Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (2)No categories available
16 C 184/2022-85
Okresní soud v Bruntále rozhodl samosoudkyní JUDr. Marcelou Mrkalovou ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
o 189 688,55 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 125 216,42 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 125 124,51 Kč od datum do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 70 079 Kč s 9,47% úrokem ročně z částky 16 585,75 Kč od datum do zaplacení, s 19,9% úrokem ročně z částky 14 112,15 Kč od datum do zaplacení, s 4,9% úrokem ročně z částky 145 290,68 Kč od datum do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 64 564,04 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 11 272,20 Kč k rukám advokáta anonymizováno jméno příjmení, anonymizováno, sídlem adresa, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni 125 216,42 Kč s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 125 124,51 Kč od [datum] do zaplacení, a to do 3 dnů od právní moci rozsudku. II. Žaloba na stanovení povinnosti žalovanému zaplatit žalobkyni 70 079 Kč s 9,47% úrokem ročně z částky 16 585,75 Kč od [datum] do zaplacení, s 19,9% úrokem ročně z částky 14 112,15 Kč od [datum] do zaplacení, s 4,9% úrokem ročně z částky 145 290,68 Kč od [datum] do zaplacení a s 10% úrokem z prodlení ročně z částky 64 564,04 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na nákladech řízení částku 11 272,20 Kč k rukám advokáta [anonymizováno] [jméno] [příjmení], [anonymizováno], sídlem [adresa], a to do 3 dnů od právní moci rozsudku.
1. Žalobkyně se žalobou podanou u Okresního soudu v Olomouci dne datum domáhala zaplacení částky 189 688,55 Kč s příslušenstvím z titulu tří smluv uzavřených mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným, na základě nichž byly žalovanému ve třech případech poskytnuty spotřebitelské úvěry. Jednalo se o smlouvu o půjčce číslo ze dne datum, na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč a ke dni podání žaloby žalovaný dlužil neuhrazenou jistinu úvěru ve výši 16 585,75 Kč. Dále se jednalo o smlouvu o půjčce číslo ze dne datum, na základě níž byla žalovanému poskytnuta půjčka ve výši 20 000 Kč a ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina úvěru 14 112,15 Kč. Ve třetím případě se jednalo o smlouvu o půjčce číslo na základě níž byl žalovanému dne datum poskytnut úvěr ve výši 207 300 Kč. Ke dni podání žaloby činila neuhrazená jistina úvěru částku 145 290,68 Kč. Jelikož byl žalovaný v prodlení s úhradou dlužných částek, provedla žalobkyně kapitalizaci zákonného úroku z prodlení do datum a dále požadovala zákonný úrok z prodlení z dlužných jistin úvěrů od datum do zaplacení.
2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil a proti uplatněným nárokům nevznesl žádné skutkové ani právní námitky.
3. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání dle § 115a občanského soudního řádu (dále jen o.s.ř. ), neboť účastníci řízení s tímto postupem souhlasili a ve věci bylo možno rozhodnout na základě předložených listinných důkazů.
4. Aktivní legitimace ve sporu byla prokázána smlouvou o postoupení pohledávek uzavřenou mezi právním předchůdcem žalobkyně a žalobkyní dne datum, na základě níž byly všechny 3 pohledávky postoupeny s účinností od datum na žalobkyni. O postoupení pohledávek byl žalovaný vyrozuměn písemným oznámením.
5. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, z rámcové smlouvy o poskytnutí finančních produktů, z anonymizováno obchodních podmínek právnická osoba (dříve právnická osoba), z produktových podmínek a sazebníku banky, z výpisu z účtu žalovaného a z výzvy obsahující zesplatnění úvěru ze dne datum má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dříve právnická osoba, která zanikla fúzí sloučením s nástupnickou společností právnická osoba) a žalovaným byla dne datum pod číslo uzavřena smlouva o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být uhrazen v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 585 Kč. Žalovaný na předmětný úvěr uhradil část 19 222,36 Kč. Zápůjční úroková sazba představovala 30,9 % ročně. Před uzavřením smlouvy banka ověřila úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejných registrů, jiné podklady týkající se osobních a finančních poměrů žalovaného před uzavřením tohoto úvěru nebyly bankou ověřovány. Z údajů v žádosti k předmětném úvěru vyplývá, že žalovaný byl svobodný, bydlel v domácnosti tří osob, neměl vyživovací povinnost, byl zaměstnancem s udávaným příjmem ve výši 20 000 Kč měsíčně, výdaje na živobytí představovaly 3 000 Kč a splátky úvěrů 2 800 Kč. V případě žalovaného byly zjištěny další splátky ve výši 3 513 Kč. V případě výdajů bylo vycházeno pouze ze statistických údajů.
6. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, z rámcové smlouvy, z anonymizováno obchodních podmínek, produktových podmínek a sazebníku banky, z výpisu z účtu žalovaného, z výzvy žalovanému před zesplatněním včetně dokladu o odeslání zásilky žalovanému, z výzvy obsahující zesplatnění úvěru ze dne datum včetně dokladu o odeslání zásilky doporučenou poštou a z předžalobní výzvy má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, společností právnická osoba (dříve právnická osoba obec a číslo) a žalovaným byla uzavřena dne datum pod číslo smlouva o půjčce, na základě níž byl žalovanému poskytnut spotřebitelský úvěr ve výši 20 000 Kč, který měl být žalovaným uhrazen v 84 pravidelných měsíčních splátkách po 443 Kč. Žalovaný na předmětný závazek uhradil částku 16 892,90 Kč. Před uzavřením úvěru banka prověřovala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do veřejných registrů a dále vycházela pouze z údajů uvedených žalovaným. Z identifikace k žádosti pak k této smlouvě vyplývá, že žalovaný měl stejné osobní poměry, jak bylo uvedeno u předchozí smlouvy, pouze jeho příjem představoval 17 500 Kč měsíčně, neměl vyživovací povinnost, výdaje na živobytí představovaly včetně dalších výdajů 4 000 Kč měsíčně. Úroková sazba v tomto případě představovala 19,9 % ročně. Splátkové zatížení žalovaného u jiných závazků bylo zjištěno ve výši 3 466 Kč. Jiným způsobem nebyly osobní a majetkové poměry žalovaného prověřovány.
7. Ze smlouvy o půjčce číslo ze dne datum, z rámcové smlouvy, z anonymizováno obchodních podmínek, z produktových podmínek a sazebníku banky, z předžalobní výzvy a z identifikace k žádosti k osobě žalované má soud za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobkyně, tak jak je specifikován u předchozích dvou smluv, a žalovaným, byla dne datum uzavřena smlouva o půjčce na refinancování pod číslo na základě níž poskytl právní předchůdce žalobkyně žalovanému půjčku na refinancování ve výši 207 300 Kč s úrokovou sazbou ve výši 4,9 % ročně. Žalovaný na předmětný závazek uhradil částku 86 060,23 Kč. Předmětná půjčka měla být hrazena v pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 615 Kč. Před uzavřením této smlouvy byla úvěruschopnost žalovaného prověřována nahlédnutím do veřejných rejstříků a dále bylo vycházeno pouze z údajů uvedených žalovaným. Z identifikace k žádosti vyplývá, že osobní poměry žalovaného byly k tomuto datu totožné jako u předchozích dvou smluv, byl zaměstnancem s příjmem 17 500 Kč, výdaje na živobytí a další výdaje představovaly 4 000 Kč měsíčně. Splátkové zatížení žalovaného v úvěrových registrech představovalo částku 3 610 Kč měsíčně. Jiné skutečnosti či majetkové poměry na straně žalovaného nebyly bankou ověřeny.
8. Jelikož se jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutné se zabývat, zda žalobkyně či její právní předchůdkyně před uzavřením jednotlivých smluv v zákonem požadovaném rozsahu prověřily schopnost žalovaného předmětné spotřebitelské úvěry splácet tak, jak to předpokládají ustanovení zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru.
9. Podle § 86 odst. 1 , 2 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru, posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
10. Podle § 87 odst. 1 zákona č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru, poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
11. Podle § 1968 zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.), dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele.
12. Podle § 1970 o. z., po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.
13. Po vyhodnocení skutkového stavu věci dospěl soud k právnímu závěru, že předmětné smlouvy lze považovat za spotřebitelské úvěry a žalovaného za spotřebitele, neboť je fyzickou osobou, která nejednala v rámci své podnikatelské činnosti nebo v rámci samostatného výkonu svého povolání. Pokud soud dospěl k závěru, že se v daném případě jedná o spotřebitelské úvěry, bylo nutné se zabývat otázkou, zda věřitel zákonným způsobem před uzavřením smluv posoudil schopnost spotřebitele splácet spotřebitelské úvěry, a to na základě dostatečných informací získaných jak od spotřebitele, tak nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zákon totiž stanoví, že věřitel může poskytnout spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele zřejmé, že spotřebitel bude schopen tento úvěr řádně splácet. Podle § 86 zákona č. 257/2016 Sb. , je věřitel při posouzení úvěruschopnosti povinen vzít v úvahu jak stávající situaci klienta, zejména jeho příjmy i výdaje, tak i skutečnosti, které lze na základě informací dostupných v době před uzavřením smlouvy s vysokou mírou pravděpodobnosti očekávat. Důraz při posouzení úvěruschopnosti je přitom kladen na poměr mezi příjmy a výdaji spotřebitele a na posouzení toho, zda spotřebiteli zůstane po vynaložení běžných výdajů měsíčně taková částka, jaká je potřebná pro splácení úvěru. Cílem zákonodárce bylo efektivně zamezit předlužování spotřebitelů, kteří nejsou schopni své závazky řádně platit. Za účelem splnění povinnosti věřitele je nutno vyžádat si informace nejen od spotřebitele samotného, ale aktivně si opatřit další přiměřené a objektivně zjistitelné informace o spotřebiteli. Všechny takto získané informace pak věřitel musí řádně vyhodnotit s přihlédnutím k příjmům a výdajům konkrétního žadatele. Pokud věřitel dostojí své povinnosti stanovené v § 86 cit. zákona a řádně prověří úvěruschopnost žadatele, pak v případě, že dojde k negativnímu závěru, nesmí spotřebitelský úvěr spotřebiteli poskytnut.
