Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

25 C 39/2023-81

Obvodní soud pro Prahu 5 rozhodl předsedou senátu Mgr. Martinem Šalamounem jako samosoudcem ve věci

žalobkyně: osobní údaje žalobkyně

sídlem adresa, PSČ obec a číslo

zastoupený advokátkou anonymizováno jméno příjmení

sídlem adresa žalobkyně

proti

žalovanému: osobní údaje žalovaného

bytem adresa žalovaného

o zaplacení 32 376 Kč s příslušenstvím,

takto:

I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 408 Kč od 22. 3. 2022 do 19. 4. 2022, z částky 32 408 Kč od 20. 4. 2020 do 19. 5. 2022, z částky 30 408 Kč od 20. 5. 2022 do 7. 6. 2022, z částky 28 408 Kč od 8. 6. 2022 do 13. 7. 2022 a z částky 26 408 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, dále částky 5 968,58 Kč a úroku ve výši 88,2 % ročně z částky 27 370,83 Kč 22. 3. 2022 do 14. 4. 2022 ve výši 1 533,36 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 370,83 Kč od 15. 4. 2022 do 7. 6. 2022 ve výši 449,82 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 26 810,59 Kč od 8. 6. 2022 do 13. 7. 2022 ve výši 293,76 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 24 810,59 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento dluh za dobu od 22. 3. 2022 dosáhne částky 234 158 Kč.

II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

Odůvodnění:

<b>I. Zamítá se žaloba, kterou se žalobkyně po žalovaném domáhala zaplacení částky 26 408 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 34 408 Kč od 22. 3. 2022 do 19. 4. 2022, z částky 32 408 Kč od 20. 4. 2020 do 19. 5. 2022, z částky 30 408 Kč od 20. 5. 2022 do 7. 6. 2022, z částky 28 408 Kč od 8. 6. 2022 do 13. 7. 2022 a z částky 26 408 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, dále částky 5 968,58 Kč a úroku ve výši 88,2 % ročně z částky 27 370,83 Kč 22. 3. 2022 do 14. 4. 2022 ve výši 1 533,36 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 27 370,83 Kč od 15. 4. 2022 do 7. 6. 2022 ve výši 449,82 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 26 810,59 Kč od 8. 6. 2022 do 13. 7. 2022 ve výši 293,76 Kč, úroku ve výši 11,75 % ročně z částky 24 810,59 Kč od 14. 7. 2022 do zaplacení, maximálně však do doby, kdy celkový tento dluh za dobu od 22. 3. 2022 dosáhne částky 234 158 Kč.</b> <b>II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.</b>

1. Žalobkyně se domáhala po žalovaném zaplacení částky 32 376 Kč s příslušenstvím specifikovaným ve výroku I. tohoto rozsudku s tím, že žalovaný s ní uzavřel smlouvu o úvěru, na základě které mu byla poskytnuta částka 60 000 Kč. Žalovaný se úvěr zavázal splácet společně s úrokem z úvěru ve 42 měsíčních splátkách po 4 646 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr a úrok za poskytnutí úvěru sjednaný ve smlouvě ve výši efektivní úrokové sazby 134,21 % ročně splácet prostřednictvím měsíčních splátek počínaje měsícem listopad 2018, což však nečinil řádně a včas, když zaplatil pouze splátky za listopad 2018 až prosinec 2021. Protože nezaplatil další sjednané splátky, došlo k zesplatnění úvěru, když dlužná částka sestává z nové jistiny ve výši 24 810,59 Kč, smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrady nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného ve výši 600 Kč, smluvní pokuty ve výši 5 968,58 Kč (0,1 % z nové jistiny od 22. 3. 2022 do 25. 10. 2022) a úroku za poskytnutí úvěru ve výši 88,2 % ročně.

2. Žalovaný uvedl, že by byl schopen dluh splácet měsíčními splátkami, poukázal ale rovněž na to, že další žaloba, podaná proti němu stejnou žalobkyní, byla v minulosti zamítnuta (sp. zn. spisová značka).

3. Soud provedl listinné důkazy navržené žalobkyní a po jejich zhodnocení postupem podle ust. , (dále jen ) učinil tento závěr o skutkovém stavu:

4. Mezi účastníky byla uzavřena smlouva, na základě které se žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému částku 60 000 Kč, žalovaný se zavázal poskytnutou částku splácet prostřednictvím 42 měsíčních splátek, a to spolu se smluvním úrokem ve výši 134,21 % ročně, RPSN 134,21 % (prokázáno smlouvou o úvěru ze dne 17. 10. 2019). Žalobkyně před uzavřením smlouvy prověřovala úvěruschopnost žalovaného (jednotlivé listinné důkazy jsou ve spise založeny, s ohledem na následné právní hodnocení je soud samostatně neposuzoval). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení žalované částky dopisem ze dne 14. 2. 2022.

