Details
ECLI
Source
Decision form
Issue date
Last update
File mark
Court
Jurisdiction
Judge
Máme iba nejednoznačné citácie tohto rozhodnutia.
Zobraziť všetky (1)No categories available
8 C 405/2022-102
Okresní soud v Ústí nad Labem rozhodl samosoudcem Mgr. Janem Davidem ve věci
žalobkyně: osobní údaje žalobkyně zastoupená advokátkou údaje o zástupci
proti
žalovanému: osobní údaje žalovaného
bytem adresa žalovaného,
o zaplacení 128 878,92 Kč s příslušenstvím,
takto:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 111 587,22 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 111 587,22 Kč od datum do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku.
II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 17 291,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 163,72 Kč a úrokem 15,9 % ročně z částky 128 045,92 Kč ode dne datum do zaplacení, a dále kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 378,06 Kč a úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 128 045,92 Kč od datum do zaplacení, se zamítá.
III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 446 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
Odůvodnění:
I. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni částku ve výši 111 587,22 Kč spolu s úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 111 587,22 Kč od [datum] do zaplacení, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. II. Žaloba na zaplacení částky ve výši 17 291,70 Kč spolu s kapitalizovaným úrokem ve výši 13 163,72 Kč a úrokem 15,9 % ročně z částky 128 045,92 Kč ode dne [datum] do zaplacení, a dále kapitalizovaným úrokem z prodlení ve výši 378,06 Kč a úrokem z prodlení 10 % ročně z částky 128 045,92 Kč od [datum] do zaplacení, se zamítá. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 1 446 Kč, a to do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupkyně žalobkyně.
1. Žalobkyně se žalobou (návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu) domáhala zaplacení shora uvedených částek. Žalobu odůvodnila tím, že osoba žalovaná s žalobkyní (resp. jejím právním předchůdcem (právnická osoba – dále také jako poskytovatel úvěru) uzavřeli dne datum smlouvu o Půjčce na kliknutí, na jejímž základě jí poskytl předchůdce žalobkyně finanční částku ve výši 150 000 Kč. Žalovaná osoba se zavázala vrátit celkem částku v 96 pravidelných měsíčních splátkách ve výši 2 770,50 Kč včetně úroku 15,9 %. Sjednané splátky osoba žalovaná řádně nehradila. Právní předchůdce žalobkyně proto ke dni datum úvěr zesplatnil. Smlouvou o postoupení pohledávky byla dlužná částka postoupena dne datum na anonymizována dvě slova, a později dne datum na žalobkyni. Přestože to bylo žalované osobě oznámeno, ani poté nic neuhradila. Vedle jistiny dluhu (128 045,92 Kč) a poplatků (833 Kč) žádá žalobkyně uhradit úrok kapitalizovaný ve výši 13 163,72 Kč, kapitalizovaný úrok z prodlení (378,06 Kč) a dále úrok 15,9 % z jistiny a úrok z prodlení 10 % z jistiny, ode dne datum do zaplacení. Dále se žalobkyně ohledně ověření úvěruschopnosti vyjádřila v tom smyslu, že (právní předchůdce) řádně provedl ověření schopnosti osoby žalované splácet spotřebitelský úvěr, především vycházel z údajů poskytnutých bance klientem, a sdělené informace žadatele o úvěr v jeho žádosti porovnal na základě historických dat ČSÚ, přičemž nebyla zjištěna žádná skutečnost, která by v poskytnutí úvěru bránila.
2. Žalovaná osoba se k žalobě nijak nevyjádřila.
3. Soud nařídil soudní jednání na den datum, na které se nedostavila žalobkyně s tím, že se omlouvá, aniž by žádala o odročení jednání, ani žalovaný, který se bez omluvy nedostavil, ač měl doručení předvolání řádně vykázáno, neomluvil se ani nepožádal o odročení jednání, proto soud jednal bez přítomnosti žalobkyně a žalovaného. Na základě provedených důkazů dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.
