Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

18 C 131/2022-56

Okresní soud v Šumperku rozhodl samosoudcem Mgr. Milanem J. Lipenským ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa

o 20.945 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.945 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá.

II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 8.828 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

Odůvodnění:

I. Žaloba, kterou se žalobkyně domáhala zaplacení částky 20.945 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 20.945 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení, se zamítá. II. Žalobkyně je povinna zaplatit žalovanému náhradu nákladů řízení v částce 8.828 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalovaného.

1. Podanou žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu), došlou soudu dne 21. 3. 2022, se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 24.308 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 24.308 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení. V žalobě tvrdila, že se žalovaným uzavřela distančně prostřednictvím elektronických prostředků dne 11. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo ve které si strany ujednaly, že žalobkyně na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a žalovaný se zavazuje, že poskytnuté peněžní prostředky vrátí a zaplatí poplatek za čerpání úvěru a úrok. Totožnost žalovaného byla při uzavírání smlouvy ověřena z kopie občanského průkazu. Žalobkyně prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejně přístupných rejstříků, seznamů a evidenci vedených státními orgány, a to volně přístupných i placených: obchodní rejstřík, živnostenský rejstřík, insolvenční rejstřík, administrativní registr ekonomických subjektů, centrální evidence exekucí, katastr nemovitostí a nenašla u žalovaného žádný negativní záznam. Dále ji posuzovala podle údajů, které žalovaný uvedl v žádosti o úvěr, tj. hrubý příjem 26.000 Kč, čistý příjem 22.100 Kč, náklady na obživu 1.000 Kč (v žádosti byla uvedena částka 1 Kč, což bylo způsobeno chybou v technickém systému). Výši příjmů si ověřila z výplatní pásky žalovaného, kde byla čistá mzda 26.599 Kč a 16.329 Kč (průměr 24.464 Kč). Výdaje ověřovala s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta na internetové stránce ČSÚ, ze kterých vyplývá průměrná měsíční výše výdajů na člena průměrné české domácnosti přibližně 10.500 Kč. Jelikož žalovaný jako výši svých nákladů uváděl částku 1.000 Kč, počítala žalobkyně právě s částkou 10.500 Kč, k této byly následně připočítány náklady na úhrady pravidelné splátky ve výši 2.368 Kč. Na podkladě smlouvy pak poskytla žalovanému peněžní prostředky v celkové výši 20.000 Kč, a to převodem na účet č. bankovní účet. Žalovaný se zavázal do konce každého kalendářního měsíce uhradit minimální splátku úvěru ve výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. První splátka úvěru tak činila 2.368 Kč. Dále strany sjednaly, že žalovaný je povinen uhradit poplatek za čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, tedy celkem 4.000 Kč, který má pokrýt náklady žalobkyně související zejména se zpracováním, vyhodnocením, přijetím a schválením žádosti o čerpání úvěru a zajištěním zdrojů peněžních prostředků, jejich rezervací pro úvěr a vyplacením žalovanému. Bylo sjednáno, že poplatek za čerpání úvěru se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále strany sjednaly, že je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. V případě, že se stane celý dluh splatným, je za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok z peněžních prostředků ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Úrok činí celkem 13.301 Kč a byl vypočten následovně: úrok 20 % měsíčně z částky 11.962 Kč za měsíc květen 2021 ve výši 2.091 Kč, úrok 20 % měsíčně z částky 11.774 Kč za měsíc červen 2021 ve výši 1.981 Kč, úrok 20 % měsíčně z částky 15.056 Kč za měsíc červenec 2021 ve výši 131 Kč, úrok 20 % měsíčně z částky 15.687 Kč za měsíc srpen 2021 ve výši 2.152 Kč, úrok 20 % měsíčně z částky 18.560 Kč za měsíc září 2021 ve výši 2.581 Kč, úrok 20 % měsíčně z částky 19.830 Kč za měsíc říjen 2021 ve výši 3.712 Kč, úrok 8 % ročně z částky 23.663 Kč za měsíc listopad 2021 ve výši 319 Kč, úrok 8 % ročně z částky 23.982 Kč za měsíc prosinec 2021 ve výši 326 Kč. Dále bylo sjednáno, že bude-li žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen dále hradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Žalobkyně uplatňuje účelně vynaložené náklady ve výši 121 Kč měsíčně (100 Kč + DPH) za mimosoudní vymáhání dlužné částky dle mandátní smlouvy ze dne 29. 5. 2013. Součástí dlužné částky jsou účelně vynaložené náklady ve výši 726 Kč. Žalobkyně eviduje částečnou úhradu žalovaného v celkové výši 13.719 Kč, která byla v souladu se smlouvu použita na úhradu pohledávek v pořadí příslušenství, poplatky za čerpání úvěru a smluvní pokuty, dále jistiny úvěru. Podle smlouvy se celý dluh stává bez dalšího splatným v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce. Žalovaný dlužnou částku v době splatnosti neuhradil a je tak od 1. 11. 2021 v prodlení. Žalobkyni vznikl nárok na úhradu celkové dlužné částky ve výši 24.308 Kč spolu s úrokem z prodlení v zákonné výši. Před podáním žaloby byla žalovanému zaslána předžalobní upomínka dne 8. 2. 2022. Žalovaný ničeho neuhradil.