5. Mezi účastníky není sporu o tom, že žalovaný na tuto smlouvu již zaplatil částku 165 964 Kč.

6. Po právní stránce soud zjištěný skutkový stav hodnotil podle ust. , , ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. z.“), kdy smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle ust. § 419 o. z. je spotřebitelem každý člověk, který mimo rámec své podnikatelské činnosti nebo mimo rámec samostatného výkonu svého povolání uzavírá smlouvu s podnikatelem nebo s ním jinak jedná.

8. Podle ust. , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o spotřebitelském úvěru“), je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.

9. Podle ust. § 588 o. z. přihlédne soud i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

10. Žalobkyně s žalovaným uzavřeli smlouvu o úvěru, ve které byl sjednán úrok ve výši 134,21 % ročně, přičemž soudu je známo, že podle databáze ARAD ČNB činila průměrná úroková sazba úvěrů poskytnutých bankami ČR domácnostem v ČR nejvýše 9,41 % ročně. Již v době před účinností současného dovodila soudní judikatura, že nepřiměřenou, a tedy odporující dobrým mravům, je zpravidla taková výše úroků, která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěrů nebo půjček (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. ). Obecně je pak dovozováno Nejvyšším soudem, že přijatelnou„ mezí“ smluvního úroku v obdobných případech je dvoj až trojnásobek výše obvyklého úroku poskytovaného bankami (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu ČR ze dne 27. 2. 2007, sp. zn. ).

11. V posuzované věci byl úvěrovou smlouvou ujednán smluvní úrok za poskytnutí spotřebitelského úvěru ve výši 134,21 % ročně. Výše takového úroku přesahuje výše zmíněnou maximální výši obvyklého úroku poskytovaného bankami v době uzavření smlouvy téměř třináctkrát. Podle smlouvy měl žalovaný vrátit částku 195 132 Kč, tedy více než dvojnásobnou oproti poskytnuté částce 60 000 Kč. Zjištěný nepoměr oproti běžným úrokovým sazbám je možné označit za natolik dramatický, že zakládá absolutní neplatnost úvěrové smlouvy, neboť se zjevně příčí dobrým mravům. Úvěr poskytnutý žalovanému vykazuje znaky lichvy tak, jak je tato definována v rozsudku Nejvyššího soudu ČR ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , když výše úroků podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovaným bankami při poskytování úvěru a půjček. Zjevné porušení dobrých mravů nabývá v tomto případě ještě vyšší intenzity, protože se jedná o smlouvu se spotřebitelem, který je slabší smluvní stranou a náleží mu tak zvýšená ochrana. Není tudíž pochyb, že jen na základě tohoto konstatování předmětná smlouva o úvěru naplňuje v podstatných rysech kritéria vymezená v nálezu Ústavního soudu ČR ze dne 26. 1. 2012, sp. zn. .

12. Na věci nic nemění skutečnost, že se jedná o úvěr nebankovní, neboť ačkoliv úrokové sazby nebankovních poskytovatelů úvěrů bývají oproti bankovnímu sektoru obvykle vyšší, nehraje tato skutečnost roli při posouzení přiměřenosti sjednaného úroku. Pokud by totiž soudy měly použít jiné srovnávací měřítko pro nebankovní poskytovatele, než pro banky, vedlo by to k absurdním závěrům zakládajícím nerovnost mezi oběma skupinami poskytovatelů úvěrů (srovnej např. rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 15. 4. 2021, č. j. -71).

13. Soud tak dospěl k závěru, že mezi účastníky uzavřená smlouva o úvěru je absolutně neplatná, a to v celém svém rozsahu. Smlouva o úvěru je smlouvou konsenzuální, jednou z jejích podstatných náležitostí je povinnost úvěrovaného hradit úroky, tuto část tak nelze oddělit od dalšího obsahu smlouvy (srovnej např. rozsudek Evropského soudního dvora ze dne 21. 4. 2016, ve věci anonymizováno číslo, příjmení ca právnická osoba či rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 7. 9. 2022, č.j. -157). K příkladu lze uvést čl. 6 smlouvy, dle kterého v případě prodlení klienta s úhradou kterékoli splátky či její části vzniká klientovi povinnost uhradit poskytovateli smluvní pokutu či dochází k automatickému zesplatnění dluhu, přitom součástí splátky je kromě jistiny právě i sjednaný úrok.

14. Podle ust. § 2991 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

15. Jestliže soud smlouvu posoudil jako absolutně neplatnou, dospěl zároveň k závěru, že nárok žalobkyně může být posouzen jen jako nárok z bezdůvodného obohacení. Žalobkyně na základě neplatné smlouvy poskytla žalovanému částku 60 000 Kč, o kterou se žalovaný bez spravedlivého důvodu obohatil. Žalovaný však již na splátkách žalobkyni zaplatil částku 165 964 Kč, svou povinnost vrátit bezdůvodné obohacení tak již zcela splnil.

16. Z všech uvedených důvodů soud žalobu jako nedůvodnou zamítl.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle ust. a contrario, kdy procesně zcela úspěšnému žalovanému náklady nevznikly.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení k Městskému soudu v Praze prostřednictvím Obvodního soudu pro Prahu 5.