Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 37/2023-81
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudcem Mgr. Petrem Karáskem v právní věci
žalobce: osobní údaje žalobce
se sídlem adresa žalobkyně,
právně zastoupený JUDr. jméno příjmení,
advokátem se sídlem adresa,
proti
žalované: osobní údaje žalované
trvale bytem adresa žalované,
o zaplacení 106 252,94 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 58 909,38 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 2.9.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se ohledně zaplacení 47 343,56 Kč a příslušenství požadovaného nad rámec uvedený ve výroku č. I zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen uhradit žalobci 58 909,38 Kč spolu s úrokem z prodlení z této částky ve výši 8,5 % ročně od 2.9.2021 až do zaplacení, to vše do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se ohledně zaplacení 47 343,56 Kč a příslušenství požadovaného nad rámec uvedený ve výroku č. I zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobce se podanou žalobou domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalované zaplatit 106 252,94 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 10 816,34 Kč (z částky 104 462,94 Kč od 15.11.2021 do dne podání žaloby, tedy do 16.8.2022), kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 6 686,99 Kč (z žalované jistiny od 15.11.2021 do dne podání žaloby, tedy do dne 16.8.2022), úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 104 462,94 Kč od 17.8.2022 do zaplacení a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 104 462,94 Kč od 17.8.2022 do zaplacení. V odůvodnění žaloby uvedl, že dne 19.4.2018 uzavřel s žalovanou smlouvu o úvěru číslo, na jejímž základě se zavázal žalované poskytnout úvěr ve výši 150 000 Kč, což dne 19.4.2018 učinil, když žalovaná zmíněné finanční prostředky čerpala. Nedílnou součástí Smlouvy byly obchodní podmínky a sazebník. Žalovaná se zavázala úvěr splatit spolu se sjednaným úrokem ve výši 8,9 % ročně v 96 měsíčních splátkách. Žalobce před uzavřením smlouvy pečlivě zkoumal úvěruschopnost žalované, a to zejména kontrolou finančních toků na bankovním účtu žalované. Z těchto vyplynulo, že žalovaná má příjem 20 661 Kč, výdaje 12 634 Kč a její měsíční platební kapacita je tak 8 027 Kč, je tedy schopna hradit sjednanou splátku 2 189 Kč měsíčně. Žalobce dále posoudil rizikovost žalované jako klienta a tuto dále lustroval v dostupných registrech. Jelikož žalovaná předmětný úvěr řádně a včas nesplácela, žalobce v souladu s uzavřenou smlouvou tento prohlásil za splatný ke dni 15.11.2021. Dluh představuje dlužnou jistinu ve výši 104 462,94 Kč, částku 1 790 Kč představují dlužné poplatky.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. Žalobce se z jednání soudu omluvil, žalovaná se, ač řádně a včas předvolána (fikcí na adrese trvalého pobytu shora), k jednání soudu nedostavila. Soud tedy s odkazem na § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř. o.s.ř. “) věc projednal a rozhodl v nepřítomnosti účastníků řízení.
4. Ze smlouvy o úvěru uzavřené dne 19.4.2018 mezi žalobcem jako úvěrujícím a žalovanou jako úvěrovaným vyplynulo, že jejím předmětem byl závazek žalobce poskytnout žalované úvěr ve výši 150 000 Kč, který se žalovaná zavázala splatit, jak je shora uvedeno vždy k 15 dni v měsíci. Jako nedílná součást smlouvy byly sjednány obchodní podmínky pro anonymizováno spotřebitelské úvěry (čl. I.1. smlouvy), Všeobecné pojistné podmínky (čl. I.8. smlouvy) a dále také sazebník, dle nějž se žalovaná zavázala hradit poplatky (čl. III.3. smlouvy). Zmíněné listin y žalobce rovněž doložil k důkazu. Dále žalobce doložil formuláře s informacemi podepsané žalovanou, a sice Předsmluvní informace ke spotřebitelskému úvěru, Předsmluvní informace ke kreditní kartě ke spotřebitelskému úvěru a Vysvětlení předsmluvních informací, základní informace o jednotlivých druzích spotřebitelských úvěrů poskytovaných žalobcem a Informace k pojištění dlužníků ze spotřebitelských úvěrů. Žalobce dále doložil Všeobecné obchodní podmínky, které nejsou v předmětné úvěrové smlouvy zmíněny.
