Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Žiadne známe citácie.
No categories available
27 C 65/2022-55
Okresní soud v Ostravě rozhodl samosoudcem JUDr. Viktorem Doležílkem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátem údaje o zástupci
proti
žalované: osobní údaje žalované
zdržující se na adrese: adresa žalované
o zaplacení 12 600 Kč s příslušenstvím
takto:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši
9,75 % ročně z této částky za dobu od datum do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí.
II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 200,06 Kč za dobu od datum do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 600 Kč za dobu od datum do datum, úroku ve výši 19,34 % ročně z částky 9 800,06 Kč za dobu od datum do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 284,61 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 629,04 Kč, zamítá.
III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
Odůvodnění:
I. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni 4 600 Kč s úrokem z prodlení ve výši 9,75 % ročně z této částky za dobu od [datum] do zaplacení do tří dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. II. Žaloba se v části, ve které se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 8 000 Kč, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 5 200,06 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, úroku z prodlení ve výši 9,75 % ročně z částky 4 600 Kč za dobu od [datum] do [datum], úroku ve výši 19,34 % ročně z částky 9 800,06 Kč za dobu od [datum] do zaplacení, kapitalizovaného úroku ve výši 1 284,61 Kč a kapitalizovaného úroku z prodlení ve výši 629,04 Kč, zamítá. III. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.
1. Žalobkyně se po žalované domáhala zaplacení 12 600 Kč s příslušenstvím v podobě úroků z prodlení a úroků vztahujících se k částce 9 800,06 Kč, jak jsou tyto specifikovány ve výroku I.
a II. tohoto rozsudku (kapitalizovány byly v částce 1 284,61 Kč za dobu od datum do datum – smluvní úroky, resp. v částce 629,04 Kč za dobu od datum do datum – úroky z prodlení) z titulu smlouvu o spotřebitelském úvěru číslo ze dne datum uzavřené mezi právní předchůdkyní žalobkyně – společností právnická osoba,
IČO, sídlem adresa. Na základě této smlouvy poskytla právní předchůdkyně žalobkyně žalované peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč, které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Před uzavřením smlouvy předchůdkyně žalobkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované. Žalovaná se zavázala uvedenou částku právní předchůdkyni spolu s dalšími poplatky (úrokem za půjčené peněžní prostředky za sjednanou dobu řádného trvání smlouvy ve výši 2 000 Kč s úrokovou sazbou
ve výši 19,34 % ročně, odměnou za administrativní činnost ve výši 2 000 Kč a za hotovostní inkaso splátek ve výši 4 000 Kč) vrátit v 60 týdenních splátkách ve výši 300 Kč, přičemž poslední splátka byla stanovena na datum. Žalovaná na svůj dluh uhradila toliko částku ve výši
5 400 Kč, pročež žalobkyně požaduje krom úrokového příslušenství jistinu ve výši 9 800,06 Kč
a dlužné úhrady za služby ve výši 2 799,94 Kč. Pohledávka vyplývající ze smlouvy byla ze strany právní předchůdkyně žalobkyně postoupena na žalobkyni na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, což bylo žalované oznámeno. Žalované byla zaslána předžalobní výzva.
2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila.
3. K ústnímu jednání dne datum se dostavila toliko žalobkyně. Žalovaná, ačkoli byla řádně
a včas předvolána, svou neúčast neomluvila. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3
zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen„ o. s. ř.“) v nepřítomnosti žalované. Žalovaná soudu sice zaslala dne datum omluvu z jednání, avšak až v čase 17:3 5:57 hodin (jednání se přitom konalo ve 14 hodin), tudíž takovou omluvu nebylo možné požadovat za včasnou a podmínky pro projednání věci byly splněny.
4. Z listinných důkazů, které byly provedeny u jednání, vzal soud za prokázané následující skutečnosti:
5. Z listiny označené jako Smlouva o spotřebitelském úvěru opatřené datem datum, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované finanční prostředky ve výši 10 000 Kč a žalovaná vrátit poskytnutou částku včetně dalších plateb, celkem 18 000 Kč; peněžní prostředky přitom budou předány v hotovosti při podpisu listiny. Žalovaná je v listině označena svým jménem a příjmením, rodným číslem, adresou trvalého bydliště. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.
