Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

13 C 34/2023-18

Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 16 810 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 4. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.

II. Žaloba se co do částky 8 219 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 471,98 Kč ode dne 29. 1. 2022 do 3. 4. 2023 a z částky 880,98 Kč ode dne 4. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 562,88 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 175,64 Kč zamítá.

III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

Odůvodnění:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 8 591 Kč s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z této částky ode dne 4. 4. 2023 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 8 219 Kč, úroku z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 471,98 Kč ode dne 29. 1. 2022 do 3. 4. 2023 a z částky 880,98 Kč ode dne 4. 4. 2023 do zaplacení, kapitalizovaného zákonného úroku z prodlení ve výši 1 562,88 Kč kapitalizovaného úroku ve výši 3 175,64 Kč zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů soudního řízení.

1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 16 810 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 1 562,88 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 3 175,64 Kč, zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 9 471,98 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 28,2 % ročně z částky 9 471,98 Kč ode dne 29. 1. 2022 do zaplacen. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že právní předchůdkyně žalobkyně – společnost právnická osoba uzavřela s žalovaným dne 16. 1. 2020 smlouvu číslo o spotřebitelském úvěru, na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, jež se spolu s částkou 8 399 Kč, představující součet kapitalizovaných úroků za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 633 Kč, úrokové sazby ve výši 28,20 % ročně a částky za zpracování zápůjčky a za další péči o zákazníka ve výši 4 386 Kč a pojistného, zavázal splatit v hotovosti v 45 týdenních splátkách po 409 K, přičemž poslední splátka byla stanovena na den 26. 11. 2020. Žalovaný dle žalobkyně následně na pohledávku uhradil toliko celkem částku ve výši 1 409 Kč. Ke dni podání žaloby tak žalovaný dluží nárokovanou částku sestávající z dlužné jistiny ve výši 9 471,98 Kč a dlužné částky poplatku ve výši 7 338,02 Kč, kapitalizovaných úroků ve výši 3 175,64 Kč, kapitalizovaných zákonných úroků z prodlení ve výši 1 562,88 Kč, úroků ve výši 28,20 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 471,98 Kč za dobu ode dne 29. 1. 2022 do zaplacení a úroků z prodlení v zákonné výši 10 % ročně z dlužné jistiny ve výši 9 471,98 Kč ode dne 29.01.2022 do zaplacení.

2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný, ve věci se nevyjádřil, k soudnímu jednání, ačkoliv byl řádně a včas předvolán, nedostavil. Soud proto věc projednal dle v jeho nepřítomnosti.

3. Soud se v projednávané věci zabýval nejdříve otázkou, zda je u žalobkyně dána aktivní legitimace a naopak u žalovaného legitimace pasivní, přičemž vycházel z žalobkyní předložených a soudem provedených listinných důkazů. Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 1. 2022 postoupila společnost právnická osoba své pohledávky za dlužníky na žalobkyni. Postoupení pohledávky bylo žalovanému oznamováno dopisem ze dne 30. 1. 2022, odeslaným mu dne 24. 2. 2022. Notifikaci proto soud považuje za řádnou a aktivní legitimaci žalobkyně za danou.

4. Soud ve věci provedl listinné důkazy, z nichž zjistil následující skutkový stav. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo uzavřené dne 16. 1. 2020 mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, že žalovanému byla poskytnuta v hotovosti částka 10 000 Kč, kterou se zavázal splatit do rukou oprávněného zástupce předchůdkyně žalobkyně spolu s poplatkem ve výši 7 049 Kč, jenž byl vypočten jako součet položek kapitalizovaného úroku ve výši 2 663 Kč, částky za zpracování spotřebitelského úvěru ve výši 4 386 Kč, a spolu s doplňkovým pojištěním ve výši 1350 Kč, tj. celkem 18 399 Kč ve 45 týdenních splátkách po 409 Kč s poslední splátkou ve výši 403 Kč. V případě úhrady ve 45 splátkách je uvedena roční procentní sazba nákladů (RPSN) na spotřebitelský úvěr 278,07 % a roční výpůjční úroková sazba 56 %. Ze zákaznické karty – žádosti o spotřebitelský úvěr soud dále zjistil, že žalovaný prostřednictvím makléřky právní předchůdkyně žalobkyně požádal dne 16. 1. 2020 o poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 10 000 Kč. K posouzení úvěruschopnosti předložil žalovaný makléřce současně s žádostí pracovní smlouvu z 26. 6. 2019 a nadiktoval výši dalších čistých příjmů domácnosti a měsíčních výdajů.

