Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
13 C 10/2023-27
Okresní soud v Jablonci nad Nisou rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Kupkovou ve věci
žalobkyně: ; právnická osoba, IČO
sídlem adresa žalobkyně
zastoupená advokátem anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno.
sídlem adresa
proti
žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum
bytem adresa žalovaného
o zaplacení 22 628 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 98,63 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 20. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba o zaplacení 22 628 Kč s příslušenstvím se co do jistiny ve výši 7 628 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 50,14 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 628 Kč za dobu ode dne 20. 10. 2022 do zaplacení zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 769 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení jméno
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 15 000 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 98,63 Kč a úrokem z prodlení ve výši 15 % ročně z této částky ode dne 20. 10. 2022 do zaplacení, do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba o zaplacení 22 628 Kč s příslušenstvím se co do jistiny ve výši 7 628 Kč, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 50,14 Kč a úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 7 628 Kč za dobu ode dne 20. 10. 2022 do zaplacení zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů soudního řízení ve výši 769 Kč do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení] [jméno]
1. Žalobou podanou k soudu ve formě návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu dne datum se žalobkyně domáhala uložení povinnosti žalovanému zaplatit jí pohledávku ve výši 22 628 Kč s kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 148,77 Kč za dobu od 26. 9. 2022 do 19. 10. 2022 a úrokem z prodlení z částky 22 628 Kč ve výši 11,75 % ročně ode dne 22. 10. 2022 do zaplacení. Žalobu odůvodnila žalobkyně tím, že účastníci uzavřeli prostřednictvím internetových stránek žalobkyně webová adresa distančním způsobem za pomoci použití podpisového SMS kódu, po ověření totožnosti žalovaného kopií dokladu totožnosti a ověření vlastnictví bankovního účtu odesláním výpisu z účtu, z nějž je patrný majitel účtu, dne 15. 12. 2021 smlouvu o úvěru, na jejímž základě poskytla žalobkyně žalovanému na jeho bankovní účet č. bankovní účet částku 15 000 Kč, kterou se žalovaný zavázal splatit spolu s poplatkem za poskytnutí úvěru ve výši 495 Kč, poplatkem za expres výplatu ve výši 199 Kč, poplatky za bezpečnou splátku ve výši á 99 Kč (celkem dlužných 495 Kč), poplatky za SMS servis ve výši á 49 Kč (celkem dlužných 245 Kč), náklady úvěru 735 Kč, a úrokem, do 24 měsíců dle stanoveného splátkového kalendáře. Žalobkyně dále tvrdila, že při uzavírání smlouvy hodnotila schopnost žalovaného úvěr splácet prověřením prostřednictvím registrů NRKI a BRKI, SOLUS, Centrální evidence exekucí a Insolvenčního rejstříku, podrobila jej credit scoringu, posoudila příjmovou a výdajovou stránku, zhodnotila další podstatné ukazatele jako např. věk či rodinný stav. Dle žalobkyně žalovaný ničeho neuhradil a dostal se se splácením do prodlení. Žalobkyni tak vznikl v souladu se smlouvou nárok na úhradu jistiny 15 000 Kč, smluvní pokuty 2 794 Kč, nárok na účelně vynaložené náklady ve výši 2 x 100 Kč a 2 x 130 Kč a na úrok ve výši 2 940 Kč.
2. Žalovaný zůstal po celou dobu soudního řízení zcela nečinný. Právní zástupce žalobkyně se z účasti na soudním jednání omluvil. Soud proto jednal a rozhodl dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků řízení i právního zástupce žalobkyně.
3. Soud ve věci rozhodl na základě provedených listinných důkazů, z nichž zjistil následující skutkový stav:
4. Z formuláře pro standardní informace o spotřebitelském úvěru a úvěrové smlouvy ze dne 15. 12. 2021, že obsahuje specifikační údaje žalovaného a údaje o úvěru. Smlouva je za žalovaného podepsaná SMS kódem. Smlouva neobsahuje žádné poznatky o zkoumání bonity žalovaného. Ke smlouvě žalobkyně doložila platný občanský průkaz žalovaného a klientský výpis z jeho bankovního účtu č. bankovní účet ze dne 10. 12. 2021. Z tohoto vyplývá nejen, že majitelem účtu je žalovaný, ale také stav účtu žalovaného, kdy počáteční zůstatek činil zápornou částku – 30 884,90 Kč, a konečný zůstatek zápornou částku - 32 947,79 Kč. Z potvrzení o provedení platby vyplývá, že z účtu žalobkyně byla dne 15. 12. 2021 převedena na účet žalovaného č. bankovní účet částka 15 000 Kč. Jak je zřejmé z výzvy před zahájením vymáhání celého úvěru ze dne 28. 2. 2022 a výzvy ke splacení celé půjčky ze dne 17. 4. 2022 žalobkyně žalovaného vyzývala k úhradě celého úvěru s tím, že splátky nejsou hrazeny.
5. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník (dále jen„ o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru (dále jen„ ZSÚ“).
6. Podle § 2395 o.z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.
7. Podle § 2 odst. 1 ZSÚ je spotřebitelským úvěrem ve smyslu zákona odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
8. Podle § 104 ZSÚ vyžaduje smlouva o spotřebitelském úvěru písemnou formu a musí obsahovat informace podle § 106 až 108 a § 109 odst. 1 ZSÚ uvedené jasným, výstižným a zřetelným způsobem. Nesplnění této povinnosti nebo písemné formy nemá za následek neuzavření nebo neplatnost smlouvy.
9. Z § 562 odst. 1 o. z. vyplývá, že písemná forma právního jednání ve smyslu § 561 o. z. je zachována (tedy i jeho platnost, jež je u písemné formy právního jednání podmíněna podpisem jednajícího), jestliže prostředek, jehož bylo při právním jednání použito, umožňuje zachytit obsah právního jednání a určit jednající osobu.
10. V projednávané věci je smlouva, která obsahuje osobní údaje žalovaného, včetně bankovního účtu, podepsána SMS kódem, totožnost žalovaného byla ověřena občanským průkazem a klientským bankovním výpisem k účtu uvedenému ve smlouvě, jehož majitelem je žalovaný. Jelikož žalovaný uzavření smlouvy nijak nerozporoval, požadovaná jistina byla žalobkyní poukázána na bankovní účet žalovaného a žádné předložené důkazy nevyvolávají opodstatněné pochybnosti o uzavření úvěrové smlouvy distančním způsobem právě žalovaným, dospěl soud v daném případě k závěru, že smlouva o úvěru byla účastníky řízení uzavřena.
11. Podle § 86 odst. 1, 2 ZSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
12. Podle § 87 odst. 1 ZSÚ, ve znění ke dni uzavření smlouvy, tj. ve znění do datum, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
13. Soud se tedy dále zabýval tím, zda může mít za prokázáno, že žalobkyně při uzavírání smlouvy řádně posoudila schopnost žalovaného splácet úvěr ve smyslu § 86 odst. 1, 2 ZSÚ a dospěl k závěru, že nikoliv. Žalobkyně v žalobě tvrdila, jak rozsáhle úvěruschopnost žalovaného prověřovala, vůbec žádné důkazy ke svým tvrzením však v tomto smyslu nedoložila. Nic neplyne ani ze smlouvy. Jen z žalovaným poskytnutého klientského výpisu je, jak shora uvedeno, zřejmé, že žalovaný vykazoval na svém bankovním účtu v době uzavření smlouvy nemalý záporný zůstatek. S ohledem na tato zjištění nelze přisvědčit žalobkyni, že úvěruschopnost žalovaného byla zkoumána, natož dostatečně. K danému soud zdůrazňuje, že splněním povinnosti prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splácet není chráněn jen samotný dlužník (spotřebitel) a věřitel jako poskytovatel úvěru, ale také v širším pojetí sama společnost jako taková (viz např. nález Ústavního soudu ze dne datum, sp. zn. III. ÚS 4129/18 ). Přitom nejde podle Ústavního soudu o žádný zvlášť přísný či dokonce nepřiměřený požadavek; to, zda je splacení reálné, je přece celkem výchozí zásada, kterou by jako obecný princip měly soudy vzít v úvahu bez ohledu na to, zda je v nějakém zákoně výslovně zakotven, anebo nikoliv.