6. Z listiny označené jako Karta zákazníka, Žádost o zápůjčku označené datem datum, že v jednotlivých kolonkách jsou stran žalované uvedeny zejména tyto údaje: nejvyšší dosažené vzdělání: bez vzdělání/základní; druh bydlení – nájemník; domácnost – manžel, od dubna 2012; počet nezaopatřených dětí – 2; zdroj hlavní příjmů – mateřská/rodičovská; zápůjčka/úvěr v současnosti u příjmení jméno či mimo příjmení jméno – ne; měsíční příjmy žadatele – celkem 27 498 Kč (14 826 Kč státní podpora; 2 672 Kč státní podpora – vedlejší; 10 000 Kč – další příjmy); měsíční výdaje žadatele – 23 500 Kč (13 500 Kč výdaje na bydlení; 10 000 Kč osobní výdaje); použitelný příjem 4 498 Kč; dokumenty k ověření finanční situace žadatele – složenky. Listina je opatřena podpisy právní předchůdkyně žalobkyně a žalované.
7. Z listiny označené jako Smlouva o postoupení pohledávek ze dne 29. 11. číslo včetně příslušné strany seznamu postoupených pohledávek (s. 284), že pohledávka za žalovanou vyplývající ze shora jmenované smlouvy byla postoupena z právní předchůdkyně žalobkyně na žalobkyni. Smlouva je podepsána oběma smluvními stranami.
8. Z listiny označené jako Oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum včetně podacího lístku
ze dne datum, že právní předchůdkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky do deseti dnů od obdržení dopisu; toto oznámení zaslala právní předchůdkyně na adresu žalované uvedenou ve smlouvě.
9. Z ostatních v řízení provedených, avšak v rozsudku neuvedených, důkazů soud nezjistil žádné podstatné skutečnosti.
10. Na základě takto provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu podstatnému závěru
o skutkovém stavu: Žalovaná se dne datum dohodla s žalobkyní tak, že žalobkyně se zavázala poskytnout žalované částku 10 000 Kč a žalovaná se zavázala tuto částku žalobkyni spolu s dalšími úhradami vrátit; žalobkyně přitom nezjišťovala, jestli žalovaná bude s to dostát své povinnosti peněžní prostředky žalobkyni vrátit; žalovaná obdržela od žalobkyně právě částku 10 000 Kč a doposud uhradila toliko 5 400 Kč; žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení žalobou požadované částky dne datum.
11. Podle ust. § 2395 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit
a zaplatit úroky.
12. Dle ust. § 2 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ ZoSÚ“) je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.
13. Dle § 86 odst. 1 ZoSÚ poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr (§ 3 písm. c) ZoSÚ).
14. Dle § 86 odst. 2 ZoSÚ poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru,
a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.
15. Dle § 87 odst. 1 ZoSÚ poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu
s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.
16. Podle § 588 o. z., soud přihlédne i bez návrhu k neplatnosti právního jednání, které se zjevně příčí dobrým mravům, anebo které odporuje zákonu a zjevně narušuje veřejný pořádek. To platí
i v případě, že právní jednání zavazuje k plnění od počátku nemožnému.
