Prehliadač alebo jeho nastavenia nie sú podporované.

Praktik.ai používa moderné webové technológie kvôli bezpečnosti, rýchlosti a spoľahlivému prihlasovaniu. Tento prehliadač ich nepodporuje alebo blokuje JavaScript, preto sa aplikácia nemusí správne načítať.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox alebo Safari na najnovšiu verziu a stránku potom obnovte.

Ak používate Windows 7, Windows 8 alebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusia ponúkať novú verziu. V takom prípade použite novšie zariadenie alebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Prohlížeč nebo jeho nastavení nejsou podporované.

Praktik.ai používá moderní webové technologie kvůli bezpečnosti, rychlosti a spolehlivému přihlašování. Tento prohlížeč je nepodporuje nebo blokuje JavaScript, proto se aplikace nemusí správně načíst.

Aktualizujte prosím Chrome, Edge, Firefox nebo Safari na nejnovější verzi a stránku potom obnovte.

Pokud používáte Windows 7, Windows 8 nebo Windows 8.1, Chrome a Edge už nemusí nabízet novou verzi. V takovém případě použijte novější zařízení nebo kontaktujte podporu Praktik.ai.

Your browser or its settings are not supported.

Praktik.ai uses modern web technologies for security, speed, and reliable sign-in. This browser does not support them, or JavaScript is blocked, so the app may not load correctly.

Please update Chrome, Edge, Firefox, or Safari to the latest version and then reload this page.

If you use Windows 7, Windows 8, or Windows 8.1, Chrome and Edge may no longer offer a newer version. In that case, use a newer device or contact Praktik.ai support.

27 C 423/2022-39

Okresní soud v Karviné rozhodl samosoudcem JUDr. Romanem Hlaváčem ve věci

žalobkyně: ; právnická osoba, IČO

sídlem adresa žalobkyně

zastoupený advokátkou Mgr. jméno příjmení

sídlem adresa

proti;

žalovanému: ; celé jméno žalovaného, narozený dne datum

trvale bytem adresa žalovaného

o zaplacení částky 593 798,49 Kč s příslušenstvím

takto:

I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 572 324,85 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 542 062,19 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.

II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 51 736,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 998,44 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 37 262,50 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 28 860,90 Kč a 3,99% úrok ročně z částky 579 324,69 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.

III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 64 407,63‬ Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.

Odůvodnění:

<b>I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku 572 324,85 Kč s 8,25% úrokem z prodlení p.a. z částky 542 062,19 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, a to vše do tří dnů od právní moci rozsudku.</b> <b>II. Žaloba se v části, aby žalovaný byl povinen zaplatit žalobkyni částku 51 736,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 998,44 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 37 262,50 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 28 860,90 Kč a 3,99% úrok ročně z částky 579 324,69 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, zamítá.</b> <b>III. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni na nákladech řízení částku 64 407,63‬ Kč k rukám právní zástupkyně žalobkyně do tří dnů od právní moci rozsudku.</b>

