Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
11 C 239/2022-79
Okresní soud v Kolíně rozhodl předsedkyní senátu JUDr. Janou Matouškovou jako samosoudkyní ve věci
žalobce: osobní údaje žalobce zastoupený advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
zastoupený opatrovníkem příjmení jméno příjmení, advokátkou
sídlem adresa
o zaplacení částky 50 144,65 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od datum do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 32 644,65 Kč, úroku ve výši 69 % ročně z částky 23 918,45 Kč od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 418,45 Kč od datum do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 500 Kč od datum do datum, v tomto rozsahu se žaloba zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci částku 17 500 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně od [datum] do zaplacení, do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Pokud se žalobce dále domáhal na žalovaném zaplacení částky 32 644,65 Kč, úroku ve výši 69 % ročně z částky 23 918,45 Kč od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 6 418,45 Kč od [datum] do zaplacení a úroku z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 17 500 Kč od [datum] do [datum], v tomto rozsahu se žaloba zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobou podanou u soudu dne datum se žalobce domáhal na žalovaném zaplacení částky 50 144,65 Kč s příslušenstvím. Uvedl, že jeho právní předchůdce společnost právnická osoba, IČO, se sídlem ulice a číslo, obec a číslo - část obce uzavřel s žalovaným dne datum smlouvu s produktovým názvem anonymizována tři slova měsíční 02/2020, na základě které byla žalovanému poskytnuta bezhotovostní půjčka ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit právnímu předchůdci žalobce dále poplatek ve výši 18 710 Kč, jenž představuje součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy s úrokovou sazbou ve výši 69 % ročně, odměny za administrativní činnost, komfortní splácení a odměny za zpracování, doručení a flexibilní splácení. Celkovou částku 48 710 Kč odpovídající součtu poskytnuté půjčky a poplatku se žalovaný zavázal vrátit předchůdci žalobce v 12 měsíčních splátkách po 4 060 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky řádně a včas, poslední splátka byla žalovaným uhrazena dne datum, právnímu předchůdci žalobce tak vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky, která činila na dlužné jistině částku 23 918,45 Kč, na dlužném poplatku částku 11 537,55 Kč, na kapitalizované smluvní pokutě částku 14 088,65 Kč a sankčních poplatcích částku 600 Kč. Žalovaný do postoupení pohledávky uhradil celkem částku 12 500 Kč Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne datum. Žalobce se tedy v řízení domáhal úhrady dlužné částky ve výši 50 144,65 Kč, sestávající z jistiny ve výši 23 918,45 Kč, dlužného poplatku ve výši 11 537,55 Kč, kapitalizované smluvní pokuty ve výši 14 088,65 Kč a sankčních poplatků ve výši 600 Kč. Dále požadoval úrok ve výši 69 % ročně z částky 23 918,45 Kč od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení ve výši 11,75 % ročně z téže částky a za stejné období.
2. Opatrovník žalovaného, který byl žalovanému ustanoven ve smyslu ust. § 29 odst. 3 o.s.ř. , ve vyjádření ze dne datum uvedl, že není zřejmé, zda osoba, která smlouvu podepsala a uzavřela, byl skutečně žalovaný. Dále opatrovník namítl, že nebyla řádně posouzena úvěry schopnost žalovaného, když vypočtené splátky jsou poměrně vysoké. Opatrovník žalovaného dále namítl nepřiměřenou výši sjednaných úroků ve výši 69%, když vedle toho žalobce požaduje po žalovaném zákonný úrok z prodlení a dále smluvní pokutu z prodlení ve výši 0,01 % denně a další sankční poplatky. Vedle těchto sankcí a jejich kumulací si žalobce resp. předchůdce žalobce sjednal ve smlouvě odměnu – poplatek v částce 18 710 Kč, který představuje více jak polovinu sjednaného úvěru. Shora uvedená ujednání ve smlouvě o úvěru, a to zejména poplatek za sjednaný úvěr ve spojení se smluvním úrokem a smluvní pokutou lze považovat za ujednání neplatná v rozporu s ustanoveními na ochranu spotřebitele a v rozporu s dobrými mravy.
