Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
28 C 263/2022-101
Okresní soud v Chomutově rozhodl samosoudkyní JUDr. Šárkou Houdkovou Polákovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o zaplacení 99 811,75 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 678,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 87 678,92 Kč ode dne 26. 11. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se co do částky 12 132,83 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 416,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 356,6 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 740,18 Kč od 25. 11. 2021 do 25. 11. 2022 a z částky 12 132,83 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 975,39 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 87 678,92 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 87 678,92 Kč ode dne 26. 11. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se co do částky 12 132,83 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 416,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 356,6 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 740,18 Kč od 25. 11. 2021 do 25. 11. 2022 a z částky 12 132,83 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 19 975,39 Kč, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 23. 8. 2022 domáhala vydání rozhodnutí, jímž by soud žalovaného zavázal k zaplacení částky 99 811,75 Kč s příslušenstvím s tvrzením, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností právnická osoba (dříve právnická osoba) a žalovaným byla dne 23. 3. 2020, po předchozím řádném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, uzavřena smlouva o úvěru s pojištěním schopnosti splácet, jejíž nedílnou součástí byly všeobecné obchodní podmínky, produktové podmínky spotřebitelského splátkového úvěru a sazebník. Smlouvou se předchůdkyně žalobkyně zavázala poskytnout žalovanému úvěr neúčelový jednorázový úvěr ve výši 100 000 Kč na předem určený bankovní účet žalovaného. Žalovaný se ve smlouvě zavázal úvěr bance vrátit spolu s úrokem ve výši 22,2 % ročně, poplatky za poskytované bankovní služby, případně dalšími poplatky, např. za upomínání, ve výši sjednané smlouvou a sazebníkem. V rámci úvěrové smlouvy si žalovaný sjednal rovněž pojištění schopnosti splácet úvěr, za něž se zavázal hradit bance pojištění ve výši dohodnuté smlouvou. Úvěr, úrok i poplatky se žalovaný zavázal hradit bance v měsíčních splátkách, termín jejich úhrady však řádně nedodržoval. Pro opakovaná prodlení žalovaného banka využila svého práva a dopisem ze dne 25. 1. 2021 ukončila poskytování úvěru a ke dni 25. 1. 2021 jej zesplatnila. V souladu se smlouvou uplatnila rovněž právo na smluvní pokutu ve výši 20 % z celkové částky všech splátek splatných po dni prohlášení úvěru za splatný. Dlužnou částku včetně úroků, poplatků a smluvní pokuty v celkové výši 109 280,46 Kč byl žalovaný povinen neprodleně uhradit. Dne 16. 11. 2021, s účinností ke dni 22. 11. 2021, banka pohledávku za žalovaným v aktuální výši 114 586,64 Kč postoupila žalobkyni. Postoupení bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 9. 12. 2021. Po postoupení pohledávky žalovaný žalobkyni ničeho neplnil, a to ani po předžalobní výzvě.
2. Žalovaný se k žalobě po celé řízení nevyjádřil.
3. Soud ve věci nařídil první jednání na 21. 2. 2023, k němuž se žalovaný, ač řádně obeslán, nedostavil, ani z důležitého důvodu nepožádal o odročení jednání. Soud proto žalobu projednal a ve věci rozhodl v nepřítomnosti žalovaného dle § 101 odst. 3 o.s.ř.
4. Žalobkyně u jednání k výzvě soudu dle § 118a odst. 1 a 3 o.s.ř. doplnila, že při posouzení úvěruschopnosti žalovaného banka vycházela z údajů žalovaným poskytnutých v žádosti o úvěr ze dne 23. 3. 2020. Tu banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MV ČR a další. V případě žalovaného banka vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaný je od 15. 4. 2019 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník u právnická osoba – právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 16 111 Kč čistého, má vlastní bydlení, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč a žalovaný nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Příjem žalovaného banka porovnala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného. Banka rovněž hodnotila, že žalovaný neměl v době podání žádosti o úvěr žádné další závazky. Na podporu svých tvrzení banka jiné než níže konstatované důkazy neoznačila, a to ani po opakovaném poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř.
5. Z listinných důkazů byl zjištěn následující skutkový stav:
6. Dle žádosti o úvěr žalovaný požádal právnická osoba o poskytnutí úvěru ve výši 100 000 Kč splatný v 96 měsíčních splátkách vždy k 20. dni v měsíci a ke svým poměrům bance sdělil, že je svobodný, žije u rodičů, má základní vzdělání, je od 15. 4. 2019 zaměstnán na dobu neurčitou u právnická osoba – právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 16 111 Kč čistého. Celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč.