17. Po shora zjištěném skutkovém stavu dospěl soud na základě citovaných právních předpisů k následujícímu právnímu posouzení věci:
18. Soud nejprve uvádí, že věcnou legitimaci žalobkyně lze dovodit ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne datum, kterou vyhodnocuje jako platně uzavřenou, a na základě které přešla na žalobkyni mj. pohledávka ze smlouvy uzavřené mezi právní předchůdkyní a žalovanou. Soud pak uzavřenou smlouvu hodnotí jakožto smlouvu o úvěru, neboť obsahuje podstatné náležitosti tohoto smluvního typu, přičemž byla uzavřena právní předchůdkyní jako podnikatelkou v rámci její podnikatelské činnosti s žalovanou jako spotřebitelem, v důsledku čehož na smlouvu nutno aplikovat jednak ustanovení občanského zákoníku a jednak zákona
o spotřebitelském úvěru. Klíčovou relevanci mají pak v projednávaném sporu citované §§ 86 a 87 ZoSÚ, neboť tyto upravují povinnost poskytovatele úvěru zkoumat tzv. úvěruschopnost spotřebitele. V této souvislosti soud připomíná závěr Nejvyššího správního soudu ČR
z rozhodnutí z 1. 4. 2015, sp. zn. 1 As 30/2015, že pouhé předložení ničím nedoložených prohlášení spotřebitele není dostatečné k řádnému posouzení úvěruschopnosti dlužníka; věřitel musí náležitě pečlivě zjišťovat schopnost spotřebitele splácet úvěr a požadovat doklady k jeho tvrzení, aktivně úvěruschopnost dlužníka zjišťovat a prověřovat, a proto za součást odborné péče poskytovatele úvěru považuje takovou obezřetnost, která nespoléhá jen na údaje tvrzené žadatelem o úvěr, nýbrž tyto také prověřuje; jedině takovýto skutkový podklad, který podmiňuje analýzu pasivní a aktivní stránky poměrů dlužníka, vede k odpovídajícímu zjištění, zda spotřebitel bude schopen splatit poskytnutý úvěr dohodnutým způsobem. Obdobně lze upozornit na rozsudek Nejvyššího soudu ČR z 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018, jenž uzavírá, že věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Odborná péče předpokládá údaje, které dlužník věřiteli uvedl, ověřit, resp. objektivně podložit minimálně potvrzením zaměstnavatele dlužníka. Nepochybně klíčová je i povinnost věřitele využívat veřejně dostupné informace, jakými jsou např. státem publikované údaje o životním a existenčním minimu podle zákona č. 110/2006 Sb. o životním a existenčním minimu, a o průměrných výdajích obyvatelstva (databáze Českého statistického úřadu), a tyto porovnávat se známými nebo od spotřebitele zjištěnými (ne pouze tvrzenými) informacemi o jeho příjmech a výdajích.
19. Dále podepsaný soud konstatuje, že ačkoliv by při užití toliko jazykového výkladu § 87 odst. 1 ZoSÚ (v intencích vnitrostátních předpisů) v případě absence řádného zkoumání úvěruschopnosti spotřebitele poskytovatelem úvěru přicházela v úvahu relativní neplatnost takové smlouvy, je soud povinen užít rovněž eurokonformní výklad tohoto ustanovení. Přitom je zřejmé, že česká právní úprava stanovující pro případ porušení povinnosti zkoumání úvěruschopnosti pouze relativní neplatnost, je v přímém rozporu s požadavky směrnice Evropského parlamentu a Rady 2008/48/ES ze dne 23. 4. 2008 (dále jen„ směrnice 2008/48/ES“) a zakotvuje tak nižší standard ochrany, než který uvedená směrnice zamýšlela.
Lze zmínit rozsudek Evropského soudního dvora (druhého senátu) ze dne 5. 3. 2020,
sp. zn. C -679/18, který v rámci rozhodování o předběžné otázce uzavřel, že články 8 a 23 směrnice 2008/48/ES musí být vykládány v tom smyslu, že vnitrostátnímu soudu ukládají, aby z úřední povinnosti zkoumal, zda došlo k porušení předsmluvní povinnosti věřitele stanovené v článku 8 této směrnice, tj. povinnosti posoudit úvěruschopnost spotřebitele, a vyvodil důsledky, které z porušení této povinnosti vyplývají ve vnitrostátním právu, za podmínky, že sankce splňují požadavky tohoto článku 23. Články 8 a 23 směrnice 2008/48 musí být rovněž vykládány v tom smyslu, že brání vnitrostátní úpravě, podle níž se sankce za porušení předsmluvní povinnosti věřitele posoudit úvěruschopnost spotřebitele, tj. neplatnost úvěrové smlouvy ve spojení s povinností tohoto spotřebitele vrátit věřiteli poskytnutou jistinu v době přiměřené jeho možnostem, uplatní pouze za podmínky, že spotřebitel tuto neplatnost namítne, a to v tříleté promlčecí době.