1. Žalobou doručenou soudu dne 8. 6. 2022 se domáhala žalobkyně na žalovaném zaplacení částky 593 798,49 Kč s příslušenstvím. Svou žalobu odůvodnila tím, že její předchůdce společnost právnická osoba uzavřela se žalovaným dne 8. 1. 2020 Smlouvu o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. bankovní účet, na základě níž poskytla žalovanému částku 600 000 Kč, a to za účelem úhrady za převod družstevního podílu v družstvu dle čl. 3 odst. 3.2 Smlouvy. Žalovaný se dle čl. 8 odst. 8.1. Smlouvy zavázal hradit poskytnutý úvěr formou pravidelných měsíčních splátek ve výši 4 203,00 Kč, vždy nejpozději do 25. dne v měsíci, počínaje měsícem následujícím po měsíci čerpání úvěru. Touto splátkou se dle čl. 8 odst. 8.6. Smlouvy žalovaný zavázal splácet nejen jistinu úvěru, ale dále též úroky sjednané v souladu s čl. 4 odst. 4.1. Smlouvy ve výši 3,99 % ročně, úroky z prodlení a dále poplatky dle čl. 5 Smlouvy, smluvní pokuty, náklady a další služby spojené s vedením úvěrového účtu a poskytnutím úvěru. Žalovaný nedodržel svůj závazek splácet poskytnutý úvěr řádně a včas a dostal se s hrazením splátek do prodlení. Banka proto prohlásila ke dni 31. 5. 2021 úvěr za zcela splatný. Žalovaný proto s ohledem na výše uvedené dluží žalobkyni: částku 579 324,69 Kč na jistině, poplatky ve výši 3 836 Kč, smluvní pokuta ve výši 10 637,80 Kč, kapitalizovaný úrok ve výši 28 860,90 Kč od 10. 12. 2020 do 10. 3. 2022, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 32 261,10 Kč od 7. 7. 2021 do 10. 3. 2022, úrok 3,99 % ročně z částky 579 324,69 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z částky 579 324,69 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení ve výši 8,25 %. Pohledávka byla postoupena na právnická osoba a.s. a z ní na žalobkyni.

2. Žalovaný se k věci nijak nevyjádřil a k jednání nařízenému na den 30. 3. 2023 se bez omluvy nedostavil. Protože měl soud za to, že lze věc projednat a rozhodnout i v nepřítomnosti žalovaného, rozhodl podle tak, že bude jednáno v jeho nepřítomnosti, a věc projednal a rozhodl.

3. Soud ve věci provedl dokazování sdělením podstatného obsahu listin, a to smlouvy o úvěru, výpisu z úvěrového účtu, řešení úvěru, výzvy, smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy, oznámení o postoupení včetně podacího archu, předžalobní výzvy včetně podacího archu a vyhodnocení žádosti o úvěr.

4. Na základě provedeného dokazování soud zjistil tento skutkový stav:

5. Ze Smlouvy o Úvěru od Buřinky a o stavebním spoření s účtem č. bankovní účet ze dne 8. 1. 2020 soud zjistil, že se společnost právnická osoba jako věřitel a žalovaný jako dlužník uzavřeli smlouvu, jejímž předmětem byl závazek věřitele poskytnout žalovanému úvěr ve výši 600 000 Kč za účelem úhrady za převod družstevního podílu v družstvu. Žalovaný se zavázal splácet spolu s poskytnutou částkou i úrok 3,99 % p.a. a poplatky v pravidelných měsíčních splátkách po 4 203 Kč vždy k 25. dni v měsíci. Z platebního příkazu a výpisu z úvěrového účtu soud zjistil, že žalovanému byla věřitelem dne 20. 1. 2020 vyplacena na určený účet částka 600 000 Kč. Žalovaný dle výpisu uhradil do 17. 6. 2021 celkem částku 57 937,81 Kč. Věřitel ve vyhodnocení žádosti o úvěrový produkt uvedl, že žalovaný má příjem 23 000 Kč, měsíční splátky úvěrů 210 Kč, celkové měsíční náklady rodiny 22 685 Kč a volné zdroje ke splácení 7 615 Kč. Jiné y k prokázání prověření úvěryschopnosti žalovaného soudu předloženy nebyly. Dopisem ze dne 12. 4. 2021 vyzval věřitel žalovaného k úhradě aktuálně dlužené částky 14 409 Kč nejpozději do 31. 5. 2021, jinak se následujícím dnem stane dluh ve výši 600 647 Kč splatným. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 10. 3. 2022 mezi právnická osoba jako postupitelem a právnická osoba a.s. jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze smlouvy o postoupení pohledávek bylo zjištěno, že byla uzavřena dne 16. 3. 2022 mezi anonymizováno právnická osoba jako postupitelem a žalobkyní jako postupníkem. Předmětem postoupení byly pohledávky ze smluv o úvěru, které byly uvedeny v příloze této smlouvy. Ze seznamu postoupených pohledávek bylo zjištěno, že předmětem postoupení byla i pohledávka za žalovaným ze smlouvy o úvěru. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné další skutečnosti rozhodné pro jeho skutkové závěry.