7. Z interního vyjádření k procesu posouzení úvěruschopnosti soud zjistil, že pracovnice banka, anonymizováno jméno příjmení, vysvětlila, že v případě úvěrové smlouvy číslo banka vycházela z údajů žalovaným poskytnutých v žádosti o úvěr ze dne 23. 3. 2020. Tu banka hodnotila individuálně, v souladu s platnými schvalovacími strategiemi banky a s principy obezřetného úvěrování. Banka kontrolovala veškeré dostupné informace v interních a externích databázích, zejména bankovní a nebankovní registr klientských informací, insolvenční rejstřík, databázi MV ČR a další. V případě žalovaného banka vycházela z údajů deklarovaných v žádosti o úvěr, tj. že žalovaný je od 15. 4. 2019 na dobu neurčitou zaměstnán jako dělník u právnická osoba – právnická osoba s měsíčním příjmem ve výši 16 111 Kč čistého, má vlastní bydlení, celkový čistý měsíční příjem domácnosti činí 60 000 Kč a žalovaný nemá vyživovací povinnost k dalším osobám. Příjem žalovaného banka porovnala s výdaji odhadnutými na základě historických dat z ČSÚ, na jejichž úhradě se žalovaný podílí 26,85 %, a výpočtem získala částku disponibilních zdrojů žalovaného.
8. Ze smlouvy o úvěru s pojištěním schopnosti splácet anonymizováno půjčka bylo zjištěno, že byla uzavřena mezi společností právnická osoba jako bankou (dále jen„ banka“) a žalovaným jako klientem. V čl. II. si strany sjednaly, že banka žalovanému poskytne úvěr ve výši 100 000 Kč, který může být čerpán nejdříve dne 23. 3. 2020 a nejpozději první pracovní den následující po tomto dni, a žalovaný se zavázal úvěr bance vrátit s úrokem ve výši 22,20 % ročně při RPSN 25,13 % v 96 pravidelných měsíčních anuitních splátkách ve výši 2 243,53 Kč, s pojištěním schopnosti splácet ve výši 222 Kč celkem 2 456,53 Kč splatnými vždy k 20. dni v měsíci. Dále se žalovaný zavázal hradit bance poplatky a to např. poplatek ve výši 1 295 Kč za poskytnutí úvěru.
9. Z platební historie se podává, že žalovanému byl dle smlouvy číslo poskytnut úvěr ve výši 100 000 Kč, který byl připsán na účet žalovaného č. bankovní účet dne 23. 3. 2020. Dne 20. 4. 2020 byla zaplacena řádná splátka úvěru ve výši 2 456,53 Kč, dne 8. 6. 2020 částečná splátka ve výši 2 165,05 Kč, dne 12. 8. 2020 řádná splátka úvěru ve výši 289,45 Kč a 2 456,53 Kč, dne 20. 8. 2020 částečná splátka úvěru 13,48 Kč, dne 9. 9. 2020 řádná splátka úvěru 2 443,05 Kč a dne 21. 9. 2020 částečná splátka úvěru 38,43 Kč Celkem bylo na úvěr zaplaceno 12 321,08 Kč.
10. Z výpisů z úvěrového účtu č. 2020 až 15/2021 vyplynulo, že žalovaný za dobu trvání smlouvy bance uhradil celkem 12 321,08 Kč.
11. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný ze dne 27. 1. 2021 je zřejmé, že banka prohlásila úvěr č. bankovní účet na částku 100 000 Kč za splatný ke dni 25. 1. 2021. Žalovaný byl poučen, že k témuž dni zaniká jeho pojištění u právnická osoba Žalovaný byl vyzván, že má dluh v celkové výši 109 280,46 Kč uhradit do 10. 2. 2021 a současně byl informován o jeho skladbě.
12. Z dohody ze dne 16. 11. 2021 včetně přílohy tvořené seznamem postupovaných pohledávek bylo zjištěno, že právnická osoba jako postupitel postoupila soubor pohledávek, a mezi nimi i pohledávku za žalovaným, žalobkyni jako postupníkovi.
13. Z písemného potvrzení právnická osoba ze dne 22. 11. 2021 vyplývá, že bance byla úplata dle smlouvy o postoupení pohledávek dne 22. 11. 2021 připsána na účet a tím došlo k postoupení pohledávek.