5. Z oznámení ze dne 17.11.2021 vyplynulo, že tímto oznámil žalobce žalované s ohledem na neplnění povinností z její strany prohlašuje předmětný úvěr za splatný ke dni 15.11.2021. Z připojené dodejky vyplynulo, že daná písemnost byla ve sféře dispozice žalované dne 24.11.2021.
6. Z upomínky ze dne 30.8.2021 vyplynulo, že tuto adresoval žalobce žalované s tím, nechť dosavadní dluh na splátkách uhradí do 29.8.2021, jinak bude úvěr zesplatněn. Z připojené dodejky vyplynulo, že daná písemnost byla ve sféře dispozice žalované dne 31.8.2021. Z oznámení ze dne 17.11.2021 vyplynulo, že toto adresoval žalobce žalované s tím, že této oznámil, že došlo k zesplatnění předmětného úvěru. Z připojené dodejky vyplynulo, že daná písemnost byla ve sféře dispozice žalované dne 25.11.2021. Dále žalobce doložil tři upomínky adresované žalované bez uvedení data a dokladu o jejich doručení či odeslání. Z předžalobní výzvy ze dne 2.8.2022 soud zjistil, že právní zástupce žalobce vyzval žalovanou k úhradě žalobou následně uplatněného dluhu s výstrahou jeho soudního vymáhání. Dle přiloženého poštovního podacího archu byla tato písemnost žalované před podáním žaloby odeslána dne 2.8.2022.
7. Ze žádosti o poskytnutí úvěru vyplynulo, že žalovaná v této listin ě ze dne 19.4.2018 oproti svému podpisu prohlásila osobní informace ve smyslu data narození, rodného čísla, kontaktů a dále, že je zaměstnancem. Rovněž projevila souhlas s lustrací své osoby v registrech SOLUS, NRKI a BRKI. Z lustrace žalované z registru CBCB vyplynulo, že má aktuálně jeden nesplacený úvěr ve výši 352 268 Kč se splátkami 2 774 Kč měsíčně, nemá dlužné splátky. Z protokolu o schválení úvěru vyplynulo, že tento byl vyhotoven žalobcem ohledně předmětného úvěru a osoby žalované. Listin Listina neobsahuje údaje o příjmech a výdajích žalované, v daném smyslu pak pouze údaj z registru CBCB, že platební kapacita žalované činí 19 274 Kč.
8. Z částečného výpisu z bankovního účtu žalované vyplynulo, že tato v době od září 2017 do dubna 2018 každý měsíc obdržela finanční prostředky od plátce„ anonymizována dvě slova“ ve výši počínaje zářím 2017 a dále takto za každý měsíc až do dubna 2018: 21 134,98 Kč, 22 671 Kč, 20 868,57 Kč, 19 513,87 Kč, 20 489,17 Kč, 22 224,47 Kč, 18 462,57 Kč a 5 435,67 Kč.
