Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
No categories available
8 C 330/2022-106
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
bytem adresa žalované,
o zaplacení 246 742,86 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 53 444 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 53 444 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba se zamítá do částky 193 298,86 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 76 930 Kč od datum do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 27 620,26 Kč od datum do zaplacení.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci 53 444 Kč spolu s úrokem z prodlení 15 % ročně z částky 53 444 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba se zamítá do částky 193 298,86 Kč spolu se smluvním úrokem z prodlení 0,1 % denně z částky 76 930 Kč od [datum] do zaplacení a s úrokem z prodlení v zákonné výši 15 % ročně z částky 27 620,26 Kč od [datum] do zaplacení. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se žalobou (resp. návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) doručenou zdejšímu soudu dne datum domáhala na žalované zaplacení shora uvedené částky s příslušenstvím s odůvodněním, že s žalovaná uzavřela dne datum smlouvu o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo na jejímž základě se zavázala žalované poskytnout peněžní prostředky ve výši 70 000 Kč. Žalovaná úvěrový rámec zcela vyčerpala, čímž jí vznikla povinnost úvěr splatit v celkové výši 138 888 Kč (70 000 Kč jistina a 68 888 Kč úroky), a to v 72 splátkách ve výši 1 929 Kč měsíčně splatných vždy do 15. dne v měsíci. Úroková sazba byla sjednána ve výši 26 % ročně. Smluvní strany si dále sjednaly doplňkovou službu„ PODPORA“ za poplatek ve výši 1 099 Kč měsíčně splatné spolu se sjednanou splátkou úvěru. Dále si smluvní strany sjednaly poplatek za zaslání 1. upomínky ve výši 300 Kč a 2. upomínky ve výši 500 Kč. Žalobkyně zaslala žalované dvě upomínky, za které jí vyúčtovala celkem 800 Kč. Dále účtuje smluvní pokutu ve výši 34 583,42 s tím, že splňuje podmínku max. poloviny nezaplacené jistiny. I přes opětovné výzvy žalovaná neuhradila splátku splatnou dne datum. Tedy uhradila pouze dvě splátky celkem ve výši 6 056 Kč. V druhé upomínce ze dne datum pak byla žalovaná upozorněna na možnost zesplatnění celého úvěru. Jelikož žalovaná tuto svoji povinnost řádně nesplnila, žalobkyně dopisem ze dne datum prohlásila celý dluh žalované za splatný v celkové výši 247 518,91 Kč (69 166,84 Kč jistiny, 65 863,60 Kč nedoplatku úroků, 15 330 Kč nedoplatku poplatku za služby„ PODPORA“ – odklad, 30 800 Kč nedoplatku poplatku za služby„ PODPORA“ – nemoc, 30 800 Kč nedoplatku poplatku za služby„ PODPORA“ – práce, 800 Kč nákladů na upomínky, 175,06 Kč smluvní úroky za prodlení úvěru, a 34 583,42 Kč smluvní pokuta). Dále žalobkyně požadovala přiznání zákonného úroku z prodlení z částky 104 550,26 Kč od datum do zaplacení, smluvního úroku z prodlení 0,1 % denně z částky 76 930 Kč od datum do zaplacení a přiznání náhrady nákladů řízení. Dále se žalobkyně k výzvě soudu ohledně ověření úvěruschopnosti v části svého doplnění vyjádřila v tom smyslu, že řádně provedla ověření schopnosti žalované splácet spotřebitelský úvěr, a to především na základě podepsaného Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele, k čemuž žalobkyně vyžádala kopii občanského průkazu a výpisu z účtu za 3 měsíce. Dále prověřila výpis z insolvenčního rejstříku, výpis z centrální evidence exekucí, příjmení, a to s negativním výsledkem, a dále posuzoval úvěruschopnost za pomoci parametrů doporučení České národní banky (ČNB), a ze statistiky rodinných účtů Českého statistického úřadu (ČSÚ). Na příjmové stránce měl za prokázané tvrzení o příjmu od zaměstnavatele příjmení jméno (anonymizována dvě slova ve výši částka měsíčně, a na výdajové stránce s výdaji na bydlení ve výši částka dále zkoumal další závazky žalované (jednorázové úvěry přitom nezahrnoval do výpočtu, ale„ počítal s ním ve skóre spotřebitele“. Nezjistil žádné pravidelné opakující se závazky, jednorázové závazky, které mají být splatné v dalším měsíci, zjistil k 6 různým věřitelům v celkové výši částka nicméně do v odchozích platbách je nezapočítává. Mezi ji doplacené závazky zjištěné na výpise z účtu nezjistil žádné závazky. Výsledek posouzení byl pak na základě„ skóre“ a finančního zůstatku a algoritmu vyhodnocen tak, že jako maximální výše úvěru byla nabídnuta částka 70 000 Kč s měsíční splátkou vč. doplňkových služeb 3 028 Kč.