2. Ve věci byl dne 21. 4. 2022 pod číslo jednací vydán elektronický platební rozkaz, proti kterému žalovaný podal včasný odpor, ve kterém uvedl, že mezi žalobkyní a žalovaným byla uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru číslo ze dne 11. 12. 2020 na částku až 50.000 Kč, v souvislosti s níž byly žalovanému poskytnuty finanční prostředky ve výši celkem 30.000 Kč Smlouva o úvěru je absolutně neplatná z důvodů řádného nezkoumání a neposouzení úvěruschopnosti žalovaného jako spotřebitele a rovněž rozporu smluvních ujednání s dobrými mravy. Ve vyjádření k žalobě poté blíže rozvedl, proč má za to, že žalobkyně neprověřila úvěruschopnost žalovaného. Dále namítl neplatnost ustanovení o úrokové sazbě pro rozpor s dobrými mravy a rozpor s ustanoveními týkající se ochrany spotřebitele, když považuje úrokovou sazbu sjednanou jako extrémně disproporcionální z důvodu jejího neekvivalentního protiplnění. Žalovaný na závazek ze smlouvy o úvěru uhladil celkem částku 30.000 Kč, která odpovídá výši poskytnuté jistiny. Navrhl proto zamítnutí žaloby a požadoval náklady řízení.

3. Podáním došlým soudu dne 24. 6. 2022 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět o částku 3.363 Kč s tím, že obdržela úhradu žalovaného ve výši 3.363 Kč dne 26. 5. 2022. Soud proto řízení v této části podle a 2 zastavil usnesením ze dne 12. 1. 2023, č. j. -48, které nabylo právní moci dne 3. 2. 2023.

4. Podáním došlým soudu dne 26. 1. 2023 vzala žalobkyně žalobu částečně zpět co do úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 3.363 Kč od 1. 11. 2021 do zaplacení. Soud proto řízení v této části podle a 2 zastavil usnesením ze dne 10. 2. 2023, č. j. -52, které nabylo právní moci dne 4. 3. 2023.

5. Poté, co byla žalobkyně usnesením ze dne 10. 2. 2023, č. j.  -52, vyzvána, aby s ohledem na jiný právní názor soudu na platnost smlouvy o úvěru vyčíslila bezdůvodné obohacení, tzn., uvedla, jakou částku v souvislosti s neplatnou smlouvou o úvěru žalovanému poskytla a od ní odečetla všechny částky, které od žalovaného obdržela, žalobkyně podáním došlým soudu dne 10. 3. 2023 sdělila, že výše bezdůvodného obohacení po započtení úhrady ze dne 25. 6. 2022 činí 0 Kč.

6. Na výzvu soudu podle zda souhlasí s rozhodnutím věci bez nařízení jednání, když ve věci lze rozhodnout jen na základě předložených listinných důkazů, se žalobkyně ani žalovaný nevyjádřili, přičemž byli rovněž poučeni o následcích nevyjádření se ve stanovené lhůtě ve smyslu ustanovení , tj. o tom, že v takovém případě platí, že byl jejich souhlas dán. Soud proto ve věci rozhodl bez jednání.

7. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru číslo soud zjistil, že žalobkyně a žalovaný dne 11. 12. 2020 uzavřeli elektronickými prostředky komunikace smlouvu, kterou se žalobkyně zavázala, že na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limu až 50.000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky opakovaně do výše úvěrového limitu, a to tak, že o čerpání požádá distančně prostřednictvím elektronických prostředků. Strany dále dohodly, že první čerpání úvěru ve výši 5.000 Kč bude provedeno automaticky po uzavření smlouvy a žádost žalovaného o čerpání tedy není nutná. Žalovaný se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Bylo sjednáno, že aktuální výše dluhu, výše minimální splátky úvěru a datum splatnosti budou uvedeny ve výpisu k úvěru, který žalobkyně žalovanému každý měsíc zasílá. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, která se ke konci každého kalendářního měsíce stává součásti jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr tak činila 519 %. V případě, že se stane celý dluh splatným, bylo sjednáno, že za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že pokud bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce bylo sjednáno, že celý dluh se stává bez dalšího splatným. Účet žalobkyně pro splácení byl bankovní účet.

8. Z fotokopie občanského průkazu soud zjistil, že žalobkyně ověřila totožnost žalovaného.

9. Z výplatní pásky soud zjistil, že žalovanému byla za měsíc září 2020 vyplacena za 22 odpracovaných dní (nemoc 0 dní, dovolená 0 dní) čistá mzda ve výši 26.599 Kč, za říjen 2020 za 12 odpracovaných dní (nemoc 0 dní, dovolená 0 dní) ve výši 16.329 Kč.

10. Ze žádosti o poskytnutí úvěru soud zjistil, že žalovaný v této uvedl hrubý příjem 26.000 Kč, čistý příjem 22.100 Kč, druh bydlení pronájem, náklady na obživu 1 Kč, náklady na bydlení 0 Kč, ostatní náklady 0 Kč.

11. Z výpisu z účtu žalobkyně č. bankovní účet, vedeného u právnická osoba, a z výpisů k revolvingovému úvěru soud zjistil, že dne 3. 3. 2021 byla ve prospěch účtu žalovaného č. bankovní účet odepsána částka 10.000 Kč, dne 21. 6. 2021 částka 3.150 Kč, dne 21. 7. 2021 částka 2.500 Kč, dne 13. 8. 2021 částka 3.000 Kč, dne 15. 9. 2021 částka 1.350 Kč.

12. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u právnická osoba, soud zjistil, že žalobkyně na úvěr číslo žalovanému poskytla ze svého účtu č. bankovní účet, dne 11. 12. 2020 částku 5.000 Kč, dne 21. 12. 2020 částku 3.000 Kč, dne 21. 12. 2020 částku 2.000 Kč, dne 3. 3. 2021 částku 10.000 Kč, dne 21. 6. 2021 částku 3.150 Kč, dne 21. 7. 2021 částku 2.500 Kč, dne 13. 8. 2021 částku 3.000 Kč, dne 15. 9. 2021 částku 1.350 Kč.

13. Z výpisu z účtu žalovaného č. bankovní účet vedeného u právnická osoba, soud zjistil, že žalovaný na úvěr uhradil dne 11. 2. 2021 částku 13.077 Kč, dne 10. 5. 2021 částku 2.400 Kč, dne 11. 6. 2021 částku 2.600 Kč, dne 12. 7. 2021 částku 2.500 Kč, dne 9. 8. 2021 částku 3.000 Kč, dne 13. 9. 2021 částku 3.060 Kč, dne 25. 5. 2022 částku 3.363 Kč.

14. Z výpisů žalobkyně k revolvingovému úvěru žalovaného soud zjistil, že v těchto jsou evidována souhrnná vyúčtování k úvěru, tj. dlužné částky k určitému dni, platby za minulé období, úrok za minulé období, čerpání úvěru, poplatek za čerpání, celková částka k určitému dni, minimální splátky za aktuální období, splátky po splatnosti, vynaložené náklady. Ve výpise z 12. 4. 2021 je evidována platba 0 Kč, ve výpise z 10. 5. 2021 ve výši 0 Kč, ve výpise z 10. 6. 2021 ve výši 2.400 Kč, ve výpise z 13. 7. 2021 2.600 Kč, ve výpise z 10. 8. 2021 ve výši 2.500 Kč, ve výpise z 10. 9. 2021 ve výši 3.000 Kč, ve výpise z 11. 10. 2021 ve výši 3.060 Kč, ve výpise z 10. 11. 2021 ve výši 0 Kč, ve výpise z 10. 12. 2021 ve výši 0 Kč, ve výpise z 10. 1. 2022 ve výši 0 Kč.