9. Žalobce dále doložil výpis z bankovního účtu žalované za období od 22.8.2017 do 16.4.2018. Co se týče měsíce dubna 2018, tak zůstatek na bankovním účtu žalované k datu 16.4.2018 činil 35,67 Kč, dne 13.4.2018 žalovaná obdržela mzdu ve výši 5 435,67 Kč. K datu 1.4.2018 činil zůstatek na účtu 532,67 Kč. Co se týče března 2018, tak dne 13.3.2018 žalovaná obdržela na tento účet mzdu 18 462,57 Kč, již o den později činil zůstatek na účtu pouze 3 462,57 Kč, ke dni 20.3.2018 pak činil zůstatek pouze 688,67 Kč. Ke dni 1.3.2018 činil zůstatek na účtu 3 296,57 Kč, ke dni 5.3.2018 pak pouze 296,57 Kč. Co se týče února 2018, tak dne 13.2.2018 žalovaná obdržela na účet mzdu ve výši 22 224,47 Kč, ke dni 16.2.2018 činil zůstatek na účtu 7 224,47 Kč, ke dni 9.2.2018 činil zůstatek 535,47 Kč a ke dni 1.2.2013 pak částku 2 535,47 Kč. Co se týče ledna 2018, tak dne 12.1.2018 žalovaná obdržela mzdu 20 489,17 Kč, již dne 18.1.2015 činil zůstatek na účtu 5 489,17 Kč, ke dni 19.1.2018 pak částku 2 687,47 Kč. K 1.1.2018 činil zůstatek na účtu 1 421,17 Kč. Co se týče prosince 2017, tak dne 12.12.2017 žalovaná obdržela mzdu ve výši 19 513,87 Kč, již dne 14.12.2017 činil zůstatek pouze 4 513,87 Kč, ke dni 20.12.2017 pak částku 1 712,17 Kč. Ke dni 1.12.2017 činil zůstatek na účtu 1 712,87 Kč. Co se týče listopadu 2017, tak dne 13.11.2017 žalovaná obdržela mzdu 20 868,57 Kč. Již ke dni 14.11.2017 činil zůstatek pouze částku 4 868,57 Kč, ke dni 20.11.2017 pak částku 1 866,87 Kč. Ke dni 1.11.2017 činil zůstatek na účtu 207,57 Kč. Co se týče října 2017, tak dne 11.10.2017 žalovaná obdržela mzdu 22 671 Kč, již dne 13.10.2017 činil zůstatek 5 663,28 Kč, již dne 23.10.2017 pak činil 361,58 Kč. Ke dni 1.10.2017 činil zůstatek záporných - 6 Kč. Co se týče září 2017, tak dne 12.9.2017 žalovaná obdržela mzdu 21 134,98 Kč, již dne 18.9.2017 činil zůstatek 3 443,98 Kč, ke dni 20.9.2017 pak činil 642,28 Kč. Ke dni 1.9.2017 činil zůstatek 3 084,98 Kč. Co se týče srpna 2017 tak ke dni 22.8.2017 činil zůstatek 5 311,35 Kč. Každý měsíc od září 2017 do března 2018 pak žalovaná v řádu jednotek dní po obdržení měsíční mzdy (data odpovídají shora uvedeným poklesům zůstatku po obdržení mzdy) vybrala prostřednictvím karty částku 15 000 Kč, resp. 16 000 Kč v listopadu 2017, 17 000 Kč v září a říjnu 2017. Z účtu žalované také v období od září 2017 do března 2017 vždy k 20. dni v měsíci s uvedením stejného VS odcházela platba ve výši 2 801,70 Kč, resp. počínaje únorem 2018 částka 2 773,90 Kč.
10. Z výpisu z úvěrového účtu vyplynulo, že dne 19.4.2018 bylo na účet označený ve shora specifikované smlouvě (čl. I.2. smlouvy), tedy účet č. bankovní účet uhrazeno 150 000 Kč. Shodná skutečnost pak vyplynula z výpisu ze zmíněného bankovního účtu žalované za období od 1.4.2018 do 30.4.2018, kdy počáteční zůstatek na tomto účtu činil 532,67 Kč.
11. Žalobce dále doložil podrobný výpis z úvěrového účtu, z nějž vyplynuly jednotlivé platby provedené žalovanou v dané souvislosti v celkové výši 91 090,62 Kč a způsob, jakým je žalobce započetl na jistinu, příslušenství a případně poplatky, kdy zbývající částka k úhradě na jistině činí částku 104 462,94 Kč.