14. Vzhledem k výše uvedenému dospěl soud k závěru, že schopnost žalovaného jako spotřebitele nebyla ze strany věřitele ani u jedné z uzavřených smluv prověřena s náležitou péčí, u žalovaného nebyly před uzavřením smluv aktivně ověřovány a zjišťovány informace k jeho osobním poměrům a nebyla dostatečným a objektivním způsobem vyhodnocena možnost žalovaného fakticky úvěry splácet. Soud má za to, že nebyl ověřen příjem žalovaného ani členů jeho domácnosti, nebyly žádným způsobem ověřeny faktické výdaje žalovaného ani jeho domácnosti. Věřitel vycházel jen z údajů uvedených žalovaným a z informací z veřejných registrů. Prověření poměrů žalovaného mělo být ze strany věřitele o to pečlivější, když z úvěrových registrů vyplynulo splátkové zatížení žalovaného a jeho příjem se pohyboval pod hranicí průměrné mzdy. Za této situace nebyly splněny zákonné podmínky pro poskytnutí předmětných úvěrů.
15. Vzhledem k výše uvedenému právnímu závěru bylo možno žalobkyni přiznat jen neuhrazené jistiny úvěru, které představovaly u smlouvy ze dne datum částku 3 107,10 Kč (20 000 - 16 892,90 Kč), u smlouvy ze dne datum částku 777,64 Kč (20 000 Kč - 19 222,36 Kč) a u smlouvy ze dne datum částku 121 239,77 Kč (207 300 - 86 060,23 Kč), celkem 125 124,51 Kč. Dále soud přiznal žalobkyni kapitalizovaný zákonný úrok z prodlení u jednotlivých smluv ve výši 6,14 Kč + 8,09 Kč a 77,68 Kč, celkem 91,91 Kč Celkem tedy byla žalobkyni přiznána částka 125 216,42 Kč (125 124,51 Kč + 91,91 Kč) společně se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 125 124,51 Kč od datum do zaplacení, neboť od tohoto data byl žalovaný nadále v prodlení s úhradou dlužných jistin. Výše úroku z prodlení je stanovena nařízením vlády č. 351/2013 Sb.
16. Soud dále ve výroku II. rozsudku zamítl žalobu do nároků, které nebyly důvodné vzhledem ke shora uvedeným právním závěrům. Jednalo se o částku 70 079 Kč představující zaplacenou část jistin úvěrů, kapitalizovaný úrok z úvěrů ve výši 1 786,22 Kč, 1 006,71 Kč a 2 722,03 Kč, sjednaný úrok z jednotlivých úvěrů od datum do zaplacení a zákonný úrok z prodlení z jistiny ve výši 64 564,04 Kč od datum do zaplacení, neboť s úhradu této jistiny nebyl žalovaný v prodlení.
17. O nákladech řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. o. s. ř. , kdy měl-li účastník ve věci úspěch jen částečný, soud náhradu nákladů řízení poměrně rozdělí, popřípadě vysloví, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Žalobkyně byla úspěšná do 64 % uplatněného nároku, neúspěšná do 36 % z uplatněného nároku, náleží jí tedy náklady řízení ve výši 28 % (64 % - 36%). Náklady řízení byly tvořeny zaplaceným soudním poplatkem ve výši 7 588 Kč, odměnou za právní zastoupení stanovenou dle § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve znění účinném od 1. 7. 2014, ve výši 8 700 Kč za jeden úkon právní služby. Zástupce žalobkyně učinil 3 úkony právní služby (převzetí věci, sepis žaloby a kvalifikovaná výzva před podáním žaloby), odměna tedy činí 26 100 Kč. Ke každému úkonu právní služby byl žalobkyni přiznán režijní paušál ve výši 300 Kč, a to v souladu s § 13 odst. 4 vyhlášky č. 177/1996 Sb. Jelikož zástupce žalobkyně osvědčil před soudem, že je plátcem daně z přidané hodnoty, byla mu z odměny a režijních paušálů přiznána 21% DPH ve výši 5 670 Kč Náklady řízení představují celkem 40 258 Kč, 36 % z této částky činí 11 272,20 Kč.
18. O lhůtě k plnění rozhodl soud podle § 160 odst. 1 o.s.ř.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku je možno podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení, písemně, ve dvojím vyhotovení, ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Bruntále.
Nesplní-li žalovaný dobrovolně, co mu ukládá vykonatelný rozsudek, může se žalobkyně domáhat podaným návrhem výkonu tohoto rozhodnutí.