15. Z mandátní smlouvy uzavřené dne 29. 5. 2013 mezi žalobkyní (v té době vystupující pod obchodní firmou právnická osoba) jako mandantem a společností právnická osoba, jako mandatářem, soud zjistil, že jejím obsahem je úplatné vymáhání pohledávek žalobkyně mandatářem za třetí stranou a vedení pohledávkové agendy žalobkyně (tj. vedení telefonických, písemných a osobních jednání s dlužníky a vedení elektronické evidence o těchto krocích).

16. Z předžalobní výzvy ze dne 7. 2. 2022 a poštovního podacího archu soud zjistil, že právní zástupce žalobkyně dne 8. 2. 2022 odeslal žalovanému výzvu k úhradě před podáním žaloby, ve které jej vyzval k úhradě částky 24.308 Kč jistiny a částky 538 Kč úroku z prodlení, a to do 15. 3. 2022.

17. Ze sdělení bank k dotazu soudu na výši úrokových sazeb pro úvěry blízké datu 11. 12. 2020 soud zjistil, že anonymizováno banka měla úrokovou sazba 9,4 %, právnická osoba ve výši 4,9 % – 16,9 %, právnická osoba ve výši 4,9 % – 19,9 %.

18. Soud učinil následující závěr o skutkovém stavu: Žalobkyně uzavřela se žalovaným prostřednictvím elektronických prostředků komunikace dne 11. 12. 2020 smlouvu o revolvingovém úvěru číslo. Totožnost žalovaného byla ověřena z fotokopie občanského průkazu. Před uzavřením smlouvy prověřovala žalobkyně schopnost žalovaného splatit poskytnutý úvěr z údajů sdělených žalovaným v žádosti o úvěr, tzn., že má hrubý příjem 26.000 Kč, čistý příjem 22.100 Kč, bydlí v nájmu, náklady na obživu že činí 1 Kč, náklady na bydlení 0 Kč, ostatní náklady 0 Kč. Dále vycházela z výplatních pásek za září 2020 a říjen 2020, kdy žalovaný nebyl nemocný ani nečerpal dovolenou, a jeho čistá mzda činila v září 26.599 Kč za 22 odpracovaných dní a v říjnu 16.329 Kč za 12 odpracovaných dní. Ve smlouvě se žalobkyně zavázala, že na požádání žalovaného poskytne v jeho prospěch peněžní prostředky do celkové výše úvěrového limu až 50.000 Kč. Žalovaný byl oprávněn čerpat peněžní prostředky opakovaně do výše úvěrového limitu, a to tak, že o čerpání požádá distančně prostřednictvím elektronických prostředků. Strany dále dohodly, že první čerpání úvěru ve výši 5.000 Kč bude provedeno automaticky po uzavření smlouvy a žádost žalovaného o čerpání tedy není nutná. Žalovaný se zavázal splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce, nejméně však ve výši 300 Kč. Bylo sjednáno, že aktuální výše dluhu, výše minimální splátky úvěru a datum splatnosti budou uvedeny ve výpisu k úvěru, který žalobkyně žalovanému každý měsíc zasílá. Žalovaný se zavázal uhradit poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, která se ke konci každého kalendářního měsíce stává součásti jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Roční procentní sazba nákladů na spotřebitelský úvěr tak činila 519 %. V případě, že se stane celý dluh splatným, bylo sjednáno, že za dobu od prvního dne splatnosti celého dluhu až do celkového splacení dluhu je žalovaný povinen zaplatit z peněžních prostředků sjednaný úrok ve výši pevné úrokové sazby 8 % ročně místo sjednaného úroku ve výši 20 % měsíčně. Úrok se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že pokud bude žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit úrok z prodlení v zákonné výši. Úrok z prodlení se ke konci každého kalendářního měsíce stává součástí jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že v případě, že je žalovaný v prodlení se splacením dluhu či jeho části, je povinen hradit náhradu účelně vynaložených nákladů ve výši 200 Kč za každý započatý kalendářní měsíc prodlení. Pro případ prodlení žalovaného se splacením dluhu či jeho části po dobu delší než dva měsíce bylo sjednáno, že celý dluh se stává bez dalšího splatným. Žalobkyně žalovanému vyplatila na účet uvedený ve smlouvě č. bankovní účet dne 11. 12. 2020 částku 5.000 Kč, dne 21. 12. 2020 částku 3.000 Kč, dne 21. 12. 2020 částku 2.000 Kč, dne 3. 3. 2021 částku 10.000 Kč, dne 21. 6. 2021 částku 3.150 Kč, dne 21. 7. 2021 částku 2.500 Kč, dne 13. 8. 2021 částku 3.000 Kč, dne 15. 9. 2021 částku 1.350 Kč. Výše úrokových sazeb pro úvěry blízké datu uzavření smlouvy mezi žalobkyní a žalovaným činily 4,9 % - 19,9 % ročně. Žalovaný uhradil žalobkyni dne 11. 2. 2021 částku 13.077 Kč, dne 10. 5. 2021 částku 2.400 Kč, dne 11. 6. 2021 částku 2.600 Kč, dne 12. 7. 2021 částku 2.500 Kč, dne 9. 8. 2021 částku 3.000 Kč, dne 13. 9. 2021 částku 3.060 Kč, dne 25. 5. 2022 částku 3.363 Kč. Žalobkyně žalovaného výzvou právního zástupce ze dne 7. 2. 2022, předanou k poštovní přepravě 8. 2. 2022, vyzvala k úhradě částky 24.308 Kč jistiny a částky 538 Kč úroku, a to do 15. 3. 2022.