14. Dle oznámení o postoupení pohledávky ze dne 30. 11. 2021 společnost právnická osoba žalovanému písemně oznámila, že pohledávku ze smlouvy číslo postoupila žalobkyni a žalovaného vyzvala, aby veškerá svá plnění na úhradu již poukazoval na úhradu žalující společnosti, a poskytla mu adresu a telefonní a e-mailový kontakt.
15. Z poštovního podacího lístku bylo zjištěno, že žalobkyně předala doporučenou zásilku adresovanou žalovanému k poštovní přepravě dne 9. 12. 2021.
16. Z výzvy k plnění se základním skutkovým a právním rozborem předcházející žalobě ze dne 14. 4. 2022 bylo zjištěno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce žalovaného před podáním žaloby soudu upomenula o zaplacení částky 144 563,84 Kč, určila dodatečnou lhůtu k plnění a žalovaného poučila, že v případě jejího marného uplynutí se s nárokem obrátí na soud. Současně skutkově popsala, jak ke vzniku pohledávky došlo, a nárok rovněž právně kvalifikovala.
17. Jak vyplývá z poštovního podacího lístku, zástupce žalobkyně předal doporučenou zásilku adresovanou žalovanému k poštovní přepravě dne 14. 4. 2022.
18. Vzhledem k tomu, že si skutečnosti vyplývající z uvedených listin vzájemně neodporují, soud na ně pro stručnost odkazuje jako na skutkový závěr ve věci.
19. Dle § 2395 zákona č. 89/2012 Sb. , občanského zákoníku (dále jen„ ObčZ“) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
20. Dle § 1751 odst. 1 ObčZ část obsahu smlouvy lze určit odkazem na obchodní podmínky, které navrhovatel připojí k nabídce nebo které jsou stranám známy. Odchylná ujednání ve smlouvě mají před zněním obchodních podmínek přednost.
21. Z § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru vyplývá povinnost věřitele počínat si při sjednání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí a posoudit přitom schopnost spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (je povinen zkoumat tzv. úvěruschopnost). Pouze pokud dospěje k závěru, že spotřebitel je schopen spotřebitelský úvěr splácet, může jej poskytnout. V opačném případě je smlouva neplatná (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Toto ustanovení je přitom nutno vykládat v souladu s obecnými principy ochrany spotřebitele a neplatnost tak posoudit jako absolutní, ke které by soudy měly přihlédnout vždy, i pokud nebude v řízení ze strany dlužníka uplatněna jako procesní obrana. Ke shodným závěrům dospěl i Ústavní soud v nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , kde mimo jiné uzavřel, že vyžadovat od poskytovatele spotřebitelských úvěrů důsledné zkoumání úvěruschopnosti (budoucího) dlužníka není zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je reálné splacení dluhu je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoli.
22. Z dohledové činnosti nad poskytovateli úvěru vykonávané ČNB, jejíž závěry jsou soudu známé z úřední činnosti, vyplývá, že ve smyslu ustanovení § 75 zákona o spotřebitelském úvěru má poskytovatel úvěru povinnost řádně posoudit úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných primárně od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
23. V souladu s ustanovením § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je poskytovatel povinen posoudit zejména schopnost spotřebitele splácet úvěr na základě porovnání příjmů a výdajů a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele. Věřitel má povinnost zjišťovat informace o příjmech a výdajích spotřebitele, které zahrnují zejména (i) výdaje na bydlení, (ii) pravidelné měsíční výdaje na provoz domácnosti, úhradu sjednaných služeb a všech stávajících závazků vůči třetím osobám a (iii) výdaje na domácnost (např. jídlo, ošacení, dopravné), a to za účelem získání objektivního obrazu o jeho komplexní finanční situaci.
24. Podle ustanovení § 84 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru spotřebitel poskytne poskytovateli na základě požadavků poskytovatele podle odstavce 1 úplné a pravdivé informace. Pokud je to k posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nezbytné, poskytnuté informace je spotřebitel povinen poskytovateli na jeho žádost vysvětlit, popřípadě doplnit. Tyto informace je za účelem posouzení úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatel povinen ověřit způsobem přiměřeným dané situaci, je-li to nutné, též použitím nezávisle ověřitelných údajů.