4. Ze smlouvy o Půjčce na kliknutí ze dne datum bylo zjištěno, že právní předchůdce žalobkyně a žalovaný sepsali smlouvu o úvěru, jejímž obsahem je závazek poskytovatele poskytnout žalovanému částku ve výši 150 000 Kč s tím, že účelem je splacení předchozího úvěru u poskytovatele ze dne datum (rozdíl je poskytnut bez účelu), a závazek žalovaného splatit úvěr 96 měsíčními anuitními splátkami ve výši 2 770,50 Kč vč. úroku 15,9 % ročně a dále pojištění ve výši 119 Kč měsíčně, a to inkasem z běžného účtu žalovaného vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje datum, s tím, že pokud bude uhrazena splátka do 20. dni v měsíci nenastává prodlení. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že mimo jiné v případě jakéhokoli prodlení s platební povinností je poskytovatel úvěru oprávněn prohlásit nesplacené částky úvěru vč. úroků za splatné, resp. odstoupit od smlouvy ke dni oznámení.
5. Z protokolu o ověření úvěruschopnosti klienta (nedatováno), a listin y označené„ anonymizováno“ ze dne datum vyplývá, že poskytovatel úvěru postupoval dle rozhodovací strategie, která se má především opírat o Obecný pokyn číslo Evropského orgánu pro bankovnictví (Obecné pokyny Evropského úřadu pro bankovnictví pro posouzení úvěruschopnosti ze dne datum. Obecně uvedl, že vyšel z údajů uvedených klientem, který by měl být částka, aniž by uvedl jaký je to příjem, nebo jakým způsobem ho žalovaný sdělil, ani neoznačil žádnou listin u, ze které by takové sdělení mělo vyplývat. Dále obecně uvedl, že sdělený příjem„ nezávisle zhodnotil a ověřil“, aniž by uvedl jakýkoli konkrétní postup takového zhodnocení, resp. ověření, toliko uvedl body schvalovacího postupu, které obsahují mimo jiné kontrolu interních a externích registrů vč. BRKI, NRKI, příjmení, k čemuž předložil toliko printscreen počítačové databáze, ze které se podávají 2 zjištění: 1)„ subjekt nebyl nalezen v interním blacklistu“, 2)„ subjekt je v pořádku (nebyla nalezena negativní informace)“.
6. Z výpisu z běžného účtu žalovaného z roku rok nebyla pro věc zjištěna žádná relevantní skutečnost. Z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum vyplývá, že jde o část od strany 31 do strany 36, ze které nevyplývá ani celkový zůstatek na počátku ani na konci předloženého období, ani shora tvrzené„ průměrné příjmy na běžném účtu ve výši částka“. Jelikož žalobkyně ani prostřednictvím shora uvedených důkazů nijak neuvedla, jaké příjmy měl žalovaný mít k dispozici, soud má za zjištěné, že od osoby anonymizováno jméno příjmení obdržel částky s poznámkou„ mzdy“ v rozhodném období za anonymizováno rok ve výši částka, za anonymizováno rok ve výši částka, za anonymizováno rok ve výši částka, a za anonymizováno rok ve výši částka. I v případě, že by soud přihlédl k blíže neurčeným částkám od osoby anonymizováno jméno příjmení označené jako„ záloha“, by v rozhodném období příjmy žalovaného odpovídali celkově měsíčně částkám za anonymizováno rok ve výši částka, za anonymizováno rok ve výši částka, za anonymizováno rok ve výši částka, a za anonymizováno rok ve výši částka. Z uvedeného považuje soud za zjištěné, že nikoli za měsíc, ale za období 4 měsíců před poskytnutím úvěru žalovaný vykazuje příjmy celkem ve výši částka, resp. částka (pokud by byly zohledněny i platby označené jako záloha, aniž by k tomu vedly jakákoli tvrzení žalobkyně, nebo poskytovatele úvěru), tzn. maximálně zjištění průměrný příjem žalovaného za rozhodné období je ve výši částka. Z toho především vyplývá, že ani obecné a nedoložené tvrzení žalobkyně o příjmech, ze kterých poskytovatel úvěru vycházel je zcela nepravdivé. Naopak dále vyplývá z předloženého výpisu, že žalovaný měl další úvěrové závazky, které splácel, a dle záznamu ze dne datum vč. závazků po splatnosti. Dále bylo z výpisu zjištěno, že měsíční splátka nájmu žalovaného byla opět vůči osobě anonymizováno jméno příjmení ve výši částka.