12. Po provedeném dokazování a zhodnocení důkazů jednotlivě i v jejich vzájemné souvislosti, přihlížeje přitom ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, má soud za prokázané tyto skutečnosti: Žalovaná uzavřela s žalobcem smlouvu o úvěru, jak je shora uvedeno, v souvislosti s touto smlouvou čerpala bezhotovostně částku 150 000 Kč, které se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 8,9 % ročně v pravidelných měsíčních splátkách a poplatky. Žalovaná v dané souvislosti uhradila celkem 91 090,62 Kč, pravidelné splátky nicméně řádně a včas nehradila, žalobce po zaslání upomínek shora specifikovaných žalované zaslal informaci a následně oznámení o zesplatnění úvěru, jak je shora rovněž uvedeno. Žalobce před uzavřením smlouvy lustroval žalovanou v registru CBCB, měl k dispozici výpisy z jejího účtu ohledně příjmů zmíněných v odstavci 13. tohoto rozsudku a dále výpisy z účtu, jejichž obsah je podrobně zaznamenán v odstavci 14. tohoto rozsudku.
13. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen „občanský zákoník občanský zákoník “), se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. Dle § 1968 občanského zákoníku , dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Dle § 1970 občanského zákoníku po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená. Dle § 86 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o úvěru “), poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
14. Po právním posouzení shora popsaného zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba je důvodná jen z části. Je nepochybné, že na právní vztah, od nějž žalobce odvíjí svůj žalobní nárok, dopadá zákon o úvěru (§ 2 tohoto zákona), neboť se v daném případě jedná o úvěr poskytnutý spotřebiteli. Žalobce argumentoval tím, že se schopností žalované splácet úvěr podrobně a zodpovědně zabýval (§ 86 odst. 1 zákona o úvěru ), tomuto závěru však soud nepřisvědčil. Žalobce sice po formální stránce učinil určitá šetření, nicméně tyto v souladu se zákonnými pravidly nevyhodnotil. Je dále zřejmé, že nepostačuje si pouze od spotřebitele či z jiných zdrojů opatřit příslušné relevantní informace, ale je pro naplnění smyslu zákona nutné z těchto také učinit kvalifikovaný závěr.
15. Žalobce učinil šetření v registru CBCB, přičemž mu z tohoto vyplynulo, že žalovaná již před poskytnutím předmětného úvěru splácela úvěr jiný po 2 774 Kč měsíčně (tato skutečnost pak vyplynula i z výpisu z jejího účtu), a to řádně. V kombinaci s úvěrem předmětným se pak závazek žalované pohyboval ve výši zhruba 5 000 Kč měsíčně. Byly spolehlivě doloženy měsíční příjmy žalované za jistě dostačující období půl roku před poskytnutím předmětného úvěru, které se v aritmetickém průměru pohybovaly kolem 20 500 Kč čistého měsíčně. V řízení zůstalo neobjasněno, z jakého důvodu žalovaná v dubnu 2018, tedy v měsíci poskytnutí úvěru, obdržela mzdu pouze 5 435,67 Kč (soud tento měsíc do shora uvedeného průměru příjmu nezapočítal). Soud je přesvědčen, že již tato okolnost je velmi významná a žalobce se jí měl v rámci zkoumání úvěruschopnosti náležitě věnovat, neboť takový pokles příjmů by zjevně znamenal nemožnost žalované saturovat své obvyklé výdaje a sotva by postačoval na splácení jen a pouze úvěrů. Výdaji žalované se žalobce alespoň dle dosud učiněných tvrzení a navržených důkazů v podstatě nijak nezabýval, tyto pak rámcově vyplynuly z výpisu z účtu žalované. Výpis z bankovního účtu pak soud považuje za velmi spolehlivý, byť samozřejmě nikoli zcela komplexní, doklad o majetkových poměrech a z pohledu dostatečného zkoumání úvěruschopnosti by se s tímto spokojil i jako s jediným podkladem. Skutečnosti z takové listin y vyplývající by ovšem musely poskytnutí úvěru odůvodňovat, což se však v daném případě nestalo.