19. Podle , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

20. Podle § 86 odst. 1 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

21. Podle § 86 odst. 2 ZSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

22. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

23. Podle , 2 , (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

24. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

25. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. :„ (…) věřitel nedostojí povinnosti stanovené mu zákonem o spotřebitelském úvěru, tedy nepostupuje s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků. Již gramatickým a logickým výkladem § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru lze dovodit, že dostatečnými nejsou míněny informace získané toliko od spotřebitele. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka (srov. Wachtlová, L a Slanina, J.: Zákon o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů č. Komentář. 1. vydání. Praha: C. H. Beck, 2011, s. číslo, ISBN 9788074001185). Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou například státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle , o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích. (…) Závěr odvolacího soudu dovozující, že spokojila-li se žalobkyně s nedoloženým prohlášením žalovaného o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech a nahlédnutím do registru dlužníků, nedostála povinnosti věřitele ve smyslu ustanovení zákona o spotřebitelském úvěru, je správný.“.

26. Podle rozsudku Soudního dvora Evropské unie ze dne 5. 3.2020, sp. zn. C -679/18:„ články 8 a 23 směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. dubna 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru a o zrušení směrnice Rady 87/102 EHS musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.“.

27. Podle rozsudku Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, sp. zn. , obecně shrnuto, ustanovení § 87 zákona o spotřebitelském úvěru lze označit za speciální k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení a upravuje soukromoprávní sankci poskytovatelů„ lichvářských“ úvěrů spočívající v tom, že poskytovatel úvěru má nárok toliko na nesplacenou jistinu úvěru bez dalších smluvených úroků a poplatků, nadto v nové době splatnosti (buď mezi účastníky dohodnuté anebo soudem určené), která neodvisí od výzvy věřitele k plnění, nýbrž od možností dlužníka (spotřebitele); nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 o. z. mu vzniká teprve v okamžiku prodlení dlužníka s vrácením zbývající části jistiny spotřebitelského úvěru v době podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru. Účelem takové úpravy je ochrana spotřebitele před lichvářskými praktikami některých poskytovatelů spotřebitelských úvěrů.

