Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
115 C 158/2022-45
Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci
žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce
sídlem adresa žalobkyně
zastoupený advokátem JUDr. Ing. jméno příjmení, Ph.D.
sídlem adresa, obec a číslo
proti
žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum
bytem adresa žalované
o zaplacení 34 523,91 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 605,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 11 981,31 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 118,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 523,91 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 8,44 % ročně z částky 29 084,65 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, zamítá.
III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 104 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobce.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 22 605,60 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 11 981,31 Kč a kapitalizovaného úroku ve výši 3 118,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 523,91 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 8,44 % ročně z částky 29 084,65 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 104 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobce.
1. Žalobou doručenou soudu dne 16. 9. 2021, doplněnou o podání ze dne 6. 10. 2022, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 34 523,91 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi právním předchůdcem žalobce, společností právnická osoba (dále je„ právní předchůdce“) a žalovanou byla dne 24. 10. 2019 uzavřena smlouva o půjčce, na jejímž základě právní předchůdce žalobce poskytl žalované částku 30 000 Kč. Žalovaná se zavázala vrátit tuto částku spolu s úrokem ve výši 8,44 % ročně v 84 měsíčních splátkách po 922 Kč. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s platbou pravidelných splátek; celkem uhradila 7 394,40 Kč. Žalovaná se současně zavázala hradit poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 45 Kč (jež je součástí řádné měsíční splátky) a pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky také smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky. Jelikož žalovaná ani přes výzvy ze strany právního předchůdce žalobce nehradila předepsané splátky řádně a včas, byla půjčka ke dni 29. 10. 2020 zesplatněna. Žalobce dále doplnil, že úvěruschopnost žalované byla ověřována z interních a externích registrů (BRKI, SOLUS), hodnoceny byly příjmy a výdaje žalované. S účinností ke dni 8. 6. 2021 právní předchůdce žalobce postoupil pohledávku za žalovanou na žalobce. Žalobce se proto podanou žalobou domáhal zaplacení částky ve výši 34 523,91 Kč (sestávající z dlužné jistiny ve výši 29 084,65 Kč a smluvní pokuty ve výši 5 439,26 Kč), kapitalizovaného úroku ve výši 3 118,37 Kč, úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 523,91 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení a úroku ve výši 8,44 % ročně z částky 29 084,65 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení.
2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.
3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu § 115a občanského soudního řádu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení § 101 odst. 4 občanského soudního řádu souhlasili).
4. Soud provedl následující dokazování, z něhož zjistil tento skutkový stav:
5. Na základě návrhu právního předchůdce žalobce ze dne 24. 10. 2019 a akceptace nabídky ze strany žalované ze dne 30. 8. 2019 byla mezi právním předchůdcem jako věřitelem a žalovanou jako dlužníkem uzavřena smlouva o půjčce číslo na základě které právní předchůdce žalobce poskytl žalované peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč ve prospěch účtu žalované č. bankovní účet. Žalovaná se zavázala vrátit poskytnutou částku spolu s úrokem ve výši 8,44 % ročně v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 922 Kč formou inkasa z účtu vždy k 24. dni v kalendářním měsíci; součástí měsíční splátky byl i poplatek za pojištění schopnosti splácet ve výši 45 Kč. Žalovaná se na základě smlouvy zavázala pro případ prodlení s úhradou jakékoliv splátky uhradit smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z dlužné částky.
6. V souvislosti s uzavřením předmětné smlouvy o půjčce byla provedena lustrace žalované v registru SOLUS negativním výsledkem, byl vyhotoven kreditní report žalované, ze kterého vyplynulo, že žalovaná hradí další úvěr ve výši 1 400 Kč měsíčně a že v období od 30. 8. 2019 do 1. 10. 2019 požádal o poskytnutí dalších 5 úvěru, přičemž žádosti byly odmítnuty. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta se podává, že žalovaná je vdaná a žije s další osobou ve společné domácnosti. Příjem žalované je tvořen mzdou ve výši 17 000 Kč měsíčně, měsíční výdaje představují náklady na živobytí ve výši 5 000 Kč a další výdaje ve výši 300 Kč. Platební kapacita žalované byla právním předchůdcem žalobce stanovena na částku 9 928 Kč. Z protokolu se dále podává, že k ověření údajů deklarovaných žalovanou bylo využito interních a externích zdrojů (insolvenční rejstřík, SOLUS, BRKI, NRKI), příjmy žalované byly ověřeny na základě statistického modelu a výdaje žalované byly ověřeny na základě aktuálních statistických dat.
7. Z výpisu z účtu žalované č. bankovní účet se podává, že právní předchůdce žalobce dne 24. 10. 2019 bezhotovostním převodem poskytl žalované finanční prostředky ve výši 30 000 Kč. Z výpisu soud dále zjistil, že žalovaná hradila jednotlivé splátky nepravidelně a v různé výši, celkem uhradila 7 394,40 Kč; poslední úhrada byla učiněna dne 24. 7. 2020 ve výši 0,21 Kč, dále již žalovaná neuhradila ničeho a dostala se do prodlení s úhradou splátky splatné dne 24. 7. 2020, 24. 8. 2020, 24. 9. 2020 a 24. 10. 2020.