3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum včetně smluvních podmínek soud zjistil, že byla uzavřena mezi právním předchůdcem žalobce společností právnická osoba a žalovaným. Společnost název touto smlouvou zapůjčila žalovanému částku 30 000 Kč a žalovaný se zavázal zapůjčenou částku spolu s poplatkem ve výši 18 710 Kč uhradit v 12 měsíčních splátkách po 4 060 Kč právnická osoba smlouvu uzavírala jako zprostředkovatel příjmení příjmení, IČO.
4. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum byla pohledávka společnosti právnická osoba za žalovaným postoupena žalobci, což bylo žalovanému oznámeno písemným sdělením ze dne datum. V tomto řízení uplatněná pohledávka byla uvedena v příloze číslo smlouvy - Seznamu postoupených pohledávek.
5. Žalovaný byl vyzván k úhradě dlužné částky včetně příslušenství předžalobní výzvou právního zástupce žalobce ze dne datum.
6. Z listinných důkazů bylo tedy zjištěno, že právní předchůdce žalobce právnická osoba a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě které byla žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal zaplatit za tento úvěr poplatek ve výši 18 710 Kč, který se skládá z kapitalizovaného úroku za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu trvání smlouvy ve výši 12 353 Kč a za doplňkovou službu komfortního a flexibilního splácení 4 857 Kč. Celkovou částku ve výši 48 710 Kč se žalovaný zavázal poskytovateli úvěru zaplatit formou 12 měsíčních splátek po
4 060 Kč. Dle evidence předchůdce žalobce žalovaný uhradil celkem pouze částku 12 500 Kč a dostal se do prodlení se všemi sjednanými a neuhrazenými splátkami a právnímu předchůdci žalobce vzniklo právo na uhrazení celé zbývající dosud neuhrazené částky. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne datum přešla pohledávka ze společnosti právnická osoba na žalobce, což bylo žalovanému sděleno oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum.
7. Žalobce podáním ze dne datum doplnil tvrzení ke skutečnosti, že jeho předchůdce posuzoval schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s tím, že prověřoval příjmy i výdaje žalovaného a prověřoval osobu žalovaného v dostupných registrech a databázích např. v Nebankovním registru klientských informací, sdružení název, v insolvenčním rejstříku apod. Ke svým tvrzením žalobce navrhl důkaz zákaznickou kartou k úvěrové smlouvě, včetně výpisu z centrálních evidencí exekucí, a výslechem svědkyně příjmení příjmení.
8. Ze zákaznické karty k žádosti o spotřebitelský úvěr ze dne datum vyplývá, že žalovaný uvedl ke svému stavu, že je svobodný, pobírá důchod, podporu nebo dávku ve výši 14 828 Kč měsíčně, další příjem nemá, jeho odhadované výdaje činí 2 000 Kč, žalovaný splácí 4 200 Kč měsíčně splátky na dluhy. Z karty dále vyplývá, že žalovaný předložil výměr důchodu či podpory nebo dávky, který však nebyl jako příloha zákaznické karty připojen.
9. V rámci své výpovědi svědkyně příjmení příjmení po nahlédnutí do zákaznické karty uvedla, že si vybavuje, že žalovaný byl staršího věku, pobíral starobní důchod. Sjednání úvěru inicioval jeho příbuzný, který svědkyni telefonoval a dohodli si schůzku v bydlišti žalovaného. Žalovaný předložil občanský průkaz, z něhož svědkyně opsala údaje do zákaznické karty. Dále si vybavila, že jednání byl přítomný i příbuzný žalovaného a svědkyně měla pocit, že úvěr je ve skutečnosti určen pro něj, protože všechno inicioval a i požadoval vyšší částku, než kterou pak žalovaný dostal. Svědkyně uvedla postup při zprostředkování úvěru, tedy že od žalovaného zjišťovala údaje o jeho příjmech a výdajích, tyto údaje pak zapsala do karty klienta. Údaje o uváděných výdajích nebyly prověřovány. Zjištěné údaje poslala elektronicky do systému firmy název a následně přišla SMS zpráva, z níž vyplývala maximální výše úvěru pro žalovaného. Následně sepsala s žalovaným úvěrovou smlouvu. Ohledně splácení úvěru uvedla, že úvěr byl splácen v hotovosti, vybírat splátky jezdila svědkyně, ale až po telefonické dohodě s žalovaným, kdy splátky fakticky hradil jeho příbuzný v bydlišti žalovaného. Po určité době příbuzný žalovaného řekl, že žalovaný je v insolvenci a že už nic dalšího platit nebude. Svědkyně dále uvedla, že žalovaný pak ještě později jednou žádal právnická osoba o další úvěr, kdy bylo zřejmé, že to zase bylo pro jeho příbuzného, tento další úvěr mu však poskytnut nebyl.
10. Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. (o.z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
11. Podle § 86 odst. 1 zák. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Dle odstavce 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy. Podle § 588 o.z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožného.
14. Podle § 2991 odst. 1, 2 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
15. Podle § 1879 o.z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).
16. Podle § 1880 odst. 1 téhož zákona postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
17. V projednávané věci bylo prokázáno, že předchůdce žalobce a žalovaný uzavřeli dne datum smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě níž byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal splácet úvěr včetně sjednaného poplatku, a to v 12 měsíčních splátkách po 4 060 Kč, přičemž žalovaný poslední úhradu provedl dne datum a celkem uhradil 12 500 Kč.
18. Soud má zato, že k posouzení oprávněnosti nároku žalobce jakožto právního nástupce na vrácení úvěru včetně příslušenství a dalších plnění bylo zapotřebí posoudit platnost smlouvy z hlediska toho, zda předchůdce žalobce dostál své zákonné povinnosti posoudit úvěruschopnost žalovaného jakožto dlužníka náležitým způsobem. Bylo na žalobci, aby splnění této povinnosti v průběhu řízení tvrdil a prokázal.
19. V dané věci bylo k doplňujícím tvrzením žalobce prokázáno, že jeho předchůdce prostřednictvím pověřené osoby příjmení příjmení (zprostředkovatele úvěru) u žalovaného zjišťoval výši jeho příjmů a orientačních výdajů, údaje zaznamenával do zákaznické karty s tím, že uvedl zdroj těchto zjištění, tedy v daném případě výměr aktuálního důchodu. Z výpovědi svědkyně příjmení příjmení bylo zjištěno, že výdaje žalovaného nebyly nijak zjišťovány, tj. svědkyně neověřovala jejich výši, přičemž ona sama ani neověřovala u žalovaného jiné jeho poměry, včetně zjištění, zda má dluhy, zda není v insolvenci, pouze byl předložen výpis exekucí, z něhož vyplývalo, že proti žalovanému je vedena exekuce.
Dle soudu v daném případě nebylo postupováno v souladu se zákonem o spotřebitelském úvěru, neboť u žalovaného, který pobíral pouze starobní důchod a jiný příjem neměl, předchůdce žalobce nezjišťoval a neověřoval jeho jiné poměry, např. prostřednictvím výpisu z účtu tak, aby mohl odpovědně posoudit poměr příjmů a výdajů v porovnání s tím, že byl poskytován úvěr v nemalé výši (30 000 Kč). Nad to dle výpovědi svědkyně byl úvěr určen pro třetí osobu - příbuzného žalovaného, který sjednání úvěru inicioval a následně splácel. Soud tedy dospěl k závěru, že žalobci se nepodařilo vyvrátit právní domněnku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost žalovaného nastolenou podle zákona o spotřebitelském úvěru.
20. V projednávané věci nepředstavuje porušení povinnosti právního předchůdce žalobce
před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalované poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet důvod, který by zakládal zjevný rozpor uzavřené smlouvy o zápůjčce s dobrými mravy nebo zjevně narušoval veřejný pořádek
(§ 588 o.z.). Žalovaný námitku neplatnosti uzavřených smluv o úvěru z uvedeného důvodu rovněž nevznesla.
21. Podle čl. 8 odst. 1 směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS členské státy zajistí,
aby před uzavřením úvěrové smlouvy věřitel posoudil úvěruschopnost spotřebitele
na základě dostatečných informací získaných případně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, na základě vyhledávání v příslušné databázi. Členské státy, jejichž právní předpisy vyžadují, aby věřitelé posoudili úvěruschopnost spotřebitelů na základě vyhledávání v příslušné databázi, mohou tento požadavek zachovat.
22. Podle čl. 23 směrnice o spotřebitelském úvěru členské státy stanoví pravidla pro sankce
za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě této směrnice a přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování. Stanovené sankce musí být účinné, přiměřené a dostatečně odrazující.