7. Dále z výpisu z běžného účtu žalovaného od datum do datum bylo zjištěno, že ke dni datum byla převedena částka úvěru žalovanému ve výši 150 000 Kč, a současně splacena jednorázově částka ve výši 123 425,52 Kč na předchozí úvěr žalovaného.
8. Z výpisu spotřebitelského úvěru bylo zjištěno, že celkem bylo převedeno na splácení úvěru z běžného účtu žalovaného 38 412,78 Kč.
9. Z prohlášení o okamžité splatnosti ze dne datum a podacího archu ze dne datum bylo mimo jiné zjištěno, že poskytovatel úvěru vyzval žalovaného k zaplacení (celé dlužné) částky ve výši 142 420,70 Kč, a to okamžitě, a tuto výzvu odeslal dne datum.
10. Z rámcové smlouvy o postoupení pohledávek mezi anonymizováno a anonymizováno ze dne datum, ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi anonymizováno a anonymizováno ze dne datum vč. seznamu postoupených pohledávek a potvrzení úplaty, a dále ze smlouvy o postoupení pohledávek mezi anonymizováno a žalobkyní ze dne datum vč. seznamu postoupených pohledávek a z oznámení o postoupení pohledávky ze dne datum a ze dne datum vč. podacího archu bylo zjištěno, že pohledávka poskytovatele úvěru byla postoupena na žalobkyni a postoupení oznámeno žalovanému.
11. Z předžalobní výzvy ze dne datum bylo zjištěno, že žalovaného k úhradě vyzval rovněž zástupce žalobkyně z řad advokátů.
12. Na základě účastníky předložených listinných důkazů učinil soud závěr o následujícím skutkovém stavu: Právní předchůdce žalobkyně a žalovaný podepsali smlouvu o úvěru ze dne datum, jejímž obsahem je závazek poskytovatele poskytnout žalovanému částku ve výši 150 000 Kč s tím, že účelem je splacení předchozího úvěru u poskytovatele ze dne datum (rozdíl je poskytnut bez účelu), a závazek žalovaného splatit úvěr 96 měsíčními anuitními splátkami ve výši 2 770,50 Kč vč. úroku 15,9 % ročně a dále pojištění ve výši 119 Kč měsíčně, a to inkasem z běžného účtu žalovaného vždy ke každému 15. dni v měsíci, počínaje datum, s tím, že pokud bude uhrazena splátka do 20. dni v měsíci nenastává prodlení. Dále bylo ve smlouvě sjednáno, že mimo jiné v případě jakéhokoli prodlení s platební povinností je poskytovatel úvěru oprávněn prohlásit nesplacené částky úvěru vč. úroků za splatné, resp. odstoupit od smlouvy ke dni oznámení. Právní předchůdce žalobkyně následně vyplatil žalovanému částku ve výši 150 000 Kč, a ta následně zaplatila (dle tvrzení žalobkyně minimálně) částku 38 412,78 Kč. Následně došlo k postoupení žalobního nároku na žalobkyni. Před podpisem smlouvy o úvěru byla prověřena schopnost právní předchůdkyně žalovaných toliko tím, že poskytovatel úvěru lustroval interní databázi, a pravděpodobně externí databáze, kdy nezjistil jiný závazek žalovaného v prodlení (když v prodlení se k datum ocitl závazek k poskytovateli úvěru. Z tvrzení žalobkyně ani předložených důkazů nijak nevyplývá, že by měl žalovaný průměrný měsíční příjem ve výši přesahující částka. Naopak z předloženého výpisu z běžného účtu vyplývá, že žalovaný měl blíže neupřesněný zdroj příjmu, který lze označit jako mzda nepravidelný, s průměrnou výší maximálně částka, přičemž v měsíci bezprostředně předcházejícím poskytnutí úvěru pouze ve výši částka. Zjištěné výdaje na bydlení naopak dosahovaly výše částka. Z dalších důkazů soud nezjistil žádné skutečnosti významné pro věc samu. Žalobkyně se omezila na tvrzení, že vyšla z příjmů sdělených žalovaným, přičemž předložené důkazy si navzájem odporují (srov. shora). Žalobkyně ani nedoložila ověření veřejných či neveřejných registrů, kterých se v předloženém postupu kontroly úvěruschopnosti dovolává. Jelikož se na první jednání ve věci nedostavila, nemohlo jí být v tomto směru ani poskytnuto poučení ve smyslu § 118a odst. 1 resp. 3 o.s.ř.