16. Žalovaná v rozhodném období zhruba šesti měsíců před poskytnutím předmětného úvěru disponovala stabilním a poměrně solidním, byť nikterak zásadně vysokým, příjmem. Příjem doložený žalovanou by v obecném měřítku při zohlednění obvyklých průměrných výdajů na základní životní potřeby měl ke splátkám ve výši 2 189 Kč postačovat. Jen závazky z úvěrů však u žalované dosahovaly zhruba 5 000 Kč měsíčně a představovaly tedy zhruba čtvrtinu jejího nikterak závratně vysokého příjmu a žalovaná tak byla již jen z tohoto pohledu rizikovým klientem, neboť při započítání obvyklých výdajů např. na nájemní bydlení, stravu, hygienu a výdaje sice nikoli nutné, ale společensky zcela běžné jako jsou internet, telefon, pojištění, TV apod. se mohla žalovaná předmětným závazkem dostat na hranici finančních možností. Žalobce v daném ohledu žádná hlubší šetření neprovedl, není tedy zřejmé např. ani to, kolik žalovaná vynaloží na bydlení, což je u takto vysokého příjmu zásadní výdajové položka, které může zcela běžně znamenat i více než polovinu daného příjmu. Z výpisu z účtu žalované je navíc zřejmé, že tato netvořila v podstatě žádné rezervy, v řádu zhruba jednoho týdne po obdržení mzdy provedla výběr ve výši tří čtvrtin mzdy či dokonce i vyšší a následně k 20. dni v měsíci odeslala splátku stávajícího úvěru ve výši zhruba 2 800 Kč měsíčně, čímž v podstatě vyčerpala svůj měsíční příjem a zůstatek na účtu žalované již pouhý jeden týden po výplatě dostal na minimální hodnoty. Již dva až tří týdny před obdržením každé měsíční mzdy tak žalované v podstatě nezbývaly žádné či pouze minimální prostředky většinově v řádu stovek Kč. Bez hlubší analýzy shora uvedených skutečností a dat, nelze shledat, že by žalovaná byla v daném období osobou, která byla ve vztahu k předmětnému úvěru úvěruschopnou, když z daných podkladů naopak vyplývá, že žalovaná byla rizikovým klientem, jemuž spíše neměl být úvěr daných parametrů poskytnut. Na daných závěrech nemůže ničeho změnit ani skutečnost, že žalovaná po určitou delší dobu úvěr řádně splácela, když není zřejmé, z jakých konkrétních zdrojů tak žalovaná činila a daná skutečnost nezbavuje žalobce povinnosti se úvěruschopností zabývat v době před uzavřením smlouvy.
17. Je pravdou, že zákon o úvěru v případě otázky splnění povinnosti zkoumat schopnost spotřebitele splácet úvěr počítá i s jeho vlastní aktivitou (§ 87 odst. 1 zákona o úvěru ) ve formě námitky, jedná se tedy o tzv. relativní neplatnost, jak široce popisuje žalobce i s odkazem na judikaturu. Ústavní soud nicméně ve svém nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne 26.2.2019 dovodil, že nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d. Tuto povinnost má pak obecný soud dle Ústavního soudu bez ohledu na to, zda je tento princip v nějakém zákoně zakotven či nikoliv, je tedy lhostejno, jaká verze zákona o spotřebitelském úvěru se vztahovala na případ posuzovaný v judikované věci. Soud je tedy přesvědčen, že závěry Ústavního soudu nepřipouštějí jiný výklad než takový, že i bez námitky vznesené dlužníkem (spotřebitelem) je obecný soud povinen se shora uvedenou činností poskytovatele úvěru zabývat a pokud výsledkem tohoto zkoumání bude negativní zjištění ohledně řádné a kvalifikované činnosti při uzavírání smlouvy o spotřebitelském úvěru, vyvodit z tohoto patřičné konsekvence ve smyslu shledání neplatnosti uzavřené smlouvy (ať již dle § 87 odst. 1 zákona o SP, tak dle § 580 odst. 1 občanského zákoníku ).
