Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
4 C 2/2023-44
Okresní soud v Jihlavě rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Cejpkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 22 689 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 329 Kč s úrokem z prodlení ve výši
11,75 % ročně z částky 1 329 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky
21 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 735,70 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 818,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 441,58 Kč od 8. 1. 2022 do 9. 2. 2022, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 112,58 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 16 441,58 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení.
III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 1 329 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 1 329 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá v části, v níž se žalobkyně proti žalovanému domáhala zaplacení částky 21 360 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 2 735,70 Kč, kapitalizovaným úrokem ve výši 5 818,83 Kč, úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 16 441,58 Kč od 8. 1. 2022 do 9. 2. 2022, úrokem z prodlení v zákonné výši z částky 15 112,58 Kč od 10. 2. 2022 do zaplacení a úrokem ve výši 21,27 % ročně z částky 16 441,58 Kč od 8. 1. 2022 do zaplacení. III. Žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 22 689 Kč s příslušenstvím. Uvedla, že její právní předchůdkyně, společnost právnická osoba, uzavřela se žalovaným dne 19. 11. 2018 smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo na základě, které byl žalovanému poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč. Žalovaný se podle smlouvy zavázal zaplatit poskytnuté peněžní prostředky nejpozději do 18. 5. 2020. Pohledávka za žalovaným byla smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 7. 1. 2022 postoupena na žalobkyni. Žalovaný uhradil na svůj dluh částku ve výši 22 671 Kč, dále nezaplatil nic, přestože k tomu byl žalobkyní vyzván.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil, k nařízenému jednání se bez omluvy nedostavil, ač byl řádně předvolána v souladu se zákonem č. 99/1963 Sb. , občanský soudní řád (dále jen„ o. s. ř. “). Žalobkyně se z jednání omluvila. Soud tak jednal v jejich nepřítomnosti dle § 101 odst. 3 o. s. ř. o. s. ř.
3. Soud ze smlouvy o spotřebitelském úvěru číslo zjistil, že jako věřitel je uvedena společnost právnická osoba a jako dlužník v ní figuruje žalovaný. Smlouva je datována k 19. 11. 2018. Žalovanému měl být na základě této smlouvy poskytnut úvěr ve výši 24 000 Kč bez určení účelu. Žalovaný byl podle předložené smlouvy povinen úvěr splatit v plné výši nejpozději do 18. 5. 2020. Ve smlouvě o úvěru byl dále stanoven úrok ve výši 4 080 Kč, poplatek za administrativní činnost ve výši 4 800 Kč a poplatek za hotovostní inkaso splátek ve výši 12 480 Kč. Z karty zákazníka soud zjistil, že totožnost žalovaného byla ověřena z občanského průkazu. Žalovaný do karty zákazníka uvedl, že je zaměstnán s čistým příjmem ve výši 19 180 Kč měsíčně, kdy jeho výdaje činí 6 500 Kč měsíčně. Z kategorie dokumenty k ověření finanční situace žalovaného obsažené v kartě zákazníka soud zjistil, že výše uvedené bylo zjištěno z pracovní smlouvy žalovaného a z předložených faktur. Nic dalšího doloženo nebylo. Písemnou smlouvou ze dne 7. 1. 2022, ve spojení se seznamem postoupených pohledávek, byla pohledávka za žalovaným postoupena na žalobkyni. Žalovanému byla dne 14. 4. 2022 zaslána předžalobní upomínka.
4. Podle § 86 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle § 87 odst. 1 zákona Poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. Podle § 87 odst. 2 zákona je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
5. Podle § 1879 o. z., věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Dle § 1880 odst. 1 o. z., postoupením pohledávky nabývá postupník také její příslušenství a práva s pohledávkou spojená, včetně jejího zajištění.
6. Podle § 1958 odst. 2 o. z., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Podle § 1968 o. z. je v prodlení dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
7. Dle § 2991 odst. 1, odst. 2 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Bezdůvodně se obohatí zejména ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. Dle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není narušeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.
