Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
8 C 355/2022-15
Okresní soud Praha-západ rozhodl předsedkyní senátu Mgr. Štěpánkou Tůmovou jako samosoudkyní v právní věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa
proti;
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, datum narození
bytem adresa
o zaplacení částky 15 250 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 15 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 250 Kč od datum do zaplacení ve výši 8,5 %, se zamítá.
II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žaloba, aby byl žalovaný povinen zaplatit žalobci 15 250 Kč se zákonným úrokem z prodlení z částky 15 250 Kč od [datum] do zaplacení ve výši 8,5 %, se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Žalobce se žalobou domáhal rozhodnutí soudu, jímž by byla žalovanému uložena povinnost zaplatit mu částku 15 250 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že s žalovaným uzavřel smlouvu o spotřebitelském úvěru, na základě které byla žalovanému poskytnuta částka 20 000 Kč, kterou měl vrátit spolu s kapitalizovaným úrokem a poplatky ve výši 15 400 Kč, přičemž zapůjčené peníze měl splácet v týdenních splátkách po 590 Kč. Žalovaný však splácel nepravidelně, celkem zaplatil pouze 20 150 Kč. Dluh se proto stal splatným v plném rozsahu ke dni datum. Přes upomínku dluh nebyl dosud uhrazen.
Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.
Soud podle § 115a o. s. ř. o. s. ř. rozhodl ve věci bez nařízení jednání, když žalobce ani žalovaný se k výzvě soudu, zda s tímto postupem souhlasí, nevyjádřili.
Z provedených důkazů vzal soud za prokázané, že žalobce a žalovaný uzavřeli smlouvu o úvěru na částku 20 000 Kč, částka navýšená o souhrnnou částku ve výši 15 400 Kč (kde 7 000 Kč představuje kapitalizovaný úrok, 4 000 Kč poplatek za zpracování úvěru a 4 400 Kč poplatek za hotovostní inkaso splátek) byla splatná v pravidelných měsíčních splátkách po 590 Kč počínaje sedmým dnem po podpisu smlouvy (důkaz: smlouva o spotřebitelském úvěru ze dne datum). Dle smlouvy byla výpůjční úroková sazba sjednána na 66 % ročně a RPSN bylo ve výši 195,34 %. Předžalobní upomínka byla žalovanému odeslána dne datum.
Po zhodnocení důkazů soud dospěl k závěru, že žaloba není důvodná.
Podle § 2395 zák. č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku , dále o. z., smlouvou o úvěru se zavazuje úvěrující, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
Soud smlouvu uzavřenou mezi účastníky posoudil podle § 2395 o. z., jako smlouvu o úvěru. Závazek žalovaného byl smlouvou koncipován tak, že žalobci zaplatí jistinu úvěru ve výši 20 000 Kč a dále souhrnný poplatek v celkové výši 15 400 Kč, z čehož je 7 000 Kč úrok a 4 000 Kč poplatek za„ zpracování úvěru“. příjmení odpovídající tomuto poplatku není nikterak blíže definována. Ze smlouvy ani z obchodních podmínek žalobce není nijak zřejmé, za jakou konkrétní činnost je tento poplatek účtován či jaká má být dle věřitele povaha takovéhoto poplatku. Soud proto uzavřel, že i tento poplatek je třeba hodnotit jako úplatu za půjčení peněz, což je definice smluvního úroku. Lze tedy konstatovat, že svou podstatou představuje předmětný poplatek kapitalizovaný smluvní úrok, a to společně s již vyčísleným úrokem 7 000 Kč. Tento závěr podporuje i rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 18. 2. 2003, sp. zn. 28 Co 33/2003 .
Při výši jistiny 20 000 Kč a výší kapitalizovaného smluvního úroku 11 000 Kč se pak soud zabýval tím, zda úrok v této výši není úrokem nepřiměřeným, tedy zda jeho výše není v rozporu s dobrými mravy ve smyslu ust. § 580 o. z. Za takový je třeba považovat úrok ve výši, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jeho sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (viz rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 ). V daném případě představuje úrok 55 % jistiny zápůjčky. V případě nebankovních subjektů se předpokládá, že výše úrokové sazby bude vyšší než u subjektů bankovních, zejména s přihlédnutím k vyšší míře rizika nesplacení poskytnuté půjčky. Avšak ani zde nemůže být míra úroku bezbřehá a zcela neúměrná. Úrokové sazby měnových finančních institucí u úvěrů domácnostem na spotřebu dle měnových statistik obec národní banky veřejně dostupných na webových stránkách obec národní banky webová adresa) se pohybovaly v průběhu roku 2016 mezi 13 až 14 % ročně. Sjednaná výše ročního úroku tedy představuje více než čtyřnásobek úrokové sazby obvyklé v daném období. Je proto zcela zřejmé, že takovou výši úroku nelze hodnotit jako přiměřenou, ale naopak ve vztahu k úrokovým sazbám uplatňovaným bankami v daném období jako naprosto neúměrnou. Neúměrnost sjednaného úroku dokresluje i výše roční procentní sazby nákladů ve výši 195,34 %, přičemž právě roční procentní sazbu nákladů je vzhledem ke standardizovanému způsobu jejího výpočtu třeba považovat za vypovídající a transparentní srovnávací ukazatel z hlediska celkové ceny spotřebitelského úvěru v rámci Evropské unie. Jako takový proto soud hodnotí sjednaný kapitalizovaný úrok, označený smlouvou částečně jako„ poplatek“, za odporující dobrým mravům ve smyslu ust. § 580 o. z. Smluvní ujednání, kterým byl tento úrok sjednán, je pak v daném případě dokonce absolutně neplatné ve smyslu ust. § 588 o. z., a to pro zjevný rozpor s dobrými mravy.
Soud tedy shledal nárok žalobce oprávněným pouze co do jistiny poskytnutého úvěru, tj. co do částky 20 000 Kč. Žalobce v tomto směru soudu předložil listinné důkazy, které osvědčují, že žalobce předal žalovanému smluvený úvěr v plné výši, což žalovaný stvrdil svým podpisem na smlouvě. V řízení zároveň nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o opaku. V tomto rozsahu proto považuje soud nárok žalobce za prokázaný a oprávněný. Zároveň je však třeba zohlednit splátky, které žalovaný z titulu smlouvy žalobci zaplatil. Dle tvrzení žalobce žalovaný zaplatil celkem 20150 Kč. Tato částka vyplývá i z platební historie žalovaného doložené žalobcem. Z uvedeného je zřejmé, že žalovaný dlužnou částku ve výši 20 000 Kč již uhradil, resp. dokonce ji v rozsahu 150 Kč přeplatil. Soud proto podanou žalobu zamítl v celém rozsahu, neboť nárok žalobce ve výši 20 000 Kč, který soud vyhodnotil jako oprávněný, byl žalovaným zcela uspokojen.
O nákladech řízení rozhodl soud podle § 151 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. ve spojení s § 142 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. s tím, že ve věci byl zcela úspěšný žalovaný, avšak – jelikož tomuto žádné náklady řízení nevznikly – rozhodl soud II. výrokem tohoto rozsudku tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení prostřednictvím zdejšího soudu ke Krajskému soudu v Praze.
Nebude-li povinnost stanovená tímto rozsudkem splněna dobrovolně, může oprávněný podat návrh na výkon rozhodnutí (exekuci).