14. Zákonná úprava § 87 odst. 1 ZSÚ měla vždy představovat transpozici směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 o smlouvách o spotřebitelském úvěru do českého právního řádu. Právo Evropské unie má na základě čl. 10 či čl. 10 a Ústav y ČR aplikační přednost před právem českým, přičemž princip nadřazenosti evropského práva výslovně konstatoval i Soudní dvůr Evropské unie již v rozsudku ze dne 15. 6. 1964, Costa versus Enel (C -6/64). Směrnice přijaté Evropským parlamentem jsou nadány tzv. nepřímým horizontálním účinkem, což má za následek povinnost národních soudů volit eurokonformní výklad tak, aby bylo dosaženo účelu konkrétní směrnice. Jak konstatoval také Ústavní soud ČR ve svém usnesení sp. zn. Pl. ÚS 1/10 ze dne 9. 2. 2010, národní soud je povinen zajistit plný účinek norem evropského práva, a to případně i tím, že ze své vlastní pravomoci ponechá nepoužité jakékoliv odporující ustanovení vnitrostátních právních předpisů. K nutnosti národních soudů posoudit z úřední povinnosti dodržování nástrojů unijního práva zajišťujících ochranu spotřebitele se pak soudní dvůr EU vyjádřil již opakovaně např. v rozsudku ze dne 4. 6. 2015 ve věci Faber (C -497/13), ze dne 13. 9. 2018 ve věci Profi Credit Polska (C -176/17) či ve věci Pannon GSM (C -243/08) ze dne 4. 6. 2009. V rozhodnutí ve věci OPR-Finance (C -679/18) ze dne 5. 3. 2020 pak Soudní dvůr EU výslovně konstatoval, že předmětná část ustanovení § 87 odst. 1 ZSÚ (ve znění do 28. 5. 2022) je v rozporu se shora citovanou směrnicí a stvrdil tak povinnost soudů členských států zkoumat z úřední povinnosti, zda ze strany poskytovatele úvěru došlo k řádnému posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, tj. pod sankcí absolutní neplatnosti. Uvedený závěr jednoznačně vyplývá rovněž z aktuální judikatury viz např. nálezu Ústavního soudu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18 , rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2008, sp. zn. 33 Cdo 2178/2008 nebo rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 12. 12. 2019, sp. zn. 27 Co 221/2009 .
15. Uzavřenou smlouvu o úvěru je proto dle soudu potřeba z důvodu nedostatku zkoumání schopnosti žalovaného úvěr splácet hodnotit jako neplatnou, a to absolutně. Přicházelo by tak v úvahu posoudit žalobou uplatněný nárok toliko podle právní úpravy bezdůvodného obohacení podle § 2991 odst. 1 , 2, § 2993 zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník v účinném znění (dále jen "o. z.).
16. Z potvrzení o platební transakci má soud za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému dne 15. 12. 2021 bezhotovostně na jeho účet č. bankovní účet částku 15 000 Kč. Žalovaný žádný jiný důvod získání hotovosti netvrdil ani neprokazoval. Na jeho straně tak vzniklo na úkor žalobkyně bezdůvodné obohacení v uvedené výši. Žalovaný poskytnutou částku nevrátil, a to ani zčásti, soud proto žalobě co do jistiny ve výši 15 000 Kč jako oprávněnému nároku vyhověl.
17. Pokud jde o čas plnění a možnost požadovat přiznání úroku z prodlení, dopadá zpravidla na pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení obecná právní úprava času plnění podle § 1958 odst. 2 o.z., podle něhož neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Konstantní judikatura pak dovozuje, že nároky vzniklé z titulu bezdůvodného obohacení jsou splatné dnem následujícím po dni, kdy byl dlužník věřitelem vyzván k plnění (srov. např. rozsudek Nejvyššího soudu České republiky ze dne 7. 4. 2010, sp. zn. 28 Cdo 4260/2009 ).
18. Podle § 87 odst. 1 věty třetí zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, je však spotřebitel, za kterého je nutno považovat v daném případě i žalovaného, povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru (zápůjčky) v době přiměřené svým možnostem. Pravidlo o času plnění zakotvené v zákoně o spotřebitelském úvěru vyjadřuje odchylku od obecného pravidla pro splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, avšak jen pro případy, kdy možnostem spotřebitele jako dlužníka této pohledávky není přiměřené její splnění bez zbytečného odkladu po výzvě věřitele. Obecné i zvláštní právní úpravě času plnění je především společné, že splatnost pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení, které spotřebitel získal na úkor poskytovatele, nemůže předcházet výzvě věřitele ke splnění této pohledávky. Pravidla o času plnění mají hmotněprávní povahu a je třeba je odlišit od lhůty k plnění stanovené v rozhodnutí soudů, jejíž povaha je procesní. Skutkové zjištění, že není v možnostech spotřebitele splnit dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodné obohacení, které získá na úkor poskytovatele přijetím peněžních prostředků na základě neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru, prospívá právnímu postavení spotřebitele, protože prodlužuje splatnost odpovídající pohledávky věřitele. Jde o skutečnosti, kterých se dlužník dovolává jako skutkové podstaty právní normy jemu příznivé. Je to proto spotřebitel jako dlužník, kdo je nositelem procesní povinnosti ve sporném řízení skutkově tvrdit a prokazovat, jaké jsou jeho možnosti splnit uvedený dluh, a od takto uplatněných skutkových tvrzeních navrhnout důkazní prostředky. Skutkové zjištění, že není přiměřené možnostem spotřebitele, aby dluh spočívající v povinnosti vydat věřiteli bezdůvodného obohacení, které získal na úkor poskytovatele spotřebitelského úvěru, splnil bez zbytečného odkladu poté, co věřiteli jeho splnění požadoval, musí vyplývat z výsledků provedeného dokazování nebo jinak v řízení procesně přípustným způsobem vyjít najevo. Není na soudu, aby bez podkladu ve zjištěném skutkovém stavu hodnotil možnosti potřeby splnit dluh na základě vlastních domněnek nebo je odvozoval od času plnění ujednaného neplatné smlouvy o spotřebitelském úvěru. Věřitel naproti co do času plnění nese procesní břemena jen ohledně skutečnosti, že dlužníka ke splnění pohledávky na vydání bezdůvodného obohacení vyzval.