13. Po právní stránce soud věc posuzoval jako občanskoprávní vztah. Smlouvu účastníků soud posoudil dle § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb. , občanský zákoník , ve znění pozdějších předpisů, dále jen o.z.), na níž se vztahuje rovněž zákon č. 257/2016 Sb. , o spotřebitelském úvěru a o změně některých zákonů (dále jen„ ZSÚ“), neboť šlo o spotřebitelský úvěr. Dle názoru soudu ovšem v daném případě žalobkyně neprokázala, že bylo postupováno s odbornou péčí při posouzení schopnosti žalované osoby splácet poskytnutý spotřebitelský úvěr (srov. rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ). Ze skutkových zjištění vyplývá, že žalobkyně počítala s příjmem přesahujícím výši částka, aniž by takový příjem ovšem jakkoli vysvětlila (jinak, než tím, že jej blíže neupřesněným způsobem sdělil žalovaný), naopak z předložených důkazů bylo zjištěno, že příjem žalovaného byl nepravidelný, v průměrné výši maximálně částka měsíčně (v měsíci bezprostředně předcházejícímu podpisu smlouvy pouze ve výši částka, navíc poskytovateli úvěru z běžného účtu žalovaného muselo být známo, že má také další závazky, a že v prosinci 2018 se s jejich splácením dostal do prodlení, tedy jeho ověření schopnosti žalovaného splácet mělo být o to pečlivější). Naopak výdaje na bydlení byly zjištěny ve výši částka. Jelikož žádné jiné výdaje žalobkyně ani netvrdí, ani nedokládá, nezbývá než vyjít ze statistiky tzv. rodinných účtů, které vydává Český statistický úřad (tohoto srovnání se ostatně žalobkyně, resp. poskytovatel úvěru, sám dovolává – srov. shora), který pro rok 2017 odpovídá cca 8 000 Kč měsíčně u bezdětné domácnosti po odečtení zbytných výdajů na alkohol, cigarety, rekreaci a také bydlení, které v tomto případě bylo zjištěno. Za situace, kdy poskytovatel úvěru neměl zjištěný tvrzený příjem, ale naopak příjem maximálně v průměrné výši částka za současně dílem zjištěných, dílem statistických údajích ve výši cca částka, je zřejmé, že ani dle skutečně ověřitelných příjmech nebylo v možnostech žalovaného splácet nový úvěr se splátkou cca 2 900 Kč měsíčně. Ověření tvrzeného příjmu žadatele o spotřebitelský úvěr je bazálním minimem, které je možné a nezbytné po poskytovateli spotřebitelského úvěru požadovat v procesu tzv. ověření úvěruschopnosti (§ 86 ZSÚ). Jakýkoli další postup jednoduchého nominálního odčítání nebo složitých skóringových modelů nemůže mít průkazného výsledku, pokud je dosazen nijak neověřených příjem žadatele o spotřebitelský úvěr. Tím spíše, pokud samotný poskytovatel úvěru uvádí bez dalšího diametrálně odlišný příjem, se kterým úvěruschopnost ověřoval, než jaký vyplývá z předložených důkazů. Soud nezpochybňuje, že každý proces ověření úvěruschopnosti je jedinečný, a nemusí odpovídat jedinému způsobu preferovaném soudem, nicméně pokud žalobce dostatečně netvrdí, z jakého důvodu postupoval jiným než soudy judikovaným způsobem, a nedoloží specifika konkrétního případu, nemůže uspět s obecným tvrzením, že schopnost žalovaného řádně splácet spotřebitelský úvěr dle zákona dostatečně ověřil. Zjištěnými skutečnostmi zůstává, že postupem dle § 86 ZSÚ nelze započítávat příjem, jehož doložení nejen, že není žalobkyně schopna doložit v rámci soudního řízení, ovšem ani s předložených listinných důkazů nevyplývá, že by jej měla za ověřený v okamžiku posuzování úvěruschopnosti spotřebitele.
