Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

115 C 125/2022-57

Městský soud v Brně rozhodl samosoudkyní Mgr. Hanou Slanou ve věci

žalobce: ; právnická osoba, IČO: osobní údaje žalobce

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátem JUDr. jméno příjmení

sídlem adresa, obec

proti

žalované: ; celé jméno žalované, narozená dne datum

bytem adresa žalované

o zaplacení 49 954,97 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 988,45 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 14 966,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 883,71 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 48 539,99 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 351,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 954,97 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 671 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobce.

Odůvodnění:

I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci částku 34 988,45 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba se v části, ve které se žalobce domáhal zaplacení částky 14 966,52 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 883,71 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 48 539,99 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 351,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 954,97 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, zamítá. III. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 671 Kč do tří dnů od právní moci rozsudku k rukám právního zástupe žalobce.

1. Žalobou podanou na soud dne 23. 1. 2022, doplněnou o podání ze dne 10. 11. 2022, se žalobce domáhal po žalované zaplacení částky ve výši 49 954,97 Kč spolu s příslušenstvím. Uvedl, že mezi účastníky byla dne 2. 1. 2020 uzavřena smlouva o úvěru, na jejímž základě žalobce poskytl žalované částku 100 000 Kč. Před uzavřením smlouvy o úvěru žalobce zkoumal příjmy a výdaje žalované na základě obratů na běžném účtu žalované a dále dle výpisů z registrů. Žalovaná se zavázala poskytnuté finanční prostředky spolu s úrokem 9,9 % ročně vrátit v pravidelných měsíčních splátkách po 4 632 Kč nejpozději do 20. 1. 2022. Žalovaná neplnila řádně a včas smlouvou sjednané povinnosti a dostala se do prodlení s úhradou dlužné částky. Poslední úhrada ze strany žalované byly provedena dne 20. 1. 2020; na svůj dluh uhradila celkem 65 011,55 Kč. V důsledku prodlení žalované vznikl žalobci nárok na zaplacení dlužné jistiny ve výši 48 539,99 Kč, poplatků ve výši 1 414,98 Kč, kapitalizovaného úroku ve výši 3 883,71 Kč, úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 48 539,99 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení, kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 351,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 954,97 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení.

2. Žalovaná se k žalobě, která jí byla doručena, nevyjádřila.

3. Soud v této věci rozhodoval pouze na základě listinných důkazů, neboť to typová povaha věci umožňuje (skutková zjištění o právně významných skutečnostech, jež jsou mezi účastníky sporné, lze činit jen na základě listin) a bez jednání ve smyslu (účastníci, resp. jejich zástupci s tímto postupem soudu za použití ustanovení souhlasili).

4. Na základě žádosti žalované o poskytnutí spotřebitelského úvěru ze dne 2. 1. 2020 byla mezi účastníky téhož dne uzavřena smlouva o úvěru č. 012154955A. Žalovaná dne 2. 1. 2020 čerpala převodem na svůj účet č. bankovní účet maximální částku poskytnutého úvěru ve výši 100 000 Kč, kterou se zavázala vrátit spolu s úrokem ve výši 9,9 % ročně 24 pravidelných měsíčních splátkách po 4 632 Kč splatných vždy k 20. dni kalendářního měsíce nejpozději do 20. 1. 2022. Žalovaná se současně zavázala hradit poplatek za vedení účtu a také poplatky za zaslání výzev a upomínek dle ceníku žalobce.

5. V souvislosti s uzavřením smlouvy o úvěru byl dne 2. 1. 2020 sepsán schvalovací protokol. Žalovaná uvedla, že žije v nájmu, je svobodná, zaměstnaná a nemá vyživovací povinnost vůči žádným osobám. Čistý měsíční příjem činil 16 000 Kč, výdaje bez splátek úvěru činily 1 000 Kč měsíčně. Dle předložených výpisů z účtu žalované č. bankovní účet za období od 1. 5. 2019 do 31. 12. 2019 činil zůstatek na účtu žalované k 31. 5. 2019 částku 0 Kč, ke dni 30. 6. 2019 částku 0 Kč, ke dni 31. 7. 2019 částku - 39,18 Kč, ke dni 31. 8. 2019 částku 0 Kč, ke dni 30. 9. 2019 částku 702,65 Kč, ke dni 31. 10. 2019 částku 620,65 Kč, ke dni 30. 11. 2019 částku 373,75 Kč a ke dni 31. 12. 2019 částku 3 255,75 Kč.

