Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
6 C 152/2022-85
Okresní soud v Benešově rozhodl samosoudkyní Mgr. Štěpánkou Brožovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně
sídlem adresa
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení
sídlem adresa
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného
o zaplacení částka s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky částka od datum do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši částka se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 327, částka od datum do datum a se zákonným úrokem z prodlení z částky částka od datum, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku částka, k rukám zástupce žalobkyně příjmení jméno příjmení, advokáta se sídlem adresa.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z částky [částka] od [datum] do zaplacení, a to vše do 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba, o zaplacení částky ve výši [částka] se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 327, [částka] od [datum] do [datum] a se zákonným úrokem z prodlení z částky [částka] od [datum], se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku [částka], k rukám zástupce žalobkyně [příjmení] [jméno] [příjmení], advokáta se sídlem [adresa].
1. Žalobkyně se žalobou ze dne datum, ve znění jejího doplnění ze dne datum, po žalovaném domáhala zaplacení částky částka s příslušenstvím a úhrady nákladů řízení. Žalobu odůvodnila tím, že žalovaný uzavřel s žalobkyní za použití prostředků komunikace na dálku smlouvu k službě anonymizováno účet, na základě které měl možnost provádět platby do výše schváleného limitu ve výši částka, a to prostřednictvím zřízeného anonymizováno účtu. Součástí twisto účtu je i splátkový limit, který si klient aktivuje v případě, kdy zažádá o rozklad realizované platby do splátek. Na základě uvedeného se sepíše smlouva o splátkovém limitu. Žalovaný zároveň zvolil využívání služby anonymizováno karta, která mu byla aktivována dne datum, a na základě které mohl realizovat platby. Žalovaný využil služeb v celkové ceně částka, které žalobkyně žalovanému řádně vyúčtovala. Žalovaný však provedené transakce nezaplatil, a to ani přes předžalobní upomínku.
2. Žalovaný se k žalobě nijak nevyjádřil a k ústnímu jednání se bez omluvy nedostavil, soud proto ve věci jednal a rozhodl v jeho nepřítomnosti, vycházeje přitom z obsahu spisu a provedených důkazů.
3. Na základě provedeného dokazování soud učinil následující závěry stran skutkového stavu věci. Mezi žalobkyní a žalovaným byla dne datum prostřednictvím elektronických prostředků sjednána smlouva označená jako smlouva k službě anonymizováno účet, na jejímž základě byl žalovanému zpřístupněn finanční limit ve výši částka. Žalovaný byl oprávněn platit za zboží a služby prostřednictvím anonymizováno účtu do výše shora uvedeného finančního limitu a současně povinen řádně a včas splácet dlužná vyúčtování. Nedílnou součástí smlouvy byly obchodní podmínky. Při prodlení zákazníka měla žalobkyně nárok na další smluvní sankce (ze smlouvy k službě anonymizováno účet, ze všeobecných obchodních podmínek). Žalobkyně vyúčtovala žalovanému za provedené platby v období měsíců leden až březen roku 2021 celkem částku částka, dále smluvní pokuty a poplatky z prodlení. Dne datum byla mezi žalobkyní a žalovaným uzavřena smlouva o splátkovém limitu, na základě které bylo žalovanému umožněno uhradit částku čerpanou ve výši částka ve třech splátkách spolu s úrokem ve výši 44 %, tj. úrokem celkem ve výši částka. Žalovaný neuhradil ničeho (z měsíčních vyúčtování za měsíce leden až březen roku 2021, smlouvy o splátkovém limitu a přílohy ke smlouvě o splátkovém limitu). Žalobkyně žalovaného vyzvala k úhradě dluhu předžalobní upomínkou, přesto však žalovaný dlužnou částku neuhradil (z výzvy k plnění a dokladu o odeslání).
4. K otázce zkoumání úvěruschopnosti žalovaného žalobkyně žádné důkazy nedoložila a při jednání konaném dne datum byla proto dle ustanovení § 118a odst. 1 a 3 o. s. ř. o. s. ř. poučena, že je povinna doplnit důkazy a tvrzení, zda úvěruschopnost žalovaného zkoumala a jakým způsobem.