5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze , (dále jen„ o. z.“) a , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).

6. Podle § 2390 o.z. přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. V souladu s § 2392 odst. 1 větou první o. z. lze při peněžité zápůjčce ujednat úroky.

7. Podle § 2993 o.z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.

8. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

10. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do 28. 5. 2022, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.

11. Soud se předně zabýval tím, zda právní předchůdkyně žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a dospěl k závěru, že nikoliv. Požadavek odborné péče nelze omezovat jen na samotný proces posouzení spotřebitelem sdělených čísel představujících příjmy a výdaje, ale je třeba jej vztáhnout i na zhodnocení dostatečnosti, úplnosti a věrohodnosti shromážděných podkladů. Vyjde-li poskytovatel jen z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních výdělkových a majetkových poměrech, povinnosti postupovat při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí, nedostojí. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, respektive objektivně podložit (srovnej rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. ). Splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. ). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je přece celkem výchozích zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.

12. Byť žalobkyně předložila v daném případě žádost o spotřebitelský úvěr - zákaznickou kartu, ve které žalovaný uvedl výši svých příjmů a výdajů, žalobkyně nenavrhla a ani nepředložila žádné relevantní důkazy, které by skutečné ověření žalovaným uvedených údajů při uzavření smlouvy o úvěru, mimo pracovní smlouvy, prokazovaly. Samotná pracovní smlouva soudu k důkazu doložena nebyla. Tvrzení žalobkyně o zkoumání úvěruschopnosti žalovaného před uzavřením smlouvy prostřednictvím dostupných databází a registrů, zůstalo zcela nepodloženo. Ze zákaznické karty se pak podává, že dle sdělení žalovaného měl tento učňovské vzdělání, byl rozvedený, bez vyživovacích povinností, žil sám v nájemním bytě. Jeho čistý měsíční příjem při plném pracovním úvazku, kdy byl zaměstnán jako operátor výroby pro společnost právnická osoba, činil 9 765 Kč. Ačkoliv měl mít žalovaný dle vepsaných údajů jen tento jeden zdroj příjmů a měl žít sám, byly současně do žádosti vepsány další blíže nijak nespecifikované a nedoložené čisté příjmy domácnosti ve výši 15 000 Kč. Výdaje, opět nijak neověřené, měly představovat toliko částku 2 000 Kč. Jiné úvěrové produkty neměl žalovaný čerpat, ale měl vydánu kreditní kartu.

13. Žalobkyně (ani její právní zástupce) se k jednání nedostavili, nemohli být proto soudem poučeni podle o tom, k jakým tvrzených skutečnostem je povinna označit důkazy, a o následcích nesplnění povinnosti důkazní. Dle rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 24. 3. 2010, sp. zn. poučovací povinnost podle ustanovení , 2 a 3 plní soud při jednání, popřípadě při přípravném jednání nařízeném ve smyslu ustanovení Při jiném úkonu soud poučení o povinnosti tvrzení a o povinnosti důkazní neposkytuje a je nepřípustné jednání odročit jen proto, aby mohlo být poskytnuto poučení účastníku, který se k jednání nedostavil a který z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Dále např. usnesení Nejvyššího soudu ze dne 29. 4. 2008, sp. zn. , ve kterém Nejvyšší soud ČR uzavřel, že jestliže se řádně předvolaný účastník nedostaví k soudu, pak takové jeho chování znamená, že tento účastník ochrany svých procesních práv, kterou mu skýtá, nehodlá využít. Proto je na něj třeba nadále pohlížet jako na účastníka řádně poučeného ve smyslu tohoto ustanovení, a to se všemi s tím souvisejícími procesními důsledky. Právní zástupce se z jednání omluvil a navrhl, aby bylo jednáno v jeho nepřítomnosti.