6. Podle , (dále jen o. z.) smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.

7. Podle § 580 odst. 1 o. z. neplatné je právní jednání, které se příčí dobrým mravům, jakož i právní jednání, které odporuje zákonu, pokud to smysl a účel zákona vyžaduje.

8. Podle § 588 o. z. soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.

9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil.

10. Podle § 2991 odst. 2 o. z. bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.

11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl- li závazek zrušen.

12. Podle ust. a 2 věty první , o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o spotřebitelském úvěru), poskytovatel při uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet (odst. 1). Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů (odst. 2).

13. Podle ust. § 87 odst. 1 věty prvé zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná.

14. Na základě zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně jen zčásti. Žalobkyně prokázala, že na základě uzavřené smlouvy ze dne 8. 1. 2020 její předchůdkyně poskytla žalovanému částku 600 000 Kč. Žalovaný tuto skutečnost ani nijak nerozporoval. Soud však má za to, že smlouvu o úvěru je nutno hodnotit jako neplatnou, neboť žalobkyně dostatečně neprokázala, že by její předchůdkyně jako poskytovatel úvěru při uzavírání smlouvy o úvěru prověřovala s odbornou péčí podle ustanovení § 86 zákona o spotřebitelském úvěru (dále jen ZoSÚ) schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet. Žalobkyně sice tvrdila, že předchůdkyně žalovaného řádně prověřila a že si potřebné doklady od žalovaného vyžádala, žalobkyně však nepředložila žádné doklady k příjmům a výdajům žalovaného. Nelze tedy učinit závěr, že předchůdkyně žalobkyně zkoumala příjmovou a výdajovou stránku žalovaného. Předchůdkyně žalobkyně vycházela z údajů uvedených žalovaným v žádosti, aniž prokazatelně blížejí zkoumala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalovaného. Soud na základě zjištěných skutečností dospěl k závěru, že předchůdkyně žalobkyně jako profesionál v oblasti finančních služeb a poskytovatel nebankovních úvěrů nedostála své povinnosti s odbornou péčí prověřit úvěruschopnost žalovaného jako spotřebitele. Soud proto dospěl k závěru o neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  (dále jen o. z.). Jelikož jde o neplatnost absolutní, soud k ní musí přihlížet z úřední povinnosti. Soud odkazuje na ustálenou judikaturu Soudního dvora Evropské unie, kterou je nezbytné zohlednit také v rámci konformního výkladu ZoSÚ, a tedy určení druhu neplatnosti zmiňované v tomto ustanovení, neboť Soudní dvůr ve své judikatuře opakovaně zdůraznil povinnost tzv. konformního výkladu. Vnitrostátní soud členského státu je tak povinen provést výklad vnitrostátního práva (v této věci ZoSÚ ve spojení s  o. z.) v co největším rozsahu ve světle znění a účelu směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008. Výklad je tak nutno provést zejména tak, aby dosáhl výsledku zamýšleného touto směrnicí, a to i v horizontálních sporech (viz rozsudky Marleasing SA C -106/89, EU:C: 1990, Océano Grupo SA C -240–244/98, EU:C: 2000, Konstantinos Adeneler C -212/04, EU:C: 2006). Toto zcela akceptoval také Nejvyšší soud ČR např. v rozsudku ze dne 20. 6. 