6. Žalovaná hradila splátky úvěru nepravidelně a v různé výši. Na svůj dluh uhradila celkem 65 011,55 Kč (dne 20. 2. 200 částku 2 046,25 Kč, dne 11. 3. 2020 částku 3 706 Kč, dne 20. 3. 2020 částku 2 919 Kč, dne 25. 3. 2020 částku 2 021,20 Kč, dne 20. 4. 2020 částku 4 497,80 Kč, dne 22. 5. 2020 částku 5 379,30 Kč, dne 20. 6. 2020 částku 4 107 Kč, dne 22. 6. 2020 částku 831 Kč, dne 20. 7. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 8. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 9. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 10. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 11. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 12. 2020 částku 4 938 Kč, dne 20. 1. 2021 částku 4 938 Kč a dne 20. 2. 2021 částku 4 938 Kč). Žalobce proto dopisem ze dne 22. 7. 2021 úvěr ke dni 21. 7. 2021 zesplatnil.

7. Předžalobní upomínkou ze dne 3. 1. 2022 žalobce žalovanou na výši dluhu opětovně upozornil a vyzval ji k jeho úhradě. Výzva byla odeslána dne 3. 1. 2022.

8. Soud zhodnotil provedené důkazy (jednotlivě i všechny důkazy ve vzájemné souvislosti) z hlediska zákonnosti, závažnosti a pravdivosti a má za to, že tyto důkazy jsou spolehlivým podkladem pro rozhodnutí ve věci, tedy, že nic nebrání tomu, aby z nich soud při rozhodování o věci vycházel. Pravost ani pravdivost (listinných) důkazů nebyla v tomto řízení účastníky zpochybňována.

9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet.

10. Podle § 86 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.

11. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem

12. Podle § 87 odst. 2 zákona o spotřebitelském úvěru je-li spor o to, jaká je doba odpovídající možnostem spotřebitele podle odstavce 1, určí tuto dobu na návrh některé ze smluvních stran soud podle možností spotřebitele a v zájmu spravedlivého uspořádání práv a povinností smluvních stran s přihlédnutím k příjmu spotřebitele a jeho celkovým sociálním a majetkovým poměrům.

13. Podle musí právní jednání obsahem a účelem odpovídat dobrým mravům i zákonu.

14. Podle soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

15. Po podřazení skutkového stavu pod výše uvedená zákonná ustanovení soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze z části.

16. Soud se z úřední činnosti nejdříve zabýval platností předmětné smlouvy. Smluvní ujednání mezi účastníky bylo svým charakterem spotřebitelskou smlouvou, neboť žalobce v rámci své podnikatelské činnosti poskytoval spotřebitelům úvěry. Podle zákona o spotřebitelském úvěru je povinností věřitele posoudit při sjednávání spotřebitelského úvěru s odbornou péčí schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr. Z posouzení úvěruschopnosti spotřebitele pak musí být zřejmé, že spotřebitel bude schopen splácet úvěr, v opačném případě je třeba takovou smlouvu považovat za neplatnou.

