiné záznamy týkající se posuzování úvěruschopnosti spotřebitele, včetně údajů o spotřebiteli, které poskytl do databáze podle § 88 odst. 1.
13. Dle § 2991 odst. 1 , odst. 2 o.z. , kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
14. Dle § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. do vlastních rukou se doručují písemnosti, u nichž tak stanoví zákon nebo nařídí-li tak soud. Nevyzvedne-li si adresát písemnost ve lhůtě 10 dnů ode dne, kdy byla připravena k vyzvednutí, považuje se písemnost posledním dnem této lhůty za doručenou, i když se adresát o uložení nedozvěděl. Doručující orgán po marném uplynutí této lhůty vhodí písemnost do domovní nebo jiné adresátem užívané schránky, ledaže soud i bez návrhu vyloučí vhození písemnosti do schránky. Není-li takové schránky, písemnost se vrátí odesílajícímu soudu a vyvěsí se o tom sdělení na úřední desce soudu.
15. Dle § 1968 o.z. , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
16. Dle § 1970 o.z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
17. Dle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
18. Soud dospěl po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu k závěru, že předchůdkyně žalobkyně a žalovaný měli v úmyslu uzavřít smlouvu o úvěru ve smyslu § 2395 o.z. Předchůdkyně žalobkyně na základě tohoto poskytla žalovanému finanční prostředky celkem ve výši 26 000 Kč. Žalovaný úvěr nesplatil řádně a včas. Předchůdkyně žalobkyně však při uzavírání Smlouvy dle názoru soudu nedostatečně zkoumala úvěruschopnost žalovaného, čímž porušila ust. § 86 odst. 1 ZSU. Následkem této skutečnosti je Smlouva dle § 87 odst. 1 ZSU neplatná a poskytnuté plnění musí být vráceno v režimu bezdůvodného obohacení dle § 2991 odst. 1 odst. 2 o.z.
19. K tomuto svému závěru o neplatnosti Smlouvy soud uvádí, že ačkoliv dikce ust. § 87 odst. 1 ZSU navozuje dojem, že porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost poskytovatelem způsobuje toliko relativní neplatnost samotné úvěrové smlouvy, z nálezu Ústavního soudu ČR sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26. února 2019 a rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. března 2020 C -679/18, OPR-Finance vs GK, jednoznačně vyplývá, že se jedná o neplatnost absolutní, ke které soud přihlédne i bez návrhu.
20. Ohledně rozsahu posouzení úvěruschopnosti dle § 86 odst. 1 ZSU lze odkázat na ustálenou rozhodovací praxi Nejvyššího soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 nebo 32 Odo 1726/2006 ), Nejvyššího správního soudu ČR (např. rozsudek sp. zn. 1 As 30/2015 ), Ústavního soudu ČR (např. nález sp. zn. III ÚS 4129/18 ) a Finančního arbitra (např. nález č.j. FA/SR/SU /2763/2018-24 a nález FA/SR/SU /779/2019 - 21), dle níž není z pohledu § 86 odst. 1 ZSU dostatečné vycházet pouze z informací získaných od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka, proto má věřitel povinnost při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele postupovat s odbornou péčí. Věřitel této povinnosti nedostojí, vychází-li pouze z nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Věřitel je tedy povinen vyžádat si od spotřebitele potřebné informace, aktivně opatřovat další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli a všechny získané informace řádně ověřit a vyhodnotit. Mezi požadavky odborné péče přitom dle § 78 ZSU patří i to, že pokud při posuzování úvěruschopnosti poskytovatel úvěru vychází z určitých podkladů, pořídí si jejich kopie nebo jinak zachytí jejich obsah. Pokud tak poskytovatel neučiní, sám se vystavuje zvýšenému riziku, že v případném sporu se spotřebitelem nebude schopen splnění své zákonné povinnosti prokázat. Přesně tato situace přitom nastala v projednávané věci. Ze strany předchůdkyně žalobkyně, jako poskytovatele úvěru, tak došlo toliko k ryze formálnímu splnění požadavku zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, jestli není evidován v insolvenčním rejstříku, centrální evidenci exekucí registru CRKI a EUCB, nevyžádala si však žádné bližší informace o příjmech a výdajích žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně tedy zkoumala úvěruschopnost žalovaného nikoliv v rozsahu a kvalitě předpokládané ZSU.
21. Předchůdkyní žalobkyně skutečně poskytnutou částku ve výši 26 000 Kč původně z důvodu poskytnutí spotřebitelského úvěru, je tak třeba považovat za bezdůvodné obohacení žalovaného, když bylo plněno na základě neplatného právního důvodu. V takovém případě je žalovaný povinen obdržené plnění dle § 2991 odst. 1 a odst. 2 o.z. vrátit žalobkyni. Vzhledem k neplatnosti Smlouvy jako celku se neuplatní ani její ujednání o době, do kdy měly být poskytnuté prostředky vráceny žalovaným žalobkyni, ani ujednání o úrocích, poplatcích a dodatečných službách. Ve vztahu k dluhu z bezdůvodného obohacení se tak tento stal splatným po doručení žaloby žalovanému soudem, to při použití ustanovení § 49 odst. 1 a odst. 4 o. s. ř. o. s. ř. dne 21. 9. 2021. Nejpozději dne 22. 9. 2021 se tak žalovaný dostal do prodlení ve smyslu § 1968 o.z. V otázce sazby těchto úroků z prodlení se uplatní ust. § 1970 o.z. , kdy její výše je určena nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Aktivní věcná legitimace žalobkyně je dána dle § 1879 o.z. na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 9. 2019 mezi předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní.
22. V návaznosti na výše uvedené soud vyhověl žalobě v rozsahu, jak je uvedeno ve výroku I., v ostatním žalobu ve výroku II. zamítl.
23. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná, právo na náhradu nákladů řízení v částce 2 537,83 Kč, přičemž tato částka představuje 22,42 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu v řízení v rozsahu 61,21 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 38,79 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 1 700 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 42 479,18 Kč sestávající z částky 2 820 Kč za převzetí a přípravu zastoupení dle § 11 odst. 1 písm. a) a. t., z částky 1 410 Kč za jednoduchou výzvu k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a. t. a z částky 2 820 Kč za písemné podání nebo návrh ve věci samé dle § 11 odst. 1 písm. d) a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 7 950 Kč ve výši 1 669,50 Kč.
24. Podle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. stanovil soud třídenní lhůtu k plnění uložené povinnosti, neboť nebyly shledány důvody pro stanovení delší lhůty.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu (exekuce).