25. Schopnost spotřebitele splácet sjednané spotřebitelské úvěry má vycházet nejen z dosavadního plnění dluhů, ale i z porovnání příjmů a výdajů spotřebitele, případně dalších kritérií (§ 86 odst. 2 ZSÚ). Je tak zcela nepochybné, že jediným kritériem při posouzení úvěruschopnosti nemůže být pouze plnění dosavadních dluhů.
26. Při posuzování schopnosti žadatele splácet žádaný úvěr musí poskytovatel úvěru vycházet z prokazatelných pravidelných příjmů žadatele a z pravděpodobnosti jejich udržitelnosti po celou dobu trvání úvěru a současně musí zkoumat výši jeho nezbytných životních nákladů (tj. nákladů spojených s bydlením, vyvolaných zdravotním stavem atd.), jakož i dalších finančních závazků (splátky dalších úvěrů a půjček, srážky ze mzdy, odpovědnostní plnění apod.). Věřitel je při posouzení úvěruschopnosti povinen zohlednit jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat (např. změna rodinné situace apod.). Posouzení úvěruschopnosti žadatele s odbornou péčí zahrnuje také zjištění úrovně schopností, znalostí a zkušeností žadatele, pro účely volby nutné míry zevrubnosti vysvětlení obsahu a významu předsmluvních informací, kterého se má žadateli dostat, aby mohl náležitě posoudit, zda navrhovaná smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, odpovídá jeho potřebám a finanční situaci.
27. Veškeré získané informace, jejich přezkoumání a vyhodnocení musí být evidovány a archivovány způsobem, aby se k nim dalo v nezměněném stavu vrátit. Poskytovatel úvěru je pak povinen s odbornou péčí posoudit schopnost žadatele splácet spotřebitelský úvěr před uzavřením každé (i další smlouvy s tímtéž zákazníkem) smlouvy, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr (tj. nikoli bez dalšího vycházet z údajů starších, získaných k jiné již dříve uzavřené smlouvě s tímtéž zákazníkem). Účastník řízení musí zjistit a ověřit všechna další kritéria (příjmy, výdaje atd.) tak, jak stanoví zákon, neboť u daného spotřebitele mohlo dojít v čase ke změnám, které tyto kritéria mohou ovlivnit (př. rozvod, narození dítěte, ztráta zaměstnání apod.). Platební morálka spotřebitele ve vztahu k dřívějším úvěrům jemu poskytnutým pak může být pouze jedním z hledisek, ke kterému je třeba přihlížet při posouzení úvěruschopnosti pro nově žádaný úvěr tímto spotřebitelem, ale nikoli hlediskem jediným.
28. Postupy a pravidla mají být přiměřená povaze, rozsahu a složitosti činnosti, ale poskytovatel spotřebitelského úvěrů musí vždy disponovat takovými informacemi, které povedou k posouzení aktuální situace každého spotřebitele ve smyslu ustanovení § 86 ZSÚ.
29. Cílem posouzení úvěruschopnosti je, zda bude klient schopen úvěr splácet, a je možno jej činit různými způsoby. Všechny způsoby či metody (včetně využití částečně automatizovaných systémů) ale musí vycházet z předmětného ustanovení zákona (viz výše) a zohledňovat ve smyslu dohledového benchmarku ČNB č. 3/2016 zejména finanční a ekonomickou situaci spotřebitele, včetně ověření výše příjmů a výdajů (nákladů) spotřebitele, historii jeho příjmů a výdajů, i jejich očekávaného vývoje a případných výkyvů v průběhu času, posouzení dosavadních dluhů a způsobu jejich plnění, zohlednění relevantních faktorů, které by mohly ovlivnit schopnost spotřebitele plnit dluhy, aby nedošlo k nepřiměřenému strádání a předlužení spotřebitele a dále také např. obezřetné zohlednění případných negativních scénářů budoucího vývoje, a nemůžou se restriktivně omezit např. jen na jeden faktor (např. morálka dřívějšího splácení dříve poskytnutých úvěrů) apod., aniž by bylo přihlédnuto k faktorům dalším, aby poskytovatel úvěru získal co nejreálnější obraz svého budoucího„ dlužníka“ tj. spotřebitele.
30. Plní-li účastník nedostatečně svou povinnost tvrzení a důkazní (§ 101 odst. 1 písm. b) o.s.ř. ), nemůže být odsouzen k neúspěchu bez toho, aby byl soudem poučen o následcích nesplnění procesních povinností (§ 118a o.s.ř. ). V projednávané věci soud žalobkyni po provedeném dokazování signalizoval, že své tvrzení o řádném zkoumání úvěruschopnosti dosud neprokázala, žalobkyně však další důkazy soudu nenabídla.