17. Z předložené smlouvy o úvěru nevyplývá, že by se žalobce řádně a s odbornou péčí zabýval posouzením schopnosti žalované splácet poskytnutou částku. Žalobce v reakci na výzvu soudu uvedl, že při posouzení úvěruschopnosti žalované vycházel z výpisů z běžného účtu žalované a z údajů z bankovních a nebankovních registrů. Z předložených listin, zejména pak z výpisů z běžného účtu žalované č. bankovní účet, je však zřejmé, že příjmy a výdaje žalované po dobu nejméně 6 měsíců před uzavřením smlouvy byly vyrovnané a konečný měsíční zůstatek na účtu žalované byl téměř vždy nulový, výjimečně dosahoval několika set korun. Je tedy zřejmé, že žalovaná nedisponovala částkou, která by ji umožňovala hradit pravidelné měsíční splátky ve výši 4 632 Kč řádně v plné výši, což se ve svém důsledku projevilo na způsobu jejího splácení, kdy dluh hradila nepravidelně a ve výši, která neodpovídala předepsaným splátkám, a konečně pak i tím, že žalobce byl nucen přistoupit k zesplatnění úvěru. Žalobce se při posuzování úvěruschopnosti žalované spokojil pouze s výpisy z bankovního účtu žalované a z výpisů z registrů, nepřistoupil k reálnému zkoumání příjmů a výdajů žalované, nezkoumal a neověřoval, zda žalovaná nemá jiné výdaje, které by nebyly patrné z výpisů z účtu žalované a spokojil se tak pouze s tvrzením žalované stran jejich příjmů a výdajů.

18. Žalobce tedy nedostál své zákonem stanovené povinnosti, neboť nepostupoval s odbornou péčí při posuzování schopnosti žalované splácet úvěr (k tomu viz rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2019, sp. zn. ). K obdobným závěrům dospěl i Ústavní soud ve svém nálezu ze dne 26. 2. 2019, sp. zn. , kdy dovodil, že„ součástí odborné péče poskytovatel úvěru je i taková obezřetnost, že poskytovatel nespoléhá na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené samotným žadatelem, ale sám tyto údaje prověří (případně si je nechá od žadatele doložit) …poskytovatel úvěru, kdy dlužník je v postavení spotřebitele, má jednoznačnou povinnost prověřit spotřebitelovu schopnost plánovaný úvěr splatit…totiž proč by měla státní moc poskytovat ochranu právům v podobě vykonávacího řízení subjektům, který nejenže neprověřil finanční možnosti toho, komu půjčil své peníze, ale také toho, kdo úvěr neposkytl s odůvodněnou důvěrou v to, že bude řádně splacen, nýbrž spíše s cílem dosažení (většího) zisku realizací mnohdy násobného zajištění původního dluhu…“

19. Žalobce nedostál své zákonem stanovené povinnosti, když poskytl žalované úvěr v rozporu

s § 86 zákona o spotřebitelském úvěru. Neplatnost smlouvy ve smyslu § 87 odst. 1 z.s.ú. jakožto důsledek porušení zákonem stanovené povinnosti poskytovatele (řádně a s odbornou péčí) posoudit úvěruschopnost spotřebitele, je nutno vykládat jako neplatnost absolutní. Soud poté

k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek, přilíží i bez návrhu (srov. rozhodnutí ESD č. C -79/18).

20. Soud proto uzavřel, že smlouva o úvěru byla od počátku absolutně neplatná. V obecné rovině je při plnění z neplatné smlouvy nutné vycházet ze zásad bezdůvodného obohacení stanovených . Ustanovení a 2 zákona o spotřebitelském úvěru však představuje speciální úpravu k obecné úpravě vydání bezdůvodného obohacení, které vedle vypořádání plnění z neplatné smlouvy současně stanoví povinnost spotřebitele vrátit poskytnutou a dosud nesplacenou jistinu v době přiměřené možnostem spotřebitele. Účelem zákona o spotřebitelském úvěru je postih věřitele, který nedostatečně posoudil schopnost spotřebitele řádně splácet úvěr, v podobě ztráty zisku na smluvních úrocích, smluvních pokutách a dalších poplatcích. Současně je pak vypořádání poskytnutých plnění z neplatné smlouvy dle zákona o spotřebitelském úvěru projevem ochrany spotřebitele v tom smyslu, že poskytnutou jistinu není dlužník povinen vrátit ihned, ale až v době odpovídající jeho možnostem. Splatnost nevrácené jistiny ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru nastává v době přiměřené možnostem spotřebitele, určení počátku prodlení spotřebitele s vrácením nesplacené jistiny proto není možné odvíjet od výzvy věřitele k plnění, jako je tomu v případě obecné úpravy bezdůvodného obohacení dle . Pokud spotřebitel vrací poskytnutou jistinu podle svých možností, nemůže se dostat do prodlení a věřiteli tak nemůže vzniknout nárok na zákonné úroky z prodlení podle . Novou dobu splatnosti nevrácené jistiny je v takovém případě nutné určit dle dohody účastníků, v opačném případě ji založí soud svým rozhodnutím. Do této doby však není spotřebitel v prodlení s vrácením poskytnuté jistiny a věřitel není oprávněn žádat nejen veškeré smluvní úroky, poplatky či smluvní pokuty sjednané dle absolutně neplatné smlouvy, ale není ani oprávněn žádat úrok z prodlení, neboť splatnost nevrácené jistiny dosud nenastala (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 20. 4. 2022, č.j. ).