2. Žalovaná strana se ve věci nevyjádřila.
3. Soud nařídil jednání k projednání věci na den datum, ze kterého se žalobkyně omluvila, aniž by žádala odročení jednání, a žalovaná se bez omluvy nedostavila ani nepožádala o odročení jednání, ačkoli jí bylo předvolání řádně doručeno. Soud proto věc projednal dle § 101 odst. 3 o.s.ř. v nepřítomnosti účastníků a z provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Z výpisů z insolvenčního rejstříku, centrální evidence exekucí a tzv. příjmení, bylo zjištěno, že žalovaná neměla záznam v žádném z těchto registrů.
5. Z výpisu z účtu u příjmení příjmení za měsíce anonymizováno – anonymizováno rok a výplatní pásky za měsíc anonymizováno rok bylo zjištěno, že z vyžádaného výpisu se skutečně podává, že příjmem žalované je mzda od příjmení jméno (anonymizováno) ve výši cca částka v průměru, ovšem vč. tzv. 13. platu ve výši částka, kterým může dojít ke zkreslení běžné průměrné mzdy. Současně je z výpisu z účtu zřejmé, že vyrovnanost zůstatku na účtu (počáteční/konečný zůstatek v anonymizováno částka / částka, v anonymizováno částka / částka, v anonymizováno částka / - částka) nebyla žalovaná schopna udržet vyrovnaný přestože své„ příjmy“ zvyšovala k prokázané mzdě dalšími spotřebitelskými úvěry (v anonymizováno rok ve výši částka od anonymizováno, v anonymizováno rok ve výši částka od anonymizováno právnická osoba, částka od právnická osoba, částka od právnická osoba, a v anonymizováno rok ve výši částka od anonymizováno právnická osoba, částka od právnická osoba, částka od právnická osoba).
6. Ze smlouvy o poskytnutí spotřebitelského úvěru číslo vč. příloh 1 a 2, žádosti o doplňkové služby Podpora, předsmluvních informací, formuláře standardních informací, potvrzení o verifikační platbě povolení k inkasu ze dne datum, bylo zjištěno, že účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí o spotřebitelském úvěru prostřednictvím elektronické komunikace s verifikační platbou, jako úvěru neúčelovém hotovostním (dále jen smlouva). Ze smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč s tím, že bude vyplaceno 36 512 Kč na úvěrový účet žalobkyně na předchozí dosud nesplacený závazek žalované u žalobkyně ze dne datum (bod číslo a c.; k této starší smlouvě soud důkazy neprováděl, neboť nebyly označeny v žádných tvrzeních k věci samé) a částka ve výši 22 988 Kč bude vyplacena na účet žalobkyně č. bankovní účet (bod číslo). Žalovaná se proti tomu zavázala zaplatit 10 500 Kč za sjednání úvěru (náklady poskytovatele dle bodu 4.8. smlouvy), které ani nebyly žalované vyplaceny, když souhlasil, aby byly odečteny z jistiny (bod číslo smlouvy), a splatit tento úvěr 72 měsíčními splátkami ve výši 1 929 Kč včetně smluvního úroku ve výši 26 % ročně spolu s poplatkem za doplňkovou službu Podpora ve výši 1 099 Kč měsíčně (celkem tedy 3 028 Kč), a to ke každému 15. dni v měsíci (až do dne datum, kdy bude splatná celková částka úvěru 138 888 Kč; bez poplatků služby podpora). Pro případ, že žalovaná nesplatí poskytnutý úvěr v souladu se Smlouvou nebo bude vůči žalované zahájeno exekuční nebo insolvenční řízení, se žalovaná zavázala uhradit smluvní pokutu ve výši 50% z dosud nesplacené výše jistiny, a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně z částky v prodlení ve smyslu § 122 zák. č. 257/2016 Sb. a poplatky za upomínky ve výši 300 Kč za první upomínku a 500 Kč za druhou upomínku. Dále z přílohy číslo smlouvy („ posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“) vyplývá, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované, jak shora uvedeno. Z výpisu z účtu zjistila příjem částka, s výdaji počítala ve výši částka na bydlení (bez zjevného ověření) a niž by bylo zřejmé, jak zůstatku žalované dospěla, zanesla do smlouvy částku částka měsíčně. Dále je zřejmé, že zjistila jednorázové závazky žalované v souhrnné výši částka, které ovšem do výpočtu nezahrnula, do přehledu zjišťovaných kritérií je uvedena poznámka„ negativní“ s tím, že do výpočtu zůstatku vstupují toliko pravidelné příjmy a výdaje. Jako maximální výši úvěru tak ze zjištěných údajů a algoritmu svého blíže nespecifikovaného skóringu tak zjistila 70 000 Kč splatných v 72 splátkách ve výši 3 028 Kč vč. platby za doplňkové služby.