5. Na poučení soudu žalobkyně reagovala rozsáhlým doplněním, ve kterém uvedla, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, a to jednat lustrací žalovaného v interních úvěrových registrech, v insolvenčním rejstříku, v centrální evidenci exekucí, v registru příjmení a jednak na základě informací, které jí sám žalovaný poskytl. Takto žalovaný uvedl, že jeho měsíční příjem činí částku částka, výdaje částku částka a nemá žádné děti. Žalobkyně dále vycházela ze scoringových modelů, které pomocí historických zkušeností s žadateli a z jejich vlastností predikují pravděpodobnost, že žadatelé řádně dostojí svým závazkům. Na základě uvedeného žalobkyně dospěla k závěru, že žalovaný bude schopen poskytnutý úvěr řádně splácet.
6. Na zjištěný skutkový stav soud aplikoval § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen „o. z.“), dle něhož se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Dále soud na danou věc aplikoval ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“). Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 téhož ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
8. Podle § 87 odst. 1 zákon o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
9. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu bezdůvodně obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 tohoto ustanovení se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.
11. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
12. Podle § 1968 odst. 1 věta první o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení.
13. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroků z prodlení pak stanoví nařízení vlády č. 351/2013 Sb.
14. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že smlouva o úvěru, uzavřená mezi žalobkyní a žalovaným, je podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru ve spojení s § 588 o. z. absolutně neplatná, neboť při jejím uzavření nebyla v rozporu s ustanovením § 86 zákona o spotřebitelském úvěru řádně zkoumána otázka schopnosti žalovaného daný úvěr splatit resp. žalobkyně ke svému tvrzení, že úvěruschopnost žalovaného řádně zkoumala, nepředložila žádné důkazy, a to ani po poučení soudem dle ustanovení § 118 a o. s. ř. o. s. ř. Samotné tvrzení, které není ničím doloženo, není k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, dostatečné.
15. K posouzení neplatnosti smlouvy soud uvádí, že povinnost zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele stanovil již zákon č. 145/2010 Sb. , o spotřebitelském úvěru, platný a účinný do 30. 11. 2016, přičemž následkem nesplnění této povinnosti, byla absolutní neplatnost smlouvy. příjmení jazykovým výkladem ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru by sice bylo možné dovodit, že podle platné úpravy se jedná pouze o neplatnost relativní, smysl a účel zákona a historický vývoj v oblasti spotřebitelských úvěrů směřující ke stále větší ochraně spotřebitele tomu však neodpovídají, o čemž svědčí i vývoj dosavadní judikatury. Soud přitom odkazuje na rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne datum rozhodnutí, č.j. číslo jednací, dle něhož„ v § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. stanovenou neplatnost smlouvy jakožto důsledek porušení povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele je nutno vykládat za použití § 588 o.z. jako neplatnost absolutní, když dané porušení povinnosti poskytovatele odporuje zákonu a současně (zejména pro uvedené širší možné dopady porušení této povinnosti) zjevně narušuje veřejný pořádek. Soud je proto povinen zabývat se uvedenou otázkou i bez návrhu žalovaného spotřebitele.“ Soud proto neplatnost uvedenou v § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, k níž v důsledku porušení povinnosti zkoumat úvěruschopnost spotřebitele dochází, posoudil jako absolutní a při právním posouzení věci k ní přihlédl z úřední povinnosti.