2013, sp. zn. Soudní dvůr mnohokrát průřezově unijním spotřebitelským právem potvrdil povinnost vnitrostátního soudu zkoumat z moci úřední porušení některých jeho ustanovení - ve vztahu ke směrnici 93/13 rozsudkem ze dne 4. 6. 2009, Pannon GSM, C -243/08, EU:C: 2009, bod 32, ke směrnici Rady 85/577 EHS rozsudek ze dne 17. 12. 2009, Martín Martín, C -227/08, EU:C: 2009, bod 29, ke směrnici Evropského parlamentu a Rady 1999/44/ES rozsudkem ze dne 3. 10. 2013, Duarte Hueros, C -32/12, EU:C: 2013, bod 39. Odvolací soud tak nemá jakékoliv pochybnosti o tom, že tento závěr je nezbytné vztáhnout i na směrnici Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES. Existuje totiž nezanedbatelné nebezpečí, že se spotřebitel, zejména z důvodu nevědomosti, nebude dovolávat právní normy určené k jeho ochraně (srov. rozsudek ze dne 4. 6. 2015, Faber, C -497/13, EU:C: 2015, bod 42 a citovaná judikatura). Z toho jednoznačně vyplývá, že spotřebitele by nebylo možné efektivně chránit, pokud by vnitrostátní soud neměl povinnost posoudit z moci úřední, zda byly splněny povinnosti vyplývající z norem unijního spotřebitelského práva (obdobně viz rozsudek ze dne 4. 10. 2007, Rampion a Godard, C -429/05, EU:C: 2007, body 61 a 65). Tato koncepce byla obecně akceptována i v ústavněprávní rovině (viz usnesení Ústavního soudu ze dne 9. 2. 2011, sp. zn. , bod 41). O správnosti výše uvedených závěrů nemohou být jakékoliv důvodné pochybnosti, a to zejména s ohledem na jednoznačné závěry aktuálního rozsudku Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020, sp. zn. C -679/18. V této věci položil předběžnou otázku Okresní soud v Ostravě a dotazoval se na výklad článků 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ve vazbě na vnitrostátní právo, konkrétně ZoSÚ, který formuluje neplatnost smlouvy jako relativní. V tomto rozsudku Soudní dvůr jednoznačně dovodil, že články 8 a 23 směrnice č. 2008/48/ES musí být jednoznačně vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v  směrnice, tj. k porušení povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele a vyvodil z toho příslušné důsledky. Neposoudí-li proto poskytovatel úvěru s odbornou péčí podle ustanovení ZoSÚ schopnost spotřebitele úvěr řádně splácet, soud k neplatnosti tohoto právního jednání ve smyslu ZoSÚ ve spojení s  přihlíží, aniž by se jí spotřebitel musel dovolat. Jedná se tedy o neplatnost absolutní, neboť porušení povinnosti s odbornou péčí posoudit schopnost dlužníka splácet úvěr, je možno považovat za jednání, které odporuje zákonu ( ZoSÚ), a které současně i zcela zjevně narušuje veřejný pořádek spočívající v požadavku na ochranu spotřebitele. Jeho smyslu a účelu totiž nelze dosáhnout jinak, než pozitivním zásahem ze strany soudu, aniž by byl popřen smysl právní úpravy ochrany spotřebitele vybudovaný na narovnání nerovného postavení spotřebitele vůči poskytovateli, jak z hlediska vyjednávací a ekonomické síly, tak úrovně informovanosti. K jednání, kdy naposledy mohlo být žalobkyni poskytnuto soudem poučení o nutnosti doplnit důkazní návrhy, se žalobkyně o své vůli nedostavila a zmařila tak svým jednáním tuto možnost, proto musí nést negativní důsledky v podobě pro ni nepříznivého rozhodnutí. Následkem neplatnosti smlouvy o úvěru je pak povinnost stran neplatné smlouvy vzájemný vztah vypořádat v režimu ust. o. z., podle kterého může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala, bylo-li plněno, aniž by tu byl platný závazek.