20. Jak vyplývá ze shora uvedeného, soud v souladu s eurokonformním výkladem směrnice 2008/48/ES dovodil, že nedodržení povinnosti věřitele dle ust. § 86 ZoSÚ způsobuje absolutní neplatnost sjednané smlouvy dle § 588 o. z., ke kterému soud musí přihlížet z úřední povinnosti.
21. Soud přitom nevzal za prokázáno, že by před uzavřením smlouvy žalobkyně posoudila s odbornou péčí schopnost žalované úvěr splácet. Žalobkyně v žalobě sice obecně tvrdila, že zkoumala schopnost žalované úvěr splácet, avšak k tomuto svému tvrzení předložila toliko listinu označenou jako Karta zákazníka, ze které však nelze zjistit, zda a jak právní předchůdkyně žalobkyně údaje uvedené žalovanou ověřovala. U jednání dne datum soud proto sdělil žalobkyni, že s ohledem na shora citovanou judikaturu nemá z dosud provedených důkazů za prokázané, že by právní předchůdkyně žalobkyně posoudila řádně úvěruschopnost žalované před poskytnutím spotřebitelského úvěru. Zároveň soud poučil žalobkyni ve smyslu ust. § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit a předložit další důkazy k tomu, jak právní předchůdkyně žalobkyně před uzavřením smlouvy posoudila schopnost žalované úvěr splácet, kdy je třeba zkoumat příjmy i výdaje žalované a způsob plnění dosavadních dluhů. Žalobkyně po tomto poučení soudu žádné další důkazy neoznačila a již označené nepředložila. Vzhledem k tomu, že soud neměl k dispozici jakékoliv další důkazy o tom, že by právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalované, nezbylo mu než uzavřít, že žalobkyně v tomto směru neunesla důkazní břemeno
a v důsledku toho soud dovodil absolutní neplatnost shora citované smlouvy pro rozpor se zákonem (shora citované § 86 a § 87 odst. 1 ZoSÚ, § 580 odst. 1 o. z.), kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu (§ 588 o. z.).
22. S ohledem na vše výše uvedené soud dospěl k závěru, že smlouva o spotřebitelském úvěru, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Vzhledem k tomu, že je neplatný hlavní závazek, nemohou být platná ani vedlejší ujednání o úrocích. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 2991 o. z., a podle ust. § 2991 odst. 1 ve spojení
s ust. § 2993 o. z. je žalovaná povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 4 600 Kč vrátit (žalobkyně v hotovosti poskytla žalované částku ve výši 10 000 Kč a žalovaná doposud žalobkyni uhradila toliko 5 400 Kč). Soud vzal za prokázáno, že právní předchůdkyně žalobkyně poprvé vyzvala žalovanou k zaplacení dlužné částky oznámením o postoupení pohledávky ze dne datum, které jí bylo odesláno datum, soud tak má podle ust. § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalované třetí pracovní den po odeslání, přičemž žalovaná byla vyzvána k zaplacení dlužné částky do 10 dnů od doručení výzvy, tudíž se žalovaná dostala do prodlení datum a žalobkyně tak má podle § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení z dlužné částky ve výši dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Z těchto důvodů soud rozhodl, jak je uvedeno ve výroku I., přičemž lhůta splatnosti byla určena v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř.
Ve zbývajícím rozsahu byla žaloba zamítnuta (výrok II.).
23. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého převážně procesně úspěšnější žalované vzniklo právo na náhradu nákladů řízení. Jelikož však žalované podle obsahu spisu žádné náklady nevznikly, rozhodl soud tak, že žádný z účastníků nemá na náhradu nákladů řízení právo.
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne jeho doručení ke Krajskému soudu v Ostravě prostřednictvím Okresního soudu v Ostravě.
Nesplní-li žalovaná povinnosti uložené jí tímto rozsudkem v uvedených lhůtách, může se žalobkyně domáhat po jeho právní moci výkonu rozhodnutí u soudu.