19. V projednávané věci žalovaný z důvodu nečinnosti žádné skutečnosti ohledně možností splnit dluh netvrdil a důkazy nepředložil. Soud proto vázal počátek prodlení na doručení výzvy ze dne 26. 8. 2022, v níž byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky ve lhůtě do 30 dnů od doručení. Výzva byla odeslána na adresu žalovaného dne 29. 8. 2022. Dle standardního způsobu doručování byla žalovanému uložena zásilka k vyzvednutí nejpozději po uplynutí 3 pracovních dnů, tj. 1. 9. 2022. Splatnou se tedy jistina stala 3. 10. 2022. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úrok z prodlení z částky odpovídající bezdůvodnému obohacení až ode dne 4. 10. 2022, ve výši požadované žalobkyní v souladu s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. a ve zbývající části žalobu zamítl. Tomu odpovídá také přiznaná výše kapitalizovaného úroku z prodlení v částce 98,63 Kč za dobu od 4. 10. 2022 do 19. 10. 2022 a úroku z prodlení z částky 15 000 Kč za dobu od 20. 10. 2022 do zaplacení.
20. Jelikož měla žalobkyně ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů dle § 142 odst. 2 o.s.ř. poměrně rozdělil.
21. Předmětem řízení byla částka 22 628 Kč s příslušenstvím. Za předmět řízení je třeba považovat pro výpočet poměru úspěchu ve věci nejen žalovanou jistinu, ale i její příslušenství. Za situace, kdy žalobkyně požadovala úroky z prodlení do zaplacení, soud vyčíslil příslušenství ke dni svého rozhodnutí, tj. ke dni 11. 4. 2023 (srovnej nález Ústavního soudu ze dne 30. 8. 2010 ve věci I. ÚS 2717/08 ). Předmětem řízení tak byla celkem částka 24 385,53 Kč (22 628 Kč jistina + 148,77 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení + 1 608,76 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyni bylo přiznáno celkem 16 165,07 Kč (15 000 Kč jistina + 98,63 Kč kapitalizované zákonné úroky z prodlení + 1 066,44 Kč zákonné úroky z prodlení). Žalobkyně měla úspěch z 66,3 % a žalovaný z 33,7 %. Soud proto žalobkyni přiznal právo na úhradu 32,6 % (66,3 % - 33,7 %).
22. Protože se v daném případě jedná o tzv. formulářovou žalobu, kdy právní zástupce žalobkyně, jak je soudu známo z jeho činnosti, podává u soudu takových žalob větší množství, tyto mají podobu vžitého vzoru, kdy se jedna žaloba od druhé odlišuje jen v minimální míře potud, aby mohla být co do určitosti osob účastníků a předmětu řízení dostatečně individualizována, základní právní argumentace včetně její stylizace je totožná či jen s drobnými odchylkami a předmětem řízení je peněžité plnění, kdy tarifní hodnota nepřevyšuje 50 000 Kč, stanovil soud výši účelně vynaložených nákladů řízení tak, že spočívají v odměně za právní zastupování ve výši 900 Kč za tři úkony právní služby, tj. příprava a převzetí věci, sepis žaloby, sepis předžalobní upomínky, á úkon 300 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. , o odměnách advokátů a náhradách advokátů za poskytování právních služeb, ve znění účinném od 1. 7. 2014 (dále jen advokátní tarif), v paušální náhradě hotových výdajů po 100 Kč za tři shodné úkony právní služby podle § 14b odst. 5 písm. 1) advokátního tarifu, tj. celkem 300 Kč, dále DPH ve výši 252 Kč (21% z částky 1 200 Kč) a 906 Kč za zaplacený soudní poplatek, tj. celkem 2 358 Kč. Přiznaným 32,6 % odpovídá částka 769 Kč.
23. Náhradu nákladů řízení je žalovaný povinen zaplatit žalobkyni k rukám jejího právního zástupce (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů od doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem – pobočka Liberec prostřednictvím Okresního soudu v Jablonci nad Nisou, a to písemně ve třech vyhotoveních.