23. S přihlédnutím k povinnosti členských států stanovit účinné, přiměřené a dostatečně odrazující sankce za porušení vnitrostátních předpisů přijatých na základě směrnice o spotřebitelském úvěru nelze považovat relativní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru, jejímuž uzavření nepředcházelo splnění povinnosti poskytovatele úvěru posoudit úvěruschopnost spotřebitele za soukromoprávní následek porušení této povinnosti, který odpovídal požadavku vytýčenému v čl. 23 posl. věta směrnice o spotřebitelském úvěru.
24. Je tomu tak proto, že předsmluvní povinnost věřitele posoudit úvěruschopnost dlužníka tím, že směřuje k ochraně spotřebitele před riziky nadměrného zadlužení a platební neschopnosti, přispívá k uskutečnění cíle směrnice o spotřebitelském úvěru, který spočívá, jak vyplývá z jejích bodů 7 a 9 odůvodnění, v oblasti spotřebitelských úvěrů v provedení úplné a nezbytné harmonizace v celé řadě klíčových oblastí, která je považována za nezbytnou pro zajištění vysoké a rovnocenné úrovně ochrany zájmů všech unijních spotřebitelů a pro usnadnění vzniku dobře fungujícího vnitřního trhu spotřebitelských úvěrů. Ve světle takového cíle, jímž je zajistit skutečnou ochranu spotřebitele před nezodpovědným uzavíráním úvěrových smluv, které překračují jejich finanční možnosti a mohou vést k jejich platební neschopnosti, článek 23 směrnice stanoví, že pravidla pro sankce použitelná v případě porušení vnitrostátních ustanovení v oblasti předsmluvního ověřování úvěruschopnosti dlužníka, přijatá podle článku 8 této směrnice, musí být definována tak, aby sankce byly účinné, přiměřené a odrazující, a dále že členské státy přijmou veškerá nezbytná opatření k zajištění jejich uplatňování (body 42 a 43 odůvodnění rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
25. Články 8 a 23 směrnice o spotřebitelském úvěru a o zrušení musejí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice musejí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době (rozsudek Soudního dvora Evropské unie ze dne datum ve věci C číslo).
26. Uvedená pravidla je tedy nutno vyložit tak, že ani v poměrech vnitrostátní právní úpravy není soud povinen vyčkat námitky spotřebitele, aby mohl posoudit, zda poskytovatel spotřebitelského úvěru splnil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
27. Z toho vyplývá, že soud i bez návrhu přihlédne k neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru, zjistí-li, že poskytovatel spotřebitelského úvěru nesplnil povinnost posoudit úvěruschopnost spotřebitele.
28. Smlouva o úvěru, kterou žalovaný uzavřel s právním předchůdcem žalobce, je tedy neplatná, protože právní předchůdce žalobce porušil povinnost před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného poskytnutý spotřebitelský úvěr splácet.
29. Vzhledem k tomu, že mezi předchůdcem žalobce a žalovaným nebyl sjednán platný závazek, má žalobce dle ustanovení § 2993 věta prvá o.z. nárok na vrácení peněžité částky představující nezaplacenou část jistiny úvěru. Z tvrzení a listinných důkazů žalobce bylo prokázáno, že předchůdce žalobce vyplatil žalovanému částku 30 000 Kč z titulu spotřebitelského úvěru a žalovanému zbývá zaplatit na jistinu úvěru částku 17 500 Kč. Žalovaný je tak povinen zaplatit žalobci kromě dlužné částky 17 500 Kč i zákonný úrok z prodlení dle § 1970 o.z. ve výši dle § 2 vl. nař. č. 351/2013 Sb. , jdoucí ode dne datum (tj. ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené v předžalobní výzvě) do zaplacení. Soud proto v tomto rozsahu žalobě vyhověl a rozhodl, jak je ve výroku I. rozsudku uvedeno. Ve zbytku žalobního nároku soud z výše uvedených důvodů žalobu zamítl (výrok II.).
30. Výrok o nákladech řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o.s.ř. za situace, kdy žalovaný byl v řízení převážně úspěšný, ale žádné náklady mu nevznikly, soud mu proto žádnou náhradu nepřiznal a rozhodl, jak je ve výroku III. rozsudku stanoveno.
31. Lhůtu k plnění soud žalovanému stanovil dle § 160 odst. 1 věta prvá o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů od jeho doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím soudu zdejšího.
Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněný podat návrh na soudní výkon rozhodnutí.