28. Soud na zjištěný skutkový stav aplikoval výše citovaná zákonná ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Žalobkyně se žalovaným uzavřela dohodu, která je svým charakterem smlouvou o spotřebitelském úvěru podle § 2 ZSÚ. S odkazem na výše citovanou judikaturu byl soud povinen v první řadě zjišťovat, zda žalobkyně dostála své povinnosti zkoumat s odbornou péčí schopnost žalovaného splatit předmětný úvěr. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně vycházela z tvrzení uvedených žalovaným v žádosti o úvěr, tj. že má hrubý příjem 26.000 Kč, čistý příjem 22.100 Kč, že bydlí v nájmu, náklady na obživu že činí 1 Kč (dle žalobkyně mělo jít o chybu v technickém systému a uvedena měla být částka 1.000 Kč), že náklady na bydlení činí 0 Kč, ostatní náklady 0 Kč. Dále vycházela z výplatních pásek za září 2020 a říjen 2020, kdy žalovaný nebyl nemocný ani nečerpal dovolenou, a jeho čistá mzda činila v září 26.599 Kč a v říjnu 16.329 Kč. Při takto tvrzených nízkých celkových nákladech, za situace, kdy žalovaný tvrdil, že žije v nájmu, a při velkém rozdílu ve výši mzdy (10.000 Kč) vyplacené za uvedené dva měsíce a při velkém rozdílu odpracovaných dní (10), aniž byl žalovaný nemocný či čerpal dovolenou, měla žalobkyně o to obezřetněji zjišťovat celkovou faktickou situaci žalovaného, tedy včetně skutečných výdajů. Žalobkyně však výdaje dle jejího tvrzení ověřovala pouze s využitím průměrných (referenčních) nákladů průměrného klienta na internetové stránce ČSÚ a počítala s částkou 10.500 Kč a splátkou úvěru 2.368 Kč. V úvěrové smlouvě však byl úvěrový rámec sjednán do výše 50.000 Kč a žalovaný se zavázal úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách v minimální výši 1/5 částky dlužné k poslednímu dni předcházejícího kalendářního měsíce. Žalovaný se dále zavázal uhradit poplatek za každé čerpání úvěru ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru, která se ke konci každého kalendářního měsíce stávala součásti jistiny dluhu žalovaného. Dále bylo sjednáno, že je žalovaný povinen zaplatit z dlužné částky úrok ve výši 20 % měsíčně, a to za dobu od prvního dne druhého měsíce následujícího po kalendářním měsíci, ve kterém došlo k čerpání peněžních prostředků, až do jejich vrácení. Tzn., že splátka by nezůstala ve stejné výši, když k ní následně docházelo k účtování úroku ve výši 20 % měsíčně. Soud má tedy za to, že žalobkyně své povinnosti náležitě ověřit úvěruschopnost spotřebitele nedostála a smlouvu o úvěru je tak nutno považovat podle ustanovení § 87 odst. 2 ZSÚ za neplatnou. Soud proto posoudil žalovaný nárok jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení podle ustanovení § 2991 odst. 2 o. z., neboť žalobkyně žalovanému plnila bez právního důvodu. Podle ustanovení § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. V řízení bylo prokázáno, že žalobkyně žalovanému poskytla celkem částku 30.000 Kč. V řízení bylo prokázáno, že žalovaný zaplatil celkem částku 30.000 Kč. Žalobkyně uvedla, že výše bezdůvodného obohacení činí 0 Kč. Návrh žalobkyně na zaplacení částky 20.945 Kč byl proto zamítnut.

29. Pro úplnost soud uvádí, že ve smlouvě byly sjednány úroky z čerpané částky ve výši 20 % měsíčně, tj. 240 % ročně. Dále bylo sjednáno placení za každé čerpání úvěru poplatku ve výši 20 % z čerpané jistiny úvěru. Roční procentní sazba nákladů úvěru tak činila 519 %. S ohledem na takovou výši nákladů, pokud by i bylo shledáno, že úvěruschopnost byla řádně posouzena, by bylo nutno smlouvu uzavřenou se spotřebitelem považovat za neplatnou podle ustanovení § 588 o. z.

30. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle tak, že přiznal žalovanému, jenž byl v řízení úspěšný, nárok na náhradu 76 % (86 % - 14 %) nákladů řízení, když procesně zavinil zastavení řízení co do částky 3.363 Kč, když tuto částku uhradil žalobkyni dne 26. 5. 2022, tedy po podání žaloby, a to v celkové částce 8.828 Kč (před snížením 11.616 Kč) podle , vyhlášky, č. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 24.308 Kč sestávající z částky 2.100 Kč za každý ze 4 úkonů právní služby (převzetí s přípravou zastoupení, odpor ze dne 3. 5. 2022, vyjádření k žalobě ze dne 30. 5. 2022, replika na vyjádření žalobkyně ze dne 29. 11. 2022), včetně čtyř paušálních náhrad výdajů po 300 Kč podle a. t., a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 9.600 Kč ve výši 2.016 Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ostravě, prostřednictvím Okresního soudu v Šumperku. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nebude-li povinnost uložená tímto rozsudkem splněna řádně a včas, lze se jejího splnění domoci cestou soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).