14. Soud odkazuje na již ustálenou rozhodovací praxi vyšších soudů. V rozsudku č. j. 1 As 30/2015 -39 ze dne 1. 4. 2015 Nejvyšší správní soud mj. konstatoval, že„ součástí odborné péče při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele je také posouzení rozhodujících listin a vynaložení patřičného úsilí, podloženého odborností a profesionalitou, aby byly zjištěny všechny potřebné skutečnosti v nezbytném rozsahu. Proto je nutno dovodit také požadavek na doložení tvrzení dlužníka o jeho majetkových poměrech. Samotné ničím nedoložené prohlášení spotřebitele nemůže vést k řádnému prověření jeho schopnosti splácet úvěr, neboť se jedná o situace, kdy by osoba jednající s odbornou péčí měla a mohla mít pochybnosti o pravdivosti tvrzených skutečností.“. Dále uvedl, že„ je třeba si uvědomit, že zákon o spotřebitelském úvěru klade velký důraz na ochranu spotřebitelů před neodpovědným zadlužováním, které je v současnosti závažným společenským problémem, jehož řešení patrně nelze ponechat pouze na odpovědnosti samotných dlužníků. K řešení tohoto problému tak mají věřitelé přispět tím, že budou před uzavřením úvěrových smluv pečlivě zkoumat schopnost spotřebitele úvěr splácet, a eliminovat tak možné tendence spotřebitelů zkreslovat své majetkové poměry ve snaze získat spotřebitelský úvěr, bez ohledu na předchozí uvážení o svých schopnostech jej splácet. Jedná se tedy o právní úpravu orientovanou na ochranu spotřebitele, jakožto slabší smluvní strany, která s sebou nese naopak větší zatížení povinnostmi na straně podnikatele - zde poskytovatele spotřebitelského úvěru. V rozsudku sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 ze dne 25. 7. 2018 Nejvyšší soud České republiky mj. uvedl, že„ věřitel nedostojí povinnosti postupovat s odbornou péčí při posouzení schopnosti spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr podle § 9 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, vyjde-li z objektivně nedoloženého osobního prohlášení dlužníka o jeho osobních, výdělkových a majetkových poměrech. Na tom nic nemění, že dlužník není evidován v databázích dlužníků.“. V nálezu sp. zn. III. ÚS 4129/18 ze dne datum Ústavní soud mj. uvedl, že„ nezkoumá-li obecný soud, zda úvěrující při poskytnutí spotřebitelského úvěru prověřil schopnost úvěrovaného plánovaný úvěr splatit, zasáhne tím do základního práva spotřebitele na soudní ochranu zaručeného v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobo d.“ V tomtéž nálezu Ústavní soud dovozuje, že výše uvedenou judikaturu lze aplikovat i na § 86 zákona o spotřebitelském úvěru, kdy pro účely tohoto výkladu lze vycházet z toho, že se právní úprava nezměnila bez ohledu na aplikaci ZSÚ z roku 2010 nebo z roku 2016.