8. V důsledku prodlení žalované s úhradou splátek právní předchůdce žalobce zaslal žalované upomínku k úhradě dlužných splátek, a to dne 11. 10. 2020. Jelikož žalovaná ani přes zaslané výzvy ničeho neuhradila, právní předchůdce žalobce dopisem ze dne 29. 10. 2020 půjčku zesplatnil.
9. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 8. 6. 2021 byla pohledávka za žalovanou postoupena na žalobce. Žalovaná byla o postoupení pohledávky informována dopisem ze dne 16. 6. 2021, kterým byla současně vyzvána k okamžité úhradě dluhu v celkové výši 37 642,28 Kč.
10. Předžalobní upomínkou ze dne 23. 8. 2021 žalobce žalovanou opětovně vyzval k úhradě dluhu.
11. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.
12. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.
13. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
14. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem
15. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.
16. Podle § 547 občanského zákoníku musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.
17. Podle § 588 občanského zákoníku soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému
18. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení pak dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.
19. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi společností právnická osoba a žalovanou, bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť právní předchůdce žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.
20. V posuzované věci žalovaná nespecifikovala zdroje svých příjmů. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že úvěruschopnost žalované byla ověřována z interních a externích registrů (BRKI, NRKI, SOLUS), deklarované příjmy a výdaje žalované byly hodnoceny pomocí statistického modelu. Při posouzení úvěruschopnosti žalované tak právní předchůdce žalobce vycházel pouze z ničím neověřených údajů sdělených žalovanou, žádným způsobem nezkoumal konkrétní měsíční příjmy a výdaje žalované či její osobní a majetkové poměry, nevyžádal si doklady k ověření úvěruschopnosti žalované a ani sám aktivně neprovedl žádná šetření, která by osvědčila schopnost žalované řádně splácet poskytnutou půjčku. Jistě bylo v možnostech právního předchůdce žalobce ověřit si zdroj a skutečnou výši příjmů, stejně jako výši pravidelných výdajů. Povinnost ověřovat s řádnou péčí příjmovou a výdajovou stránku žalované však nelze nahrazovat obecným statistickým modelem, neboť tento není schopen určit skutečné měsíční výdaje dané osoby (žalované).
21. Právní předchůdce žalobce tedy postupoval zcela formálně a při hodnocení úvěruschopnosti žalované vycházel pouze z informací, jež žalovaná deklarovala bez toho, že by se alespoň pokusil ověřit její skutečné příjmy a výdaje. Pouhé doplnění čísel do formuláře k hodnocení klienta, aniž je zřejmé, na základě čeho a jak byly tyto údaje získány, proto nelze považovat za zákonem vyžadované posouzení s odbornou péčí„ na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací“. Právní předchůdce žalobce před uzavřením smlouvy o půjčce nepostupoval s odbornou péčí, když žádným způsobem neověřoval údaje uvedené žalovanou. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je taková obezřetnost, kdy poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným spotřebitelem, ale sám tyto údaje aktivně prověří, případně si je nechá od spotřebitele doložit, obzvláště pak v případě, že takto poskytnuté údaje vyvolávají pochybnosti o jejich pravdivosti (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 1. 4. 2015, č.j. 1 As 30/2015 -39, a dále rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp.zn. 33 Cdo 2178/2018 ).
22. Právní předchůdce žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C - 679/18 a též ÚS ČR, sp. zn. III ÚS 4129/18 ).
23. Soud proto uzavřel, že smlouva o půjčce byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených občanským zákoníkem . Ustanovení § 87 odst. 1 a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem § 87 zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle občanského zákoníku . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle § 1970 občanského zákoníku . příjmení dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j.\ 33 Cdo 3675/2021 ).
24. Ve světle uvedeného proto žalobci, na kterého byla pohledávka za žalovanou řádně postoupena, vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 22 605,60 Kč, ve zbylé částce 11 981,31 Kč nárok žalobce dán nebyl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 118,37 Kč a úroku ve výši 8,44 % ročně z částky 29 084,65 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení soud návrh žalobce zamítl, neboť ujednání o smluvním úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o půjčce. Ohledně úroku z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 34 523,91 Kč od 30. 10. 2020 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na § 160 odst. 1 občanského soudního řádu .
25. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).
26. Lhůta k plnění byla stanovena podle § 160 odst. 1 části věty před středníkem o. s. ř. o. s. ř.
27. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením § 142 odst. 2 o.s.ř. podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Úspěch žalobce je v tomto případě představován výrokem I., tedy částkou v celkové výši 22 605,60 Kč, naopak neúspěch žalobce je představován výrokem II., tedy částkou v celkové výši 11 981,31 Kč, ohledně které soud žalobu ve výroku II. zamítnul. Žalobce proto byl úspěšný v 65,5 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 34,5 %. Po vzájemném zápočtu neúspěchu žalobce vůči jeho úspěchu, má žalobce právo na náhradu 31 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 382 Kč a dále odměnou advokáta dle vyhlášky č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle § 11 odst. 1 a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle § 14b odst. 1 písm. c) bod 3 . a.t. 500 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle § 14b odst. 5 písm. a) a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta ve výši 378 Kč) činí 3 560 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 1 104 Kč, která odpovídá 31 % účelně vynaložených nákladů řízení.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.