16. K otázce zkoumání úvěruschopnosti soud dále v podrobnostech odkazuje na rozsudek Nejvyššího soudu ze dne datum rozhodnutí, sp. zn. spisová značka, (PR číslo s. 757), dle něhož„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Dostatečnými informacemi dokladující úvěruschopnost spotřebitele nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.“
17. V této souvislosti soud zmiňuje též aktuální nálezovou judikaturu Ústavního soud ČR (nález ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ), v níž byla rovněž dovozena absolutní neplatnost smlouvy o spotřebitelském úvěru při absenci náležitého zkoumání úvěruschopnosti dlužníka. Tento soud uzavřel, že poskytovatel spotřebitelského úvěru má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit. Uložením a řádným splněním této povinnosti přitom není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková. Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
18. Vzhledem k tomu, že soud shledal smlouvu o úvěru ve smyslu shora uvedených ustanovení a citované judikatury absolutně neplatnou dle § 588 o. z. z důvodu neprokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, rozhodoval podle § 2991 o. z. o vydání bezdůvodného obohacení žalobkyni. Ze žalobních tvrzení i z doložených důkazů vyplývá, že žalovaný čerpal částku ve výši částka, kterou dosud neuhradil, a proto soud uložil žalovanému povinnost uvedenou částku žalobkyni uhradit, a to spolu se zákonným úrokem z prodlení z této částky ode dne následujícího po doručení žaloby, jelikož v řízení nebylo zjištěno, že by žalobkyně ve smyslu § 1958 odst. 2 o. z. vyzvala žalovaného ke splnění dluhu před tímto datem (předžalobní upomínka je toliko procesní úkon a její odeslání má jiné právní účinky, než hmotněprávní výzva k plnění, která se musí dostat do dispoziční sféry adresáta). Shora uvedenou částku včetně příslušenství je žalovaný povinen zaplatit v obecné lhůtě tří dnů od právní moci rozsudku dle § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. Ve zbývajícím rozsahu požadované jistiny, resp. úroku z úvěru soud žalobu zamítl, neboť má oporu v neplatné smlouvě. Stejně tak byla žaloba zamítnuta co do úroků z prodlení požadovaných za období, kdy částka nemohla být s ohledem na absenci výzvy k vydání bezdůvodného obohacení splatná.
19. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř. , tak, že náleží žalobkyni v plném rozsahu, neboť byla ve věci neúspěšná pouze v poměrně nepatrné části. Soud tak uložil žalovanému povinnost uhradit žalobkyni částku ve výši částka sestávající ze zaplaceného soudního poplatku ve výši částka a nákladů na právní zastoupení ve výši částka Náklady na právní zastoupení představuje odměna advokáta ve výši částka za 5 úkonů právní služby podle § 11 odst. 1 ve spojení s § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb (dále jen„ advokátní tarif“), přičemž odměna za jeden úkon učiněný do podání návrhu na zahájení řízení včetně činí částku částka, učiněny byly 3 úkony (příprava a převzetí právního zastoupení, předžalobní výzva, žaloba) a za jeden úkon učiněný po podání návrhu na zahájení řízení činí částku částka, učiněny byly 2 úkony (2 x účast u jednání). K uvedené částce dále soud připočetl hotové výdaje za uvedené 3 úkony do podání návrhu na zahájení řízení včetně ve výši částka za každý úkon dle § 14b odst. 5 advokátního tarifu, tj. celkem částka a za 2 úkony učiněné po podání návrhu na zahájení řízení ve výši částka, tj. celkem částka Náklady dále představuje cestovné ve výši částka, vypočtené za 2 cesty z obec do obec na soudní jednání a zpět, 2 x 95 km, vozidlem značky Audi, RZ 7 AH0404. příjmení částka za jednu cestu je přitom tvořena základní náhradou dle § 1 písm. b) vyhlášky č. 511/2021 Sb. , tj. částka x 95 km, tzn. částka a náhradou na spotřebovanou pohonnou hmotu dle § 4 písm. c) vyhlášky č. 511/2021 Sb. , spotřeba paliva dle technického průkazu činí 6,5 l číslo km, tj. částka x 0,065 l x 95 km, tzn. částka, celkem tedy za jednu cestu částka a za dvě cesty částka. Dále žalobkyni náleží náhrada nákladů za čas advokáta strávený cestou z obec do obec na 2 soudní jednání a zpět v souladu s ustanovením § 14 odst. 1 a 3 advokátního tarifu, částka za každou i jen započatou půlhodinu, tzn. za 8 půlhodin náleží náhrada ve výši částka. K odměně a hotovým výdajům dále náleží náhrada za daň z přidané hodnoty, jejímž je právní zástupce žalobkyně dle přiloženého osvědčení plátcem, a to ve výši částka Celkem tedy náklady žalobkyně činí zaokrouhleně na celé koruny částku částka.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení ke Krajskému soudu v Praze prostřednictvím Okresního soudu v Benešově.
Nebude-li rozhodnutí plněno dobrovolně, lze podat návrh na výkon rozhodnutí podle části šesté o. s. ř. o. s. ř. nebo návrh na nařízení soudní exekuce a pověření soudního exekutora podle zákona č. 120/2001 Sb. (exekučního řádu).