8. Na základě provedeného dokazování a s přihlédnutím ke shora citovaným zákonným ustanovením soud dospěl k následujícímu. Na závazkový vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je plně aplikovatelný zákon o spotřebitelském úvěru, neboť právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla úvěr v rámci své podnikatelské činnosti a žalovaný při tomto právním jednání nevystupoval jako podnikatel (alespoň to nevyplývá z jeho označení v hlavičce smlouvy), přičemž nebylo tvrzeno ani prokázáno, že by úvěr měl souviset s podnikatelskou činností žalovaného. Podmínkou platnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru je splnění povinnosti věřitele s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele půjčku splácet. Součástí odborné péče věřitele při ověřování schopnosti spotřebitele splácet půjčku je i taková obezřetnost, která jej vede k nespoléhání se jen na údaje tvrzené žadatelem, ale i prověření (požadavku na doložení) těchto tvrzení, a to například potvrzením o zaměstnání a příjmu, doložením výplatních pásek, doložením výpisu z účtu žadatele a podobně (blíže srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č. j. 1 As 30/2015 -39). Soud má z provedeného dokazování za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně se spokojila s pouhým tvrzením žalovaného ohledně jeho příjmů a výdajů. Dále právní předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného nezkoumala.
9. S ohledem na výše uvedené učinil soud závěr, že právní předchůdkyně žalobkyně nesplnila řádně svoji zákonnou povinnost s odbornou péčí posoudit schopnost žalovaného splácet úvěr, a proto soud posoudil smlouvu o spotřebitelském úvěru uzavřenou mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným jako absolutně neplatnou. Absolutně neplatná jsou tudíž i ujednání o smluveném úroku a poplatcích, jak vyplývají ze smlouvy. K otázce absolutní neplatnosti smluv odkazuje soud na rozhodnutí Soudního dvora EU ve věci sp. zn. C číslo. Žalobkyně však soudu prokázala, že jí její právní předchůdkyně platně postoupila své pohledávky, včetně pohledávky za žalovaným, a že právní předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 24 000 Kč. Žalovaný na tento svůj dluh zaplatil 22 671 Kč. Celkový dluh žalovaného vůči žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení tak činí 1 329 Kč. Žalovaný v řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, že by tyto peněžní prostředky žalobkyni nebo její právní předchůdkyni zcela vrátil. Vzhledem k tomu, že smlouva uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je absolutně neplatná a mezi stranami není jiné platné smluvní ujednání, má soud za to, že se žalovaný na úkor právní předchůdkyně žalobkyně bezdůvodně obohatil, neboť mu právní předchůdkyně žalobkyně plnila z neplatné smlouvy. Z provedeného dokazování má soud dále za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně platně a účinně postoupila pohledávku za žalovaným na žalobkyni. Žalovaný je proto povinen žalobkyni vydat to, oč se obohatil. V souladu s § 160 odst. 1 o. s. ř. o. s. ř. soud žalovanému uložil, aby žalovanou částku zaplatil do 3 dnů od právní moci rozsudku, neboť pro jinou lhůtu soud neshledal důvod.
10. V tomto řízení bylo prokázáno, že žalovaný byl k vrácení bezdůvodného obohacení vyzván výzvou odeslanou zástupcem žalobkyně dne 4. 2. 2022. Po uplynutí doby nutné k dojití zásilky podle § 573 o. z. se žalovaná ocitla v prodlení, a proto byl žalobkyni od 10. 2. 2022 přiznán nárok na úroky z prodlení v zákonné výši.
11. Zbývající část žaloby ohledně požadovaného poplatku s ohledem na výše uvedenou absolutní neplatnost smlouvy soud zamítl. Soud žalobkyni nepřiznal ani úrok z prodlení z neuhrazených poplatků, protože z důvodu absolutní neplatnosti uvedené smlouvy nemá žalobkyně na tyto poplatky nárok, a tudíž jí nenáleží ani nároky od nich odvozené, tj. úrok z prodlení z dlužných částí tohoto poplatku.
12. O nákladech řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb. , občanského soudního řádu . V řízení byl z větší části úspěšný žalovaný, a tudíž mu náleží částečná náhrada nákladů řízení proti méně úspěšné žalobkyni. Protože mu však v řízení žádné náklady nevznikly, rozhodl soud, že žalovanému se právo na náhradu nákladů řízení nepřiznává.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Brně prostřednictvím Okresního soudu v Jihlavě ve 2 vyhotoveních.
Nesplní-li povinný ve stanovené lhůtě dobrovolně, co mu ukládá pravomocné rozhodnutí soudu, může oprávněný podat návrh na exekuci nebo na soudní výkon rozhodnutí.