31. Soud z dostupných důkazů, které žalobkyně i po poučení dle § 118a odst. 3 o.s.ř. k prokázání řádného zkoumání úvěruschopnosti žalovaného předložila, došel přesvědčení, že předchůdkyně žalobkyně úvěruschopnost žalovaného řádně nezkoumala, když nedoložila listin y osvědčující výši dosahovaného příjmu žalovaného, a nešetřila ani jeho pravidelné výdaje na bydlení a domácnost, a spokojila se pouze s údaji poskytnutými žalovaným, jež sice hypoteticky mohly, ale velmi pravděpodobně nereflektovaly jeho skutečnou situaci. Prohlášení žalovaného o tom, že jsou poskytnuté informace úplné a pravdivé, nedostatečná zjištění nijak nevaliduje, neboť není povinností spotřebitele vědět, které informace jsou k řádnému zkoumání jeho úvěruschopnosti nezbytné.
32. Vzhledem k porušení povinnosti předchůdkyně žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy řádně zkoumat úvěruschopnost žalovaného soudu nezbylo než kvalifikovat úvěrovou smlouvu uzavřenou dne 23. 3. 2020 jako absolutně neplatnou.
33. Podle § 2991 odst. 1 o. z., kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.
34. Protože předchůdkyně žalobkyně žalovanému poskytla finanční prostředky ve výši 100 000 Kč, vznikl mezi právní předchůdkyní žalobkyně, resp. žalobkyní jako její právní nástupkyní, a žalovaným závazek nikoli ze smlouvy o spotřebitelském úvěru, ale z bezdůvodného obohacení, a žalovanému povinnost předchůdkyni žalobkyně, resp. žalobkyni jako její právní nástupkyni vydat vše, oč se na základě neplatné úvěrové smlouvy obohatil.
35. Žalovaný svou povinnost k žalobkyni, resp. její předchůdkyni částečně splnil, když bance poukázal 12 321,08 Kč, co do částky 87 678,92 Kč však zůstává svou povinností vázán. S ohledem na to soud žalobě na jistině pohledávky co do částky 87 678,92 Kč vyhověl.
36. Podle § 1958 odst. 2 obč. zák., neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.
37. Podle § 1968 obč. zák. dlužník, který svůj dluh řádně a včas nesplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
38. Protože prvou výzvou k plnění, která se prokazatelně dostala do dispozice žalovaného marným uplynutím odběrní lhůty dne 24. 11. 2022, je až žaloba, den následující byl žalovaný povinen plnit, a ode dne 26. 11. 2022 je v prodlení.
39. Podle § 1970 obč. zák. po dlužníkovi, který je prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výše úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
40. Neboť žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení ve výši 8,25 % ročně, soud jsa jejím návrhem vázán, přisoudil žalobkyni zákonný úrok z prodlení ode dne 26. 11. 2022 v této výši, když ta nijak neodporuje nař. vlády č. 351/2013 Sb. Protože žalobkyně požadovala zákonný úrok z prodlení za dobu předcházející skutečnému prodlení žalované, viz shora, soud žalobu zamítl nejen co do částky co do částky 12 132,83 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 5 416,29 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 9 356,6 Kč, zákonného úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 98 740,18 Kč od 25. 11. 2021 do 25. 11. 2022 a z částky 12 132,83 Kč od 26. 11. 2022 do zaplacení. Co do částky 87 678,92 Kč a z ní jdoucího příslušenství od prvého dne prodlení specifikovaného shora soud žalobě jako důvodné vyhověl.
41. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení úspěšná v převážné části, nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 19 975,39 Kč. Tato částka představuje 53,04 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobkyně v řízení v rozsahu 76,52 % a úspěchu žalovaného v rozsahu 23,48 %), když soud úspěch účastníků poměřoval vzhledem k žalobou požadované jistině a kapitalizovanému příslušenství. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 4 991 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna 5 100 Kč stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 99 811,75 Kč za každý z pěti úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně pěti paušálních náhrad výdajů po 300 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 27 000 Kč ve výši 5 670 Kč.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem, prostřednictvím Okresního soudu v Chomutově. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaný povinnosti uložené mu tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.