14. Z uvedeného je tak zřejmé, že se právní předchůdkyně žalobkyně nezabývala tím, co konkrétně tvoří příjmy a výdaje žalovaného, kolik činí jeho skutečné náklady na bydlení, na inkaso, na stravu, a od žalovaného žádné doklady v tomto směru kromě doložení příjmu ze zaměstnání několik měsíců starou pracovní smlouvou nepožadovala. Solventnost či nesolventnost z žádné dostupné databáze či registru neověřovala. Právní předchůdkyně žalobkyně tak dle soudu rozhodně řádně a smysluplně úvěruschopnost žalovaného neposuzovala a ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ tak nepostupovala. Uzavřenou smlouvu o úvěru je proto nutno považovat za neplatně uzavřenou.

15. Zákonná úprava ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě či a y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. .

16. Uzavřenou smlouvu o úvěru je tedy s ohledem na shora uvedené potřeba posoudit jako neplatnou absolutně. Z důvodu absolutní neplatnosti smlouvy proto vznikla žalovanému povinnost vrátit žalobkyni pouze finanční prostředky, které mu právní předchůdkyně žalobkyně poskytla a o které se tak žalovaný bezdůvodně obohatil na úkor žalobkyně dle § 2993 o.z. Jak shora uvedeno, právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému vyplatila částku 10 000 Kč. Žalovaný dle tvrzení žalobkyně uhradil na pohledávku celkem toliko 1 409 Kč. Na jistině mu tak zbývá vrátit částku 8 591 Kč. Do této částky tak soud žalobě jako oprávněné vyhověl.

17. Pokud jde o čas plnění a možnost požadovat přiznání úroku z prodlení, dopadá zpravidla na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení obecná právní úprava času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Konstantní judikatura pak dovozuje, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. ).

18. Podle § 87 odst. 1 věty třetí ZSÚ je však spotřebitel povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené svým možnostem. Pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak jen pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka této pohledávky není přiměřené její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecné i zvláštní právní úpravě času plnění je především společné, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které spotřebitel získal na úkor poskytovatele, nemůže předcházet výzvě věřitele ke splnění této pohledávky. Pravidla o času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudů, jejíž povaha je procesní. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získá na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokazovat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a od takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem spotřebitele, aby dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co věřiteli jeho splnění požadoval, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti potřeby splnit dluh na základě vlastních domněnek nebo je odvozoval od času plnění ujednaného neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel naproti co do času plnění nese procesní břemena jen ohledně skutečnosti, že dlužníka ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vyzval.

19. V projednávané věci žalovaný z důvodu nečinnosti žádné skutečnosti ohledně možností splnit dluh netvrdil a důkazy nepředložil. Soud proto přiznal žalobkyni právo na úhradu úroku z prodlení až v souvislosti s vydáním rozhodnutí, tj. ode dne 4. 4. 2023, ve výši stanovené dle Jelikož však soud nemůže přiznat více, než je požadováno, přiznal úrok z prodlení ve výši nárokované žalobou, tedy 10 % ročně.

20. Ohledně náhrady nákladů řízení rozhodl soud dle , kdy by na přiznání poměrné části vznikl nárok v řízení úspěšnějšímu žalovanému. Tomuto však v souvislosti se soudním řízením žádné náklady nevznikly. Soud proto rozhodl tak, že žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nepřiznal.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může oprávněná podat návrh na nařízení exekuce.