15. Žalobkyně nemohla být v uvedeném rozsahu ohledně nedoložení řádně ověřené schopnosti žalovaného splácet spotřebitelský úvěr poučena na prvním jednání ve věci ve smyslu § 118a odst. 1 , resp. 3 o.s.ř. , neboť se na něj nedostavila. Ze shora vylíčeného je zřejmé, že žalobkyně neprokázala, že by byly ověřeny příjmy žalovaného převyšující jeho výdaje, a proto nemohla řádně ověřit schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr s předpokládanou splátkou cca 2 900 Kč měsíčně. Soudu tak nezbývá než konstatovat, že žalobkyně neprokázala, že řádně postupovala pro ověření úvěruschopnosti ve smyslu § 86 odst. 2 ZSÚ. Smlouvu o úvěru proto soud ve smyslu § 87 ZSÚ posoudil jako absolutně neplatnou, neboť narušuje veřejný pořádek tím, že nebyla splněna veřejnoprávní povinnost žalobkyně. Vyplacená částka žalované tak byla vyplacena bez právního důvodu, a mezi účastníky vznikl vztah z bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 odst. 2 o.z. Žalovaná je proto povinna vydat bezdůvodné obohacení odpovídající vyplacené částce žalobkyní (§ 2991 odst. 1 o.z.) po odečtu částky žalovanou osobou vrácené, a to dle ust. § 1958 odst. 2 o.z. prvního dne poté, kdy byla o plnění věřitelem požádána. Od následujícího dne je tak žalovaná osoba v prodlení (§ 1968 o.z.) a je povinna hradit žalobkyni úrok z prodlení (§ 1970 o.z.) ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. (srov. shora). Soud proto žalované uložil uhradit žalobkyni vedle dlužné částky (po uhrazení 38 412,78 Kč z vyplacených 150 000 Kč částku ve výši 111 587,22 Kč) i zákonný úrok z prodlení z dlužné částky ode dne následujícího po uplynutí lhůty k plnění stanovené ve výzvě ze dne datum, tj. od datum. Soud proto podle těchto ustanovení žalobě ve shora uvedeném rozsahu vyhověl (bod I. výroku), a naopak v rozsahu ostatních uplatněných nároků z neplatné smlouvy zamítl (bod II. výroku).
16. O nákladech řízení tak bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 2 o.s.ř. , když žalobkyně byla v řízení úspěšná v částce 145 583,10 Kč (jistina s přiznaným úrokem z prodlení kapitalizovaným ke dni vyhlášení rozsudku), naopak osoba žalovaná osoba byla úspěšná v částce 129 779,99 Kč (zamítnutá část jistiny, poplatky, úrok kapitalizovaný ke dni vydání rozsudku a nepřiznaný nárok úroku z prodlení v rozdílu přiznané a zamítnuté části nároku a v rozdílu mezi splatností ze smlouvy a splatností na výzvu). Žalobce byl tedy úspěšný v rozsahu cca 52,87 %, a žalovaný v rozsahu cca 47 13 %. Výše nákladů bylo určena dle vyhl. č. 177/1996 Sb. , advokátní tarif (dále jen a.t.). Celkem soud proto přiznal žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 1 446 Kč, které představují cca 5,74 % z částky 25 182 Kč, jež by byla přiznána v případě plného úspěchu ve věci. Účelně vynaložené náklady žalobkyně tvoří zaplacený soudní poplatek ve výši 5 156 Kč, a dále odměna a hotové výdaje zástupce žalobce z řad advokátů z tarifní hodnoty započatých 129 tis. Kč, sestávající z částky 6 260 Kč (§ 6 odst. 1 , § 8 odst. 1 a § 7 bod 5 . a.t.) za každý ze 2 úkonů právní služby (převzetí věci a podání žaloby dle § 11 odst. 1 písm. a) , d) a.t.), a částky 3 130 Kč za poloviční úkon právní služby (jednoduchá výzva k plnění dle § 11 odst. 2 písm. h) a.t., když výzva zástupce žalobkyně ze dne datum neobsahuje ani základní skutkový a právní rozbor), a dále tří paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč (dle § 13 odst. 4 a.t.), to vše navýšené o náhradu 21 % DPH, kterou je advokát povinen z odměny a z náhrad odvést (§ 137 odst. 1 , 3 o.s.ř. ). Úkon doplnění žaloby na výzvu soud nepovažuje za účelný, když jeho obsah mohl a měl být již obsažen v žalobě samotné. Žalovaná osoba je povinna určené náklady řízení zaplatit advokátce, která zastupovala žalobkyni (§ 149 odst. 1 o.s.ř. ), a to ve lhůtě 3 dnů ode dne právní moci tohoto usnesení (§ 160 o.s.ř. ).
Poučení:
Proti tomuto rozsudku lze podat odvolání do 15 dnů ode dne doručení jeho písemného vyhotovení ke Krajskému soudu v Ústí nad Labem prostřednictvím Okresního soudu v Ústí nad Labem.
Nesplní-li povinný dobrovolně rozsudkem uložené povinnosti, může se oprávněný domáhat nařízení soudního výkonu rozhodnutí nebo exekuce.