21. Ve světle uvedeného proto žalobci vzniklo právo na vrácení poskytnuté a dosud nesplacené jistiny ve výši 34 988,45 Kč (poskytnutá jistina 100 000 Kč ponížená o úhradu žalované ve výši 65 011,55 Kč), ve zbylé části co do 14 966,52 Kč soud návrh žalobce zamítl. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku ve výši 3 883,71 Kč a úroku ve výši 8,05 % ročně z částky 48 539,99 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení soud žalobu zamítl, neboť ujednání o úroku vychází z absolutně neplatné smlouvy o úvěru. V části nároku na zaplacení kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 2 351,62 Kč a úroku z prodlení ve výši 8,5 % ročně z částky 49 954,97 Kč od 21. 1. 2022 do zaplacení soud nárok žalobce taktéž zamítl, neboť žalovaná se dosud nedostala do prodlení. Mezi účastníky nebyla ujednána lhůta splatnosti poskytnuté a dosud nevrácené jistiny. Žalovaná je dlouhodobě nekontaktní, na výzvy nereaguje. Soudu nejsou známy majetkové a výdělkové poměry žalované, na základě kterých by bylo možné stanovit splatnost nevrácené jistiny a určit způsob jejího splácení. Ve smyslu zákona o spotřebitelském úvěru proto soud určil lhůtu k plnění do tří dnů od právní moci rozsudku s odkazem na .

22. Z důvodu shora vyložených soud žalobě z části vyhověl (výrok I.) a ve zbytku nárok žalobce zamítl (výrok II.).

23. Výrok III. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ustanovením podle něhož měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Předmětem řízení bylo zaplacení částky ve výši 49 954,97 Kč. Úspěch žalobce je v tomto případě představován částkou ve výši 34 988,45 Kč, ohledně které soud žalobě ve výroku I. vyhověl. Naopak neúspěch žalobce je představován výrokem I., tedy částkou ve výši 14 966,52 Kč. Žalobce proto byl úspěšný v 70 % předmětu řízení, žalovaná byla úspěšná v 30 %. Po vzájemném zápočtu úspěchu žalobce vůči úspěchu žalované má žalobce právo na náhradu 40 % účelně vynaložených nákladů. Náklady řízení žalobce jsou tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 1 999 Kč a dále odměnou advokáta dle , advokátní tarif (dále jen„ a.t.“), za tři úkony právní služby dle a.t. (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění, návrh ve věci samé). Sazba mimosmluvní odměny za jeden úkon činí dle . a.t. 500 Kč. Za každý provedený úkon pak náleží žalobci náhrada hotových výdajů dle a.t. ve výši á 100 Kč Celkem tedy náklady žalobce (včetně DPH ve výši 21 % z odměny a náhrad advokáta) činí 4 177 Kč. Žalobce má tedy právo na náhradu 1 671 Kč, která odpovídá 40 % účelně vynaložených nákladů řízení.

Poučení:

Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení, a to ke Krajskému soudu v Brně, prostřednictvím Městského soudu v Brně. Odvolání je třeba podat ve dvojím vyhotovení.

Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobce domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.