7. Z potvrzení o vyplacení úvěru (bezhotovostní platba) na účet 1 bankovní účet ze dne datum, potvrzení o platbě uvnitř banky ze dne datum bylo zjištěno, že žalobkyně vyplatila dle bod číslo smlouvy částku ve výši 36 512 Kč na předchozí nesplacený závazek žalované u žalobkyně a částku ve výši 22 988 Kč ve prospěch běžného účtu žalované, tj celkem žalované fakticky dala k dispozici částku ve výši 59 500 Kč.
8. Z upomínky ze dne datum, vč. podacího archu bylo zjištěno, že žalovaná neuhradila splátku 3 028 se splatností datum a žalobkyně je ji vyzvala, aby tak učinila do datum, současně ji vyúčtovala poplatek za 1. upomínku 300 Kč.
9. Z upomínky ze dne datum, vč. podacího archu, bylo zjištěno, že žalobkyně vyzvala žalovanou opakovaně k úhradě dlužné splátky a vyúčtovala ji poplatek za druhou upomínku ve výši 500 Kč.
10. Z výzvy k zaplacení se zesplatněním ze dne datum, vč. podacího archu, bylo zjištěno, že žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou, aby ji celou dlužnou částku 247 518,91 Kč uhradila do datum, pokud nevyužije odklady splátek k dříve stanoveným dnům.
11. Po skutkové stránce soud z předložených listinných důkazů zjistil následující skutečnosti. Účastníci uzavřeli dne datum smlouvu o poskytnutí o spotřebitelském úvěru prostřednictvím elektronické komunikace s verifikační platbou, jako úvěru neúčelovém hotovostním. Ze smlouvy se žalobkyně zavázala poskytnout žalované úvěr s úvěrovým rámcem ve výši 70 000 Kč s tím, že bude vyplaceno 36 512 Kč na úvěrový účet zřízený pro předchozí dosud nesplacený závazek žalované u žalobkyně ze dne datum, částka ve výši 22 988 Kč bude vyplacena na běžný účet žalobkyně a částka ve výši 10 500 Kč z úvěrového rámce nebude poskytnuta, neboť jde o náklady úvěru, které se žalovaná zavázala uhradit žalobkyni. Žalovaná měla dle smlouvy splatit úvěr 72 měsíčními splátkami ve výši 1 929 Kč (vč. smluvního úroku ve výši 26 % ročně) spolu s poplatkem za doplňkovou službu Podpora ve výši 1 099 Kč (celkem tedy 3 028 Kč měsíčně), a to ke každému 15. dni v měsíci (až do dne datum). Dále z přílohy číslo smlouvy („ posouzení úvěruschopnosti spotřebitele“) vyplývá, že žalobkyně ověřovala úvěruschopnost žalované z výpisu z účtu za 3 měsíce, ze kterého počítala s příjmem ze mzdy ve výši částka a s výdaji ve výši částka na bydlení (bez zjevného ověření) a aniž by bylo zřejmé, jak zůstatku žalované dospěla, zanesla do smlouvy disponibilní částku ve výši částka měsíčně. Dále je zřejmé, že zjistila jednorázové závazky žalované v souhrnné výši částka, které ovšem do výpočtu nezahrnula, do přehledu zjišťovaných kritérií je uvedena poznámka„ negativní“ s tím, že do výpočtu zůstatku vstupují toliko pravidelné příjmy a výdaje, a jednorázové povinnosti se bez bližšího vysvětlení promítnou do„ skóringu“ žalované. Jako maximální výši úvěru tak ze zjištěných údajů a algoritmu svého blíže nespecifikovaného skóringu tak zjistila 70 000 Kč splatných v 72 splátkách ve výši 3 028 Kč vč. platby za doplňkové služby, a takový dle interních pravidel nabídla. Příjmem žalované z výpisu z účtu je mzda od příjmení jméno (anonymizováno) ve výši cca částka v průměru, ovšem vč. tzv. 13. platu ve výši částka, kterým může dojít ke zkreslení běžné průměrné mzdy. Současně je z výpisu z účtu zřejmé, že vyrovnanost zůstatku na účtu (počáteční/konečný zůstatek v anonymizováno částka / částka, v anonymizováno částka / částka, v anonymizováno částka / - částka) nebyla žalovaná schopna udržet vyrovnaný přestože své„ příjmy“ zvyšovala k prokázané mzdě dalšími spotřebitelskými úvěry (v anonymizováno rok ve výši částka od anonymizováno, v anonymizováno rok ve výši částka od anonymizováno právnická osoba, částka od právnická osoba, částka od právnická osoba, a v anonymizováno rok ve výši částka od anonymizováno právnická osoba, částka od právnická osoba, částka od právnická osoba). Žalobkyně vyplatila žalované dle smlouvy částku ve výši 36 512 Kč na předchozí nesplacený závazek žalované u žalobkyně a částku ve výši 22 988 Kč ve prospěch běžného účtu žalované, tj celkem žalované fakticky dala k dispozici částku ve výši 59 500 Kč. Žalovaná uhradila toliko 2 x 3 028 Kč, tj. částku ve výši 6 056 Kč, neuhradila splátku 3 028 Kč se splatností datum a žalobkyně ji vyzvala, aby tak učinila do datum, současně ji vyúčtovala poplatek za 1. upomínku 300 Kč. Následně žalobkyně zesplatnila úvěr a vyzvala žalovanou, aby ji celou dlužnou částku 247 518,91 Kč uhradila do datum, pokud nevyužije odklady splátek k dříve stanoveným dnům.
12. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“). Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr. Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem ve výši částka a skóringovým modelem došla k závěru, že žalovaná je schopna z disponibilní částky částka splácet měsíčně částku částka. Soud se ovšem neztotožnil s tvrzením žalobkyně, že pro kontrolu úvěruschopnosti není třeba bez dalšího zohledňovat také částky„ jednorázových“ závazků (žalobkyně sice nijak nedoložila, že by šlo o jednorázové závazky, ovšem pro závěr o nesplnění povinnosti kontroly úvěruschopnosti to nemá význam, když soud k takovému závěru došel již za situace, kdy vyjde toliko s tvrzení žalobkyně). Pokud žalobkyně zjistila souhrnnou výši jednorázových závazků ve výši částka, přičemž je zřejmé, že jde o částky poskytnuté žalované, tedy je zřejmé, že povinnosti žalované k vrácení dalším 6 věřitelům budou ve vyšších částkách, a nijak nepodmínila poskytnutí spotřebitelského úvěru účelovým splacením těchto závazků z poskytnutých prostředků (na rozdíl od dalšího závazku vlastního), pak není žádného důvodu, aby s těmito povinnostmi nebylo počítáno mezi předpokládanými výdaji žalované, tím spíše, když tvrzení k započteným výdajům je zcela neurčité, není zřejmé z čeho žalobkyně vycházela pro započtení nákladů na bydlení ve výši částka, ani jaké další skutečné, ale spíše paušální výdaje do poměrů žalované započítávala (obzvláště, když sama žalobkyně se domáhá aplikace tzv. statistiky rodinných účtů, ze kterých vychází ČSÚ). Pokud není žalobkyně schopna blíže zjistit a doložit, jaké byly splatnosti závazků žalobkyně a toliko uzavřela, že na pravidelné výdaje vč. splátky ze smlouvy žalované její příjmy stačí, přičemž„ jednorázové“ závazky zohledňovat nebude, pak nelze než uzavřít, že z tvrzených skutečností, které soud má za prokázané (srov. shora), soud při jednoduché úvaze o zjištěných příjmech cca částka a výdajích cca částka (paušální výdaje dle statistiky rodinných účtů bez zbytných položek na alkohol, cigarety a rekreaci) a dalších povinnostech na splátky„ jednorázových“ závazků přesahujících částka, nemůže než konstatovat, že ze zjištěných skutečnosti nemohl mít poskytovatel spotřebitelského úvěru za to, že může žalovaná jednorázově uhradit k datum částku 3 028 Kč bez toho, že by nesplnila své povinnosti z dříve poskytnutých spotřebitelských úvěrů. Nelze proto s odbornou péčí poskytovatele úvěru předpokládat, že na jeho úvěr žadatel řádně splácet může a bude. Ověření tvrzeného příjmu a výdajů žadatele o spotřebitelský úvěr je bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti (§ 86 ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je do něj na počátku dosazen či naopak nedosazen nijak nepodložený příjem či (ne) zjištěné výdaje žadatele o spotřebitelský úvěr.
11. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.
12. Žalobkyně nemohl být v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. , neboť se jednání nezúčastnila. Soudu nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ posoudil jako absolutně neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované osobě tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná osoba je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.), a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Jelikož bylo prokázáno, že ve prospěch žalované bylo celkem vyplacena částka ve výši 59 500 Kč, a z toho žalovaná žalobkyni splatila celkem 6 056 Kč, částka kterou žalovaná čerpala bez právního důvodu a nesplatila je ve výši 53 444 Kč. Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (53 444 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne po uplynutí lhůty stanovené žalobkyní ve výzvě k zaplacení, kterou žalobkyně„ úvěr zesplatnila“, tj. od datum. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).
13. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalovaná osoba byla v řízení poměrně úspěšnější, ale ze spisu se nepodává, že by jí jakékoli náklady vznikly.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.