18. Účastníci řízení jsou si jistě v obecném měřítku rovni, konečně jako všichni lidé dle zásad českého i mezinárodního práva. Jde však o rovnost v samých základních právech či principech, resp. přístupu k nim, nicméně ze své podstaty si mnohé subjekty reálně rovné nejsou. K odstranění tohoto stavu pak slouží různé právní instrumenty a jedním z nich je i oblast spotřebitelského práva. Samotný princip zákona o úvěru či souvisejících předpisů počítá se specifickou situací, kdy je jeden ze subjektů právního vztahu zvýhodněn svou profesionalitou, finančním či jiným materiálním zázemím apod. Obdobně jako v jiných případech je pak na soudu, aby nikoli povahou slabšímu subjektu stranil, ale aby v rámci úřední povinnosti v případě nepřípustných ujednání, platnosti určitých právních jednání apod. tato moderoval či se zabýval jejich platností, aniž by to jedna ze stran namítala. Pokud soud dospěje k závěru, že v daném případě poskytovatel úvěru nesplnil své povinnosti pramenící ze zákona, tak výsledný závěr je pomyslnou sankcí za nesplnění povinností nikoli zvýhodňováním jedné ze stran sporu.
19. Jelikož pak soud s odkazem na výše uvedené shledal, že žalobce se s odbornou péčí úvěruschopností žalovaného nezabýval, resp. tuto skutečnost dostatečně netvrdil a neprokázal (svou neúčastí při jednání se vzdal možnosti být v daném smyslu poučen dle § 118a odst. 1 , odst. 3 o.s.ř. o.s.ř. ), shledal soud uzavřenou smlouvu s odkazem na § 86 odst. 1 zákona o úvěru a shora uvedenou judikaturu v kombinaci s § 580 odst. 1 občanského zákoníku za neplatnou. Pokud pak bylo prokázáno, že žalobce uhradil žalované 150 000 Kč, je třeba na dané plnění pohlížet jako na bezdůvodné obohacení žalované, neboť jí bylo plněno bez právního důvodu a je povinna takové obohacení spočívající v obdržených finančních prostředcích žalobci vydat (§ 2991 odst. 1 , odst. 2 občanského zákoníku ). Z provedených důkazů ovšem rovněž vyplynulo, že žalovaná v souvislosti se smlouvou uhradila 91 090,62 Kč, zbývá tedy uhradit 58 909,38. Již z povahy právního vztahu vydání bezdůvodného obohacení je zřejmé, že doba plnění nemohla být mezi stranami dohodnuta a žalovaná byla tedy povinna bezdůvodné obohacení vydat bezodkladně po výzvě věřitele (§ 1958 odst. 2 občanského zákoníku ). Žalobce dle doložených důkazů žalovanou vyzval k úhradě dluhu nejdříve v upomínce, která byla v dispozici žalované dne 31.8.2021, žalovaná tedy měla plnit následující den. Jelikož pak žalovaná následující den bez odkladu neplnila, je od dalšího následujícího dne s úhradou v prodlení (§ 1968 občanského zákoníku ). S ohledem na prodlení žalované má pak žalobce od shora uvedeného data rovněž nárok na úroky z prodlení (§ 1970 občanského zákoníku ), a to v zákonné výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. S odkazem na výše uvedené tedy soud žalobě vyhověl pouze v rozsahu uvedeném ve výroku č. I tohoto rozsudku a v rozsahu nad tento rámec žalobu zamítl.
20. Podle § 151 o.s.ř. o.s.ř. rozhoduje soud o povinnosti k náhradě nákladů řízení bez návrhu, a to zpravidla v rozhodnutí, jímž se řízení u něho končí. Žalovaná byla v řízení většinově úspěšná a měla by tak vůči žalobci právo na náhradu poměrné části nákladů řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. o.s.ř. Jelikož však žádné náklady řízení neuplatnila a žádné na její straně ani z proběhlého řízení nevyplývají, rozhodl soud o nákladech řízení, jak je shora uvedeno.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím soudu zdejšího. Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem plněna dobrovolně, lze se návrhem domáhat výkonu rozhodnutí.