15. Soud proto žalovaného zavázal vydat žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši rozdílu mezi žalovanému prokazatelně vyplacenou jistinou 600 000 Kč a žalovaným dosud zaplacenou částkou 57 937,81 Kč, což činí částku 542 062,19 Kč. V důsledku prodlení žalovaného s úhradou této částky přiznal soud žalobkyni i zákonný úrok z prodlení, když zesplatňující dopis soud považuje za výzvu k vydání bezdůvodného obohacení, přičemž tento částečně kapitalizovaný za období od 7. 7. 2021 do 10. 3. 2022 činí 30 262,66 Kč. V důsledku neplatnosti smlouvy o úvěru jsou pak neplatná i ujednání o smluvních úrocích a vedlejší ujednání smlouvy o všech poplatcích a smluvních pokutách. O lhůtě k plnění bylo rozhodnuto v souladu s ust. tak, že soud zavázal žalovaného zaplatit dlužnou pohledávku do tří dnů od právní moci rozsudku. Ve zbytku požadovaného nároku, tedy co do požadavku na zaplacení částky 51 736,30 Kč, kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení ve výši 1 998,44 Kč, 8,25% úrok z prodlení p.a. z částky 37 262,50 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, kapitalizovaný úrok ve výši 28 860,90 Kč a 3,99% úrok ročně z částky 579 324,69 Kč od 11. 3. 2022 do zaplacení, proto soud žalobu z výše uvedených důvodu pro neplatnost smlouvy a ujednání ohledně těchto dalších nároků zamítnul.

16. Žalobkyně prokázala svou aktivní legitimaci ve sporu, a to na základě 2 smluv o postoupení pohledávek, které mají všechny náležitosti dle a násl. ve znění účinném od 1. 1. 2014. Mezi postupovanými pohledávkami se v přílohách k těmto smlouvám nachází i pohledávka za žalovaným. Žalobkyně se tak stala novým majitelem soudem přiznané části pohledávky bez ohledu na to, jak ji soud po stránce právní hodnotil, a je oprávněna tuto pohledávku vymáhat soudní cestou.

17. O nákladech řízení bylo rozhodnuto dle ust. , dle kterého měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů právo. Žalobkyně byla v soudním řízení úspěšná co do částky 572 324,85 Kč a příslušenství přiznaných v I. výroku rozsudku a kapitalizovaného pro účely stanovení výše náhrady nákladů ke dni rozhodnutí soudu, a neúspěšná co do částky 51 736,30 Kč s příslušenstvím zamítnutým v II. výroku rozsudku kapitalizovaného pro účely stanovení výše náhrady nákladů ke dni rozhodnutí soudu. Rozdíl mezi úspěchem a neúspěchem tak činí 70 % Náklady řízení v žalobkyní požadované výši 92 010,90 Kč zde tvoří žalobkyní zaplacený soudní poplatek ve výši 23 752 Kč, odměna právní zástupkyně žalobkyně za 5 úkonů právní pomoci po 10 700 Kč dle (za převzetí věci, sepis a podání žaloby, doplňující vyjádření a účast u jednání soudu), 5 režijních paušálů po 300 Kč dle téže vyhlášky, ztráta času za 4 půlhodiny po 100 Kč za cestu z obec do obec a zpět k jednání soudu dle téže vyhlášky, náhrada cestovních výdajů za cestu z obec do obec a zpět k jednání soudu v celkové výši 1 012,30 Kč a 21% DPH. 70 % z částky 92 010,90 Kč činí 64 407,63‬ Kč. Soud proto uložil převážně neúspěšnému žalovanému povinnost nahradit úspěšné žalobkyni na nákladech soudního řízení částku 64 407,63‬ Kč.

Poučení:

Proti tomuto rozhodnutí lze podat odvolání do patnácti dnů následujících po dni jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Karviné, písemně, ve dvou vyhotoveních.

Nesplní-li povinný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelné rozhodnutí, může se oprávněný domáhat soudního výkonu rozhodnutí (exekuce).